Valašské Meziříčí, BUS (294m) – Na Štěpánově (390m) – Malá Lhota, host., BUS (630m) – Malá Lhota, rozc. (625m) – Bystřička, přehr., půjč. (377m) – Bystřička, přehr., hot. (377m)

Červená turistická značka o délce 9km vede střídavě po asfaltových a lesních cestách a soustředí se zejména na poznávání obydlené příměstské oblasti. Hned v úvodu se seznámíte s historickým jádrem Valašského Meziříčí a jeho nejvýznamnějšími památkami. Poté se přes periferie města s nedlouhými lesními úseky dostanete do valašských kopců u Malé Lhoty a krátce nato sestoupíte k architektonicky zajímavé přehradě z dob Rakousko-Uherska. Můžete tak zkombinovat poznávací turistiku s rekreaci u vody v dopravně slušně obsloužené oblasti blízko města.

* * *

Červená turistická značka začíná v centru města, na dohled autobusového nádraží. Rozcestník Valašské Meziříčí, BUS (294m) visí na lampě u rušné čtyřproudovky v nekonzistentní městské zástavbě. V těchto místech, tedy od kruháče u autobusáku po zámek Kinských, se až do velké asanace v 70.letech 20.stol. rozkládalo podlouhlé náměstí zaniklého Krásna nad Bečvou lemované domky se zahradami. Zbyl jen soubor barokních soch z 18.stol., jež jsou nyní rozmístěny podél magistrály, polodřevěný kostel sv. Jakuba Většího patrně z 16.stol. a empírový zámek Kinských z roku 1854. Vše zmíněné byste potkali cestou na vlakové nádraží. To leží 1km dál po červeno-žluté turistické značce. Zachovala se též bývalá krásenská radnice, kterou můžete vidět od rozcestníku přes cestu.

