<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Dolní Bečva, BUS (415m) – Na Suši (475m) – Vigantice, BUS (420m) – Pod Díly (685m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Modrá trasa Rožnovskou brázdou o délce 6,5km je nenáročná, plná výhledů a jakoby sousedská. Celá vede po zpevněných cestách, což rozšiřuje možnost jejího využití, a to i přesto, že zahrnuje dvojí výraznější stoupání.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První písemná zmínka o obci <b>Dolní Bečva</b> pochází z roku 1597. Od roku 1610 má své gruntovní knihy a stává se tak samostatnou obcí. Pod jménem Velká Bečva v roce 1676 čítala 39 stavení, později se nazývala Bečvice a až od roku 1848 byla součástí rožnovského panství. Pasekářská půda byla málo úrodná a ležela na stráních kopců, obdělávání bylo tedy málo výnosné. Pasekáři přesto museli odvádět tzv. valašskou daň – desátý kus dobytka v penězích nebo naturáliích. V 1.pol.17.stol. vznikaly na rožnovském panství kvůli útlaku vrchnosti četné vzpoury, které však byly poraženy a v roce 1644 skončily na Vsetíně popravou 200 valašských rebelů. Ve 2.pol. 17.stol. trpěl region nájezdy Tatarů a Turků, kteří mnoho obyvatel povraždili nebo odvlekli do otroctví. Revoluční rok 1848 sice zlikvidoval robotu, hlavním zdrojem obživy obyvatel Dolní Bečvy přesto zůstalo zemědělství. Postupně se ale i tady počal rozvíjet průmysl. Za 2.sv. války byla obec jednou ze základen protifašistického odboje a partyzánského hnutí. V roce 1837 zřídila obec v Dolním Rozpitém první školu, druhá byla zřízena v roce 1886 v Horním Rozpitém a sloužila do roku 1976. Třetí škola byla otevřena v roce 1937 v centru obce. Ta současná je z roku 1981. Nejstaršími památkami na Dolní Bečvě jsou dřevěná zvonice (1835) na Pavlově Louce a zděná kaplička (1848) v Horním Rozpitém. Na Radhošti, který leží v katastru Dolní Bečvy, stojí kamenný kříž (1805) před kaplí sv. Cyrila a Metoděje (1898), sousoší sv. Cyrila a Metoděje (1931) a socha pohanského boha Radegasta (1931) od sochaře Albína Poláška.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Počátek modré turistické značky na hřeben Dílů hledejte u rozcestníku <b>Dolní Bečva, BUS (415m)</b> na autobusové zastávce v centru obce. Visí zde také zelené směrovky na Radhošť (7km), do Rožnova p.R. (5,5km) a žlutá k chatě Mír (4,5km) v úbočí Radhoště.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První úsek modré značky je dlouhý 2,5km. Pár desítek metrů popojdete kolem hlavní silnice ke korytu Dolního rozpitského potoka, na jehož druhém břehu se nachází mohutný <b>památník obětem 2.sv. války</b> (1939-1945) se jmény mužů popravených přímo v centru Dolní Bečvy. Jedním z nich byl 33-letý místní pekař Hynek Tošenovský původem z Kopřivnice, který se provinil zásobováním partyzánů chlebem. Byl oběšen 23.11. 1944 na lípě před kostelem naproti svého vlastního domu. Popravě musela přihlížet jeho manželka a dvě dětí. Němci ho tam pak nechali viset 32 hodin jako odstrašující příklad pro ostatní místní, kteří se zapojovali do odboje. O pár dní dříve, 9.11. 1944, byl na školním hřišti před zraky školních dětí popraven 42-letý štábní kapitán Viktor Kollanda ze Vsetína, významná osobnost největší protektorátní odbojové skupiny na Moravě soustředěné okolo Josefa Sousedíka. Jako vrchní tajemník okresního úřadu zajišťoval Kollanda falešné doklady a cizinecké pasy, organizoval ilegální přechody osob na Slovensko na západní i východní frontu, spolupracoval s vojenskou zpravodajskou službou v Londýně a v létě 1944 připravoval vojenské povstání na Valašsku. Spolu s ním byl popraven 22-letý partyzán Štěpán Králík z Bratčic u Brna, zatčený 24.10. při pokusu o přechod na Slovensko. Třetím popraveným byl 38-letý komunistický funkcionář Karel Bubla ze Žamberka, zapojený do materiální pomoci partyzánům. V říjnu 1944 se pokusil se čtvrtým popraveným, Jánem Jurčem z Nižného Komárníka, o přechod hranic na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Nepodařilo se jim však spojit se s partyzánskou brigádou Jana Žižky a byli chyceni při zpětném přechodu hranice. Veřejné popravy podporovatelů partyzánského hnutí byly nařízeny přímo říšským protektorem K.H. Frankem. Dalšími jmény na pomníku jsou občané Dolní Bečvy Ludmila Blinková, Ludvík Růčka, Jaroslav Maléř, Antonín Jurek a 25-letý Josef Solanský, velitel odbojové skupiny ve Velkých Karlovicích, jenž byl ubit nacisty ve Valašské Bystřici na jaře 1945. Seznam uzavírá zmínka o 17 padlých rudoarmějcích. Mimochodem Dolní Bečva se dočkala osvobození v noci ze 4. na 5.5. 