Vel. Karlovice zast., ŽST (517m) – Pluskovec, Polomová (600m) – Příschlop, sedlo (850m)

Žlutá trasa z malebných Velkých Karlovic do Javorníků je dlouhá 6km a reprezentuje to nejkrásnější a nejtypičtější, co zdejší kraj nabízí. Téměř polovinu cesty půjdete po asfaltu údolím Pluskovce se stylovými dřevěnicemi, sjezdovkami a galerií soch, načež zamíříte zprudka vzhůru ke kapličce na horské osadě Javorníček, odkud se z obou stran hřebínku nabízí úchvatné panoramatické výhledy. Na cíl žluté turistické trasy v sedle Příschlop lze navázat a pokračovat po zelené buď druhou stranou údolí nazpět, nebo se vydat na hlavní hřeben Javorníků. Trasa je vhodná pro pěší, cyklisté volí spíše jinudy vedoucí cyklotrasu.

* * *

Velké Karlovice se rozkládají na horním toku Vsetínské Bečvy a svou rozlohou se řadí k největším vesnicím v ČR. Založil je majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína listinou z 8.11. 1714 a pojmenoval je po sobě. Karlovice však ležely na panství vsetínském, které patřilo Illésházyům, což vedlo k mnoha územním sporům. Z té doby víme o 9 usedlostech, postavených v podstatě „na černo“, protože oblast Karlovic byla kolonizována až jako jedna z posledních na Moravě a neměla ještě svůj status. Spory o vlastnictví nové obce ukončila nakonec sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranici mezi oběma panstvími. Tím zároveň vznikly Malé Karlovice, které byly k Velkým Karlovicím znovu připojeny až v roce 1966. Ze starých dob se zachovalo několik stavebně-kulturních památek, jimž vévodí kostel Panny Marie Sněžné (1754), postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství (1793) nebo kupecký dům (začátek 19.stol.) sloužící jako Karlovské muzeum, jež návštěvníkům přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Do začátku 19.stol. měla obec čistě zemědělský charakter, později orientovaný na práce v lese. Dostatek dřeva v panských lesích vedl k založení sklárny (1826-1912) a Františčiny huti (1863-1931). Až do první republiky znamenalo období sklářské výroby pro obec zlatý věk. Přibylo obyvatel a dařilo se i živnostem. Koncem 19.stol. se zde nacházelo až 20 vodních mlýnů, pil a valch. Není tedy divu, že asi 80% domů (starých i novějších) je postaveno ze dřeva. Dalšími pamětihodnostmi jsou měšťanský dům č.p. 451 v centru obce, pomník padlým partyzánům, budova fary, bývalá soukromá synagoga v domě č.p. 970, židovský hřbitov, několik božích muk a kapliček. Z Karlovic pochází řada lidových umělců.