První písemná zmínka o ovsi Krásno nad Bečvou pochází z roku 1299. V 1.pol. 14.stol. patřila do majetku moravských markrabat, kteří ji udíleli lénem. Část však náležela rytířskému rodu, jenž se psal „z Krásna“ a ve znaku měl jelena. Třetina vsi náležela od roku 1348 astrologu Oldřichu Kortelangovi, který současně od roku 1376 držel biskupské léno s tvrzí Arnoltovice v dnešní Poličné. Zbylé dvě třetiny obce získal lénem příslušník významného šlechtického rodu Vok z Kravař. Roku 1465 získává Krásno privilegium na odúmrť a později i další výsady. Roku 1491 bylo Krásno povýšeno českým králem Vladislavem Jagellonským na město. K roku 1516 se v Krásně nacházelo 49 usedlostí a bylo o polovinu větší než Vsetín či Rožnov p.R. Již v 1.pol. 16.stol. mělo vlastní radnici. Kde stála a jakou měla podobu, bohužel nevíme. Roku 1538 se stává majitelem panství Jan z Pernštejna, za něhož bylo Krásno poprvé připojeno k Meziříčí jako jeho předměstí. Krásenští museli radnici s nelibostí prodat a získané peníze odevzdat městské radě v Meziříčí. Spojení však netrvalo dlouho. Roku 1555 si obyvatelé Krásna vymohli opětovné osamostatnění a pořídili radnici, pro niž koupili dům jednoho usedlíka. Ten jim po čase přestal vyhovovat, pročež se rozhodli k pořízení většího domu. Roku 1580 odkoupilo město za 500 zlatých renesanční dům od své vrchnosti Bernarda ze Žerotína, který jej předtím zabavil jakési Anně z Kunčic „pro její nepořádné chování, kteréž jest proti pánu Bohu a přikázání jeho svatému vedla“. Kupní částku obec splácela po 32 následujících let. Pak historické dokumenty o krásenské radnici skoro dvě století mlčí. Jediná nepřímá zmínka uvádí, že přes pohromy spojené s třicetiletou válkou dokázali obyvatelé Krásna uchránit před drancováním a požáry městská privilegia a gruntovní knihy – a ty bývaly vždy uloženy na radnici. V letech 1765-1766 dochází k rozsáhlé rekonstrukci budovy a k její barokní úpravě. Na náklady obce je přistavěno poschodí, opatřen altán a venkovní schodiště. Budova má pouze jeden štít obrácený na severovýchodní stranu ke krásenskému náměstíčku. Městská rada zasedá ve velké kanceláři na poschodí, avšak využití přízemí se často mění. Krátce byla v patře umístěna i školní třída s bytem učitele v přízemí, než město roku 1790 zřídilo samostatnou školní budovu. Ve 30.letech 19.stol. zabírá přízemí budovy byt soudního sluhy, 2 komory sloužící jako skladiště obecního inventáře a vězení. Roku 1842 je z dosavadních skladišť učiněna noclehárna pro obecní chudé a umrlčí komora. Radnice tou dobou sousedí se dvěma dalšími obecními objekty: kůlnou na hasičské nářadí a strážní budkou, která v době nepohody poskytuje přístřeší ponocnému či vojenské stráži. Roku 1848 došlo ve využití radnice k další změně. Komora v přízemí sloužící k přespávání obecním chudým byla přestavěna na šenk, nicméně umrlčí komora a vězení zůstávají v přízemí nadále. Roku 1848 byl nově upraven vchod do přízemí a pořízeny nové dvojité dveře. V roce 1865 prochází radnice důkladnou opravou. Je obnovena fasáda a provedena vazba střechy, kde dochází k výměně šindelů za pálené tašky. Výstavbou štítu neboli ohňové zdi na jihovýchodní straně získává budova v hlavních rysech dnešní vzhled. V roce 1877 pronajímá obec přízemí radnice Antonínu Zrůnkovi k provozování řeznického a uzenářského krámu. Vývojem prochází také bezprostřední okolí radnice. K její jihovýchodní štítové zdi je v roce 1900 místo kůlny na hasičské nářadí přistavena zděná přízemní hasičská zbrojnice, strážní budku nahrazuje dřevěný prodejní stánek s nabídkou novin, tabáku a rohlíků, sklep radnice slouží za dočasné vězení a později si tu své zboží schovává před nepohodou prodavačka zeleniny Antonie Brožová, matka významného malíře Josefa Brože (1904-1980). V místnůstce pod vnějším schodištěm ševcuje František Zuzaňák a na severní straně směrem od náměstí sousedí radnice s obecní váhou. 1.1. 1924 se Krásno nad Bečvou podruhé slučuje s Valašským Meziříčím. Do místnosti zrušené obecní kanceláře je umístěna čítárna a knihovna sloučených měst, v poschodí se dále nachází strážnice obecní policie a v přízemí pokračuje provoz Zrůnkova řeznictví. V letech 1957-1960 dochází ke generální opravě budovy včetně zavedení ústředního topení. Z přízemí je vystěhováno řeznictví, odstraněn je dřevěný novinový kiosek i další rušivé přístavky, později mizí také objekt hasičské zbrojnice. Od ukončení oprav slouží již objekt bývalé radnice zcela potřebám knihovny. Nový zákon o památkové péči, vytvoření celospolečenských zdrojů a zvýšený zájem společnosti o zachování historických kulturních památek jsou základem další rekonstrukce v letech 1976-1978. Je zajištěna statika objektu, nová elektroinstalace, oprava krovu, pokrytí vížky měděným plechem a nahozeny veškeré omítky. Na ohňové zdi (ve štítu) obnovili odborníci fresku sv. Floriána, patrona chránícího před nebezpečím požáru. V letech 1986-1989 dochází k další generální opravě. Jejím základem je především důsledná izolace celé budovy před vlhkem, jež způsobilo několikeré zatopení sklepů při letních deštích či prosak z městské kanalizace. V souvislosti s havarijním stavem muselo být strženo a znova vybudováno vnější schodiště, provedena výměna zvětralých opěrných sloupů vížky, vyměněny stropní trámy, podlahy, vybudována nová plynová kotelna, sociální zázemí a nová elektroinstalace. Úpravou doposud nevyužitých půdních prostor a výstavbou vnitřního schodiště dochází k rozšíření provozních místností. Přízemí a sklepy bývalé krásenské radnice zničila znova velká povodeň ze 7.7. 1997, kdy odstraňování následků trvalo až do konce roku 1998. Od roku 1999 má knihovna novou střechu se střešními okny, novou omítku a nové vybavení v celém přízemí.

