T E P L I C E   N A D   B E Č V O U

Minerální prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého jsou základním léčebným prostředkem v Lázních Teplice nad Bečvou. Kyselka se tu čerpá z hlubokých vrtů a na několika místech je možné ji ochutnat. Pitné pavilony, v nichž mohou návštěvníci z pramenných váz kyselku ochutnat či načepovat do nádob, představují architektonicky zajímavé objekty, které působivě dotvářejí atmosféru lázní. Již ve 30.letech 20.stol. byly vědecky prokázány léčivé účinky zdejší unikátní minerální vody při léčení srdečně-cévních onemocnění. Kyselka obsahuje především léčivý plyn CO2 (oxid uhličitý), a to ve velkém množství, přibližně v rozmezí 2500 až 3200 mg/l. A právě vlastnosti oxidu uhličitého se využívá při koupelích a dalších lázeňských procedurách. Plyn vstupuje přes kůži do těla, rozšiřuje cévy, snižuje tlak a pomáhá zlepšovat krevní oběh, pozitivně působí na srdce, cévy atd. Voda obsahuje až 600 mg/l vápníku, což je druhá největší složka, která v minerálce je. Mineralizovaná uhličitá voda z Kropáčova a Jurikova pramene patří mezi nejkvalitnější svého druhu.

První zmínky o lázni, jež patřila k Hranicím, pocházejí z roku 1520, kdy se zde léčil majitel panství Vilém z Pernštejna, který byl sužován dnou v nohou. Základy zdejšího lázeňství zřejmě položil v roce 1553 majitel hranického panství Jan Kropáč z Nevědomí. Po prokopání pozemku u řeky Bečvy při pátrání po železné rudě narazil na vodní prameny, jež nechal následně svést do vydlážděné zastřešené jámy. Pro větší pohodlí lázeňských hostů pak dal v blízkosti postavit hostinec. Původní prameny dnes již neexistují, neboť jejich mělké zachycení bylo nedokonalé a docházelo, zvláště při vyšším stavu hladiny řeky Bečvy, k mísení s obyčejnou vodou. Ze 16.stol. máme ve šlechtické korespondenci dochováno několik zmínek o léčbě absolvované v Teplicích. Roku 1580 se zde léčili Zdeněk a Václav z Lobkovic, synové nejvyššího hofmistra království Českého, Ladislava. Při studiu v Olomouci onemocněli, po dva měsíce „hrubě prašiví byli“, takže museli jet do Teplic. Roku 1587 zde byl na léčení Tas Potštatský z Prusinovic. V roce 1590 se v Teplicích léčil významný vratislavský biskup Ondřej Jerin. Předpokládaný rozvoj lázní zastavila třicetiletá válka, která Hranicko na dlouhá léta zpustošila. V roce 1624 byly lázně opuštěny a na hranickou radnici byly přemístěny lázeňská pánev a kotel, v nichž se zřejmě ohřívala kyselka pro lázeňské koupele. Následně byly oba přístroje zadluženou obcí prodány. Po třicetileté válce se lázně podařilo znovu zprovoznit. Kníže František Josef z Dietrichsteina nechal v roce 1815 lázně znovu uvést do provozu, budovy byly opraveny a hosté znovu přijížděli. Dr. August Zink si v roce 1815 pochvaloval, že v Teplicích se používá starý způsob koupelí, kdy nemocný sedí přímo ve vřídle a voda není zbavována svého účinku nešetrným ohříváním. Po vzestupu v 1.třetině 19.stol. se opět dostavil úpadek a poté obnova lázní Gabrielou kněžnou z Hatzfeldu, rozenou z Dietrichsteina. Ta nechala roku 1865 starou lázeňskou budovu strhnout a na jejím místě vystavěla dvoupatrový lázeňský dům v italském slohu a hostinec ve švýcarském stylu. Období první republiky přineslo Teplicím nad Bečvou dobu nebývalého rozkvětu. V blízkosti lázní začala vyrůstat nová sanatoria – v roce 1922 byla vystavěna Ozdravovna pro muže a ženy (LD Moravan). Roku 1925 bylo panoráma lázní obohaceno o jednopatrový pavilón Slovenku, nynější Mariupol. V roce 1929 pak byla postavena mohutná budova grandhotelu Klíč, pozdějšího lázeňského domu Sokolovo (dnes Janáček). Po okupaci republiky na jaře 1939 byl zakázán přístup všem Židům a koncem roku 1940 byl uzavřen provoz lázní také pro české obyvatelstvo. Lázně byly zabrány německou vojenskou správou a vyhrazeny výlučně Němcům. Střídali se zde ranění vojáci s německou mládeží. V lednu 1945 se do lázní stěhuje polní lazaret. Ranění sem byli dováženi přímo z fronty ze vzdálenosti až 150 km, ze slovenských hor. Od roku 1957 se datuje nová epocha rozkvětu teplického lázeňství. Péče byla věnována vylepšení celkového prostředí lázeňského areálu a ke dvěma léčebným domům byly připojeny ubytovací budovy Praha a Sokolovo. Dnes vlastní areál firma Lázně Teplice nad Bečvou, a.s.

