Š T R A M B E R S K Ý   K R A S

Štramberský kras tvoří ostrovy jurských a spodnokřídových vápenců ve Štramberské vrchovině v nejbližším okolí Štramberka a Kopřivnice. Vápence zde vystupují v tektonických útržcích (bradlech) v čele vnější skupiny příkrovů Západních Karpat. Převažuje štramberský vápenec (tithon, svrchní jura), vzniklý akumulací biogenního detritu z rozrušovaných korálových útesů v mělkém moři. Je masivní, petrograficky diferencovaný s proměnlivou texturou i barevností a značným množstvím fosilií, jeho pravá mocnost se odhaduje až na 500m. Uvnitř i v těsném sousedství bradel štramberského vápence se vyskytují litologicky odlišné horniny spodnokřídové. Otázkou je, odkud pecka štramberského vápence přicestovala. Dodnes to není ujasněno. Ví se pouze, že hornina, která se nejvíce podobá tomuto vápenci, se nachází až u Strečna na Slovensku. Vápence vystupují v 9 samostatných ostrovech. Největšími a nejvýraznějšími jsou samostatný vrch Kotouč a Obecní skála (Skalka) se Zámeckým vrchem, vystupující z pískovcového masivu Bílé hory. Další vápencové výchozy jsou Váňův (Čertův) kámen v úbočí Bílé hory a Raškova skála v úbočí Pískovny. Povrchové krasové jevy tvoří poměrně nedokonale vyvinuté obecné, studnovité a žlábkové škrapy, krasové prameny, selektivně vypreparované skalky na rozhraní vápenců a flyšových hornin nebo nevýrazné krasové deprese na plošině mezi jeskyní Šipka a Jurovým kamenem. Podzemní krasové jevy představují jednak fosilní, sedimenty zcela vyplněné jeskyně (např. v lomu Kotouč), jeskyně vyklizené (jeskyně v západním svahu Kotouče), fluviokrasové (jeskyně Šipka a dnes již neexistující Čertova díra), rozsedlinové (Slámova sluj) a propasti. Sekundární sintrové formy jsou díky nevýrazné cirkulaci podzemních vod poměrně vzácné a chudé, omezují se na výskyty nickamínku ve Slámově sluji a drobné krápníkové formy hlavně ve Slámově sluji a Šipce. Vývoj Štramberského krasu není dosud zcela poznán. Vliv na něj měla paleoříčka Sedlnice, která modelovala reliéf a pronikala do vápenců, kde tvořila jeskynní kapsy, jež dále erodovaly, řítily se a rozsedaly.

Jeskyně u Štramberka jsou poprvé zmiňovány roku 1666 v edici člena Tovaryšstva Ježíšova M. Tannera (1630–1692), která je dnes nezvěstná. Další historická zpráva o štramberských kotoučských jeskyních je z roku 1723, v níž je jeskyně (patrně Čertova díra) popisována jako rozdělená na dvě kaple. Celkem je ve Štramberském krasu evidováno asi 15 jeskyní, z nichž nejvýznamnější jsou Šipka, Slámova sluj a Pouťová s délkami od v rozmezí cca 50–100m.

 
 

