<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"> <font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Vel. Karlovice zast., ŽST (517m) – Pluskovec, Polomová (600m) – Příschlop, sedlo (850m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Žlutá trasa z malebných Velkých Karlovic do Javorníků je dlouhá 6km a reprezentuje to nejkrásnější a nejtypičtější, co zdejší kraj nabízí. Téměř polovinu cesty půjdete po asfaltu údolím Pluskovce se stylovými dřevěnicemi, načež zamíříte na horskou osadu Javorníček, odkud se z obou stran hřebínku nabízí daleké úchvatné panoramatické výhledy. Pokračovat se pak dá nahoru na hlavní hřeben Javorníků nebo jinými stezkami zpátky do Karlovic. Trasa je vhodná hlavně pro pěší, na kole spíš asi v opačném směru.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Velké Karlovice</b> se rozkládá na horním toku Vsetínské Bečvy a svou rozlohou se řadí k největším vesnicím v ČR. Založil je majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína listinou z 8.11. 1714, ležely však na panství vsetínském, které patřilo Illésházyům, což vedlo k mnoha územním sporům. Z té doby víme o 9 usedlostech, postavených v podstatě „na černo“, protože oblast Karlovic byla kolonizována až jako jedna z posledních na Moravě a neměla ještě svůj status. Spory o vlastnictví nové obce ukončila nakonec sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranici mezi oběma panstvími. Z této doby se zachovalo několik stavebně-kulturních památek, jimž vévodí kostel Panny Marie Sněžné (1754), postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství (1793) nebo kupecký dům (začátek 19.stol.) sloužící jako Karlovské muzeum, jež návštěvníkům přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Do počátku 19.stol. měla obec čistě zemědělský charakter, později orientovaný na práce v lese. Dostatek dřeva v panských lesích vedl k založení sklárny (1826-1912) a Františčiny huti (1863-1931). Koncem 19.stol. se zde nacházelo až 20 vodních mlýnů, pil a valch. Není tedy divu, že asi 80% domů (starých i novějších) je postaveno ze dřeva. Dalšími pamětihodnostmi jsou měšťanský dům č.p. 451 v centru obce, pomník padlým partyzánům, budova fary, bývalá soukromá synagoga v domě č.p. 910, židovský hřbitov, několik božích muk a kapliček. Z Karlovic pochází řada lidových umělců.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Počátek žlutě značené trasy je situován u rozcestníku <b>Vel. Karlovice zast., ŽST (517m)</b> vedle železniční zastávky kousek nad centrem Karlovic. První úsek cesty měří 2,5km. Dá se odtud však jít také po zelené do Jezerného (2,5km) či do sedla Bukovina (6km) a po žluté na Soláň (6km). Určitě si ale před výstupem zajděte do blízkého Karlovského muzea nebo aspoň 80m po silnici níž k <b>dřevěnému kostelu Panny Marie Sněžné</b>. Ten jako jeden z mála historických objektů zná přesně datum svého vzniku. Stavět se začalo 1.5. 1753 společným nákladem hraběte Františka ze Žerotína a místních poddaných. Použité dřevo pochází ze stromů, které na parcele dřív rostly. První mše svatá se konala 15.8. 1754, poté byl 21.8. kostel slavnostně požehnán valašskomeziříčským děkanem. Vždy v tento den se zde konala i pouť, a to až do roku 1811, kdy byla přeložena na neděli, která připadne po 5.8. Založení kostela vrchností vedlo zřejmě k tomu, že dostal pro dřevěné sakrální stavby poměrně nezvyklou podobu. Výstavbu prováděli zkušení tesaři, čemuž odpovídá velmi kvalitní a technicky přesné opracování dřeva. Podle tradice byli většinou z Karlovic a vedl je Jan Žák z Hážovic. Kostel Panny Marie Sněžné je pojat jako barokní centrála na půdorysu řeckého kříže s hlavní lodí orientovanou ve směru východ-západ, jen polokruhovité zakončení ramen bylo nutno z čistě technických důvodů nahradit polygonem. Základem dispozice je osmiúhelník kostelní lodi, která se však neuplatňuje v konfiguraci střech, a na loď se napojují čtyři ramena, která přerůstají v