1945.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka kráčí rovinkou podél potoka, za zády má Radhošť (1129m) se Štrčkem (571m) a před očima nízký horský hřbet s výrazným vrškem Vysoká (546m) táhnoucí se nad řekou Bečvou. Jedná se o Vigantickou pahorkatinu, která je součástí Rožnovské brázdy, jež je sníženinou, oddělující Moravskoslezské Beskydy od Vsetínských Beskyd.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Fotbalové hřiště, kolem něhož se cesta ovíjí, skýtá celkem hezký pohled na Vysokou (546m), Ostrý (501m) či zpátky na Dolní Bečvu s mohutnou horou Radhošť v pozadí. Pak už přejdete mostek přes Dolní rozpitský potok a pokračujete po asfaltové cyklostezce proti proudu <b>Rožnovské Bečvy</b>. Ta je kratší ze dvou zdrojnic řeky Bečvy, jež se slévají u Valašského Meziříčí a přes Moravu a Dunaj se vlévají do Černého moře. Rožnovská Bečva pramení v nadmořské výšce 950m pod horou Vysoká ve Vsetínských Beskydech, je 37,6km dlouhá a plocha jejího povodí činí 254,4 km2.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V průběhu chůze podél Bečvy se můžete kochat půlkruhovými výhledy na sever, jimž dominuje Radhošť (1129m) s kaplí a vysílačem na vrcholu. Dále je vidět rozsocha Černá hora (901m) – Štrček (571m) a soubor nižších vrcholů kolem Bečovské Kyčery (783m), rozdrobující se k Prostřední Bečvě. Na lukách se pasou krávy, ovce a rozvolněná zástavba, šplhající do svahů, stále zachovává svůj tradiční valašský charakter. 1,5km od startu dorazíte k mostu přes Rožnovskou Bečvu, kde sejdete z cyklostezky a přejdete na druhý břeh. Odtud pokračuje široká zpevněná cesta 600m šikmo vzhůru do zalesněného svahu bez výhledů. Středním stoupáním po ní dosáhnete sedla mezi Vysokou (546m) a Stráním (536m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Rozcestí <b>Na Suši (475m)</b> láká k zastavení. K dispozici je zastřešené dřevěné posezení, kláda s výřezy na kola pro cyklisty, obrázkový panel se zajímavými turistickými cíli v okolí a zahnědlý panel s mapou. Místo se nachází na kopci a skýtá pěkný půlkruhový výhled k jihu na pastviny rozdělené segmenty lesů, na část hřebenovky, kudy vede žlutá turistická značka k Rožnovu na Horečky (2,5km) a na Hutisko (3,5km). Po žluté byste také velkým obloukem došli na Díly (8,5km), jež se vystavují naproti přes údolí. Vaše modrá k nim míří napřímo a pod Díly dorazí po 4km. Cíl modré značky je ostatně už vidět přímo uprostřed hřbetu mezi nejvyšším bodem Dílů (703m) a napravo situovaným Zvonovým (744m). Za hřebenem pak špičičkou vyčuhuje Mísná (891m) a z levé strany zpoza Dílů vybíhají konce rozsoch Žebračka a Kyvňačky. Tam v těch místech se nachází obec Hutisko-Solanec.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Středně klesající úzká asfaltka lemovaná stromy sbíhá 1km do Vigantic a hned zkraje potkává novogotický <b>kostel Proměnění Páně</b>, zbudovaný v letech 1911-1913. Vysvěcen byl 28.6. 1914. Nad kostelem je situován ukazatel <b>Vigantice, BUS (420m)</b> a panel s mapou. Za sebou máte 3,5km z Dolní Bečvy a před sebou 3km úsek pod Díly.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ves <b>Vigantice</b> se rozkládá v údolí Hážovického potoka. Její název je odvozen od osobního jména Wiegand německého původu a výchozí tvar Vigantici znamenal „Wiegandovi lidé“. