<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Příbor, ŽST (280m) – Na Točně (300m) – Štramberk, p.Bílou horou (470m) – Štramberská Trúba (425m) - Štramberk, Národní sad (390m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Žlutá trasa o délce 7km spojuje dvě významná historická města Příbor a Štramberk. Klidně se dá zvládnout i na kole. Ostatně po asfaltce mezi nimi pendlují maminky s kočárky či rekreační běžci. Až na jeden krátký úsek v zátylku štramberského kopce je to fajnová rovinka, jako stvořená na rodinný poznávací výlet.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Město <b>Příbor</b>, původním německým názvem Freiberg, je nejstarší město v okrese Nový Jičín. Založil jej Frank z Hückeswagenu, syn prvního majitele panství, jenž sídlil na hradě Starý Jičín. První písemná zmínka o Freibergu (tehdy počeštěně Vriburchu) se nachází v listině budoucího českého krále Přemysla Otakara II., datované 12.12. 1251. Od počátku byl Příbor významným správním, hospodářským a kulturním centrem. Již v roce 1292 se stává městečkem a v roce 1294 městem. Návrší nad řekou jihovýchodně od náměstí zaujímal pravděpodobně rodový hrad Franka z Hückeswagenu, jenž byl kombinací stávajícího hospodářského dvorce a opevněného kostela, čemuž nasvědčuje bezpochyby gotická kamenná hradba s mohutnými opěráky pod kostelem s doposud zachovanou střílnou. Hrad zaniknul za husitských válek, nebo možná už v době prodeje panství olomouckému biskupství v roce 1307. Podle archeologů jsou jeho pozůstatky zakomponovány do věže současného kostela Narození Panny Marie ze 14.stol. a nejspíš i do zdi kolem areálu. V roce 1389 biskup Mikuláš z Rýzmberka udělil městu právo opevnění. Krátké úseky městských hradeb nad řekou Lubinou se zachovaly dodnes. Město leželo na dálkové obchodní stezce a mělo 4 brány – severovýchodní Slezskou, odkud dodnes vede cesta do Místku, západní Olomouckou, odkud dodnes vede cesta do Jičína, jižní Valašskou a obrannou fortnu. Jako zástavní držitelé panství Hukvaldy ovládali město v 15.stol. bývalí husitští hejtmani Mikuláš Sokol z Lamberka, Jan Čapek ze Sán a Jan Talafús z Ostrova. V té době se začaly dřevěné srubové chalupy na náměstí přestavovat na kamenné. Nejpočetnějším příborským cechem byl významný cech soukeníků, jenž svá sukna od poloviny 16.stol. vyvážel do Krakova, Poznaně, Lvova, Levoče, Prešova apod. Koncem 16.stol. navštěvoval místní školu Jan Sarkander, budoucí svatořečený katolický kněz, jehož ornát z první odsloužené mše, tradičně vyšívaný jeho matkou, je k vidění v příborském kostele. František kardinál z Ditrichštejna postoupil městu v roce 1615 řadu privilegií a práv, např. osvobození od robot či rozšíření rybolovu v řece Lubině. Kardinál Ditrichštejn, zvaný pro svůj politický vliv Král z Kroměříže, někdy pobýval na náměstí v domě č.p.6, na němž je dodnes jeho znak. Za třicetileté války město 3x vyhořelo – roku 1621 od vzbouřených Valachů, roku 1626 od Dánů a roku 1643 od Švédů. Po prvním vypálení byl na nově vzniklém hřbitově postaven kostelík sv. Františka Serafinského (1622), po třetím vypálení byl obnoven hřbitovní kostelík sv. Kříže (1645) u náměstí a dokončila se výměna dřevěnic na náměstí. V roce 1694 byla v Příboře založena piaristická kolej a město se stalo centrem vzdělanosti severovýchodní Moravy. V Příboře vzniklo nejstarší české ochotnické divadlo na Moravě (1809). V roce 1918 obsadily dva příborské prapory, složené z dobrovolníků, pro nově vzniklé Československo vzpurná, převážně německy mluvící města Nový Jičín, Fulnek, Odry, Bílovec a Opavu. Roku 1938 se převážně česky mluvící Příbor stal součástí Třetí říše. Historická část města byla v roce 1989 vyhlášena městskou památkovou rezervací. Na náměstí stojí litinová kašna, instalovaná v roce 1898 při zavedení vodovodu do města. Předtím byla na tomtéž místě od roku 1537 kašna kamenná se sochou sv. Zachariáše, který byl přemístěn za kostel. Barokní sousoší Panny Marie z roku 1713 je doplněno sochou sv. Floriána, ochránce proti ohni, a sochou sv. Rocha, ochránce proti moru.