apsidální útvary jako u byzantských staveb. Půdorysný kříž má rozměry 21,2x19,7m. Sakristie měří 5,5x3,6m a je na jedné straně okosena. Tvar půdorysu je navíc zajímavý tím, že tvoří polygon o 24 stranách. Jedno rameno kříže zaujímá v inteiéru kruchta, další sakristie. Uvádí se, že ve stavbě je celkem 24 úhlů. Linie křížících se hřebenů střech je vedena v jedné rovině. Nad středem kostela byla vztyčena drobná barokní zvonicová věžička s cibulovou bání. Původně ve věžičce visely tyto zvony: větší s nápisem: „K poctě Boží a svatých jeho“ měl reliéf Blahoslavené Panny Marie sedící s Ježíškem na klíně a na protější straně s obrazem archanděla Michaela. Menší zvon měl nápis: „Ke cti Blahoslavené Panny Marie a svaté Barbory“ s reliéfem stojící Panny Marie s Ježíškem v náručí a z druhé strany vypouklý obraz sv. Barbory, panny mučednice. Nyní zde visí menší zvon sv. Jiří a větší zvon Blahoslavené Panny Marie Pomocnice křesťanů. Nad vnitřním vchodem do kostela stojí nápis: „Léta Páně 1754 dne 21.srpna: rozveselil jsem se v těch věcech, které jsou pověděny mně: do domu Páně půjdeme. Žalm 121“. Interiéry kostela byly původně bez nátěru, stejně jako stěny a lavice. Před rokem 1900 byl celý interiér kostelíka vymalován bílou olejovou barvou. V roce 1928 byla pořízena malba napodobující dřevo a kazetové obložení, jak ji známe dnes. Původní hlavní oltář se sochou Panny Marie Sněžné, jenž byl velmi podobný bočnímu oltáři sv. Jana Nepomuckého, byl v roce 1894 nahrazen nynějším. Již v roce 1830 stál v chrámu také boční oltář zasvěcený sv. Ondřeji a v roce 1893 jej doplnily boční oltáře zasvěcené Panně Marii Lurdské a onomu sv. Janu Nepomuckému. Podlaha kostela byla původně tvořena dlouhými silnými fošnami. Ty se však vyšoupaly a byly nahrazeny velkými valouny. Až v roce 1948 byla položena současná dlažba. V roce 1946 bylo instalováno do křišťálových lustrů, které roku 1892 daroval kostelu židovský majitel skláren Salomon Reich, elektrické osvětlení. Střecha kostela byla v minulosti natřena červenou olejovou barvou, dnes je šindel pouze napuštěn impregnací. Duchovní správa byla ve Velkých Karlovicích ustanovena roku 1755 jmenováním kaplana z rožnovského panství. V roce 1784 zde působil již kaplan samostatný, povýšený roku 1843 na faráře. Kolem kostela se rozkládá hřbitov.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Mírným stoupáním po krajnici asfaltové silnice vstupujete do malebného údolí potůčku Pluskovec, jenž pramení na osadě v úbočí Giguly (951m), kterou spolu s bližší Koncovou (895m) vidíte na horizontu přímo před sebou. Údolí Pluskovce modelují svahy dvou kopců bez jména o stejné nadmořské výšce (718m). Po pravé ruce spatříte sjezdovky ski areálu Kyčerka, na které o kousek dál navazuje bikepark s volně přístupnou venkovní <b>galerií dřevěných soch</b> od valašských uměleckých řezbářů. Ta vznikla v rámci sochařského řezbária. Upravený chodník tu míří od silnice vzhůru do svahu a je lemován postavami ze života prostého lidu, např. řemeslníky, lidovými muzikanty či pasáčkem se stádem ovcí. Výrazná je též dřevěná kaple.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Kaple sv. Huberta</b> byla dokončena na podzim roku 2014 a je zasvěcena patronu myslivců. Požehnání dal kapli dne 12.7. 2015 bývalý opat starobrněnského augustiniánského kláštera ThDr. Ing. Lukáš Evžen Martinec. Interiéru dominuje křídlový dřevěný oltář, který vznikal déle než kaple samotná – celé 2 roky. Jedná se o víc než 4m vysoké a 3m dlouhé unikátní dílo se 13 reliéfy, 18 postavami a řadou dekorací představující život sv. Huberta. Na levé straně najdete 6 výjevů ze světské části Hubertova života (dětství, mládí, svatbu, narození syna, smrt milované ženy a hony), napravo pak výjevy ze života duchovního (vysvěcení knězem, setkání s biskupem, jeho vražda, jmenování Huberta biskupem a legenda o nehodě na lodi). Třírozměrný centrální motiv oltáře zobrazuje setkání lovícího Huberta s jelenem