P R A M E N Y   Z R Z Á V K Y

Lokalita Domorac u Hodslavic je známá pro Přírodní památku Prameny Zrzávky. Skutečné prameniště Zrzávky se nachází přibližně o 1,5km jižněji na svazích Trojčenky, mimo toto chráněné území, nicméně v Domorazském sedle, vyvěrá 5 pramenů, z nichž dva jsou od sebe vzdáleny pouze 4m a každý má významně jiné složení, což je považováno za unikátní hydrologický úkaz. První obsahuje sirovodík a podle toho i zapáchá (říká se mu Smradlavka), druhý obsahuje síran železitý a zbarvuje vše okolo do červena (říká se mu Kyselka či Zrzávka). Třetí pramen je situován 300m hlouběji v lese, jen pár metrů od lesní stezky, a je dobře označen cedulí PP. Jeho bakteriální sirnatá voda barví vše na bílo, proto se mu říká Bílá studánka nebo Čtenice podle doby, kdy se zde v pobělohorské době tajně scházeli evangelíci z Hodslavic ke čtení Bible. V roce 2009 byla studánka nejprve téměř zničena bleskovou letní povodní, a pak opravena a zastřešena. Všechny tři prameny stékají do potoka Zrzávka. Prameny Zrzávky byly vyhlášeny na ploše 0,47ha dne 2.12. 1993 k ochraně minerálních pramenů a dosud dochovaných přirozených lučních mokřadních společenstev v čele se suchopýrem, ostřicí úzkolistou či prstnatcem májovým.

 
 

S I R N Ý   P R A M E N   H O D S L A V I C E

Sirný pramen v korytě pravostranného přítoku Zrzávky nedaleko zrušené železniční trati.

 
 

J A R O Š O V K A

U rozcestí modré a žluté turistické značky na Jehličné nad Krhovou je studánka Jarošovka. U Jehličné se připomínají už roku 1746 malé lázně, v nichž se léčilo železnato-sirnou vodou. Minerální prameny se zřejmě už dávno ztratily nebo je z nich prostá voda, ale Jarošovka nepatrný obsah železa přece jen ještě má a lidé sem dodnes jezdí na vodu, kterou si léčí bolesti kloubů a dýchací cesty. Nedaleko studánky stojí zděná kaplička neznámého data vzniku, která připomíná dávnou tragickou událost – netýká se sice přímo studánky, ale odehrála se v její těsné blízkosti. V historických záznamech se žádné bližší údaje nedochovaly, o události ale hovoří obrázek v zasklené vitrínce na zadní části kapličky. Je na něm znázorněn výjev, kdy dřevorubec jede s vozem plně naloženým kulatinou, do něj je zapřažený pár koní, kolem les, z oblohy šlehají blesky a po cestě se valí záplava vody. Pod obrázkem je rukou napsáno: „V 18. stol. za hrozné bouře a průtrže mračen v těchto místech zahynul i se svým potahem robotník Smolka při odvozu dřeva z lesa. Čest jeho památce!“ Kolem nápisu je jednoduché zdobení, v pravém dolním rohu obrázku je obtížně čitelné jméno autora obrázku, snad: „K. Coufal, V. Meziř. 1960.“ Malovaný je patrně olejovými barvami. Bílá mariánská kaplička má čtvercový půdorys asi 60x60cm a kamenný základ asi 80cm vysoký, natřený načerno. Střecha je cementová, zeleně natřená. Kaplička je vyzdobena za všech čtyř stran.

 
 

Ž E L E Z I T Ý   P R A M E N

Pramen se nachází přímo u cesty ve Štramberku naproti koupališti. Je upraven a sveden do betonového koryta a všechno zbarvuje do červena. Pramen je zařazen do hydrologické sítě ČHMÚ a průběžně sledován.