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá turistická značka začíná na vlakovém nádraží, avšak autobusy staví porůznu kolem náměstí, takže před nástupem na trasu můžete historické jádro města omrknout. Od jara do podzimu bývá otevřena také zahrada u piaristického kláštera z počátku 18.stol. Poté se můžete dát u informačního centra zaniklou Valašskou branou dolů k nejpropagovanější místní památce – <b>rodnému domu Sigmunda Freuda</b>, v němž se nachází multimediální expozice. Zakladatel psychoanalýzy se narodil 6.5. 1856 do rodiny německy mluvícího židovského obchodníka s látkami z Haliče. Kvůli hospodářské krizi však podnik otce Freuda zkrachoval a rodina se ve Sigmundových 3 letech odstěhovala do Vídně. Příbor pak navštívil už jen jednou v 16 letech. K nádraží je to od Freudova rodného domu asi 400m.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nevzhledná železniční stanice v Příboře vznikla podle typizovaného stavebního vzoru na soukromé trati Studénka – Štramberk bratří Guttmannových, majitelů štramberského vápencového lomu. Provoz zde započal 19.12. 1881. Mimochodem, Sigmund Freud měl k jízdě vlakem odpor. Trpěl cestovní neurózou, kterou si přivodil, když se rodina stěhovala z Příbora.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ve shluku stromů u nádraží stojí rozcestník <b>Příbor, ŽST (280m)</b>. Zelená značka odtud míří 10km do hukvaldské obory a vaše žlutá 6km na Trúbu. Nejbližší úsek však bude jen 2km dlouhý. Trasu uvozuje nenápadná anonymní <b>kaple</b>, načež popojdete k hlavní silnici, u <b>pomníku pátera Řehoře Volného</b> přejdete koleje, vzápětí zahnete doleva mezi rodinné domy a znova doleva do Štramberské ulice, která po staletí slouží jako výpadovka z města. Téměř na jejím konci byste našli nenápadný kovový <b>kříž</b> na kamenném soklu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po 1km chůze narazíte na rušný obchvat města s lávkou pro pěší. Silnice přetíná zvlněnou krajinu s poli, loukami a bezpočtem sloupů elektrického vedení, jež ruší výhledy na Beskydy a kopřivnické paneláky. Horské panorama otevírá Bílá hora (557m) s menším Zámeckým kopcem (509m), z něhož ční věž Štramberská Trúba. Vlevo od nich se zvedá mocný Červený kámen (690m) s předvrcholy Pískovna (584m) a Holý vrch (487m). Za nimi v dálce se táhne hřeben Veřovických vrchů. Dál jsou vidět Kazničov (601m) s Palkovickýma hůrkama (660m), Ondřejník (964m) a vzadu Radhošťský hřbet. Tyto výhledy víceméně zůstávají, i když sejdete z nadchodu a vydáte se krajnicí silnice na předměstí Příbora. Za zmínku stojí též významná vyvýšenina (316m) vpravo za silnicí, která se nazývá Na Farském a patří příborské Římskokatolické farnosti. Stará mapa toto místo nazývá St. Johanns Höhe (vyvýšenina sv. Jana), neb na ní stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1711, jež je nejstarší křesťanskou památkou na Příborsku. Patrně se zde nachází společné pohřebiště španělských vojáků, kteří zemřeli za třicetileté války na mor.