Beskydy jsou součástí horského pásma Karpat. Karpatský oblouk se rodí v Rumunsku, kde zabírá většinu jeho území, prochází západní Ukrajinou a po slovensko-polské hranici přichází na Moravu, kde končí. Krom toho zasahují do území Srbska, Maďarska a Rakouska. Karpaty svou rozlohou předstihují i Alpy. Délka oblouku činí 1500km, šířka se pohybuje mezi 12-350km. Nejvyšším bodem je Gerlachovský štít (2655m) ve Vysokých Tatrách. Mimo pár menších oblastí vysokohorského charakteru jsou Karpaty spíše nízké a zalesněné hory, nad pásmem lesa se nachází asi 5% pohoří. Části trvale nad hranicí sněhu ani ledovce zde nejsou.

Beskydy jsou většinou zalesněné pohoří s oblými vrcholy, jen občas vystupují na povrch skály. Nejvyšším vrcholem české části Beskyd je Lysá hora (1323m) v Moravskoslezských Beskydech. Obecně mají Beskydy ráz středohor prostoupených řadou brázdovitých a kotlinových sníženin. Typická jsou rovnoběžná horská pásma řazená za sebou a vázaná na výskyt odolnějších hornin. Na příkrých stráních jsou časté svažné pohyby. Původní lesní porost byl plošně omezen a druhově pozměněn ve prospěch smrčin. Směrem k východu přibývá travnatých ploch nazývaných poloniny. Jejich využíváním se v 15. až 17.stol. šířila pastevecká kolonizace. Členitá beskydská krajina je poměrně hustě zalidněná. Typická jsou roztroušená obydlí, samoty jsou většinou pojmenovány podle zakládajících nebo dlouho žijících rodin. Větší obydlí se soustředí do kotlin. Komunikačně jsou Beskydy obtížný terén, dopravně jsou využívány průsmyky Lyský a Jablunkovský.

Slezské Beskydy, někdy též zvané Těšínské Beskydy, se rozkládají na území Polska a České republiky, většina území se však nachází v Polsku. Slezské Beskydy se skládají ze dvou horských celků, jež jsou od sebe odděleny údolím řeky Visly. Jedná se o pásmo Čantoryje na západě a pásmo Baraniej Góry na východě. Nejvyššími vrcholy jsou Skrzyczne (1257m) v Polsku a v česko-polská Velká Čantoryje (995m). Charakteristický je zde poměrně vysoký roční úhrn srážek v rozmezí od 800-1200mm. Střední roční teplota se pohybuje od 5,4°C v hřebenových partiích do 8,5°C v Jablunkovské brázdě. Počasí ovlivňuje z velké části silný vítr. V partiích nad 1000m se srážky vyznačují menším počtem než v údolí, zato padají často jednorázově. Zima začíná koncem listopadu a trvá až do konce března (někdy i poloviny dubna). V nejvyšších polohách sníh vydrží 150-180 dní, zatímco v nížinách jen 30-60 dní. Sněhové podmínky jsou dost vydatné, na hřebenech tvoří až 200cm pokrývku. Laviny se tu nevyskytují vzhledem k zalesněným hřbetům a nevelké strmosti pohoří. Téměř celá část pásma Čantoryje je vybudovaná z godulských pískovců, které vystupují v drobné skalky ve vrcholových částech. Pro tento typ pískovce je charakteristické, že ne všechny jeho vrstvy mají stejnou trvanlivost a tak vlivem působení větru, vody, teplotě jsou měkčí vrstvy zvětrány. Takovýmto způsobem vznikají např. hluboká koryta potoků, vodopády, prahy atd. V pásmu Čantoryje mají jinou geologickou stavbu jen vrchy Tul a Jahodná, které jsou tvořeny těšínským vápencem.