s křížem mezi parohy, který se mu zjevil coby Boží posel. V jeho štítu se nachází dřevořezba snímání Ježíše z kříže. Autorem výtvarného návrhu oltáře i samotné kaple je Miroslav Valenta. Na tvorbě oltáře se podílelo několik řezbářů, kteří při své práci kombinovali dřevo z dubu, hrušky, ořechu, jasanu i mahagonu. Ostatní skulptury v kapli vznikaly postupně v rámci řezbářských sympozií. Kaple je přístupná veřejnosti a její prohlídku si mohou zájemci domluvit v sousedním penzionu Gaudeamus nebo v hospodě Kyčerka. Stavbu kaple sv. Huberta financovala obchodní skupina Synot, které patří i několik ubytovacích zařízení v údolí Pluskovce.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U silnice naproti areálu se nachází udržovaný <b>kříž</b> z roku 1866 a o něco dál nenápadná <b>boží muka</b>, situovaná u brány k několika velkým srubovým chatám ve valašském stylu. Rekonstruovaných chalup k pronájmu je tu opravdu bezpočet. Stejně tak jsou tu ale i staré soukromé roubenky, které komerční pocit z Pluskovce přeci jen trošku zmírňují.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Za točnou na konci obydleného údolí stojí už jen pár domů, za nimiž pak úzká asfaltka vstupuje do lesa. Zanedlouho potkáte ukazatel <b>Pluskovec, Polomová (600m)</b> s odpočívadlem v pozadí. Značka odtud pokračuje doprava po zpevněné lesní cestě 3,5km na Příschlop. Rovnou začíná i výrazně stoupat. Nejspíš tudy často jezdí lesní technika, protože piktogramy trasy vedou krátce po pěšině bokem cesty. Celý úsek od rozcestníku po horní okraj lesa je cca 1,3km dlouhý a ve své druhé polovině je i poměrně ostrý. Blížící se konec poznáte podle odbočky vpravo na horskou osadu, která se rozkládá na amfiteátrové louce při prameni jednoho z potoků. Z lesa vyjdete v její vrchní části. Odtud se vám již otevře pohled na travnatý hřeben pod vrcholem Javorníčku, sousední výrazný vrch (820m) s úbočím padajícím zpátky do Karlovic a nad ním částečné panorama Vsetínských Beskyd. Jejich nejvýraznějším místem je rozlehlá hřebenová osada Soláň pod stejnojmenným vrcholem (861m), jenž je napůl holý a napůl zalesněný, takže připomíná špičku. Směrem doprava klesá hřeben do sedla a vystoupává na již neviděnou Kotlovou, přičemž v pozadí je možné zahlédnout část Radhoště. Od Soláně do popředí vystupuje oblina Fojtova vrchu (634m), nalevo od něj stojí vršek Kopencová (762m) a ještě víc nalevo Jeseníková (775m). Prvním výrazným bodem v hlavním hřebeni nalevo od Soláně je Leští (899m) a kousek dál Tanečnice (912m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Širokou pěšinou dospějete po dlouhém náročném stoupání konečně na hřbet hory, na dohled od nejvyššího bodu kopce Javorníček (860m). Je to kouzelné místo se skoro kruhovým výhledem. Z celé žluté trasy je to jediné místo, odkud lze pozorovat hraniční Javorníky od jejich paty v údolí Stanovnice až po hřeben. Nejvýraznějším se zdá být nejbližší z vrcholů Malý Javorník (1019m), jediná tisícovka Javorníků ležící na území České republiky. Bezejmenné hřebenové výstupky po jeho levém boku oscilují také kolem 1000 m.n.m. Ani výstupek (971m) vpravo od něj nemá jméno, rozkládá se na něm však přírodní rezervace Malý Javorník a jeho vyholené úbočí zaujímá osada Ve Skaličí. Následuje Frňovské (960m), bezejmenný (949m), Stolečný vrch (962m), na dalším bezejmenném je vidět malá sjezdovka Spartaku a hned potom už je Kohútka (913m) se stejnojmenným lyžařským areálem. Třetí brdek za ní se jmenuje Javorník pod Černíkovem (868m) a dál už terén splývá. Nutno ovšem ještě zmínit hlubokým sedlem od Frňovského odsazenou Stanovnickou Kyčeru (851m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Po mírně rozhoupaném hřebeni pokračujte k východu, kde už před sebou spatříte Gigulu (951m) a na jejím severním úbočí malebnou horskou osadu s několika dřevěnicemi, kterou jste viděli už z Pluskovce. Zatímco ji budete po horním okraji obcházet, začnou se vám po levé straně otevírat