L U H A Č O V I C E

Lázně Luhačovice mají více jak 350-letou lázeňskou tradici. Jsou největšími lázněmi na Moravě a jedny z nejkrásnějších lázní v České republice. Lázeňské domy, četné hotely a vily byly postaveny v různých architektonických slozích, avšak nejvýrazněji se na podobě lázní podepsal slovenský architekt Dušan Jurkovič. Společnost Lázně Luhačovice, a.s. spravuje Vincentku a 9 dalších minerálních pramenů. Vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Jejich teplota se pohybuje mezi 10-14°C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. Pomáhají při lázeňské léčbě dýchacího ústrojí, pohybového ústrojí, trávicího ústrojí, oběhového ústrojí, cukrovky i rekondici po onkologické léčbě. Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k uhličitým koupelím. Nejznámějším luhačovickým pramenem je Vincentka. Vincentka je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice.  
 

V I N C E N T K A

Vincentka je patrně nejproslulejším luhačovickým pramenem, za což vděčí skutečnosti, že byla od roku 1851 až do roku 1991 jediným místním pramenem, který se plnil do lahví. Vyvěrá za kolonádou, kde je jímána v 8m hluboké studni. Vydatnost pramene činí 10-12 l/min. Voda je pak svedena k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu do vlastní haly na Lázeňském náměstí, kde je možné ji ohřívat. Její čerpání a odnášení však není z obchodních důvodů povoleno. Kolem roku 1680 byl vývěr Vincentky nadkryt stříškou proti dešti a říkalo se mu Hlavní pramen. V roce 1789 byl nad pramenem vybudován zděný pavilon, který měl podobu kaple uzavřené mříží. Na přední stěně byl nápis: „Nemocnému k útěše, zdravému k potěše.“ Původní pramen měl velmi mělké jímání, proto byl mnohokrát upravován. Své nynější jméno dostal až roku 1792. Novodobá hala Vincentka na Lázeňském náměstí byla zbudována při výstavbě kolonády v letech 1947-1948. Je dlouhá 30m, 17m široká a 8m vysoká. Vincentka má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Podávali ji na císařském dvoře a ve vídeňských kavárnách, takže poskytovala zdroj obživy zdejším vodařům, kteří ji vozili na různá místa do Rakouska a Uher. Dnes se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Citace z odborného hodnocení vody: Jedná se „o přírodní, velmi silně mineralizovanou jodovou kyselku hydrogenuhličitan – chlorido – sodného typu se zvýšeným obsahem fluoridů, barya a kyseliny borité, studená, hypotonická.“ Laboratorní analýza Vincentky spolu s poznatky moderní fyziologie a patofyziologie člověka dospěla k zajímavým závěrům s praktickým výstupem, kterým je zjednodušeně následné. Osmotický tlak minerálky 634,7 kPa je podobný jako stejný parametr tekutin vnitřního prostředí našich tkání, proto je tak dobře snášena při pití i inhalaci. Chloridové aniony v ní obsažené ztekucují hlen, čímž mimo jiné usnadňují vykašlávání (inhalační kůry). Při pití pak minerálka nahrazuje ztráty iontů pocením po námaze či nemoci. Významnou informací také je, že pomáhá upravit vnitřní prostředí po nadměrné konzumaci alkoholu. Fluor z Vincentky pomáhá chránit před zubním kazem, jeden lok spolehlivě dodá potřebný denní přísun jódu. Vápenaté kationy vstřebané z minerálky zase zvyšují uvolnění inzulinu ze slinivky, což docení lidé trpící cukrovkou (II.typu), krom toho prý vápník z minerálky přímo vstupuje do imunitních reakcí na sliznicích, s nimiž přijde Vincentka do styku. Po 2.sv. válce vznikla za kolonádou nová plnírna, která byla postupně v roce 1976 zmodernizována, v roce 1993 zprivatizována a o 3 roky později uzavřena. Koncem roku 1997 byla založena firma Léčivé vody a.s., která vodu z Vincentky (zbavenou železa) opět prodává.