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Hezké výhledové místo je rozcestí <b>Na Točně (300m)</b> 2km od Příbora. Žlutá značka odtud pokračuje rovinkou 3,5km pod Bílou horu. Bílou horu s rozhlednou ostatně vidíte stále před sebou. Úzká asfaltka se klikatí mezi poli, nahlíží na kopce a zdá se nekonečná. Tu si však v ohybu cesty všimenete <b>schránky s mariánskou soškou</b> a v dáli před sebou zaznamenáte kapli. Hranice katastru Příbora se blíží.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V křížení cest poblíž kaple stojí bílý kamenný <b>kříž</b> bez datace. U něj zahnete vpravo a dojdete k novorománské <b>Zemanově kapli</b>. V roce 1896 ji nechala postavit rodina Zemanova ze sousedního statku. Kaple má podobu obdélné stavby, završené v průčelí trojúhelným štítem. Boční dvojosé fronty prolamují půlkruhově zakončená okna. Novorománská fasáda kaple je členěna lizénami a v průčelí je doplňěna štukovaným letopočtem 1896. Stavbu kryje keramická valbová střecha.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Malebně upravené hospodářství s rybníkem na potůčku Kopřivnička leží přesně na hranici katastru města Kopřivnice. Pohled na něj romanticky doplňuje schránka se <b>svatým obrázkem</b> z roku 1929. Nato se cesta stočí a mírně stoupá do polí, za nimiž stojí první paneláky. Výhled na hory ukazuje v tuto chvíli nejen Bílou horu s Trúbou na Zámeckém kopci, ale i Červený kámen, Pískovnu, Ondřejník či Palkovické hůrky. Dominantní se ovšem čím dál více stává Bílá hora (557m). Rozhledna na jejím vrcholku je 43m vysoká, slouží zároveň jako vysílač, otevírala se 28.4. 2000 a je z ní krásný kruhový výhled.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Silnice vede stále rovně, protne řadu rodinných domů na periferii města a v úrovni koňského ranče s westernovou restaurací se opět dostává do relativně volné krajiny. Po levé ruce máte pole a za ním domy, po pravé ruce pole, louky a remízky lesů. Přímo před vámi se vypíná Bílá hora, s jejíž blízkostí se z mírného stoupání stává stoupání střední. Zaniká výhled na Trúbu, mizí pohled na Kopřivnici a vpravo to zpovzdálí sledují Libotínské vrchy s Libhošťskou hůrkou (494m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Při samém úpatí Bílé hory se rozkládá zahrádkářská kolonie. Turistická značka opouští rádoby hlavní silnici, odbočí doleva mezi chatky a šlape čím dál obtížněji na konec zpevněné cesty, jež nad kolonií dosáhne hranice lesa a pokračuje dál jako svážnice. Náročný výšlap lesem končí v sedle mezi Bílou horou (557m) a nejmenovaným návrším (433m). Stojí tu starý kamenný <b>kříž</b> bez datace, od něhož se vyhoupnete na úboční pěšinu a za chvilku dorazíte ke shluku domů v sedle mezi Bílou horou a Zámeckým vrchem (509m). Zde se nachází rozcestník <b>Štramberk, p.Bílou horou (470m)</b>. Za sebou teď máte 5,5km z Příbora a před sebou 0,5km na Trúbu. Prochází tudy též modrá značka z 1km vzdálené Bílé hory do 1,5km vzdáleného štramberského Národního sadu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dlážděné prostranství pod Bílou horou obklopují původní štramberské roubenky, nad nimiž ční kamenná hradní věž zvaná Trúba. Jako by se člověk vrátil o 200 let zpátky. Dřevjanky měly přitom namále, když v roce 1855 vypuknul dole na náměstí ničivý požár, který sežehl 40 domů a 2 stodoly na východní straně Zámeckého kopce. Zůstaly jen chalupy v Jaroňkově ulici, kde vděční obyvatelé roku 1860 vztyčili <b>sloup se sochou Panny Marie</b>, ochránkyně před požáry.