Počátek žlutě značené trasy je situován u rozcestníku Vel. Karlovice zast., ŽST (517m) vedle železniční zastávky kousek nad centrem Karlovic. První úsek cesty měří 2,5km. Dá se odtud však jít také po druhé žluté na Soláň (6km), po zelené do Jezerného (2,5km) či do sedla Bukovina (6km) v hlavním hřebeni Javorníků. Určitě si ale před výstupem zajděte do blízkého Karlovského muzea nebo aspoň 80m po silnici níž k dřevěnému kostelu Panny Marie Sněžné. Ten jako jeden z mála historických objektů zná přesně datum svého vzniku. Stavět se začalo 1.5. 1753 společným nákladem hraběte Františka ze Žerotína a místních poddaných. Použité dřevo pochází ze stromů, které na parcele dřív rostly. První mše svatá se konala 15.8. 1754, poté byl 21.8. kostel slavnostně požehnán valašskomeziříčským děkanem. Vždy v tento den se zde konala i pouť, a to až do roku 1811, kdy byla přeložena na neděli, která připadne po 5.8. Založení kostela vrchností vedlo zřejmě k tomu, že dostal pro dřevěné sakrální stavby poměrně nezvyklou podobu. Výstavbu prováděli zkušení tesaři, čemuž odpovídá velmi kvalitní a technicky přesné opracování dřeva. Podle tradice byli většinou z Karlovic a vedl je Jan Žák z Hážovic. Kostel Panny Marie Sněžné je pojat jako barokní centrála na půdorysu řeckého kříže s hlavní lodí orientovanou ve směru východ-západ, jen polokruhovité zakončení ramen bylo nutno z čistě technických důvodů nahradit polygonem. Základem dispozice je osmiúhelník kostelní lodi, která se však neuplatňuje v konfiguraci střech, a na loď se napojují čtyři ramena, která přerůstají v apsidální útvary jako u byzantských staveb. Půdorysný kříž má rozměry 21,2x19,7m. Sakristie měří 5,5x3,6m a je na jedné straně okosena. Tvar půdorysu je navíc zajímavý tím, že tvoří polygon o 24 stranách. Jedno rameno kříže zaujímá v inteiéru kruchta, další sakristie. Uvádí se, že ve stavbě je celkem 24 úhlů. Linie křížících se hřebenů střech je vedena v jedné rovině. Nad středem kostela byla vztyčena drobná barokní zvonicová věžička s cibulovou bání. Původně ve věžičce visely tyto zvony: větší s nápisem: „K poctě Boží a svatých jeho“ měl reliéf Blahoslavené Panny Marie sedící s Ježíškem na klíně a na protější straně s obrazem archanděla Michaela. Menší zvon měl nápis: „Ke cti Blahoslavené Panny Marie a svaté Barbory“ s reliéfem stojící Panny Marie s Ježíškem v náručí a z druhé strany vypouklý obraz sv. Barbory, panny mučednice. Nyní zde visí menší zvon sv. Jiří a větší zvon Blahoslavené Panny Marie Pomocnice křesťanů. Nad vnitřním vchodem do kostela stojí nápis: „Léta Páně 1754 dne 21.srpna: rozveselil jsem se v těch věcech, které jsou pověděny mně: do domu Páně půjdeme. Žalm 121“. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, stejně jako stěny a lavice. Před rokem 1900 byl celý interiér kostelíka vymalován bílou olejovou barvou. V roce 1928 byla pořízena malba napodobující dřevo a kazetové obložení, jak ji známe dnes. Původní hlavní oltář se sochou Panny Marie Sněžné, jenž byl velmi podobný bočnímu oltáři sv. Jana Nepomuckého, byl v roce 1894 nahrazen nynějším. Již v roce 1830 stál v chrámu také boční oltář zasvěcený sv. Ondřeji a v roce 1893 jej doplnily boční oltáře zasvěcené Panně Marii Lurdské a zmíněnému sv. Janu Nepomuckému. Podlaha kostela byla původně tvořena dlouhými silnými fošnami. Ty se však vyšoupaly a byly nahrazeny velkými valouny. Až v roce 1948 byla položena současná dlažba. V roce 1946 bylo instalováno do křišťálových lustrů, které roku 1892 daroval kostelu židovský majitel skláren Salomon Reich, elektrické osvětlení. Střecha kostela byla v minulosti natřena červenou olejovou barvou, dnes je šindel pouze napuštěn impregnací. Duchovní správa byla ve Velkých Karlovicích ustanovena roku 1755 jmenováním kaplana z rožnovského panství. V roce 1784 zde působil již kaplan samostatný, povýšený roku 1843 na faráře. Kolem kostela se rozkládá hřbitov.

Mírným stoupáním po krajnici asfaltové silnice vstupujete do malebného údolí potůčku Pluskovec, jenž pramení na osadě v úbočí Giguly (951m), kterou spolu s bližší a dominantnější Koncovou (895m) vidíte přímo před sebou. Údolí Pluskovce modelují svahy dvou bezejmenných kopců o stejné nadmořské výšce (718m). Po pravé ruce spatříte sjezdovky ski areálu Kyčerka, na které o kousek dál navazuje bikepark s volně přístupnou venkovní galerií dřevěných soch od valašských uměleckých řezbářů. Ta vznikla v rámci sochařského řezbária. Upravený chodník tu míří od silnice vzhůru do svahu a je lemován postavami ze života prostého lidu, např. řemeslníky, lidovými muzikanty či pasáčkem se stádem ovcí. Součástí je pamětní deska se sochou legendárního portáše Stavinohy, pamětní deska se sochou Joži Barviče (karlovský knihkupec působící v Brně) či dřevěný betlém. Výrazná je též dřevěná kaple.