Červená a žlutá značka se u krásenské radnice rozcházejí. Zatímco žlutá míří 1km do Krhové, červená pokračuje na meziříčské náměstí a dál 3km na Štěpánov.

Od kruháče zaplujete do krátké uličky s torzem původních měšťanských domů a s pohledem upřeným na věž gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie z 2.pol. 17.stol. dojdete k mostu přes Rožnovskou Bečvu. Po levé ruce tu máte Krásenský pivovar a sochu sv. Floriána z roku 1745, jehož původní umístění bylo v severní části bývalého krásenského náměstí, kde stála až do rozšíření kruhového objezdu před několika lety. Vztyčena byla hrabětem Františkem Ludvíkem ze Žerotína na památku odtažení pruského vojska v roce 1742 a jako díky, že Prusové městečko nevypálili. Další dvě žerotínské sochy – sv. Libor z roku 1750 a sv. Valentin z roku 1750 – zdobí vstup na most. Na meziříčské straně mostu stávala socha vždy jen jedna. Sv. Jan Nepomucký byl vztyčen v roce 1738, ale v roce 1945 jej občané odklidili do nedaleké soukromé zahrady kvůli poškození mostu při osvobozování města. Originál sochy se nyní nachází u vstupu do Dřevěného městečka ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově p.R. a u mostu nyní stojí socha sv. Ignáce z Loyoly. Nejedná se však o originál z roku 1739. Ten kolem roku 1885 rozbil povoz vyjíždějící z pivovaru. Dnešní sv. Ignác je asi z roku 1900 a za předlohu mu byl sv. Ignác z roku 1890 stojící na pražském Karlově mostě. O něco výš směrem k náměstí stojí ještě kamenný mostní kříž z roku 1776.

Středním stoupáním dlážděnou cestou dojdete do historického jádra města, jež bylo 10.10. 1992 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Obdélné náměstí je obehnáno malebnými měšťanskými domy, z nichž nejcennější je renesanční měšťanský dům U Apoštolů na rohu uličky vedoucí z náměstí k zámku Žerotínů. Dům U apoštolů je poprvé zmiňován v roce 1598. Původně renesanční měšťanský dům s mansardovou střechou, zachovalým podloubím a bohatou reliéfní štukovou výzdobou, je zdoben plastickými reliéfy s motivy apoštolů z přelomu 17. a 18.stol. Další cennou stavbou je barokní sloup se sochou Panny Marie ve spodní části náměstí. Ten nechala někdy před 6.6. 1680 postavit hraběnka Františka Eleonora rozená Podstatská, manželka Bernarda Ferdinanda ze Žerotína. Vzorem pro meziříčský sloup měl být sloup ze Staroměstského náměstí v Praze. Traduje se, že sloup vzniknul v roce 1670 jako poděkování za záchranu města v době tureckého vpádu v roce 1663. Sloup stál původně kousek níž a byl otočen k zámku Žerotínů. Na současné místo byl přenesen v roce 1841, kdy zároveň získal nový podstavec. Latinské texty na sloupu ukrývají v chronogramu datum obnovy sochy a jsou zde uvedeny osobnosti, jež se o opravu zasloužily. Významná je zde dále renesanční budova radnice a soha sv. Floriána v horní části náměstí, sestávající z odstupňovaného podstavce z roku 1747 a sochy světce z roku 1901. Pod náměstím se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie z 2.pol. 17.stol., postavený na místě kostelíka z 13.stol. K původně gotické stavbě byla v roce 1581 přistavěna renesanční věž, po roce 1680 přibyla barokní kaple a v půlce 18.stol. Byla barokně upravena hlavní loď. Z náměstí je přístupný také zámek Žerotínů, založený v roce 1538 Janem z Pernštejna, dostavěný a zpopularizovaný později hrabaty ze Žerotína.