čím dál krásnější panoramata Beskyd. Zároveň však na západ odtud vystupují zpoza lesa Vizovické vrchy. Snadno rozeznáte rozhlednu na Vartovně (651m), nalevo od ní je Široká (645m) a nad sedlem mezi nimi v šedivé dáli Tlustá hora (458m), jediný vyšší kopec u Zlína. Popojdete pár kroků a výhled se protáhne nejen na celý hřeben Vartovny, ale také do Hostýnských a Vsetínských vrchů. V úrovni Vsetína uvidíte v popředí bezejmenný vrch (699m) s vysílačem, jenž hřbetem přechází vpravo do Ochmelova (734m). Za nimi vyrůstají Chléviska (641m), široká plece Drastihlavy (694m), v dálce napravo uzavírá panorama masiv Kelčského Javorníku (865m) a v jeho popředí se roztahuje dvouvrcholová Kladnatá (770m). Tím výhledy na západ končí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Také jižní strana Javorníčku nabízí krásné pohledy. Zprvu je vidět zejména rozsocha blízké Giguly se dvěma výstupky Koncové (908m, 895m), na něž zpovzdálí opticky navazují Vsetínské Beskydy se svou jedinou tisícovkou zvanou Vysoká (1024m). Před ní stojí zalesněná Miloňová (845m) s vyčnívající rozhlednou a na pozadí se mocně zvedají horní partie Lysé hory (1323m). Panorama se následně rozšiřuje o Smrk (1276m) a hřeben Vysoké je teď vidět od Třeštíku až po Benešky. V konečné fázi pak budete schopní pozorovat 10km hřebene Vsetínských Beskyd od sedla Třeštík nalevo po osadu Soláň napravo, samostatnou Miloňovou (845m) s Oslovečkem (723m) v popředí a vzadu za nimi nejvyšší vrcholy Beskyd: Lysou horu (1323m) s vysílačem, Smrk (1276m) a kompletní Radhošťský hřbet od kuželu Kněhyně (1257m) s oblým Čertovým mlýnem (1206m) přes špičku Tanečnice (1084m), dolík Pusteven a Radegast (1106m) po závěrečný Radhošť (1129m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Širokou pěšinou mírně do kopečka dojdete za chvíli ke kamenné <b>kapli na Javorníčku</b>. Ta patří katastrálně pod Hrubé Stanovnice, část obce Karolinka, dříve však byla karlovská. Původně tu stávala jiná kaple s dřevěným křížem, ale když ji chtěli roku 1930 opravit, zjistilo se, že už záchrana není možná. Proto se rozhodlo o výstavbě kaple nové. V roce 1990 zde proběhla zásadní rekonstrukce, neboť kapli silně poničili neznámí vandalové. Dnes se dá před kaplí posedět na lavičce, případně opodál v lese najdete odpočívadlo. Mimochodem zvon ve věži kaple nikdy nebyl a není.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Z louky na Javorníčku jsou nejhezčí výhledy na Beskydy vůbec. Kromě výše popsaného se panorama postupně posouvá více na západ, takže Soláň nyní stojí někde uprostřed. Hřeben pak směle pokračuje dalších zhruba 20km přes Tanečnici (912m) a Vsacký Cáb (841m) na Dušnou, přičemž v meziprostoru lze spatřit i všechny příslušné rozsochy Vsetínských Beskyd včetně Kladnaté (770m), která víceméně lícuje právě s vrškem Kotliny (740m) nad Dušnou. Zajímavý je též pohled do údolí Pluskovce a na úsek silnice z Karlovic na Soláň. Jinak je odtud průsekem vidět ještě Malý Javorník (1019m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Vyježděná stezka začne stoupat středním sklonem do úbočí Giguly (951m) a vstupuje do lesa. Už jen krátce vychází na louku, abyste si mohli naposledy prohlédnout Beskydy od Smrku po Dušnou a výseč od Vartovny po Drastihlavu. Poté se svážnice opět pohrouží do stínu lesa a zvolna středním klesáním obkružuje horu až k sedlu Příschlop. Před cílem se mezi stromy vyrýsuje protější bezejmenný vrch (875m) a kulisy vrchů okolo Malého Javorníku. Z okraje louky na Příschlopu pak spatříte úbočí hlavního hřebene Javorníků s dominantním předvrcholem Lopušná (913m), za nímž je částečně vidět Bařinka (868m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V sedle Příschop stojí dvě dřevěnice, vede tudy zpevněná cesta a rozcestník <b>Příschop, sedlo (850m)</b> nabízí možnost pokračovat po zelené 2km na Bukovinu, nebo se vrátit jinou trasou 6km nazpět k zastávce v Karlovicích.</p> </font></div>
Aktuálnost k 04/2016
