Š T R A M B E R K
Město založil 4.12. 1359 syn českého krále Jana Lucemburského, moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), a to tak, že nařídil, aby pod hradem „...se zpustošené město znovu vystavělo a dle hradu Strallenberga se nazývalo.“ Podhradní ves je tu nicméně zmiňována už v roce 1211. Původ štramberského hradu není znám. Postavil jej nejspíš šlechtický rod Benešoviců po roce 1200 a do roku 1312 patřil řádu templářských rytířů. Mezi lety 1333-1346 vlastnil Strallenberg budoucí císař Karel IV., po něm od roku 1350 jeho mladší bratr, zakladatel města Jan Jindřich a po něm od roku 1375 jeho syn, markrabě Jošt Lucemburský. Ten roku 1380 udělil hrad s městem v léno pánům z Kravař, příbuzným Benešoviců, kteří jej drželi až do vymření rodu v roce 1433. Poté panství často měnilo majitele. Poslední vrchnost z rodu Žerotínů prodává Štramberk roku 1558 za 39.000 zl. novojičínským měšťanům a město se stává podřízeným Novému Jičínu. Hrad už tou dobou ale 25 let chátral. V roce 1783 se zřítila jeho přední část a do dneška se zachovalo už jen severovýchodní opevnění s válcovou věží, upravenou roku 1903 na rozhlednu. Zakladatel města dal Štramberku četná práva (vařit pivo, péct chleba, pořádat každé úterý trh aj.) a zbavil jej povinnosti platit hradnímu pánu dávky, což rozproudilo jeho hospodářský vývoj. Po bitvě na Bílé hoře (1624) připadl Štramberk jezuitům. Přesto, že se většina obyvatel hlásila k českobratrské církvi, snažili se zde jezuité zbudovat centrum protireformačních snah – zřídili ve válkou zpustošeném městě dva kostely, křížovou cestu na vrch Kotouč či Boží hrob v jeskyni Čertova díra. Řada nekatolíků proto radši emigrovala do Saska. Lidé se dlouho živili převážně obchodem a řemesly, doplňkově zemědělstvím. V roce 1880 nalezl profesor K.J. Maška z Nového Jičína v jeskyni Šipka na vrchu Kotouč část dolní čelisti neandrtálského dítěte, což byl archeologický objev mimořádného významu. Roku 1895 vznikl ve Štramberku odbor Klubu českých turistů, který pod vedením starosty MUDr. Adolfa Hrstky koupil a zachránil zbytky hradní zříceniny. Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19.stol. založením vápencového lomu na Kotouči. Během 2.sv. války byl ryze český Štramberk přičleněn do Sudet a 10.10. 1938 obsazen německým vojskem. Osvobozen byl 6.5. 1945. Pro své jedinečné archeologické a architektonické památky i četné přírodní zvláštnosti byl Štramberk roku 1951 vyhlášen chráněnou lokalitou a v roce 1969 se stal městskou památkovou rezervací. Místním unikátem je urbanistický soubor roubených chalup z 18. a 19.stol. Město také proslavil cukrářský výrobek zvaný „štramberské uši“, které se tu po staletí pečou v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem dne 8.5. 1241.
ŠTRAMBERSKÁ TRÚBA
Původ hradu Strahlenberg je spojován se zeměpanskou správou území či obranou zemských hranic v období po roce 1200. Od roku 1533 však postupně chátrá. Jeho nejstarší vyobrazení z roku 1722 svědčí o dvoupalácové dispozici s hospodářskými budovami a dvěma hranolovými baštami. V roce 1783 se přední část hradu zřítila. Severovýchodní opevnění vnitřního hradu se dochovalo v původní výšce. V letech 1901-1903 byla na popud místního turistického klubu zbylá věž zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny, postavily se dvě hradní brány a vznikly dvě turistické chaty. V opevnění Trúby je jako upomínka vsazena čestná bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931), štramberského starosty, lékaře a neúnavného propagátora města. Gotická věž v hradním areálu, pro niž se ujal název Trúba, tvoří výraznou štramberskou dominantu. Trúbu vysokou 40m obklopuje široká kamenná ohradní hradba, uzavírající malý dvůr o půdorysu nepravidelného pětiúhelníku. Dvůr je na třech stranách velice úzký, avšak na straně proti vchodu je širší. Zde, naproti věži, se nacházel menší hradní palác, patrně dvoupatrový, z něhož ve výšce 10m vedl ke vchodu do věže krytý můstek. Věž, vyzděná z lomového kamene, má vnější průměr 9,6m, v dolní části je zdivo 3,5m silné. Vnitřní prostor je čtvercového půdorysu se zaobleným nárožím. Dle ústní tradice bývala v nejnižším a nejužším vnitřním prostoru Trúby hladomorna. Do jednotlivých poschodí se jinak vcházelo po dřevěných schůdcích či žebřících. Ve výšce cca 24m je zdivo věže už jen 1,7m silné a čtvercový vnitřní profil se mění na kruhový o průměru 6m. Až do této výše je věž prosvětlena malými štěrbinovými střílnami. Nahoře jsou okna větší. V dalším patře je možno přes malý portál s pískovcovým ostěním vystoupit na 1m široký dřevěný krytý vyhlídkový ochoz, který spočívá na 32 kamenných krakorcích.