Rekonstrukce náměstí, dokončená v roce 2022, přinesla nové prvky – vodní fontánu, časovou osu s důležitými milníky v historii města a stopy T.G. Masaryka, který město navštívil v roce 1907. Archeologové přitom zjistili, že se pod současnou dlažbou náměstí nachází zasypané původní středověké náměstí s dlažbou, pozůstatky domů z období založení města, hradeb či vodní kanály původní kašny. Přelomovým objevem byly perfektně zachované části domu s kusy vybavení z konce 13. až poloviny 14.stol. na prostranství před Komerční bankou. Velký rohový dům z období vrcholného středověku patřil velmi zámožnému a vysoce postavenému člověku. Obvodové zdi byly postaveny z dřevěných půlkuláčů s omítkou z mazanice a měl předsíň se zdí z dřevěných desek, v jejíž útrobách se našly dvě kovové radlice, krojidlo na pluh, keramika, dva nože a přibližně 200 železných hrotů od šipek do kuše spečených do jedné velké koule. Dům, který zřejmě zanikl při velkém požáru města kolem roku 1360, doplnil linii objektů odkrytých při dřívějších výzkumech. Zároveň se tímto objevem ukázalo, že středověké náměstí mělo čtvercový tvar, jako měla tehdejší slezská města, z prostředí kterých Meziříčí přebralo svá městská práva.

První písemná zmínka o Valašském Meziříčí pochází z roku 1297. Městem se stalo v roce 1377. Původně se nazývalo jen Meziříčí, později Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Přívlastek „Valašské“ dostalo až v 18.stol. Přestože Meziříčí a Krásno měly po staletí společnou vrchnost, rozvíjely se samostatně každé na svém břehu řeky Bečvy a k jejich definitivnímu spojení v nynější Valašské Meziříčí došlo až 1.1. 1924. V obou obcích kvetl obchod i řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Nejvíc jim dali zabrat během třicetileté války Švédové, kteří je v roce 1640 a 1647 vyplenili a v roce 1648 kvůli nim skoro celá obě města lehla popelem. Významným šlechtickým rodem v držení obou měst byli Žerotínové, kteří si zde zbudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese. V 2.pol. 16.stol. obehnali Žerotínové jádro města kamennými hradbami, jež vydržely až do jejich zbourání v polovině 19.stol. Meziříčské náměstí s přilehlými ulicemi je tak dnes už jen torzem někdejšího středověkého města. Zatímco ve 2.pol. 19.stol. vznikaly v Krásně průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., v Meziříčí byly zřizovány střední a průmyslové školy. V roce 1863 přišel do Meziříčí dr. Alois Mikyška, aby zde otevřel advokátní kancelář. Byl to první advokát, který ve městě působil, mezi lety 1890-1903 byl i jeho starostou a nad náměstím si postavil výstavní dům. Velice aktivně se zúčastňoval společenského života, ovlivnil vznik několika městských spolků a zařízení (gymnázium 1871, odborná škoda pro zpracování dřeva 1874, Sokol, hasičský sbor apod.), podporoval též vznik parků Abácie a Botanika. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo Valašské Meziříčí snad i díky dr. Mikyškovi nazýváno Valašskými Athénami. Od konce 19.stol. navštěvoval město za svých letních rodinných pobytů v Podlesí Tomáš Garygue Masaryk, který se později stal poslancem za Valašsko ve Vídeňské říšské radě. V roce 1908 založil Rudolf Schlattauer v Meziříčí první gobelínovou školu na českém území. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny. Po roce 1945 se Valašské Meziříčí stalo jedním z center chemického a sklářského průmyslu.

Červená turistická značka projde meziříčské náměstí zdola nahoru a pokračuje kolem Mikyškova domu na kruhový objezd. Ten obejdete pravou stranou silnice a na levý chodník přejdete až za BUS zastávkou, tj. pod areálem školy pro sluchově postižené. Areál je celý památkově chráněný včetně vstupní brány, oplocení a parku z počátku 20.stol. Čtyřkřídlá budova školy byla vystavěna v letech 1909-1910 podle projektu architektů Vl. Rybky a A. Papeže a dodnes si zachovala vnější i vnitřní štukování či odsvěcenou domácí kapli. Školu si můžete částečně prohlédnout, neboť značka prochází ulicí kolem ní a pokračuje zvolna vzhůru, rovnou za nosem do městské části Štěpánov. V horní části ulice se hned u cesty nachází Faunapark místního nadšence.