 
 

O Č N Í   S T U D Á N K A

Oční studánka na úpatí kopce Svinec u Nového Jičína, ležící na žluté turistické značce, má výbornou (silně vápenatou) vodu, pro kterou si lidé jezdí z daleka. Přisuzují se jí dokonce zázračné vlastnosti při léčení chorob očí. Zřejmě proto u ní novojičínský kostelník Johann Stieber v roce 1889, když se vrátil z cest po poutních místech Svaté země, Egypta a Říma, nechal postavit umělou lurdskou jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské, k níž se v minulosti vždy 6. října konaly poutě. U Oční studánky se nachází ještě kaplička Panny Marie Svatohostýnské, zbudovaná po 2.sv. válce občany Starého Jičína a okolí. Podle pověsti tu kdysi pásl ovce vzpurný sirotek Jakub. Když mu sestra přinesla oběd, vynadal jí: „Než bych toto mizerné jídlo jedl, ať raději zkamením a ať mě svině sežerou!" Nato z lesa vyběhly dvě svině, chlapce ubily a sežraly. Chléb, který mu sestra donesla, se proměnil v kámen a ze džbánku od mléka vytryskla voda – dnešní studánka. Kopci nad studánkou se od té doby říká Svinec.

 
 

S I R N Ý   P R A M E N   V E Ř O V I C E

Bezejmenný sirný pramen je svedený do vany, zabudované přímo v chodníku u hlavní cesty. Není uveden v žádných propagačních materiálech, pouze zaznačen v mapě KČT. K napití neláká, je to ostatně podle místních lidí na vlastní nebezpečí.

 
 

S I R N Á   S T U D Á N K A   R Y B Í

Bezejmenný sirný pramen byl částečně upraven, ale asi se o něj nikdo moc nestará. Nachází se v lese v korytě potoka na jižním úpatí Libotínských vrchů.

 
 

S I R K O V É   L Á Z N Ě

Sirkové lázně byly na okraji města Nový Jičín vystavěny začátkem 19.stol. Několik let před rokem 1815 tu byla vystavěna jedna lázeňská budova, v níž byl využíván zdejší minerální pramen. Lázně založil novojičínský měšťan Rietz. Lázně pojmenoval podle císařského tajného rady a kurátora Tereziánské akademie z Vídeňského Nového Města, svobodného pána von Summeraw. Přestože lázně původně tvořila jediná budova, postupně se zařízení na okraji města rozrostlo na mnohem větší komplex o rozloze 6000 m2. K budově totiž přibylo 27 kabin, několik pokojů k bydlení a jídelna. Na počátku 20.stol. se lázně staly soukromým majetkem Ludwiga Herzoga. Komfort zdejší lázeňské péče o lázeňské hosty doplňovala možnost příjemných procházek v okolních lesích. Navíc minerální voda, za kterou hosté jezdili z širokého okolí, byla díky přítomnosti velkého množství sirovodíku a oxidu uhličitého využívána nejen při revmatických a artritických chorobách, ale také při onemocnění kožních. Věhlas novojičínských Sirkových lázní však netrval dlouho. Počátkem 20.stol. byl jejich provoz definitivně ukončen. Budova se secesní lázeňskou fasádou poté sloužila jako plicní oddělení novojičínské nemocnice, pak dlouho chátrala a nyní rekonstruovaná slouží několika soukromým firmám. Koncem 19.stol. byla v blízkosti sirného pramene nalezena pozoruhodná kamenná sekera vyrobená ze železné rudy – krevele. Tento materiál se v blízkosti naleziště nevyskytuje a pro výrobu tohoto typu nástroje je vzhledem ke své křehkosti nevhodná. Lze jen spekulovat jaká byla skutečná funkce tohoto nástroje a proč byl nalezen v blízkosti zvláštního pramene. Z blízkého okolí – z Libhoště pochází ještě jeden podobný nástroj z totožného materiálu. Obě sekery jsou zařaditelné do pozdní doby kamenné.