Skalíkova louka, tur.ch. (910m) – Skalíkova louka, rozc. (935m) – Radegast, socha (1105m)

Popisovaná žlutá trasa měří pouhého 1,5km, na němž překonává převýšení téměř 200m. Jedná se o alternativu vůči zelené značce vedoucí ze Skalíkovy louky na Pustevny. Nejzajímavějším místem je cílový vrchol Radegast s kamennou sochou stejnojmenného pohanského boha. Značená stezka je s opatrností sjízdná i pro cyklisty.

* * *

Skalíkova louka je osada v úbočí Radhoště, jež se proslavila stejnojmennou turistickou chatou. Samotná louka leží na zelené turistické značce a až teprve na jejím horním okraji se nachází rozcestník Skalíkova louka, tur.ch. (910m). Zelená značka odtud schází 5km na Prostřední Bečvu nebo vystoupává 2,5km na Pustevny. Žlutá značka je alternativní volbou pro ty, kteří míří spíše na Radhošť. Nejbližší úsek 0,5km k úboční cestě mají však společný.

Turistická chata Skalíkova louka byla postavena roku 1930 Jaroslavem Krejčím, dlouholetým nájemcem útulen na Pustevnách. Dobové reklamní materiály zmiňují restauraci, 10 pokojů, elektrické světlo, ústřední topení, plovárnu, sluneční lázně, sprchy, tenisový a voleybalový dvorec, zahradu, skleníky, kulečník, ping-pong, knihovnu, v zimě lyžaření a sáňkování, v létě jízdu koňmo. Venkovní bazén, napájený přímo z místního pramene, byl nejvýše položeným a nejstudenějším bazénem v Beskydech. Ještě v roce 2012 inzerovala chata ubytování s kapacitou 37 osob ve 14 pokojích. Bohužel recenze na čistotu a služby už byly tou dobou velice špatné a v roce 2013 majitel chatu uzavřel. Zdálo se, že dojde k tolik potřebné rekonstrukci, jenže ta se nedotáhla, což devastaci rozměrné dřevostavby akorát uspíšilo. V letech 2017-2018 byla chata k prodeji za 7,35 až 7,3 mil.Kč. Ač se do objektu významně neinvestovalo, v roce 2019 se objevila na prodej za nesmyslných 11,39 mil.Kč. Později byla cena neveřejná. V květnu 2023 koupila chatu firma z Prahy. Odborné zkoumání technického stavu budovy ukázalo, že se chata již nedá zachránit a na podzim 2024 byla stržena, bazén zlikvidován a aktuálně je daný pozemek prázdný. Noví vlastníci údajně pracují na projektu nové horské boudy s nejrůznějšími službami. Cílem je prý navázat na tradici Skalíkovy louky v moderní podobě, v architektonickém stylu typickém pro tuto lokalitu.

Zdivočelá louka nabízí poměrně hezký výhled k jihu. Nižší patro horského panorama zabírá špičatý Červenec (760m), sousedící s Kyčerou (804m) v lokalitě poblíž Martiňáku. Radhošťské podhůří ohraničuje údolí Rožnovské Bečvy, za nímž se již zvedá dlouhý hřeben Vsetínských Beskyd. Ten sice není nijak extra terénně výrazný, nicméně pyramida jejich nejvyššího vrcholu Vysoká (1024m) je patrná velice dobře. Podobně jako dolík sedla pod Kotlovou zhruba v středu hřebene, za nímž hned vyčuhuje pyramidka Malého Javorníku (1019m) v hraničním hřebeni Javorníků. Jakoby na konci hřebene vlevo je situován Veľký Javorník (1072m).

Žlutá turistická značka ostře stoupá lesní pěšinou necelých 200m k silnici vedoucí úbočím hory, odkud se otevírá pohled na Čertův mlýn (1206m). Přestože se nejednalo o vzdálenost 0,5km, jak deklaruje ukazatel Skalíkova louka, rozc. (935m) na stromě u cesty, následující 1km k Radegastu to svými skutečnými 1,1km přiměřeně dorovná.

Stezka bez váhání vstupuje znovu do lesa a pokračuje středním stoupáním přímo proti svahu. Později bude střídavě mírné. V úseku pod Radegastem nenarazíte prakticky na nic zajímavého, jen se držte dobře zakreslené žluté značky, neboť svůdných pěšin je zde víc. Jakmile vás to zavede až na zpevněnou vrstevnicovou cestu podcházející hřeben, vězte, že k cíli zbývá pouhého čtvrt kilometru. Nad cestou se navíc nachází starší dřevěné posezení, tak akorát na krátké přidřepnutí před finálním výstupem.