Po 3km se červená značka dostává nad posledními domy k rozcestníku Na Štěpánově (390m). V poslední fázi už bylo možné mezi domy po pravé straně sledovat rýsující se výhledy na Hostýnské vrchy a k obci Jarcová. Ze Štěpánova vybíhá žlutá značka 4km do Velké Lhoty a dál 8km k přehradě Bystřička. Vaše červená pokračuje 3km do Malé Lhoty a přehradu Bystřička dosáhne po 6km.

Trasa se začne šplhat 300m do ostrého bezejmenného kopce. Za zády postupně vyvstává první výhled na obloučky v hřebeni Veřovických vrchů s Radhoštěm a je tu i info panel Naučné stezky Jana Karafiáta s panoramatickou mapou. Vršek kopce zaujímá rozlehlá pastvina Vichury s tradičním turistickým odpočívadlem, ohništěm a speciální lavičkou na výhledovém místě. Ve směru trasy spatříte podlouhlý hřbet s vršíkem Brdo (543m), při jehož úpatí se rozkládá zástavba místní části Podlesí a více vpravo na něj navazuje obec Jarcová při úpatí Píškové (578m) v Hostýnských vrších.

Stezka přejde vrchol a pásem lesa středně klesá do osady Na Rybníčkách, jež je součástí Podlesí. Místo leží v sedle mezi Vichurama (cca 435m) a Vrchhůrou (692m), v nejvyšším místě osady Křivé, která byla do roku 1960 samostatnou vsí. První písemná zmínka o Křivé pochází z roku 1376, kdy byla součástí léna Arnoltovice. Založena byla někdy v rozmezí let 1250-1350 během německé kolonizace. Od sloučení se vsí Brňov je Křivé součástí nově vzniklého Podlesí, potažmo Valašského Meziříčí. Z Křivého pocházejí čeští akademičtí malíři Alois, Josef a Ludvík Schneiderkovi. Bratři Schneiderkovi procestovali Evropu, žili v Itálii, Rakousku, Nizozemsku a ve Španělsku se stali účastníky občanské války (1930), načež se vrátili na Moravu. Podobně zcestovalý byl i jejich vrstevník Miloslav Baláš, jehož rodný dům stojí přímo Na Rybníčkách. Spisovatel, historik, muzeolog, básník a vlastivědný pracovník Miloslav Baláš se narodil v roce 1907 jako třetí ze 6 sourozenců. Po gymplu šel studovat orientalistiku na Karlovu univerzitu, procestoval Balkán, Turecko i Egypt, překládal z arabštiny a francouzštiny a působil jako právník v Novém Jičíně.

Červená trasa počne opět středně stoupat a blíží se k lesu. Při kraji lesa stojí bývalá hájovna přestavěná na pension. První fotografie hájovny pochází z roku 1911, avšak kořeny lesního statku Hájovna spadají až do roku 1435, kdy se zde nacházelo manství v držení rožnovského pána Petra z Cimburka, který jej v roce 1502 daroval městu Valašské Meziříčí. Z darovací smlouvy se dozvídáme, že se v prostoru nachází pastvina Řehlov, pojmenovaná po zaniklé vsi Řehlov, že lesu se říká Městský háj a že leží nad křivskými a hrachovskými bažinami. Darovaný majetek byl spravován bez jakéhokoliv lesního hospodářského plánu a těžilo se podle potřeb občanů. První plán vypracoval až hospodář František Demel z Poličné v roce 1863. V roce 1910 převzal vedení polesí Josef Handl (1881-1957), za jehož působení (1911-1947) se hájovna stavebně rozšířila. Roku 1947 si MNV podal žádost o příděl lesního majetku dědiců po Karlu Žerotínovi v Poličné, který byl podle dekretu prezidenta Beneše (1945) zestátněn. Městu se pozemky vrátily až v roce 1991. Od roku 2005 byla městská hájovna neobydlená a chátrala. O 2 roky později koupili objekt místní manželé a mezi lety 2015-2017 jej zrekonstruovali do současné podoby. Na rozcestí pod hájovnou najdete kamenný pomník Josefa Handla, sousedící s božími muky a dřevěným křížem.