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Středověká ulička vede mírně do kopce k bývalým hradbám, na něž se přilepilo pár dalších domů. Nato projdete hradní bránou, na níž stojí nadepsáno „Cuius regio – eius religio“, v překladu „Koho země, toho víra“. Dlážděná přístupová cesta obchází jádro hradu s válcovou věží a dostává se do přední části u turistické chaty Dr. Hrstky, kde se z kamenné terasy na hradbách otevírá výhled do kraje. Na stromě tu visí cedule <b>Štramberská Trúba (425m)</b>, odkud žluto-modré značky vedou společně 1km do Národního sadu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Původ <b>hradu Štramberk</b>, postaveného na skalnatém Zámeckém kopci (509m), není znám. Je spojován se zeměpanskou správou území či obranou zemských hranic v období po roce 1200 a nejnovější práce považují za jeho stavitele šlechtický rod Benešoviců (olomoucká přemyslovská knížata). Ve 13.stol. byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů, po zrušení řádu v roce 1312 držel hrad český král Jan Lucemburský a po něm v letech 1333-1346 moravský markrabě Karel, později zvaný Karel IV. Od roku 1350 byl hrad Štramberk majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějšími majiteli po roce 1380 byli páni z Kravař. Od roku 1533 štramberský hrad postupně chátrá. Jeho nejstarší vyobrazení z roku 1722 svědčí o dvoupalácové dispozici s hospodářskými budovami a dvěma hranolovými baštami. V roce 1783 se přední část hradu zřítila a zdivo bylo rozebráno na stavební materiál. Severovýchodní opevnění vnitřního hradu se dochovalo v původní výšce. V letech 1901-1903 byla na popud Hrstkova turistického klubu zbylá věž zastřešena a upravena na rozhlednu dle návrhu významného pražského architekta Kamila Hilberta. Vnější hradby byly místy dozděny a postaveny dvě hradní brány. V opevnění je jako upomínka vsazena čestná bronzová pamětní deska MUDr. Adolfa Hrstky (1864-1931), štramberského starosty, lékaře a neúnavného propagátora města od akad. sochaře Františka Juráně. Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění, pro niž se ujal název Trúba, tvoří výraznou dominantu města, které je od roku 1994 jejím majitelem. Věž vysokou 40m obklopovala široká kamenná ohradní hradba, uzavírající malý dvůr o půdorysu nepravidelného pětiúhelníku. Dvůr byl na třech stranách velice úzký, avšak na straně proti vchodu byl širší. Zde, naproti věži, se nacházel menší hradní palác, patrně dvoupatrový, z něhož ve výšce 10m vedl ke vchodu do věže krytý můstek. Věž, vyzděná z lomového kamene, má vnější průměr 9,6m, v dolní části je zdivo 3,5m silné. Vnitřní prostor je čtvercového půdorysu se zaobleným nárožím. Dle ústní tradice bývala v nejnižším a nejužším vnitřním prostoru věže hladomorna. Do jednotlivých poschodí se jinak vcházelo po dřevěných schůdcích či žebřících. Ve výšce cca 24m je zdivo věže už jen 1,7m silné a čtvercový vnitřní profil se mění na kruhový o průměru 6m. Až do této výše je věž prosvětlena malými štěrbinovými střílnami, nahoře jsou okna větší. V dalším patře je možno přes malý portál s pískovcovým ostěním vystoupit na 1m široký dřevěný krytý vyhlídkový ochoz, který spočívá na 32 kamenných krakorcích. Nejprostornější je věž v nejvyšším patře, kde naleznete 4 velká jednoduchá okna. Věž bývala zakončena vysokou kuželovitou střechou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zatímco shora z Trúby se pokocháte kruhovým výhledem na město i okolí, z odpočinkové terasy dole dohlédnete akorát na vrch Kotouč (511m) obléhaný městskou zástavbou, na široké rozpláclé Libotínské vrchy s výraznou lysinou na Holiváku (485m), také napůl travnatý, napůl zalesněný okrajový Puntík (500m), dále