Moravskoslezské Beskydy jsou geomorfologický celek rozkládající se podél slovenských hranic a vymezují jej Jablunkovská brázda, Frenštátská brázda a údolí Rožnovské Bečvy. Patří sem Ropická rozsocha, Veřovické vrchy a Zadní hory. Na Slovensku s nimi sousedí Turzovská vrchovina. Nejvyšším bodem je Lysá hora (1323m). Hlavní hřebeny jsou odděleny velmi hlubokými údolími a díky tomu má řada hor velmi vysoké převýšení. Hned 4 vrcholy mají prominenci nad 400m (Lysá hora, Smrk, Travný a Kněhyně) a dalších 6 vrcholů má prominenci nad 100m (Ropice, Velký Polom, Slavíč, Ostrý, Malý Polom a Radhošť). Celkem se zde nachází 32 tisícovek, z toho 27 hlavních vrcholů a 5 vedlejších vrcholů. Moravskoslezské Beskydy leží na pomezí oceánského a kontinentálního klimatu. Díky oceánským vzdušným masám jsou zde mírné zimy a chladnější léta. Roční úhrn srážek se drží nad 750mm. Lysá hora s ročním průměrem 1459,2 mm/rok (rekord 2254,7mm) patří k nejdeštivějším místům v ČR. Průměrná teplota je na Lysé hoře v červenci 11,8°C (v údolích 18°C) a v lednu -6,1°C (v údolích -3°C). Často se zde objevují zimní teplotní inverze. V údolí tak bývá často zataženo, zatímco na vrcholcích svítí slunce. Vítr bývá ve vyšších vrstvách atmosféry většinou západní, v dolnějších vrstvách je směr ovlivňován tvarem terénu. Podle údajů meteorologické stanice na Lysé hoře je průměrná maximální výška sněhové pokrývky 196cm. Nejvíce sněhu bylo na Lysé hoře v zimě 1910/1911, a to 491cm. V masivu MS Beskyd jsou občas zaznamenány i menší laviny.

Vsetínské Beskydy jsou geomorfologický podcelek tvořený flyšovými souvrstvími a jsou vymezeny údolími Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Středem pohoří se táhne hřbet s nejvyšším vrcholem Vysoká (1024m). Jedná se o oblast známou častými sesuvy půdy.

Hostýnské vrchy jsou horský podcelek tvořený flyšovými souvrstvími s vrcholky z godulských pískovců. Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník (864m), dalším významným vrcholem pak Hostýn (735m), který je mariánským poutním místem. Značná část vrchů je zalesněna.

Javorníky jsou geomorfologický celek na hranicích Moravy a Slovenska. Větší část se nachází na Slovensku. Nejvyšším vrcholem je slovenský Veľký Javorník (1071m), nejvyšším českým vrcholem je Malý Javorník (1019m). Částečně odlesněný členitý hřbet se větví na zalesněné rozsochy. Táhnou se od Lyského průsmyku na jihozápadě po Makovský průsmyk na severovýchodě v délce cca 30km. Hluboké Papajské sedlo odděluje na jihu hlavní hřeben od izolovaného vrcholu Makyta (923m), na severu je součástí Javorníků skupina Lemešné (950m). Geologické složení pohoří je poměrně jednotné, tvoří je flyšové série pískovců, rozlámané na jednotlivé kry. Ve vyšších polohách Javorníků převládají horské smrčiny s občasným výskytem jedle, níže ve svazích se částečně dochovaly původní bukové a jedlobukové lesy. V lesích se pohybují velké šelmy včetně rysa, vlka a medvěda, které na Moravu přecházejí ze Slovenska. Na českém území jsou Javorníky součástí CHKO Beskydy, na slovenském CHKO Kysuce. Smíšený jedlobukový porost pralesovitého charakteru je chráněn v několika přírodních rezervacích, k nejvýznamnějším chráněným územím na české straně patří Galovské lúky s četným výskytem orchidejí, vstavačů a dalších vzácných druhů rostlin.

Vizovické vrchy se rozkládají na východní Moravě v geomorfologické oblasti Slovensko-moravské Karpaty a jejich nejvyšším vrcholem je Klášťov (753m). Členitou vrchovinu tvoří flyšové pískovce a jílovce, reliéf pak sníženiny, pahorkatiny a vrchoviny. Vrchy patří do povodí řeky Moravy. Lesy jsou tu většinou smíšené s velkým zastoupením dubů, buků, ale ve velké míře je také zastoupen smrk.

Podbeskydská pahorkatina se táhne podhůřím Beskyd od Třince a Havířova až po Přerov a Holešov. Nejvyšším bodem je Skalka (964m) v masivu Ondřejníka. Podřazenými jednotkami jsou Těšínská pahorkatina, Třinecká brázda, Frenštátská brázda, Štramberská vrchovina, Příborská pahorkatina, Kelčská pahorkatina a Maleník.