Kaple sv. Huberta byla dokončena na podzim roku 2014 a je zasvěcena patronu myslivců. Požehnání dal kapli dne 12.7. 2015 bývalý opat starobrněnského augustiniánského kláštera ThDr. Ing. Lukáš Evžen Martinec. Interiéru dominuje křídlový dřevěný oltář, který vznikal déle než kaple samotná – celé 2 roky. Jedná se o víc než 4m vysoké a 3m dlouhé unikátní dílo se 13 reliéfy, 18 postavami a řadou dekorací představující život sv. Huberta. Na levé straně najdete 6 výjevů ze světské části Hubertova života (dětství, mládí, svatbu, narození syna, smrt milované ženy a hony), napravo pak výjevy ze života duchovního (vysvěcení knězem, setkání s biskupem, jeho vražda, jmenování Huberta biskupem a legenda o nehodě na lodi). Třírozměrný centrální motiv oltáře zobrazuje setkání lovícího Huberta s jelenem s křížem mezi parohy, který se mu zjevil coby Boží posel. V jeho štítu se nachází dřevořezba snímání Ježíše z kříže. Autorem výtvarného návrhu oltáře i samotné kaple je Miroslav Valenta. Na tvorbě oltáře se podílelo několik řezbářů, kteří při své práci kombinovali dřevo z dubu, hrušky, ořechu, jasanu i mahagonu. Ostatní skulptury v kapli vznikaly postupně v rámci řezbářských sympozií. Kaple je přístupná veřejnosti a její prohlídku si mohou zájemci domluvit v sousedním penzionu Gaudeamus nebo v hospodě Kyčerka. Stavbu kaple sv. Huberta financovala obchodní skupina Synot, které patří i několik ubytovacích zařízení v údolí Pluskovce.

U silnice naproti areálu se nachází udržovaný kříž z roku 1866 a o něco dál nenápadná boží muka, situovaná u brány k několika velkým srubovým chatám ve valašském stylu. Rekonstruovaných chalup k pronájmu je tady hodně. Stejně tak jsou tu ale i staré soukromé roubenky, které komerční pocit z Pluskovce přeci jen trošičku zmírňují.

Za autobusovou točnou na konci obydleného údolí stojí už jen pár domů, za nimiž pak úzká asfaltka vstupuje do lesa. Zanedlouho potkáte ukazatel Pluskovec, Polomová (600m) s jednoduchým odpočívadlem v pozadí. Značka odtud pokračuje doprava po štěrkem zpevněné lesní svážnici 3,5km na Příschlop. Rovnou začíná i středně stoupat a to stoupání záhy graduje. Piktogramy trasy vedou krátce po pěšině bokem cesty, čímž se nenechte zbytečně zmást. Celý úsek od rozcestníku po horní okraj lesa je cca 1,3km dlouhý a ve své druhé polovině je i poměrně ostrý. Z vyšších poloh lze po levé ruce mezi stromy pozorovat dvouvrchol Koncové (895m) se širokým pásem louky mezi osadami Koncová a Polomová. Více vlevo se vám možná podaří okem zachytit také vrcholy Čertova mlýna (1206m) a Kněhyně (1257m) vystupující nad hřeben Vsetínských Beskyd.