CHATA DR. HRSTKY
Chata stojí v místech zříceného hradního paláce. Turistický klub zbudoval v areálu v roce 1925 hned dvě chaty – Jaroňkovou útulnu pod Trúbou a Rašínovu útulnu, jež se po 2.sv. válce přejmenovala na Chatu Dr. Hrstky. U jejího zadního vchodu se za plechovými dveřmi skrývá nenápadná komůrka, v jejíž podlaze skví mříž a dole pod ní zeje hluboká průrva zvaná Slámova sluj. Rozsedlinovou jeskyni pod hradem objevili dělníci v roce 1924, když kopali základy chaty. Pojmenování Slámova sluj dostala podle povídkáře a národního buditele Františka Slámy, který ve svých dílech podzemní prostory pod štramberským hradem často zmiňoval.
MĚSTSKÉ HRADBY
Zachovaly se ve většině své původní délky. Tvořila je jednoduchá kamenná zeď opatřená původně cimbuřím. V určitých místech se u nich v náznacích rýsuje i parkánová zeď. Do vnitřního města se vstupovalo dvěma již zaniklými branami. Tzv. Dolní brána u radnice fungovala jako hlavní vstup, Horní brána byla situována v severní části hradeb a fungovala převážně jako spojení města s hradem. Hradby samotné často posloužily jako obvodové zdivo domů. Ve dvou rozích se dochovaly i gotické bašty (předsunuté věžové střílny), později přestavěné na obytné domy, při čemž pozbyly střílen z 15.stol. Okrouhlá bašta se nachází v ulici Horní Bašta.
ZVONICE ŠTRAMBERK
Vypadá jako věžička na hradbách. Dostat se k ní dá z amfiteátru. Od půlky 14.stol. stával v těch místech farní kostel sv. Bartoloměje, k němuž byla v 2.pol. 14.stol. přistavěna zvonice. V 18.stol kostel nestačil rostoucímu počtu farmíků, proto byl na náměstí postaven kostel nový a starý svatostánek byl v roce 1782 zbořen. Zůstala z něj pouze zděná zvonice s dřevěným zvonovým patrem. V nice její severovýchodní zdi se nachází kamenná plastika Madony s Ježíškem z roku 1738. Věžní hodiny jsou novodobější záležitostí.
HISTORICKÉ NÁMĚSTÍ
Náměstí bylo původně obklopeno 22 roubenými měšťanskými domy s dřevěným podloubím a každému z nich bylo přiznáno šenkovní právo. První zděná budova se v centru objevila až roku 1779. Nachází se ve spodní části náměstí, původně měla podloubí, počátkem 90.let však byla rekonstruována a v současnosti v ní sídlí Městský kulturní dům. Takto byly postupně nahrazeny i ostatní domy na náměstí. Poslední roubená budova zmizela v roce 1894. Dle dobového obrazu z roku 1730 stával na náměstí také pivovar, nezbytný pranýř a studna.
MĚSTSKÝ PIVOVAR
Městský pivovar navazoval na tradici domácího vaření piva a šenkování, jež měli povoleno pouze měšťané žijící v domech na náměstí. Jeho areál se nacházel na kratší straně náměstí pod schodištěm k hradu. Pivovar profitoval na vysoké spotřebě místního moku, v roce 1744 musel být dokonce rozšířen a v roce 1787 k němu přibyla městská sladovna. Nejvyšší kapacita štramberského pivovaru byla 18 beček (asi 38,5hl). Staré budovy však nedokázaly odolat hlodání zubu času a v roce 1854 uvařil sládek poslední pivo. O 15 let později byl pivovar kvůli špatnému technickému stavu zbořen a s ním i přilehlá budova „nové“ radnice, kterou nechal spolu s kostelem v roce 1721 vystavět regens Pfefferkorn. Na radnici pak byla upravena budova školy při Dolní bráně, přestavěná do dnešní podoby v roce 1895. Městský úřad v ní sídlí dodnes. Znovuotevření Městského pivovaru v historickém domě č.p. 5 se uskutečnilo 21.5. 2005. Zajímavostí je, že během stavebních úprav a čištění členitých sklepů s kamennými klenbami narazili dělníci na 2 v kameni vysekané hluboké studny, odkud se v minulosti brala voda potřebná k vaření piva. Na jejich dně byly objeveny keramické úlomky středověkých pivních džbánů, které jsou důkazem, že se v domě vařilo pivo už dávno.