 
 

K R O P Á Č Ů V   P R A M E N

Kropáčův pramen u východu ze Zbrašovské argonitové jeskyně je nejstarší a nejvydatnější pramen v teplických lázních. Kyselka je jímána z hloubky 60,4 m a má vydatnost 8 l/s. Její voda dnes zásobuje balneoprovoz Lázeňského domu Radost. Pramen byl pojmenován po zakladateli lázní Janu Kropáčovi. Kropáčův neoklasicistní pavilon byl postaven roku 1925.

 
 

J U R I K Ů V   P R A M E N

Jurikův pramen nad sanatoriem Janáček vyvěrá z hloubky 101,8 m a má vydatnost 10 1/s. Vrt zásobuje lázeňské domy Janáček a Moravan. Byl nazván podle legendárního zakladatele města Hranice. Podle legendy ve 2. pol. 12.stol. poustevník Jurik, mnich benediktinského rajhradského kláštera, přišel do zdejšího krasu a v roce 1169 založil osadu Hranice (locus Granice). Tu pak roku 1251 povýšil moravský markrabě Přemysl na město. Jurikův pramen je považován za nejkvalitnější z teplických pramenů a je zajímavé, že za svůj vznik a úpravu vděčí hrozbě stavby přehrady – měl být náhradou za potenciálně zatopené lázně. Jurikův (původně Zápotockého) pavilon z roku 1970 navrhla Irena Čehovská.

 
 

G A L L A Š Ů V   P R A M E N

Gallašův pramen je nejhlubší vrt v lázních Teplice nad Bečvou. Vyvěrá z hloubky 143 m. Protože však zřejmě leží mimo tektonický zlom, je jeho vydatnost pohého 1,5 l/s. Pojmenován byl podle hranického rodáka Dr. Josefa Heřmana Agapita Gallaše (1756 – 1840), lékaře, spisovatele, malíře a buditele. Gallaš ve svém domě zřídil nemocnici, vyučoval děti, shromažďoval knihy a materiály ke své literární činnosti. Patřil k osvíceným vzdělancům Moravy a snažil se o povznesení sociální a kulturní úrovně obyvatel. Jeho unikátní sbírka knih je cenným kulturním dědictvím. Zpracoval též šestisvazkové dějiny města Hranice. V roce 1811 pracně shromáždil a v chronologickém pořádku sepsal památky města Hranic. Gallašův pavilon podle projektu Karla Kotase, dříve zásobovaný vlastním vrtem, byl dokončen roku 1939.

 
 

J A N Á Č K Ů V   P R A M E N

Jedná se o zdroj minerální vody u hlavního lázeňského parkoviště, který mívá přes léto společně s Gallašovým zdrojem nejvíce odběrů. Voda se do něj přivádí z Kropáčova pramene. Jeho voda je mineralizovaná, uhličitá, termální vlažná, hypotonická, hydrogenuhličitano-vápenatého typu. Janáčkův pavilon byl vystavěn v roce 1996 podle projektu Tomáše Kočnara a Petera Nagyho.