Blížící se konec stoupání poznáte podle odbočovací lesní cesty vpravo na horskou osadu, jež se rozkládá na amfiteátrové louce při prameni jednoho z přítoků Pluskovce. Z lesa vyjdete v její střední části a hned se vám otevře pohled na travnatý hřeben vybíhající z Javorníčku, protější výrazný vrch (820m) s úbočím padajícím zpátky do Karlovic a částečné panorama Vsetínských Beskyd, jejichž nejvýraznějším místem je rozlehlá hřebenová osada Soláň pod stejnojmenným vrcholem (861m). Ten je napůl holý a napůl zalesněný, takže připomíná malou špičku. Od Soláně do popředí vystupuje oblina Fojtova vrchu (634m), nalevo od něj stojí vršek Kopencová (762m). Prvním výrazným bodem v hlavním hřebeni nalevo od Soláně je široké Leští (899m) a kousek dál vypouklina Tanečnice (912m).

Široká lesní stezka stoupá podél horského hospodářství s několika budovami a oplocené pastviny nad ním. Pomalu začíná být vidět hřbet výhledového vrcholu Javorníček, avšak stávající pohledy k Soláni jsou stejně dobré jako ty níže od odbočky na osadu. Ostré stoupání pokračuje pak už jen chvíli a vychází u rozcestníku Javorníček. Ten ukazuje směr cyklistům, běžkařům a jezdcům na koních.

Javorníček (862m) je kouzelné místo s bezmála kruhovým výhledem, lavičkou a níže položenými chalupami osady Javorníček. Geograficky se jedná o součást bočního výběžku Javorníků, které jsou odtud také velmi dobře vidět, neboť jsou vzdáleny coby údolí Stanovnice přeletěl. Z celé turistické trasy je Javorníček jediné místo, odkud je lze pozorovat. Nejvýraznější v hřebeni Javorníků je nejbližší vrchol Malý Javorník (1019m) s malým popředným předvrcholem, jediná tisícovka Javorníků ležící na území České republiky. Hřebenové výstupky po jeho levé straně oscilují těsně kolem 1000 m.n.m. a nemají jména. Ani výstupek (971m) vpravo od něj se nijak nejmenuje, rozkládá se na něm však přírodní rezervace Malý Javorník a jeho vyholené úpatí zaujímá osada Ve Skaličí. Následuje Frňovské (960m), bezejmenný (949m), Stolečný vrch (962m), na dalším bezejmenném je vidět malá sjezdovka Spartaku a hned potom už je Kohútka (913m) se známým lyžařským areálem. Třetí brdek za ní se jmenuje Javorník pod Černíkovem (868m) a dál už terén splývá. Nutno ovšem ještě zmínit blízkou, hlubokým sedlem od Frňovského odsazenou Stanovnickou Kyčeru (851m). Když po Javorníčku popojdete kousek níž mimo značku, odhalí se krásný široký průhled jakoby zpátky na Pluskovec, na delší úsek hřebene Vsetínských Beskyd se Solání a Beneškami a nad ním se hezky zvedá kompletní Radhošťský hřbet od Černé hory (901m) vlevo přes Radhošť (1129m) s kaplí a vysílačem, sníženinu sedla Pustevny (1010m), špičku Tanečnice (1084m) a figuru Čertova mlýna (1206m) s nejvyšší Kněhyní (125m) zcela vpravo.

Po mírně rozhoupaném hřbetu Javorníčku pokračujte k východu, kde už před sebou spatříte hřeben Giguly (951m) s navazujícím dvouhrbem Koncové (908m, 895m) a vzdálenější Kyčerou (743m). Přes pásy lesa se začnou po levé ruce otevírat čím dál krásnější panoramata Beskyd. Horocelek Vsetínských Beskyd je reprezentován jedinou jejich tisícovkou Vysoká (1024m), čnící výrazně při jejich východním okraji, a směrem doleva od ní se přes dvouvlnku Polany (937m) blíží k okraji osady Soláň. V popředí před Polanou a Vysokou tvoří zalesněný oblouk kopec Miloňová (846m). Vertikálně nad Miloňovou vykukují nejvyšší partie 26km vzdálená Lysá hory (1324m). Ve třetí linii hor vedle Lysé hory vyčnívá také druhý nejvyšší Smrk (1276m) a opět kompletní Radhošťský hřbet s Radhoštěm (1129m) a Kněhyní (1257m). Toto panorama se vzápětí pootočí více na západ k Soláni a Vsacké Tanečnici.