je tu odsazená Libhošťská hůrka (494m) a rovinnaté Poodří bez výraznějších orientačních bodů. <b>Chata Dr. Hrstky</b> stojí v místech zříceného hradního paláce. Štramberský KČST zbudoval v areálu hradu v roce 1925 hned dvě chaty – Jaroňkovou útulnu u zadní brány a Rašínovu útulnu, která se po 2.sv. válce přejmenovala na Chatu Dr. Hrstky. Historie ovšem není to jediné, co je na tého chatě zajímavého. U zadního vchodu se totiž za plechovými dveřmi skrývá nenápadná komůrka, v jejíž podlaze skví mříž a dole pod ní zeje hluboká průrva zvaná <b>Slámova sluj</b>. Rozsedlinovou jeskyni pod hradem objevili dělníci v roce 1924, když kopali základy pro Chatu Dr. Hrstky. Pojmenování Slámova sluj dostala podle povídkáře a národního buditele Františka Slámy, který ve svých dílech často zmiňoval podzemní prostory pod štramberským hradem. Ke konci roku 2013 dělali ostravští speleologové v jeskyni průzkumy, nově ji zaměřili a zmapovali. Zjistili, že je 51,2m hluboká, čímž představuje druhou nejhlubší jeskyni tohoto typu v ČR. Jeskyně vznikla přirozenými gravitačními pochody ve vápencovém masívu, pod nímž se nachází klouzavé flyšové sedimenty. Došlo tak k rozpukání celého Zámeckého vrchu a rozšíření vertikálních puklin do podoby rozsedlinových propastí. Chodby takto vzniklých jeskyní jsou úzké, vysoké a pravidelně tvarované, bez krápníkové výzdoby. Ve Slámově sluji zjišťují speleologové konkrétní pohyby, k nimž v masívu dochází. Jeskyně je otevřena volně k nahlédnutí vždycky v otevírací době Trúby. Zpřístupněna však není, protože je velice náročná a nebezpečná. Už vstupní prostor je velmi úzký. Člověk v přilbě v něm nedokáže ani otočit hlavu, pročež by v případě záchrany a vytahování člověka z jeskyně vznikl zásadní problém. Jeskyně je navíc silně zvětralá a při sestupech dochází často k uvolňování kamenů. Zkušeným jedincům nabízí chata Dr. Hrstky maximální součinnost a zázemí, po osobní domluvě i skupinového průvodce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z hradu na náměstí sestoupíte po křivolakém schodišti, z něhož vede odbočka do malého amfiteátru pod městskou hradbou. Od půlky 14.stol. tu stával farní kostel sv. Bartoloměje, k němuž byla v 2.pol. 14.stol. přistavěna zvonice. V 18.stol již kostel nestačil rostoucímu počtu farmíků, proto byl na náměstí postaven kostel nový a starý svatostánek byl v roce 1782 zbořen. Zůstala z něj pouze zděná zvonice s dřevěným zvonovým patrem, do které se lze občas dostat s průvodcem. V nice severovýchodní zdi se nachází kamenná plastika Madony s Ježíškem z roku 1738. Věžní hodiny jsou novodobější záležitostí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Štramberské náměstí má obdélníkový tvar s <b>kostelem sv. Jana Nepomuckého</b> v čele. Památkově chráněný svatostánek je štíhlá jednolodní stavba založená 16.5. 1721 jezuitským páterem Karlem Pfefferkornem. Chrám dlouhou dobu postrádal věž. Ta byla přistavěna až v letech 1907-1908. Baroknímu interiéru vévodí sousoší Kalvárie z roku 1660, jež sem bylo přeneseno z poutního kostela Povýšení sv. Kříže na Kotouči, zrušeného císařem Josefem II. (a později zbouraného kvůli těžbě vápence). Výzdoba kostela je dílem malíře Jana Köhlera z Brna, stejně jako mozaika Panny Marie na budově fary situované přímo u schodiště vedoucího z hradu. Vše z počátku 20.stol. Před kostelem spatříte misijní kříž z roku 1834. V pamětním listě z roku 1614 se vedle fary uvádí škola (nejstarší zmínka o štramberské škole se váže už k roku 1592), v roce 1862 však obec postavila školu úplně novou na místě 3 