Třinec, centrum, ŽST (310m) – Třinec, nemocnice, BUS (336m) – Pod Vružnou (390m)

Mezi příměstskými vrchy Jahodná a Babí hora vede úzká asfaltová silnička, po které se vine spojovací žlutá turistická trasa. Během 3,5km se díky ní vymotáte z centra Třince a vystoupáte k počátku hřebenovky vedoucí na Čantoryji. Trasa je zdolatelná i s dětským kočárkem.

* * *

Město Třinec leží na řece Olši a je jednou z přirozených metropolí Těšínského Slezska. Dnešní název města je nářeční podobou dřívějšího Třenec, které se používalo ještě v 19.stol. a šlo o odvozeninu od slova „trstenec“ či „trstnec“, což byl výraz pro potok tekoucí rákosovým porostem (trest = rákos, trstina = třtina). Osada Třenec byla založena ve 14.stol., přičemž první písemná zmínka pochází z roku 1444 (jiný zdroj uvádí 1461), kdy je zmiňován jistý Machník z Třince. Zemědělská ves Třinec byla majetkem těšínských vévodů, kteří toto malé panství udělovali v léno. Další majitelé se pak poměrně často střídali – Beesové z Chrostiny, Vlčkové z Dobrozemice nebo rod ze Saint Genois. V roce 1653 přešlo Těšínsko po vymření těšínské větve polských Piastovců jakožto odúmrť do rukou českého krále z rodu rakouských Habsburků a Habsburkům patřilo až do roku 1918. Pro správu majetku těšínských knížat byla založena úřednická Těšínská komora, která se starala o kolonizaci území a jeho hospodářský rozvoj. V soupise majetků z roku 1799 se objevuje venkovské šlechtické sídlo, resp. malý dvůr a při něm zčásti zděný a zčásti dřevěný zámek. Po připojení k těšínským statkům však pozbyl zámek svého významu a sloužil pouze jako sídlo správy dvora, byty a kanceláře. Ještě v 19.stol. měl zámeček hrázděné patro s mansardovou střechou a kolem něj se rozkládala rozsáhlá okrasná zahrada francouzského typu, přecházející v ovocné sady a rybník. Těšínská komora však rozhodla o praktičtějším využití šlechtických sídel ve prospěch nově založených železáren a tak se ze 3 venkovských zámků na dnešním katastru města 2 dochovaly přestavěné k nepoznání na komerční objekty a třetí zanikl. Nejstaršími památkami jsou zde proto novogotická hřbitovní kaple (1872), dva přízemní roubené domy pro dělníky Třineckých železáren v kolonii na Borku (1877), kostel sv. Alberta (1885), evangelický kostel (1899), základní škola Petra Bezruče (1924) a činžovní dům pro inženýry a vyšší úředníky Třineckých železáren (1926). Součástí Třince je i několik dříve samostatných obcí, přičemž v místní části Guty stojí ještě evangelický kostel (1923) a dřevěný kostel Božího Těla z roku 2021, do kterého byly zakomponovány přeživší části původního kostela z roku 1563, zapáleného v srpnu 2017 žhářem. Výstavbou vysoké pece se v roce 1839 začal zemědělský Třinec transformovat na průmyslového tygra. Místní rudy měly nízký obsah manganu, proto se hodily ke slévání a i vápence, dřeva a vody bylo v okolí dost. Raketový rozvoj však nastal až s výstavbou košicko-bohumínské železniční dráhy, díky níž byly železárny spojeny s novými ložisky rud na severu Slovenska a s ložisky uhlí z ostravsko-karvinských dolů. Bohatý Třinec byl spolu s celým Těšínskem v 1.pol. 20.stol. předmětem územního sporu. Poprvé v letech 1918-1920, kdy byl po 1.sv. válce nejprve vojensky zabrán Polskem, aby byl krátce poté v tzv. sedmidenní válce obsazen Československem. Podruhé byl Polskem zabrán před vypuknutím 2.sv. války a po porážce Polska připadnul nacistickému Německu. Zpátky k Československu byl Třinec připojen po skončení války. Město patří k nejreligióznějším municipalitám v ČR.

Počáteční rozcestník Třinec, centrum, ŽST (310m) visí na lampě u ústí podjezdu pod železniční zastávkou Třinec – centrum. Jediná žlutá směrovka ukazuje 2km k nemocnici a vyráží podél silnice k blízkému kruhovému objezdu. Byť okolí leží na rovině, je už možné sledovat vzdalující se bytové domy okolo náměstí Svobody i čelní kopec Jahodná (407m). Asfaltka pokračuje loukou mezi rodinné domy u řeky Olše, kde zahne doleva a otevře hezký výhled na vyšší domy v centru a dva tisícové vrcholy Moravskoslezských Beskyd – Javorový (1032m) s předvrcholem Malý Javorový (947m) a Ostrý (1044m) s bočním vrcholem Kykula (811m). Mimochodem, sekundární centrum města kolem železniční zastávky leží v místech dříve samostatné vsi Lyžbice, která byla k Třinci připojena v roce 1946. Název Lyžbice vychází z německého Lischbitz (zprvu Lysobicz), doloženého od 17.stol., jehož základem bylo osobní jméno Lyš nebo Liš a výchozí tvar byl označením obyvatel vsi „Lyšovi lidé“.