Značená pěšina vstoupí do vlhkého zarostlého lesa a 1km středně stoupá pod Malou Lhotu. Vyjdete na pastvině u jízdárny, ze které se dostanete k hlavní silnici z Valmezu do Lhoty. Navštívit tu můžete také bokem situovanou vyhlídku z navezené zeminy, odkud je celkem hezky vidět zpátky na Valašské Meziříčí, Jarcovou, Poličnou, kopce v jejich bezprostřední blízkosti a při dobrém počasí též do Jeseníků. Hezké výhledy nazpět byly ale už i přímo ze stezky.

Cesta míří mírně vzhůru k autobusové zastávce Malá Lhota při kraji vesnice. Ta se rozpíná na západním úbočí Vrchhůry (692m) a jedná se v podstatě o dvě ulice domů. První písemná zmínka o Malé Lhotě pochází z roku 1411, kdy byla součástí panství Rožnov, v němž zůstala až do zániku feudalismu. Šlo o chudou zemědělskou obec, kde se v 19.stol. rozšířila podomácká výroba kapesních nožů, tzv. křiváků, a dřevěného zemědělského nářadí. Za 2.sv. války se v katastru obce pohybovali partyzáni. Nejvýznamnější stavbou Malé Lhoty je dřevěná zvonice s původním zvonem z roku 1687. Poblíž ní se nachází pomník obětem 1.sv. války. Na kraji obce pak stojí kříž z roku 1816. Malá Lhota se svými cca 100 obyvateli je součástí obce Velká Lhota, která leží na východní straně kopce.

Do Malé Lhoty vstoupíte u rozcestníku Malá Lhota, host., BUS (630m), kde se kříží červená značka z Valmezu (6km) k přehradě Bystřička (3km) s modrou značkou z Brňova (7km) do Velké Lhoty (1km) a Zašové (6km). Obě značky spolu nyní projdou vsí k 0,5km vzdálenému odpočívadlu, přičemž potkají všechny zdejší památky. Kochat se můžete i pěknými výhledy do zeleného údolí potoka Medůvka pod Lhotou a protilehlé členité výběžky vrchu Píšková.

Velké zastřešené odpočívadlo při ukazateli Malá Lhota, rozc. (625m) na vnějším okraji Malé Lhoty skýtá další výhledy, a to zpátky na obec, k Hostýnským a Oderským vrchům či do Vsetínských Beskyd. Modrá značka odtud běží 2,5km po hřebeni ke skále Medůvka a červená klesá 1,5km k přehradě.

Z rychle klesající úzké asfaltky se otevírá panorama Vsetínských Beskyd. Kromě Vrchhůry (692m) nad Malou Lhotou je vlevo vidět Ostrý vrch (672m) a vpravo výběžek Klenova s nejvyšším bodem Zámčisko (666m), zdrclý k ploššímu Na Kovadlině (655m). Mezi nimi na pozadí si rozkydnutě sedí hřbet Kyčerky (641m), vybíhající z Ptáčnice (830m) v hlavním hřebeni, přičemž vidět jsou například i Vsacký Cáb (841m) jakoby přitulený ke Klenovu a Vsacká Tanečnice (912m) přitulená zleva k Ostrému vrchu.

Silnička končí u posledních domů v prameništi Zádrhlovského potoka. Dál vás povede lesní svážnice, volně až středně klesající lokalitou Zádrhlov. Z mýtin se otevírají jen omezené výhledy, a to zejména na protější Klenov. Krátká serpentina odhalí jediný pohled na sousední Suchý (599m) pod Medůvkou (608m), načež se vrátí k výhledům naproti přes údolí. Z okraje na východ orientované louky lze v plné kráse obdivovat Ostrý vrch (672m) a z druhé louky orientované k jihu Kyčerku (641m), Klenov (666m) a Na Kovadlině (655m). Poté již seběhnete do chatové osady nad předhradou, tady odbočíte příjezdovkou vlevo středně z kopce, pod chatami zahnete doprava na nenápadnou svážnici (resp. lesní zkratku) a tou se velmi rychle dostanete na hlavní silnici okolo přehrady.