vyhořelých domů vedle kostela. Provozována byla do roku 1998, kdy byla zrušena. Dnes tu sídlí <b>penzion Stará škola</b>. Další dominantou náměstí je centrální novorenesanční <b>kašna</b> z roku 1898, zřízená po zavedení městského vodovodu. V pískovcové nádrži polygonálního tvaru stojí na betonovém soklu litinová fontána s alegorickou postavou Hygie, oděné do dlouhých nařasených šatů, mající na rameni amforu zakončenou obrácenou mísou. Litinovou část kašny dodaly Štramberku železárny v Blansku. Stejnou Hygii nyjdete i v kašně na náměstí v Příboře.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Historické náměstí</b> bylo původně obklopeno 22 roubenými měšťanskými domy s dřevěným podloubím a každému z nich bylo přiznáno šenkovní právo. První zděná budova se v centru objevila až roku 1779. Nachází se ve spodní části náměstí, původně měla podloubí, počátkem 90.let však byla rekonstruována a v současnosti v ní sídlí Městský kulturní dům. Takto byly postupně nahrazeny i ostatní domy na náměstí. Poslední roubená budova zmizela v roce 1894. Ve stejné řadě jako kulturní dům, jen trochu víc nalevo, stojí bývalá radnice (některé zdroje uvádí, že jde o č.p. 12, podle jiných je to č.p. 13). V architektonicky střízlivém domě č.p. 38 v horní části náměstí (vedle hotelu Šipka) započal v roce 1893 svou lékařskou praxi MUDr. Adolf Hrstka. Z balkónu tohoto domu pronášeli řečníci památné projevy, například při vzniku republiky v říjnu 1918. Dle dobového obrazu z roku 1730 stával na náměstí také pivovar, nezbytný pranýř a studna. Městský pivovar navazoval na tradici domácího vaření piva a šenkování, jež měli povoleno pouze měšťané žijící v domech na náměstí. Jeho areál se nacházel na kratší straně náměstí pod schodištěm k hradu. Pivovar profitoval na vysoké spotřebě místního moku, v roce 1744 musel být dokonce rozšířen a v roce 1787 k němu přibyla městská sladovna. Nejvyšší kapacita štramberského pivovaru byla 18 beček (asi 38,5hl). Staré budovy však nedokázaly odolat hlodání zubu času a v roce 1854 uvařil sládek poslední pivo. O 15 let později byl pivovar kvůli špatnému technickému stavu zbořen a s ním i přilehlá budova „nové“ radnice, kterou nechal spolu s kostelem v roce 1721 vystavět regens Pfefferkorn. Na radnici pak byla upravena budova školy při Dolní bráně, přestavěná do dnešní podoby v roce 1895. Městský úřad v ní sídlí dodnes. Znovuotevření Městského pivovaru v historickém domě č.p. 5 se uskutečnilo 21.5. 2005. Zajímavostí je, že během stavebních úprav a čištění členitých sklepů s kamennými klenbami narazili dělníci na 2 v kameni vysekané hluboké studny, odkud se v minulosti brala voda potřebná k vaření piva. Na jejich dně byly objeveny keramické úlomky středověkých pivních džbánů, které jsou důkazem, že se v domě vařilo pivo už dávno.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Než náměstí opustíte, je vhodné si říci něco málo i o historii města samotného. <b>Štramberk</b> založil 4.12. 1359 syn českého krále Jana Lucemburského, moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), a to tak, že nařídil, aby pod hradem „...se zpustošené město znovu vystavělo a dle hradu Strallenberga se nazývalo.