KAŠNA
Centrální novorenesanční kašna je z roku 1898. Zřízena byla po zavedení městského vodovodu. V pískovcové nádrži polygonálního tvaru stojí na betonovém soklu litinová fontána s alegorickou postavou Hygie, oděné do dlouhých nařasených šatů, mající na rameni amforu zakončenou obrácenou mísou. Litinovou část kašny dodaly Štramberku železárny v Blansku.
KOSTEL SV. JANA NEPOMUCKÉHO
Jednolodní stavba založená 16.5. 1721 jezuitským páterem Karlem Pfefferkornem. Chrám dlouhou dobu postrádal věž. Ta byla přistavěna až v letech 1907-1908. Baroknímu interiéru vévodí sousoší Kalvárie z roku 1660, jež sem bylo přeneseno z poutního kostela Povýšení sv. Kříže na Kotouči, zrušeného císařem Josefem II. (a později zbouraného kvůli těžbě vápence). Výzdoba kostela je dílem malíře Jana Köhlera z Brna, stejně jako mozaika Panny Marie na budově fary situované přímo u schodiště vedoucího z hradu. Vše z počátku 20.stol. Před kostelem spatříte misijní kříž z roku 1834.
HORNÍ BAŠTA
Ulice pod náměstím, lemovaná památkově chráněnými roubenkami na kamenných podezdívkách. Horní Bašta vznikla v 17.stol. jako poutní ulička. Po ní od Nového Jičína přicházela procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na hoře Kotouč. Příkrý svah Zámeckého kopce dal vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších měšťanských domů, mnohde přilepených na skalách, šplhajících až k městským hradbám. Ty jsou mezi domy zřetelně patrné. Oproti vesnickým domům tu měli lidé omezené možnosti hospodaření, živili se proto námezdní prací nebo řemesly (soukenictví, tkalcovství apod.). V ulici nebylo možné vykopat studnu, což zapříčinilo vznik bedněné kašny mezi Horní Baštou a níže položenou Dolní Baštou, kam dřevěným potrubím přitékala přebytečná voda ze studny na náměstí. Do dnešních dnů se z ní dochovalo jen přístupové kamenné schodiště zvané „kašňuvky“.
MUZEUM ŠIPKA
Geologicko-archeologická expozice umožňuje nahlédnout do života korálového útesu z období konce jury a počátku křídy, na němž město Štramberk stojí. Vystavené artefakty zahrnují zkameněliny místní fauny a flory, nalezené při dobývání vápence, dále kosterní nálezy z jeskyně Šipka a různé předměty užívané dávnými obyvateli.
MUZEUM ZDEŇKA BURIANA
Expozice života a díla světově uznávaného malíře pravěku, který ve Štramberku prožil část svého života a jehož celoživotní inspirací se stala jeskyně Šipka.
ŠTRAMBERSKÉ UŠI
Původ této cukrovinky se váže k mongolskému tažení v roce 1241, kdy si nepřátelské vojsko rozložilo tábor na úpatí kopce Kotouč, kam se místní obyvatelé utekli před nájezdníky ukrýt. Podle pověsti se v noci strhla intezivní bouře, při níž lidé prokopali hráz přeplněného rybníka a nepřátelské ležení vyplavili. Když voda opadla, našli prý na místě vaky s nasolenýma lidskýma ušima, které Mongolové utínali křesťanům a posílali svému chánovi. Od roku 1660 se ve výroční dny (8.5.), v předvečer Nanebevzetí Páně, konají slavné Štramberské poutě. Štramberské neboli Tatarské uši jsou cukrářský výrobek z perníkového těsta ve tvaru kornoutu. Uši mohou mít různé příchutě. Obchodní značku Štramberské uši smí nést pouze produkt vyrobený na území města Štramberk. Štramberské uši jsou prvním českým potravinářkým výrobkem, kterému EUR přiznala ochranu zeměpisného označení původu.
NÁRODNÍ SAD
Národní přírodní památka koncipovaná jako galerie v přírodě. Lesní stezky procházejí kolem drobných památek různého charakteru - kaple, památníky, sochy, zvonice, mohyla, busty osobností.
BUDOVA ZÁKLADNÍ ŠKOLY
Výstavbu inicioval roku 1910 starosta Štramberka MUDr. Adolf Hrstka. Původní projekt architekta Grossmanna z Ostravy byl hexagon, ale realizována byla nakonec jen 3 křídla. Čtvrté křídlo se přistavělo během rekonstrukce v roce 1998. Budova v historizujícím stylu je od 27.11. 1996 památkově chráněná.