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1411 z listiny Lacka z Kravař, kterou se vzdal práva na odúmrť ve prospěch této a jiných osad. Uvádí se zde jako samostatná obec v majetku Rožnovského panství. Prvním vigantickým fojtem a purkmistrem byl v roce 1616 Jan Solanský. Posledním fojtem a prvním starostou byl v letech 1843-1873 Jan Jurečka z č.p. 6. Fojt byl nejváženějším sedlákem v obci, a stál zároveň v jejím čele. Vybíral daně a měl právo soudit spory mezi sousedy. Fojtství se dědilo z generace na generaci a sloužilo nejen potřebám statku, ale i jako obecní úřad, soudní budova či přechodné vězení. K roku 1676 tu stálo 1 fojtství, 16 gruntů a 32 chalup. K roku 1790 měly Vigantice 517 obyvatel. V lokalitě Vápenky se v minulosti těžil vápenec, avšak lom již zaniknul. Obyvatelé se živili tkalcovstvím. Tkalcovský stav býval dřív v každé chalupě, pro bavlnu se jezdilo do Frenštátu, avšak výdělek stačil jen na chudou stravu. O žních proto lidé chodili za výdělkem na Hanou. Když se v Rožnově usadilo několik podnikatelů vyrábějících punčochy, dělníci dostali pletací stroje a pracovali z domu. Po roce 1945 bylo v obci několik živností: 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 pohostinství, trhovectví s živým dobytkem, trhovectví s lesními plodinami, ovocem a zeleninou, výmlat obilí na mlátičce, 2 pekařství a natěračství. Později začalo mnoho obyvatel dojíždět za prací do Rožnova. Část pracovala v JZD. Z Vigantic pochází fotbalový útočník Milan Baroš.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U hlavní silnice pod kostelem stojí <b>pomník obětem 1.sv. války</b>, zemřelým na ruském, italském i domácím bojišti. Modrá značka tz uhýbá doleva, přechází silnici a pokračuje do boční ulice, která začne záhy středně stoupat k úpatí Dílů. Nad posledním stavením vychází asfaltka mezi pastviny s remízky stromů a rozhlédne se. Po pravé ruce máte Rožnovsko s Rysovou horou (554m), jež je travnatá s čepičkou lesa. Z vyšších poloh jsou vidět Rožnov, Veřovické vrchy, Radhošť, Černá hora, Vysoká a nakonec i vigantický kostel. Zpoza horizontu již vystupuje hřebenovka (Vigantických) Dílů a Hážovických Dílů.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V jednu chvíli se cesta rozdělí, značka se stočí vlevo a volným stoupáním přechází louku s výhledem dolů na Vigantice a masiv Radhoště (1129m) od Černé hory (901m) přes předsazený hřbet Kamenné (745m) až po hřebenové návrší Radegast (1106m). Výhledy na Radhošť a Díly budou teď permanentní. Zpevněná cesta protíná otevřený lučinatý prostor s pasoucími se zvířaty, znova se lomí a míří přímo k jihu pod Díly. Tam nahoře proti vám modrá značka za necelé 2km končí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Finální úsek s gradujícím stoupáním graduje i výhledové panorama. Jakoby za sebou necháváte Rožnov stáhnutý Veřovickými vrchy, máte tam Rysovou horu (554m), lepší náhled na Radhošťský hřbet s Černou horou (901m), Kamenným (745m), Bečevskou Kyčerou (783m), s hlavními vrcholy Radhošť (1129m), Radegast (1106m) a Čertův mlýn (1206m), dále hřebínek kopců nad Rožnovskou Bečvou s již známou Vysokou (546m), Stráním (536m) a rozcestím Na Suši v sedle mezi nimi. Později lépe vyčouhnou Veřovické vrchy s nejvyšším Velkým Javorníkem (918m) a popředným ramenem Myší hora (728m) – Kyčera (875m). Od odpočívadla pod lesem jsou tyto výhledy asi nejlepší.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Finále trasy dá nejvíc zabrat. Zpevněná cesta udělá zkraje lesa serpentinu a výrazným sklonem stoupá šikmo vzhůru k cíli. Nepočetné světliny nad nižšími stromy umožňují ohraničené výhledy k Čertovu mlýnu (1206m) a Poskle (576m) nad Hutiskem, k vrcholové partii Radhoště (1129m) s hřbetem Kamenného (745m), v jednu chvíli dokonce i na Dolní Bečvu obtočenou kolem Štrčku (571m), potažmo Černé hory (901m), poté na obec Hážovice a rožnovskou místní část Horní Paseky s přední částí Veřovických vrchů, a nakonec shora při troše snahy zahlédnete město Rožnov pod Radhoštěm s Veřovickými vrchy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na rozcestí <b>Pod Díly (685m)</b> modrá značka z Dolní Bečvy po 6,5km končí. Navázat můžete na žlutou, vedoucí 2km vpravo na Díly nebo 3km vlevo na Hutisko.</p> </font></div>
Aktuálnost k 10/2023