“ Podhradní ves je tu nicméně zmiňována už v roce 1211. Jan Jindřich dal Štramberku četná práva (vařit pivo, péct chleba, pořádat každé úterý trh aj.) a zbavil jej povinnosti platit hradnímu pánu dávky, což rozproudilo jeho hospodářský vývoj. Syn zakladatele města, markrabě Jošt Lucemburský, udělil roku 1380 hrad s městem v léno pánům z Kravař, kteří jej drželi až do vymření rodu v roce 1433. Poté panství často měnilo majitele. Poslední vrchnost z rodu Žerotínů prodává Štramberk roku 1558 za 39 tisíc zl. novojičínským měšťanům a město se stává podřízeným Novému Jičínu. Po bitvě na Bílé hoře (1624) připadl Štramberk jezuitům. Přesto, že se většina obyvatel hlásila k českobratrské církvi, pokusili se tu jezuité zbudovat centrum protireformačních snah – zřídili ve válkou zpustošeném městě dva kostely, křížovou cestu na vrch Kotouč či Boží hrob v jeskyni Čertova díra. Řada nekatolíků kvůli tomu raději emigrovala do Saska. Lidé se dlouho živili převážně obchodem a řemesly, doplňkově zemědělstvím. V roce 1880 nalezl profesor K.J. Maška z Nového Jičína v jeskyni Šipka na vrchu Kotouč část dolní čelisti neandrtálského dítěte, což byl archeologický objev mimořádného významu. Roku 1895 vznikl ve Štramberku odbor Klubu českých turistů, který pod vedením starosty MUDr. Adolfa Hrstky koupil a zachránil zbytky hradní zříceniny. Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19.stol. založením vápencového lomu na Kotouči. Během 2.sv. války byl ryze český Štramberk přičleněn do Sudet a 10.10. 1938 obsazen německým vojskem. Osvobozen byl 6.5. 1945. Pro své jedinečné archeologické a architektonické památky i četné přírodní zvláštnosti byl Štramberk roku 1951 vyhlášen chráněnou lokalitou a v roce 1969 se stal městskou památkovou rezervací. Místním unikátem je urbanistický soubor roubených chalup z 18. a 19.stol., terasovitě nakupených na skalnaté stráně. Kolorit města dotváří řada plastik, původní studně s rumpály, boční pavlače domů aj. Celkem je ve Štramberku zapsáno 132 památek lidové architektury. Město proslavil také cukrářský výrobek zvaný „štramberské uši“, které se tu po staletí pečou v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem dne 8.5. 1241.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z náměstí se dostanete po hlavní přístupové cestě vymezené kulturním domem a radnicí. Úzká dlážděná silnice zvolna klesá na menší jakoby náměstíčko s novodobým <b>křížem</b>, situované u spodní radniční budovy. Tu si původně postavil jako soukromý dům jistý měšťan Martin Blažek. Málokdo z turistů však ví, že právě tudy vedla ve středověku hranice vnitřního města, kam se dalo vstoupit jen přes masivní bránu. Ta se nacházela v ose koridoru spojujícího obě radniční budovy a lícovala se zadní zdí kulturního domu. <b>Městské hradby</b> se zachovaly na většině své původní délky a v letecké mapě jsou jasně patrné. Tvořila je jednoduchá kamenná zeď opatřená původně cimbuřím (ozubené zakončení vrcholu hradby), dnes zazděným. V určitých místech se u nich v náznacích rýsuje i parkánová zeď (menší hradba vně hradeb chránící vybíhající obránce). Do vnitřního města se vstupovalo dvěma již zaniklými branami. Tzv. Dolní brána u radnice fungovala jako hlavní vstup, Horní brána byla situována v severní části hradeb a fungovala převážně jako spojení města s hradem. Hradby samotné často posloužily jako obvodové zdivo domů, místy jsou však dobře patrné. Ve dvou rozích se dochovaly i gotické bašty (předsunuté věžové střílny), později přestavěné na obytné prostory, při čemž však bohužel pozbyly střílen (úzké štěrbiny pro vystrčení pušek) z 15.stol. Jedna taková zděná okrouhlá <b>bašta</b> se nachází asi 60m od vaší současné pozice. Stačí uhnout z trasy a vydat se pod radnicí doprava na ulici <b>Horní Bašta</b>. Tato ulice je výkladní skříní města, neboť ji lemují krásné, památkově chráněné roubenky na kamenných podezdívkách. Horní Bašta vznikla v 17.stol. jako poutní