ŠTRAMBERSKÝ KRAS
Krasovou oblast tvoří ostrovy jurských a spodnokřídových vápenců v nejbližším okolí Štramberka a Kopřivnice. Štramberský kras je charakteristický značným množstvím fosilií. Vápence vystupují v několika samostatných ostrovech - vrch Kotouč a Obecní skála (Skalka) se Zámeckým vrchem, Váňův (Čertův) kámen či Raškova skála. Povrchové krasové jevy tvoří poměrně nedokonale vyvinuté obecné, studnovité a žlábkové škrapy, krasové prameny, selektivně vypreparované skalky na rozhraní vápenců a flyšových hornin nebo nevýrazné krasové deprese. Podzemní krasové jevy představují jednak fosilní, sedimenty zcela vyplněné jeskyně (např. v lomu Kotouč), jeskyně vyklizené (jeskyně v západním svahu Kotouče), fluviokrasové (jeskyně Šipka a dnes již neexistující Čertova díra), rozsedlinové (Slámova sluj) a propasti. Sekundární sintrové formy jsou díky nevýrazné cirkulaci podzemních vod poměrně vzácné a chudé, omezují se na výskyty nickamínku ve Slámově sluji a drobné krápníkové formy hlavně ve Slámově sluji a Šipce. Vývoj Štramberského krasu není dosud zcela poznán. Vliv na něj měla paleoříčka Sedlnice, která modelovala reliéf a pronikala do vápenců, kde tvořila jeskynní kapsy, jež dále erodovaly, řítily se a rozsedaly. Jeskyně u Štramberka jsou poprvé zmiňovány roku 1666 v edici člena Tovaryšstva Ježíšova M. Tannera. Celkem je ve Štramberském krasu evidováno asi 15 jeskyní, z nichž nejvýznamnější jsou Šipka, Slámova sluj a Pouťová s délkami od v rozmezí cca 50–100m.
JESKYNĚ ŠIPKA
Jeskyně Šipka, původně Šípova díra, se nachází v Národním sadu. Je 7m hluboká s délkou chodeb 60m. V letech 1879–1887 tu prováděl archeologický výzkum Karel Jaroslav Maška. Objevil soubor bronzových předmětů z pozdní doby bronzové a ve čtvrtek 26.8. 1880 u výklenku chodby Jezevčí díra nalezl asi 1,4m pod zemí v popelu z ohniště zlomek spodní čelisti neandertálského dítěte, později nazvanou „Šipecká čelist“. Čelist náležela dítěti ve věku 8 až 10 let a vykazuje přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Následné vykopávky odkryly velké množství kostí jeskynního medvěda, lva, hyeny, pakoně, pratura, pižmoně, zubra i srstnatého nosorožce, levharta, rosomáka, soba polárního či losa. Celkem na 130 druhů živočichů. Jeskynní člověk se v Šipce před nepohodou a predátory ukrýval již před 32000 lety, jeskyně však nepatřila k jeho stálým sídlům. Je pravděpodobné, že se tady člověk střídal s divokými zvířaty. V průběhu doby obývali jeskyni neandertálci, nositelé mousterienské kultury a gravettienští lovci mamutů. Na konci poslední doby ledové to byli magdalenienští lovci sobů. Tito lidé zde po sobě zanechali ve formě různě opracovaných kostí a parohů na 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.
ROZHLEDNA BÍLÁ HORA
Rozhledna stojí na vrcholu Bílé hory. Je 43m vysoká s vyhlídkovou plošinou ve výšce 26m a 138 schody. Komplikovaná jednání o výstavbě probíhala v průběhu roku 1998 a spojila dvě konkurenční společnosti EuroTel spol. s r.o. a RadioMobil a.s., které dnes společně využívají vysílač nad vyhlídkovou plošinou k pokrytí Štramberka a Kopřivnice televizním signálem. Většina výstavby probíhala v zimních měsících, což podstatně komplikovalo montážní práce. Moderní architektonickou konstrukci rozhledny navrhnul Ing. arch. Milan Šmíd, jenž pro vnější spirálové schodiště využil tvar šroubovice DNA, symbolu života. Slavnostní uvedení do provozu proběhlo 28.4. 2000. Rozhledna je navržena tak, aby při orkánu o rychlosti 176 km/hod. neměl vrchol odchylku od osy víc než 27cm. Je tedy velmi stabilní.
FOTO ALBUM
PŘÍBOR - POD BÍLOU HOROU - ŠTRAMBERK7 km
FRENŠTÁT P.R. - LICHNOV - ŠTRAMBERK9 km
KOPŘIVNICE - VÁŇŮV KÁMEN - BÍLÁ HORA - TRÚBA - ŠTRAMBERK5 km
ŠTRAMBERK - LIBOTÍN - HOLIVÁK - ŽILINA - NOVÝ JIČÍN13,5 km