Š I P K A

Lokalita: Národní sad na vrchu Kotouč

Dostupnost: lokální značení, naučná stezka

Vstup: volný, bezpečný

Hloubka: 7m

Délka chodeb: 60m

Vznik krasových jeskyní na Kotouči je opředen tajemstvím, ale pravděpodobně vznikly působením řeky, obtékající Kotouč v úrovni dnešní jeskyně. Voda prorazila skalní žebro Šipky, Psího kostelíku a zřejmě i Čertovy díry a při ústupu ledovce byly vápencové jeskyně dále rozšiřovány tavnými ledovcovými vodami. Spolu s táním ledovce asi došlo k odplavení měkkých hornin a říční síť se pak zahloubila na dnešní úroveň. Jeskyně Šipka, původně Šípova díra, proslavila město Štramberk daleko za hranicemi našeho státu. V letech 1879–1887 tu prováděl archeologický výzkum Karel Jaroslav Maška, gymnazijní profesor z Nového Jičína. Objevil zde soubor bronzových předmětů z pozdní doby bronzové a ve čtvrtek 26.8. 1880 u výklenku chodby Jezevčí díra nalezl asi 1,4m pod zemí v popelu z ohniště zlomek spodní čelisti neandertálského dítěte, později nazvanou „Šipecká čelist“. Čelist náležela dítěti ve věku 8 až 10 let a vykazuje přechodové znaky mezi člověkem neandrtálským a člověkem dnešního typu. Tento unikátní nález je o 24 let starší než známější nález v německém Neanderthalu! Následné vykopávky odkryly velké množství kostí jeskynního medvěda, lva, hyeny, pakoně, pratura, pižmoně, zubra i srstnatého nosorožce, levharta, rosomáka, soba polárního či losa. Celkem na 130 druhů živočichů. Jeskynní člověk se v Šipce před nepohodou a predátory ukrýval již před 32000 lety, jeskyně však nepatřila k jeho stálým sídlům. Je pravděpodobné, že se tady člověk střídal s divokými zvířaty. V průběhu doby obývali jeskyni neandertálci, nositelé mousterienské kultury a gravettienští lovci mamutů. Na konci poslední doby ledové to byli magdalenienští lovci sobů. Tito lidé zde po sobě zanechali ve formě různě opracovaných kostí a parohů na 550 kamenných nástrojů z místního křemence, pazourku, rohovce a křišťálu.

Ve stejném roce jako šipeckou čelist objevil profesor Maška také Jeskyni Šipku. Jeskyně dříve tvořila prostor 12x15m, jehož strop se však propadl a zbyl jen vstupní skalní portál. Ten nabývá šířky 8m a výšky 3,8m, leží v nadmořské výšce 445m a je orientovaný k severu. Za ním se nachází krátká vstupní chodba a následuje pomyslné dno Propástky, odkud vybíhají 2 chodby - Jezevčí díra a Krápníková jeskyně. Propástka je situována pod zborceným stropem, který vytváří komín a podle různících se údajů je asi 7m hluboká. Krápníková chodba je 38m dlouhá, 3-4m široká a až 5m vysoká. V její přední části jsou na stropě patrné trosky původní bohaté krápníkové výzdoby, zničené lidmi po jejím objevení. Jezevčí díra je 19m dlouhá, 1-2m široká a 1,5m vysoká. Vlhké a zastíněné skály spodní části jeskyně jsou vhodným místem pro výskyt drobných kapradin. Je to např. sleziník červený a routička, osladič obecný a bukovinec vápencový.

U vchodu na vnější stěně jeskyně je umístěna od roku 1922 pamětní deska K.J. Mašky od akad. sochaře Františka Juraně. Před jeskyní je umístěna busta Bohumíra Jaroňka, akad. malíře, který často navštěvoval a maloval Štramberk. Jeskyně Šipka se svou romantickou atmosférou a nálezy inspirovala též chlapce Zdeňka Buriana k představám pravěkého světa, které v pozdějších letech ztvárnil ve známých uměleckých rekonstrukcích. Co se týče jeskyní Čertova díra a Psí kostelík, ty byly bohužel úplně zničeny komerční těžbou vápence. Nacházely se na jižním svahu hory Kotouč a např. v jeskyni Čertí díra byly také nalezeny pozůstatky po pravěkém člověku – dvě ohniště a kamenné nástroje se středního palaeolitu či kamenné a kostěné nástroje z pozdního paleolitu. Jeskyně byla využívána i v daleko mladších fázích pravěku, v době lidí lužických popelnicových polí a v době halštatské. Nálezy z těchto období souvisí patrně s hradištěm, které se také nacházelo na Kotouči. Jeskyně byla využita i ve středověku pro penězokazeckou dílnu a naposledy v 17.stol. jezuity, kteří na vrcholu Kotouče postavili kostel a jeskyni využili pro Boží hrob. Až opustíte jeskyni, vydejte se po schodech ke kamenné mohyle s křížem, postavené jako náhrada za tyto zrušené kostely na vrcholu Kotouče.