Na dohled od půjčovny lodí visí nad svodidly cedule Bystřička, přehr., půjč. (377m). Červená směrovka ukazuje 1km do cíle. Nadto tudy prochází modrá značka z Velké Lhoty (2km) na Dušnou (7,5km), která se nyní spolu s červenou vydává mírně z kopce vpravo k hrázi. Sporadické výhledy skrze stromy postupně odhalují krásy Bystřičky s dominantou Klenova, avšak nejhezčí pohled je přímo z hráze.

Bystřička je jednou z nejstarších přehradních hrází v ČR a nejstarší přehradou v povodí řeky Moravy nad soutokem s Dyjí. Tato víceúčelová nádrž je postavena na pravostranném přítoku Vsetínské Bečvy, na okraji Vsetínských vrchů a jedná se o první přehradu budovanou v geologické oblasti tzv. karpatského flyše, který nemá souvislé nepropustné vrstvy. Při jejím plánování a schvalování se původně počítalo s tím, že bude jednou ze zásobáren vody pro zamýšlený Dunajsko – Oderský průplav. Významným podnětem pro zahájení stavby však byly i ničivé povodně na přelomu 19. a 20.stol. Dnes přehrada slouží zejména k ochraně před povodněmi a k rekreaci. Její výstavba probíhala v letech 1908-1912 a na základě projektu architektů Grohmana a Brangema ji zajišťovala vídeňská firma Rabas-Kosina-Weiner. Přípravu a vlastní stavbu díla, které jako první na území Čech a Moravy počítalo při řešení stability přehrady se vztlakem jako se silou působící v základové spáře, řídilo c.k. ředitelství pro stavbu vodních cest. Všechny výkopové a stavební práce byly prováděny ručně bez větší mechanizace. Přesto výstavba trvala pouhých 5 let, z toho 2 roky hráz, která ve své době představovala co do rozměrů vrchol vodního stavitelství. Přehradní hráz je gravitační, zděná z místního lomového kamene na cementovou maltu, základ hráze je z prostého betonu. Oba líce hráze byly obloženy řádkovým zdivem z kvalitního kamene, dováženého z lomů vzdálených až 50km. Půdorysně tvoří koruna hráze kruhový oblouk o poloměru 135m. V koruně je 170m dlouhá, 4,6m široká a 27,4m vysoká. K utěsnění návodní strany bylo použito dusaného jílu a přírodního asfaltu. Další objekty vybudované pro provoz přehrady jsou situovány při levé straně hráze. Jedná se především o objekt vypouštěcí věže, spodní výpusti a bezpečnostního přelivu v podobě kaskádovitých spádových stupňů ve vzdálenosti 120m. Vypouštěcí věž, spodní výpusti a bezpečnostní přeliv jsou situovány mimo hráz na levém břehu nádrže. V závislosti na projevujícím se vlivu stárnutí konstrukcí i zařízení a v souladu se změnami v požadavcích, jež byly na přehradu kladeny, procházela přehrada postupně řadou oprav, vylepšení a modernizací. K větším zásahům patří modernizace výpustných zařízení v letech 1960-1961, generální oprava hráze v letech 1964-1967 a rekonstrukce v letech 2004-2005, vycházející z požadavku zvýšení protipovodňového účinku přehrady při současném navýšení bezpečnosti díla a statického zajištění při extrémních povodních. Celkový architektonický ráz hráze i souvisejících objektů odpovídá směrům přelomu 19. a 20.stol. Pro jedinečnost svého technického a architektonicko-urbanistického řešení díla byl soubor původních staveb přehrady Bystřička vyhlášen v roce 2003 za kulturní památku. Samotná nádrž má plochu 38ha, povodí 63,88 km2 a pojme 4,58 mil.m3 vody.

Přejdete hráz, po pěšince obejdete dům hrázného a jste na pláži s výhledem na zdolané svahy Vrchhůry. Závěrečný ukazatel se nachází po schodech nahoru a přes silnici zkraje parkoviště. Jmenuje se Bystřička, přehr., hot. (377m) a můžete od něj pokračovat modrou značkou na Klenov.

Aktuálnost k 08/2024          

Délka trasy: 9 km

Převýšení: 370 m