Příroda:
Svahy Beskyd jsou poměrně strmé, a tak se v údolích horských říček tvoří malé vodopády a peřeje. Blízko Pusteven jsou v rašeliništi dvě malá jezírka. Velký vliv na klimatické rozdíly má různá nadmořská výška kraje a expozice svahů hor. Od západu k východu přibývá srážek. V Beskydech dosahují průměrné roční srážky cca 1400mm. Sníh se v horských oblastech udrží 4 až 5 měsíců. Vzhledem k tomu, že se díky flyšovému složení podloží střídají propustné a nepropustné vrstvy, jsou zdejší prameny poměrně chudé na vodu a toky mívají nevyrovnané vodní stavy. Proto jsou také obě Bečvy sjízdné pro vodáky pouze za vysokého stavu vody.

V Beskydech je bohaté zastoupení středoevropské flory a fauny. Vyskytuje se zde typická horská a lesní zvěř jako např. jelen, prase divoké, liška, kuna, jezevec či kočka divoká. Z ptáků tu můžeme vidět létat sýkoru, drozda, datla, tetřeva hlušce, orla křiklavého, káně lesní, orlíka krátkoprstého, krkavce, jeřábka lesního a výra velkého. Z obojživelníků a hadů v Beskydech žijí mlok skvrnitý, čolek horský, kuňka žlutobřichá, zmije obecná, užovka hladká a slepýš. V jezerech, nádržích a vodních tocích je mnoho druhů ryb jako kapr, karas obecný, parma, lipan podhorní, pstruh obecný potoční. Mimo tyto živočichy zde nalezneme na 3000 druhů hmyzu. Beskydy jsou jediným pohořím v ČR, kde žijí všechny tři velké šelmy (medvěd, vlk a rys). Zajímavý je také výsledek projektu Návrat orla skalního do ČR.

Co dělat při setkání s šelmou?
Vlk, rys ani medvěd nepovažují člověka za svou potravu. Vlk a rys jsou plachá zvířata a k fyzickému střetu by mohlo dojít jen velmi výjimečně. Pokud se vám poštěstí tato obezřetná a skrytě žijící zvířata v přírodě zahlédnout, vychutnejte si tyto vzácné okamžiky. Medvěd rovněž nevyhledává konflikty, setkání s ním neznamená, že na vás automaticky zaútočí, avšak pokud ho překvapíte, může reagovat podrážděně. Naprostá většina setkání medvědů s lidmi končí okamžitým útěkem medvěda. Medvěd má, jako většina divoce žijících živočichů, bystřejší smysly (především čich) než lidé, a proto o přicházejícím člověku ví mnohem dříve, než jej člověk vůbec zaregistruje. Preventivně se však držte v přehledném terénu, v nepřehledném terénu vydávejte zvuky (zpěv, cinkání, ťukání klackem do stromů apod.), nenechávejte v přírodě ani poblíž tábořiště žádné zbytky jídla. V případě setkání s medvědem zachovejte klid a dbejte odborných doporučení, která vám pomohou snížit riziko napadení: vyhněte se mu, pokud o vás zatím neví, tiše se vzdalte a kontrolujte medvědovo chování; nedívejte se medvědovi přímo do očí (může si to vyložit jako záměr k útoku), odvraťte se a předstírejte, že medvěda nevidíte, mluvte klidným hlasem a pomalu se vzdalte, NEUTÍKEJTE!; pokud vás medvěd sleduje, upusťte kus oděvu nebo jiný předmět, který může upoutat jeho pozornost; v žádném případě se nepokoušejte medvěda odehnat – nevykřikujte, nemávejte rukama; postaví-li se medvěd na zadní, je to kvůli získání lepšího rozhledu (má slabý zrak) a větří, aby zjistil, s kým se potkal – v takovém případě se nechte identifikovat a rychle se v klidu vzdalte; pokud vás medvěd napadne, nepokoušejte se utéct, ale klekněte si na zem, sbalte se do klubíčka, rukama si chraňte krk, lokty dejte ke kolenům, abyste si chránili životně důležité orgány, nehýbejte se a neodcházejte, dokud medvěd neodejde – medvěd útok často jen předstírá a nebudete-li se aktivně bránit, ztratí o vás zájem. Napadení lze předejít také správným použití odplašovacího spreje, který medvědovi způsobí dočasné opuchnutí sliznice očí, nosu a plic.