Středním stoupáním po široké lesní stezce dorazíte vbrzku na tisícový vrchol Radegast (1106m) a vpadnete do zad kadibudkám za bufetem U Sochy. V sousedním přístřešku můžete posedět, dát si občerstvení, pokochat se pohledem na 2km vzdálený hotel Radegast na Radhošti a počkat si na krátký moment, kdy lidé ustoupí od sochy pohanského boha Radegasta, abyste se s ním mohli také vyfotit. Vždycky je tu totiž natřískáno.

Radegast je velkou atrakcí. Byl bohem slunce, války a vítězství, úrody, pohostinnosti, plodnosti, řemesel a obchodu. Info panel naučné stezky předkládá nákresy, jak Radegast mohl prapůvodně vypadat. Otázkou však je, jestli vůbec Slované nějakého boha Radegasta měli. Historické záznamy totiž hovoří o uctívání Radegasta výhradně mezi Slovany v okolí Baltského moře. Podle kronikáře Adama Brémského, píšícího v 11.stol., měl bůh Redigast v 9.stol. našeho letopočtu velký chrám v bájném městě Rethra v Německu. Původ tohoto božstva spojil s gótským náčelníkem Radagaistem, jenž se spřátelenými slovanskými kmeny v období stěhování národů neúspěšně zaútočil na Řím. Po smrti jej Slované uctívali jako boha, jemuž přinášeli oběti za vítězství v boji. Radegastova socha byla prý zhotovena z lesklého zlata na nachovém lůžku, ozdobena kovovou korunou na načechraných vlasech, na hrudi se mu vyjímala černá býčí hlava a v levici držel dvojsečnou sekyru. Pozdější autoři tvrdí, že šlo o omyl a že chrám patřil mnohem známějšímu bohu Svarožicovi. První české záznamy se objevují až v 18.stol. Podle všech byl Radegast uctíván pouze a jenom na Radhošti. Že by jen u Baltu a na Radhošti? Naši předkové za ním údajně přicházeli z daleka, aby přinesli dary – dobytek, část úrody, ulovenou zvěř. Koncem jara slavili staří Slované na Radhošti letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na jeho místo postavili kříž.

Popsat vzhled Radegasta není tak jednoduché. Každý z autorů, zkoumajících minulost Radhoště, si ve své mysli vytvořil vlastní podobu. Nejznámější Radegast se zrodil ve fantazii frenštátského rodáka, profesora Akademie krásného umění v Chicagu, akademického sochaře Albína Poláška. Ten již roku 1925 vytvořil dřevěný model. Konečná podoba sochy pak vznikla roku 1930 v Praze. Radegast byl odlit z umělého kamene se železnou vložkou a přísadou žulové drti, zevnitř zpevněného cementem. Byl dutý, vysoký 3,2m a stál na 1,5m vysokém podstavci. Veškeré náklady na výrobu financovali čeští rodáci žijící v Americe jako dar své vlasti. Radegast má býčí hlavu, roh hojnosti s kačenou v pravé ruce, v levé drží mohutnou sekyru, má masivní pás, suknici s ornamenty a valašské krpce. Na podstavec se socha stěhovala už 3x. Při první cestě v roce 1931 nákladní auto se sochou uvízlo ve strmé zatáčce na Pustevnách, odkud ho druhý den muselo vytahovat 6 párů koní. Navíc se toho dne strhnul silný déšť provázený bouřkou, při níž blesk zabil jednoho z vojáků, kteří u Radegasta drželi čestnou stráž. Roku 1980 byla socha demontována a rekonstruována olomouckým sochařem Karlem Hořínkem, ne však příliš uspokojivě. Na své původní místo byla vrácena 11.6. 1982. Kolos žel špatně odolával drsným klimatickým vlivům. Největší újmu utrpěl poté, co do něj při bouřce uhodil blesk. Krajský ústav památkové péče v Ostravě proto rozhodl, že vzácný originál nahradí dokonalou kopií. Pro tento záměr, jenž si vyžádal náklady ve výši 1mil.Kč, se podařilo získat jako sponzora Nošovický pivovar, který Radegasta používá ve svém logu. 22.5. 1996 byla socha tedy opět demontována a převezena do dílny v Leskovci u Vsetína, aby sloužila jako vzor. Kopii z pravé jihočeské žuly vytvořili akademický sochař Miroslav Machala a kameníci Jan Sobek a Miroslav Zubíček. Vytesání trvalo 2 roky. Žula, z níž 7t těžkou sochu vytesali, vydrží i v extrémních horských podmínkách bez vážnějšího poškození několik století. Slavnostní odhalení se konalo 4.7. 1998. Originál nyní stojí v prostorách frenštátské radnice.

Od rozcestníku Radegast, socha (1105m) se můžete vypravit po frekventované hřebenovce 1,5km na Pustevny či 2,5km k radhošťské kapli. Obojí najdete na modré turistické značce.

Aktuálnost k 08/2025          

Délka trasy: 1,3 km

Převýšení: 190 m