Mírně stoupající širokou pěšinou dorazíte ke kamenné kapli na Javorníčku. Ta patří katastrálně pod Hrubé Stanovnice, část obce Karolinka, dříve však byla karlovská. Původně tu stávala jiná kaple s dřevěným křížem, ale když ji chtěli roku 1930 opravit, zjistilo se, že už záchrana není možná. Proto se rozhodlo o výstavbě kaple nové. V roce 1990 zde proběhla zásadní rekonstrukce, neboť kapli silně poničili neznámí vandalové. Dnes se dá v lese u kaple posedět na lavičce. Mimochodem, zvon ve věžnici kaple nikdy nebyl a není.

Od kaple stoupá stezka zarůstající loukou středně vzhůru k lesu pod vrcholem Giguly. Z horního okraje rozlehlé horské louky v proluce lesa je pak výhled na Beskydy nejširší. Shlédnout můžete podkovu hor obepínající údolí Pluskovce, dokonce část zástavby v údolí. Podle místa pozorování lze spatřit až téměř celý hlavní hřeben Vsetínských beskyd včetně části od Soláně přes Vsackou Tanečnici po tři hrby v oblasti Vsackého Cábu (841m), přičemž v meziprostoru lze spatřit i všechny příslušné vsacké rozsochy včetně Kladnaté (770m), která víceméně lícuje právě s vrškem Kotliny (740m) nad Dušnou. Ve směru zdolané stezky pak mezi stromy vystupuje Vsetín obepínající horské rameno Cáb (841m) – U Krošenků (718m) a za ním Hostýnské vrchy se 40km vzdáleným Kelčským Javorníkem (865m), Čerňavou (844m) a pár dalšími výstupky v centrální části vrchů.

Poslední kilometr vás žlutá značka povede zalesněným úbočím Giguly (951m), což je výrazný hora ve tvaru čtyřboké pyramidy se zaoblenou špičkou. Názvy „Gigula“ či „Kykula“ označovaly v jazyce starých Valachů ostrý kuželovitý vrchol. Široká stezka nejprve zvolna vystoupá na úzkou hřbetní hranu, jež se níže proměňuje v hřeben Javorníčku, krátce půjdete rovinkou, načež se pustíte do čím dál ostřejšího klesání s krátkým uvolněním nad sedlem Příschop, kde se ke žluté značce zleva napojí zelená značka obcházející údolí Pluskovce z opačné strany přes Koncovou. Kdybyste si po ní popošli pár desítek metrů, shlédnete sedlo Příschop pěkně z odstupu, a to včetně masivního úbočí protějšího hlavního hřebene Javorníků. Byť to není příliš poznat, čelně před vámi se nachází rovný Stratenec (1055m), více vlevo situované je drobné návrší nad sedlem Gežov, ze kterého se svažuje boční rozsocha Černé hory (980m) s čupřinou stromů a pokračuje přes velké sedlo mimo záběr na masivní Lopušnou (913m). Za tímto sedlem se v dáli zvedá Hričovec (1060m) s drobným nádorobitým výrůstkem a vlevo od něj stojí Lemešná (950m).

Strmé seběhnutí kolem většího zastřešeného odpočívadla vás dovede do cíle mezi dvěma dřevěnicemi. Asfaltová cesta běží ze sedla jednak do Malých Karlovic a v opačném směru delší cestou do údolí Stanovnice. Ostatně samotné slovo „příschlop“ nebo „příslop“ je starý valašský výraz pro průsmyk či sedlo mezi kopci, kudy se dá přejít z jednoho údolí do druhého, což tento Příschlop splňuje. Ukazatel Příschop, sedlo (850m) nabízí možnost pokračovat po zelené 2km na Bukovinu, nebo se po zelené vrátit 6km k železniční zastávce v Karlovicích. Žlutá značka zde ovšem po 6km končí.

Aktuálnost k 10/2024          

Délka trasy: 5,5 km

Převýšení: 340 m