 
 

A L O I S K A

Aloiska patří k nejstarším známým luhačovickým minerálním pramenům. Vyvěrá na okraji města, v parku nad Bílou čtvrtí o 30m výš než ostatní prameny. Byl znám již před rokem 1770, ale k pitným účelům slouží až od roku 1821. Studánka dostala zprvu jméno Luisin pramen, poté Lesní pramen nebo také Pramen v hoře. V roce 1830 byl umístěn do dřevěného pavilonu. Ten byl později přestavěn, voda se dokonce jímala do lahví. Největší úpravy proběhly v letech 1929-1930. V roce 1930 vydatnost pramene poklesla, proto byl řádně zachycen v nové devítimetrové studni a dostal své nynější jméno Aloiska. K definitivnímu zachycení došlo v roce 1938 pod vedením prof. J. Ročka. Roku 1963 byl záměr pramen upravit a vybudovat další kolonádu. Přestože existoval projekt celé akce, nebyl nakonec uskutečněn. Nad pramenem byl pouze vystavěn stávající pavilon. Aloisky se užívá k pitné léčbě, především při onemocnění zažívacích orgánů, ale i k inhalacím. Má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Průměrná vydatnost pramene je jen 3 l/min. Jímán je z hloubky 14,4m.

 
 

O T T O V K A

Ottovka vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí Malé Kamenné v blízkosti tenisových kurtů, o 10 výškových metrů nad ostatními prameny. Je nejlidovějším a třetím nejznámějším luhačovickým pramenem. Původně vytékala volně, teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení a v roce 1929 byl architektem Skřivánkem nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon, díky němuž se Ottovka stala symbolem celých Luhačovických lázní a je vyobrazena i na turistické známce. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nedaleko pavilonu. K další úpravě došlo v roce 1939, kdy kolem ní byla postavena klenutá kamenná jeskyně. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min. Mimochodem, název získala po hrabě Ottovi Szerenyim.

 
 

P R A M E N   D R .   Š Ť A S T N É H O

Pramen Dr. Šťastného vyvěrá v blízkosti Lázeňského divadla v Luhačovicích. Kdysi sloužil jako běžná studna o hloubce 7m s názvem Janovka. Při dalším hloubení vrtu v roce 1929 došlo v hloubce 37m k erupci silně proplyněné minerální vody, která stříkala do výše téměř 20m a tak dostal název Gejzír. Byl opakovaně upravován a roku 1963 dokonce poškozen. Znovu byl navrtán a upraven do dnešní podoby roku 1967. Poté dostal na počest luhačovického rodáka, umučeného za 2.sv. války jméno Pramen Dr. Šťastného. Pramen má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Jeho vydatnost je od roku 1990 upravena na 3 l/min. Používá se k pitné léčbě a má nejvýraznější chuť ze všech luhačovických pramenů. Je volně přístupný a slouží k pitné lázeňské kůře.

 
 

N O V Ý   J U B I L E J N Í   P R A M E N

Pramen byl navrtán v roce 1988 v samém středu města Luhačovice, v bezprostřední blízkosti pramene Jubilejní, mezi Společenským domem a vilou Alpská růže. Jeho vydatnost je 15 l/s a nachází se v hloubce 50,5m. Nový jubilejní pramen má teplotu 10 -12°C a už několik let jej využívají Lázně Luhačovice ke koupelím a inhalacím. Dlouho však nebylo možné pramen ochutnat. Nové pítko vzniklo až roku 2013 přímo na lázeňském náměstí u Společenského domu a před Jurkovičovým domem. Tvarově připomíná krystal soli, která je ve zdejších minerálních pramenech bohatě obsazena a podle legendy o solných sloupech ukrytých v zemi vystupuje symbolicky nad terén. Horní část kvádru je tvořena skleněnou nádobou, pod níž se voda rozstřikuje a vnáší tak do celé kompozice pohyb. Minerální vodu můžete nabírat ze 4 okrasných kohoutků. Technickou zajímavostí je, že kohoutky jsou ovládané fotobuňkou reagující na pohyb návštěvníka již při vstupu do prostoru. Na stěnách kvádru jsou stylizované květinové motivy, které vycházejí z původního názvu pramene Luční - jde o květy bedrníku, které se staly základním motivem a inspirací Jurkovičovy architektury. Autorem architektonického návrhu jsou manželé Vránovi a samotný krystal je dílem sochaře Ondřeje Olivy.