 
 

S L Á M O V A   S L U J

Lokalita: Zámecký vrch, chata Dr. Hrstky

Dostupnost: zakrytý vchod pod chatou Dr. Hrstky

Vstup: jen k nahlédnutí, řídí se otevírací dobou Trúby

Hloubka: 51,2m

Délka chodeb: ?m

Rozsedlinovou jeskyni objevili pod hradem ve Štramberku už v roce 1924, když kopali základy pro chatu Dr. Hrstky. Pojmenování Slámova sluj dostala podle povídkáře a národního buditele Františka Slámy, který ve svých povídkách a románech často zmiňoval podzemní prostory pod štramberským hradem. Ke konci roku 2013 dělali ostravští speleologové v jeskyni průzkumy, nově ji zaměřili a zmapovali. Zjistili, že je 51,2m hluboká, čímž představuje druhou nejhlubší jeskyni tohoto typu v republice. Sahá jakoby na úroveň náměstí. Jeskyně pod hradem vznikla přirozenými gravitačními pochody ve vápencovém masívu. Pod ním se nacházejí flyšové sedimenty, po kterých vápencové bloky mechanicky ujíždějí. Došlo tak k rozpukání celého Zámeckého vrchu a rozšíření vertikálních puklin do podoby rozsedlinových propastí. Chodby takto vzniklých jeskyní jsou úzké, vysoké a pravidelně tvarované, bez krápníkové výzdoby. Pouze v hloubce cca 40m je možno vidět malé krápníčky. Ve Slámově sluji zjišťují speleologové konkrétní pohyby, k nimž v masívu dochází. Jeskyně je otevřena volně k nahlédnutí vždycky v otevírací době Štramberské Trúby. Její vchod lze najít pod chatou Dr. Hrstky vedle Dřevjanky na hradbách. Zpřístupněna však není, protože je velice náročná a nebezpečná. Už vstupní prostor je velmi úzký. Člověk v přilbě v něm nedokáže ani otočit hlavu, pročež by v případě záchrany a vytahování člověka z jeskyně vznikl zásadní problém. Jeskyně je navíc silně zvětralá a v poslední době při sestupech dochází často k uvolňování vápencových kamenů a jejich pádům. Zkušeným jedincům nabízí chata Dr. Hrstky maximální součinnost a zázemí, po osobní domluvě i zkušené průvodce pro skupinku.

 
 

P O U T N Í   J E S K Y N Ě

Lokalita: Botanická zahrada a arboretum

Dostupnost: zakrytý vchod v oploceném arboretu

Vstup: jen k nahlédnutí, řídí se otevírací dobou arboreta

Hloubka: 58m

Délka chodeb: ?m

V květnu 1999 byla v průběhu Štramberské pouti na dně bývalého lomu, po jeho obnažení odvozem škvárového návozu a hlušiny, objevena jeskyně. Podle doby objevu byla nazvána Pouťová. Jeskyně však byla objevena zřejmě již okolo roku 1880. Krátce nato, při dalším postupu lámání kamene, byla dělníky zasypána a zapomenuta. Při průzkumných pracích se speleologové dostali v roce 2003 do hloubky přes 50m, v roce 2006 to bylo 53m a později v roce 2016 už 58m. Hlouběji je zatím zanesena čtvrtohorními glaciálnímmi písky, které jeskyňáři postupně vytěžují na povrch a objevují nové prostory. Pokusné vrty nasvědčují tomu, že by jeskyně mohla být hluboká až 86m, což by znamenalo zařazení mezi nejhlubší jeskyně v ČR. Prozkoumaná část jeskyně má propasťový krasový charakter s průměrným sklonem 52°. V některých místech se z ní oddělují a zase spojují oddělené vertikální chodby. Jednu část jeskyně tvoří kapsa o rozměrech 1,5x3x2m. Krápníky tu ale nejsou. V roce 1999 byla jeskyně pokusně napuštěna vodou a ukázalo se, že vyvěrá až o 1km jižněji. U vchodu do Pouťové jeskyně jsou štramberské vápence velmi bohaté na různé zkamenělé organismy. V severovychodní stěně je nepřehlédnutelné skluzové těleso černošedých jílovců s bloky šedých jílovitých vápenců a rezavě hnědých glaukonitickych pískovců křídového stáří. V tomto tělese je možné nalézt také velké množství drobných zkamenělin, např. články lilijic, ostny a destičky ježovek, žraloci zuby, schránky ramenonožců, části kolonií mechovek, schránky mlžů, hroty belemnitů a mnohé další.

 
 

J U R O V A   J E S K Y N Ě

Lokalita: Národní sad

Dostupnost: naučná stezka

Vstup: volný

Hloubka: 5m

Délka chodeb: 3m

Mělká jeskynní prohlubeň na úpatí Jurova kamene. Její celková délka je 5m a šířka s výškou dosahují 3m.