ulička. Po ní od Nového Jičína přicházela procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na hoře Kotouč. Příkrý svah Zámeckého kopce dal vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších měšťanských domů, mnohde přilepených na skalách, šplhajících až k městským hradbám. Ty jsou mezi domy zřetelně patrné. Oproti vesnickým domům tu měli lidé omezené možnosti hospodaření, živili se proto námezdní prací nebo řemesly (soukenictví, tkalcovství apod.). V ulici nebylo možné vykopat studnu, což zapříčinilo vznik bedněné kašny mezi Horní Baštou a níže položenou Dolní Baštou, kam dřevěným potrubím přitékala přebytečná voda ze studny na náměstí. Do dnešních dnů se z ní dochovalo jen přístupové kamenné schodiště zvané „kašňuvky“.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Modrá turistická značka míří od zaniklé Dolní brány doleva do uličky Záuličí, kde lze opět mezi domy spatřit kamenné městské hradby. Zajímavý je tu ovšem také zděný rohový dům s nápisem MDCCCXXII ve štítu. Jde o jednu z nejstarších městských budov, zachycenou již na pohlednici z roku 1722. Letopočet 1822 vyjadřuje rok, kdy v ní řeznický cech zřídil <b>jatka</b>. V 6 masných krámech tu své zboží prodávalo 5 řeznických mistrů a 1 obecní nájemce. Aby ti u vchodu neměli při prodeji větší výhody, místa v krámech se po určité době střídala.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ulička krátce středně klesá, načež se napojí na hlavní silniční tah městem. Ve stejnou chvíli se po levé straně objeví nenápadná bílá <b>kaplička</b>, IX. zastavení staré křížové cesty z Nového Jičína na Kotouč. Jak bylo již zmíněno, křížovou cestu postavili v 17.stol. jezuité. Měla 14 zastavení, z toho 7 se jich dochovalo, zbytek nahradily při obnově v roce 2013 dřevěné kříže. Pouť na Kotouč se konávala od roku 1660 vždy v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně, v upomínku vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem. Než císař Josef II. v roce 1786 oba poutní kostely na Kotouči zrušil, navštívily je tisíce poutníků. Délka 8,5km navíc činí z této památné stezky jednu z nejdelších křížových cest v ČR.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Středověce úzkou hlavní ulici lemují nahuštěné domy, některé historické, jiné novodobé. Tím, jak je tu málo místa, musíte dávat velký pozor na auta. Ne všude se vešel chodník. Mírné klesání doprovází výhled na zalesněný Kotouč (511m) nebo pohled nazpět na štramberskou Trúbu. Takhle ujdete od kapličky asi 430m, než značka odbočí ostře doprava na cílovou rovinku u <b>základní školy</b>, jejíž výstavbu inicioval roku 1910 MUDr. Adolf Hrstka. Původní projekt architekta Grossmanna z Ostravy byl šestiúhelník, ale realizována byla nakonec jen 3 křídla. Čtvrté křídlo se přistavělo během rekonstrukce v roce 1998. Školní budova v historizujícím stylu je pro svou urbanistickou hodnotu od 27.11. 1996 památkově chráněná.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Naproti škole u brány Národního sadu visí rozcestník <b>Štramberk, Národní sad (390m)</b> s podtitulkem „národní přírodní památka koncipovaná jako galerie v přírodě“. Žlutá značka z Příbora tu po 7km definitivně končí. Podobně je na tom i 5km dlouhá značka z Kopřivnice přes Bílou horu. Dál se můžete vydat už jen po červené 12,5km do Nového Jičína nebo 10km do Frenštátu p.R. Taky můžete vyrazit na Kotouč, navštívit jeskyni Šipka (0,5km) a udělat si 2,5km dlouhý lokální okruh, na němž budete potkávat sochařská díla s motivy známých osobností.</p> </font></div>
Aktuálnost k 12/2022