 
 

V I O L A

K objevení pramene Viola došlo na konci roku 2010 v lese nad stávajícím pramenem Ottovka, takže se jedná o mladý luhačovický pramen. Voda se jímá z vrtu hlubokého 70m, kde je umístěno čerpadlo a nahoře se spouští kohoutkem z hadice. Jeho vydatnost je 18 l/min. a u výtoku byste našli nánosy typické oranžové rzi. Chutná dobře. Voda je vhodná pro pacienty s onemocněními dýchacího ústrojí, s onkologickými nemocemi, žaludkem, žlučníkem, diabetem nebo s nemocemi cév. O nalezení nového pramenu se snažila už od roku 1998 ředitelka Lázeňského léčebného domu Praha Anna Kneblová, lokalitu však vytipoval dlouholetý luhačovický hydrogeolog Vladimír Řezníček. Pramen se musel 2x denně kontrolovat, aby se novým vrtem nenarušila síla nebo složení stávajících pramenů. Oficiální prohlášení o léčivosti pramene pak mají na starost odborníci, kteří jeho parametry měří a hodnotí.

 
 

M A R I E

Úprava pramene připomíná Violu. Průzkumný vrt byl ražen mezi lety 2008-2010 jako zdroj vody pro lázeňský dům Praha, ale jeho mineralizace je proti ostatním luhačovickým pramenům nízká, proto zpočátku nedostal status přírodního léčivého zdroje. Časem jej ale získala. Voda vychází z hloubky 144m a potrubím o délce cca 1km je vedena do lázeňského domu Praha. Voda je charakterizována jako přírodní, středně mineralizovaná voda hydrogenuhličitano-vápenato-sodného chemického typu, studená a h ypotonická.

 
 

A M A N D K A

Pramen Amandka je podle písemných zpráv nejstarším pramenem v centru Luhačovic. Vyvěrá přímo na Lázeňském náměstí uprostřed Velké kolonády. Povrchový minerální pramen nechal asi v letech 1669-1680 upravit hrabě Ondřej Serényi. Pro jeho velmi slanou chuť se mu říkalo Slaný, a protože z něj hlasitým bubláním unikal oxid uhličitý, byl nazýván také Pramen bublavý. Roku 1792 byl pramen nově upraven a přejmenován na Amandku. K dalším úpravám došlo pak v letech 1904 a 1908. Novou podobu získal mezi lety 1947-1948, kdy došlo ke stavbě Velké kolonády. Voda vytékala z pískovce a byla zachycována do 3,5m hluboké studny. Když byl však v roce 1988 proveden na náměstí nový vrt (Vincentka II) do jímací úrovně 50m, dosavadní vývěrová hladina Amandky se po určité době snížila a nyní již nad povrch nevyvěrá. Dřívější vydatnost pramene činila 3,7 l/min. Při generální rekonstrukci kolonády v roce 2019 byl pramen znova zajímavě upraven, ale je zakrytý a nedá se z něj pít. Existuje pochybnost, jestli pramen nevyschnul, protože voda už několik let chutnala jinak než dřív.

 
 

E L E K T R A   I

Elektra I je jedním z nejkoncentrovanějších pramenů v luhačovické zřídelní základně. Vyvěrá poblíž Kulturního domu Elektra. Pramen původně volně vytékal do řečiště řeky Horní Olšavy, až teprve v roce 1908 byl vyhlouben, vyzděn a v roce 1910 po regulaci řeky řádně zachycen. Později - v roce 1930 - byl ve dně studny proveden vrt do hloubky 81,4m. Při další úpravě byl sveden až na Lázeňské náměstí, kde v letech 1934-1937 sloužil pro pitnou léčbu. Ke konečným úpravám pramene došlo v letech 1938-1939. Pro vysoký obsah nerostů se Elektry užívalo k výrobě zřídelní soli. V současné době je používána v hotelech Palace a Morava k inhalacím a uhličitým koupelím. Elektra má zvýšený obsah kyseliny borité, jodu a lithia. Průměrná vydatnost pramene je 14 l/min. Pramen je možné ochutnat v areálu hotelu Morava.

 
 

E L E K T R A   I I

Luhačovický vrt Elektra II nelze využívat, jeho voda teče rovnou do řeky. Má status pozorovaného zdroje. Navrtán byl v roce 1976 jen 5m od pramene Elektra I do hloubky 13,5m. Jeho vydatnost je 15 l/min.

