L U Ž N Á
Lužná je malá valašská vesnice vetknutá do údolí řeky Senice. Největší památkou je zde kaple sv. Floriána se zvonicí. Dále se zde stojí trojice původních kamenných valašských sklípků s roubenými komorami a stodolou. O kousek níž si můžete všimnout roubené zvonice z 19.stol. s komůrkou pokrytou šindelem a zvonem zdobeným reliéfy sv. Floriána a sv. Šebestiána s datací 1773. Pěkný je i památník obětem světových válek s malovanými freskami Cyrila a Metoděje, Madony a dvou světců.
První písemný záznam o vsi Lužná pochází z roku 1512 a souvisí s jmény fojtů Filákem a Václavem. Tehdy byla Lužná součástí panství Brumov. Archeologické záznamy dosvědčují osídlení Lužné už za dob Jantarové stezky, neboť se zde nalezly kamenný neolitický mlat a bronzový oštěp. Podle vesnických legend tu ještě v prvopočátcích valašské kolonizace, před vznikem stálého osídlení, stávala valcha rumunských pastýřů, ve které zpracovávali ovčí vlnu na houni. Dodnes se tak prostranství u řeky Senice v centru obce říká Valšisko. V horní části obce se nalezly artefakty loštického poháru, jenž se vyráběl v Lošticích na Olomoucku od konce 14.stol. do poloviny 16.stol.
V roce 1662 se brumovské panství dostalo do majetku uherského hraběte Jiřího Illesházyho, který už dříve koupil panství Vsetín a snažil se v kraji upevnit katolickou víru. Zatímco v Uhrách byl mocným bohatým mužem, investice do nepříliš úrodného Valašska jej prakticky zruinovala. Napomohl tomu i ničivý vpád turecko-tatarských vojsk do Uher a na Moravu v roce 1663, při němž jen v Lužné zemřelo 112 lidí. Illesházy navíc upadl v nemilost u císařského dvora, protože se zapletl do protihabsburského povstání. Konec svých dní prožil na vsetínském zámku, kde jej sužovala mladá manželka, která ho nutila žít v nuzných podmínkách, a dokonce si půjčovat oblečení od služebnictva. Jiří Illesházy každopádně v roce 1685 sepsal pro svého věrného poddaného, lužanského fojta Mikuláše Filgase, pergamen, v němž jej osvobozuje od daní, přiznává mu různá privilegia a majetky. Opis dokumentu se nachází v místní kronice z roku 1926 s poznámkou, že originál se dědí v rodině Filgasů. U Filgasů se zároveň traduje, že byl fojt hraběcím levobočkem a zakladatelem Lužné, jak ji známe dnes. Obec prý nadto získala jméno a znak podle velké louže na Filgasově zahradě, kde plavaly kachny. Rod Illesházyů vlastnil panství až do roku 1827. Za tu dobu stihla být Lužná 7.5. 1704 vypleněna Kuruci (uherští protihabsburští povstalci) a vypálena tak, že zůstala jen 3 stavení. Lidé se živili převážně chovem ovcí na horských pastvinách a nejednou kvůli tomu vznikly územní spory se sousedním Lidečkem. První luženská škola byla zřízena v Horňansku v místech zvaných Na Školisku v roce 1725. Roku 1847 postihl obec hladomor – lidé jedli trávu, plevy, stuchlý oves, jetel apod. Dne 7.6. 1851 přišla od Zděchova tak silná průtrž mračen, že si Luženka prorvala nové koryto a splav na Senici zaneslo kamení. V roce 1852 se odstěhoval první občan Lužné (z části Neratov) do Ameriky. V roce 1913 odjelo dalších 13 mladíků a 5 dívek převážně do Kalifornie a svým rodinám ještě ten rok zaslali 12 tisíc Korun. Druhá vlna migrace přišla po skončení 1.sv. války v roce 1918, kdy odešli většinou živitelé rodin, celkem jich bylo 43. Ve válce přitom padlo 19 obyvatel Lužné, v ruském zajetí skončilo 28 mužů, v italském 6. 6 zajatců vstoupilo do vznikajících československých legií. V roce 1922 byl postaven první most přes řeku Senici. V říjnu 1925 zahájila provoz pravidelná autobusová linka. Během 2.sv. války zahynuli 4 Lužané. Stejně jako v okolních obcích se zde zachovaly tradiční mikulášské obchůzky a masopustní průvody. Unikátní je noční velikonoční koleda zvaná Dudlačka. Tanec Luženská točená je dodnes jedním ze stěžejních čísel většiny valašských souborů. Repliky několika místních dřevěnic jsou k vidění v rožnovském skanzenu, mezi nimi dřevěná zvonice z 18.stol.
FOTO ALBUM
LUŽNÁ - VRÁBLOVY PASEKY - TRUBISKA - POZDĚCHOV8 km