Mezi domy zabočí žlutá značka vpravo a zamíří na most přes řeku Olši. Olše pramení nedaleko polské vesnice Istebna ve Slezských Beskydech v nadmořské výšce 840-880m. V horní části vytyčuje řeka hranici mezi Slezskými a Moravskoslezskými Beskydami, od Těšína ke Karviné pak tvoří česko-polskou státní hranici. Olše je 86,2km dlouhá s rozlohou povodí 1118 km2 a u Kopytova se vlévá do Odry. V místních dialektech se řece podél toku říkalo Olza, Oldza, Olsa či Olša, což zřejmě vychází ze slova „oliga“, označujícího v jazyce starých Slovanů řeku bohatou na vodu. Podle jiné studie má název kořenovou podobu v „el-g“ či „ol-g“, což znamená „zapáchat“ či „hnít“.

Druhý břeh Olše zvedá úpatí Jahodné do jakési náhorní plošiny, na které se rozkládá areál třinecké nemocnice. Nahoru se dostanete strmou vyasfaltovanou cestou pro pěší. Výstup je odměněn odpočinkovou lavičkou a výhledem zpátky na město Třinec s hradbou Javorového (1032m), jemuž po stranách sekundují Smrčina (1015m) a Godula (738m). Turistická značka poté rovinkou obkružuje oplocený areál nemocnice. Ta se začala stavět v roce 1954, otevření prvních pavilonů se uskutečnilo v roce 1958 a činnost Nemocnice Třinec jako takové byla zahájena v roce 1962. Nemocnice stojí na území dříve samostatné obce Dolní Líštná, jež byla k Třinci připojena v roce 1946. Původní podoba jména vesnice Léščná významově znamená „lísková“ a vyjadřovala polohu v blízkosti lískových porostů. Ze starší doby jsou doloženy ještě přívlastky Svessonis (Svessonova) či Německá (1475).

Ukazatel Třinec, nemocnice, BUS (336m) najdete hned vedle MHD zastávky u přilehlého parkoviště. Žlutá značka odtud pokračuje 1,5 pod Vružnou a v krátkém úseku doprovází Naučnou stezku Jahodná, jejíž první panel stojí opodál. Okružní NS má délku 4km, 12 zastavení a vede okolo celého vrchu Jahodná. Dočtete se tu, že snahou NS je rozšířit vaše znalosti o přírodním bohatství dané oblasti a přispět i k tomu, abyste se k místní přírodě chovali ohleduplněji. Přestože Třinec a jeho okolí patří mezi silně průmyslem postižené oblasti, i zde se najdou hodnotná území s původními druhy rostlin a živočichů. Konkrétně Jahodná je prý význačnou botanickou lokalitou pro výskyt několika druhů našich vstavačů (orchidejí), třeba vstavače mužského a bledého, okrotice bílé, prstnatce májového vemeníku dvoulistého, bradáčka vejčitého, hlístníka hnízdáka či krušníka širolistého. Údajně nejkrásnější český vstavač, střevíčních pantoflíček tu byl pozorován naposledy v 70.letech 20.stol.

Značka ubíhá po silnici nad nemocnicí za poslední dům, kde odbočí vlevo a pouští se do obkružování Jahodné (407m). Tento zalesněný nízký vrch snad jako první okusil průmyslový růst Třince, když se na něm v půlce 19.stol. objevily štoly, v nichž se těžil siderit pro Třinecké železárny. Obsah železa v rudě byl ale nízký a po dostavění železnice přestala její těžba dávat smysl. Malé štoly v hřebeni Jahodné nebyly dále využívány a časem se zahladily. Na severní straně kopce vzniklo kaliště, kde v letech 1964-1999 probíhalo hromadění odpadů (popel, struska, škvára), z čehož vzniklo 13 teras a byly zde vysazeny meliorační dřeviny. Jezírko vzniklé z kaliště je ukázkou schopnosti rychlé regenerace zdevastované krajiny obklopené přírodním prostředím.

Silnička zvolna stoupá k potoku poblíž chatek, v jehož zalesněném břehu vyvěrá vydatný pramen. Studánka Jahodná je hezky upravená a dá se k ní z cesty pár kroky dojít. Možná je dokonce pitná. Následně se sklon cesty zvedne na střední a vystoupá na strmý svah nad bezejmenným potokem pramenícím v boku Babí hory. Samotná Babí hora (492m) sem tam probleskne mezi korunami stromů po pravé ruce, avšak žádný regulerní výhled se nekoná. V poslední fázi zvolní stoupání asfaltky až do roviny. V nejvyšším místě pak visí na stromě cedule Pod Vružnou (390m), kde žlutá značka z Třince po 3,5km končí. Pokračovat můžete po červené 4km přes Jahodnou k železniční stanici u železáren, nebo hřebenem Slezských Beskyd 9km pod horskou chatu Čantoryje.

Aktuálnost k 09/2024          

Délka trasy: 2,8 km

Převýšení: 115 m