 
 

P R A M E N   S V .   J O S E F A

Druhý nejmladší z luhačovických pramenů. Vyvěrá v blízkosti kostela Svaté Rodiny a v roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500m. Při dosažení hloubky 173m však došlo k erupci proplyněné vody a tím k ohrožení prameniště minerálních vod. To zabránilo dalšímu pokračování prací. Kvůli těmto komplikacím byl vrt dobudován až v roce 2000 a přeměněn na čerpací objekt pro využití v uhličitých koupelích a k pitné léčbě v Sanatoriu Miramare. Kvóta využití je 30 l/min. Pro svou nízkou mineralizaci je voda z Pramene sv. Josefa velmi vhodná k pitné léčbě při onemocnění trávicího ústrojí, dýchacích cest a k uhličitým koupelím. Obsahuje 4 g/l rozpuštěných minerálních látek (pro srovnání nejsilněji mineralizované prameny Elektra, Vladimír a Jaroslava jich mají 13-15 g/l). Výtok do potoka je železitě zbarvený. Veřejnosti donedávna sloužila kašna Marka Trizuljaka v blízkosti kostela, ta však byla v roce 2018 rozbita a pramen zrušen.

 
 

B Y S T R I C A

Pramen byl navrtán v roce 1972 v ulici Dr. Veselého poblíž stejnojmenného lázeňského domu. Nevyužívá se, má charakter pozorovaného zdroje. Jeho vydatnost činí 15 l/min.

 
 

N O V Á   Č Í T Á R N A

Byla navrtána v roce 1987 vedle Společenského domu směrem k budově ředitelství. Při navrtání měl pramen vysokou vydatnost 120 l/min. Maximální čerpání bylo stanoveno na 60 l/min. Odvádí se do vodojemu minerálních vod ke zvýšení kapacity koupelových směsí pro podávání uhličitých koupelí.

 
 

N O V Á   J A N O V K A

Byla druhým navrtaným pramenem (po Nové Čítárně) v roce 1987, který řešil nedostatek vody po havárii kanalizačního sběrače. Je odváděna do akumulační nádrže k uhličitým koupelím, ale je jí možno užít i k inhalacím. Vydatnost pramene je 60 l/min.

 
 

V I N C E N T K A   I I

Vrt se nachází před východní stranou Jurkovičova domu směrem ke Kruhové fontáně. Pramen se zatím nevyužívá, je připraven pro pitnou léčbu, inhalace a uhličité koupele. Čerpací exploatace pramene je stanovena na 40 l/min.

 
 

V L A D I M Í R

Pramen byl zachycen v roce 1988 v hloubce 42m. Nachází se v ulici Nábřeží na levé straně řeky Horní Olšavy. Používá se k uhličitým koupelím, je vhodný i k inhalacím. Čerpací kvóta pramene je stanovena na 60 l/min.

 
 

J A R O S L A V A

Pramen se nachází v areálu léčebny Miramare II. Tato silně mineralizovaná kyselka se od roku 1998 užívá pro koupele při onemocnění pohybových orgánů a pro uhličité koupele v Sanatoriu Miramare. Vydatnost činí 30 l/min.

 
 

S I R N Ý   P R A M E N

Sirný pramen vyvěrá mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem na severním okraji Luhačovic. Známý byl již od roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Šlo o jeden z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.), jako jediný však neměl vlastnosti uhličitých kyselek. Šlo o mineralizovanou vodu obsahující sirovodík (údajně 3 g/l) a pouhých 0,6g nerostů na litr. Pramen doznal postupem času několika úprav a v roce 1912 byl sveden do sirných lázní, kde se používal k sirným koupelím. K ochutnání sloužilo umyvadlo s kohoutkem. Dnes areál funguje jen přes léto, avšak koupat se tu nesmí a pítko pozbylo kohoutek. Neví se, co se s pramenem stalo, protože voda nikudy neprosakuje, ale vypuštěným bazénem v lázních na pohled stále něco protéká. Sirný pramen je momentálně prohlášen za zaniklý.

 
 

V R T   A R K Á D A

Vrt realizován 27.11. 2018 v areálu budoucího hotelu Arkáda v centru Luhačovic nedaleko minerálního pramene Elektra. Vodu z nového vrtu nebylo možné ochutnat a zhodnotit. Podle stoupající páry by mohlo jít o teplou vodu. K roku 2023 byl zdroj zarostlý trávou a uzavřen mobilním plotem. Realizace hotelu Arkáda je v nedohlednu.