P O U Ť O V Á   J E S K Y N Ě

Lokalita: Botanická zahrada a arboretum Štramberk

Dostupnost: zamřížovaný vchod v oploceném arboretu

Vstup: jen k nahlédnutí, řídí se otevírací dobou arboreta

Hloubka: 58m

Délka chodeb: ?m

Dne 1.5. 1999 byla v průběhu Štramberské pouti na dně bývalého lomu, po jeho obnažení odvozem škvárového návozu a hlušiny, znovu-objevena jeskyně. Podle doby objevu byla nazvána Pouťová. Jeskyně však byla objevena zřejmě již okolo roku 1880. Krátce nato, při dalším postupu lámání kamene, byla dělníky na příkaz předáka až do hloubky 26m během 3 dnů zasypána sutí a kameny. To potvrzují nálezy kamenů v různých hloubkách, v nichž byly vyvrtány díry o průměru 50mm, a rovněž nález 1,5m dlouhé tenké ocelové trubky s bajonetovou hadicovou rychlospojkou pro vzduchotechniku, která se podle odborníků používala až do roku 1950. Nález vypadá jako trubka na vyfukování vrtů. Před zasypáním však dělníci do jeskyně slezli po laně s uvázanými uzly a dostali se až do hloubky 50m, kde zanechali karbidovou lampu a vrátili se zpět na povrch. Jeskyně je zmiňována ještě v Hornickém kalendáři z roku 1901 a 1903. Při průzkumných pracech se speleologové dostali v roce 2003 do hloubky přes 50m, v roce 2006 to bylo 53m a později v roce 2016 už 58m. Hlouběji je zatím zanesena čtvrtohorními glaciálnímmi písky, které jeskyňáři postupně vytěžují na povrch a objevují nové prostory. Pokusné vrty nasvědčují tomu, že by jeskyně mohla být hluboká až 86m, což by znamenalo zařazení mezi nejhlubší jeskyně v ČR.

Jeskyně je vertikálního krasového charakteru s průměrným sklonem 52°, kdy původní tektonický zlom jurských vápenců byl vyplavován vodou z ledovců během poslední doby ledové. Pohledem z hrany má návštěvník možnost vidět do hloubky 12m. Pak se jeskyně stáčí lehce doprava. Hned u ústí se jeskyně rozděluje na 2 části. Jednu část tvoří malá kapsa, na jejímž dně je jíl neznámé mocnosti. Tento prostor se nachází přibližně 1m pod povrchem a má rozměry 1,5x3x2m. Tato část byla objevena jako první. Na jedné ze stěn jsou zkameněliny živočichů z období druhohor (jury). V současnosti jsou zde vysazeny vzácné rostliny. Druhá část byla až do hloubky 26m zasypána sutí a kameny z lomu. Mezi lety 2000-2002 odtud speleologové vytěžili 1638 okovů suti, což je asi 82 tun materiálu. Nyní již je dno tvořeno čtvrtohorními glaciálními písky stáří 10 000 let. Na spodní stěně je žlábek, který začíná 3m pod povrchem a pokračuje až k současnému dnu. Dále je zde falešná stěna jeskyně, za kterou vede k povrchu velice úzký volný prostor. V hloubce 14m se tato stěna rozpadla a oba prostory se spojily v jediný. Ze žebříků však tato prostora není vidět. Stěny jsou vlhké, ze stropu kape voda. V hloubce 22m se objevila díra vedoucí souběžně s profilem jeskyně. Po 3m se opět obě části spojily v jednu. Profil jeskyně se však od tohoto místa začíná měnit. Stěny jsou více rozrušené vodou a tvar propasti lze rozčlenit na 3 části: hlavní propast, 3m dlouhý úzký prostor pokračující dolů spolu s hlavní propastí (zanesený sedimenty) a velice úzká puklina, kterou jeskyňáři zkusili napustit vodou. Pokus s napouštěním jeskyně vodou v roce 1999 ukázal, že voda z jeskyně vyvěrá 1km od ústí v místech poblíž nádraží. Podle profilu vrtu cca 8m od jeskyně se předpokládá, že propast může být hluboká až 86m. Pod horní kompaktní vrstvou vápence se nachází nepropustná vrstva nekompaktní horniny, na které lze předpokládat výraznější krasové jevy. Cílem průzkumů je dostat se do horizontálních prostor. Jeskyně je pro svůj propasťovitý charakter bez obvyklé výzdoby (stalagmitů a stalaktitů či brčkek). Netopýři ji jako své zimoviště nevyužívají.

U vchodu do Pouťové jeskyně jsou štramberské vápence velmi bohaté na různé zkamenělé organismy. V severovychodní stěně je nepřehlédnutelné skluzové těleso černošedých jílovců s bloky šedých jílovitých vápenců a rezavě hnědých glaukonitickych pískovců křídového stáří. V tomto tělese je možné nalézt také velké množství drobných zkamenělin, např. články lilijic, ostny a destičky ježovek, žraloci zuby, schránky ramenonožců, části kolonií mechovek, schránky mlžů, hroty belemnitů a mnohé další.

Obecní lom byl otevřen v roce 1860, dříve než lom na Kotouči. Těžba probíhala do roku 1920, poté se dotěžovalo do roku 1935. Vápenec je druhohorního stáří (190mil. let). Masiv Obecní skály je většinou složen z celistvého nažloutlého vápence a světle šedého organodetritického vápence. Po skončení těžby se lom využíval jako fotbalové hřiště. Jeho dno bylo vyrovnáno průmyslovým odpadem a škvárou z továrny Tatra z nedaleké Kopřivnice. Hřiště bylo mezi sportovci velmi oblíbené, protože bylo ze tří stran ohraničeno skalními stěnami, takže se míč neměl kam zakutálet. A horolezci zase rádi zdolávali zdejší až 30m vysoké stěny. V 90.letech odprodala obec Štramberk lom soukromníkovi, kterému se podařilo získat prostředky na odvoz veškerého nežádoucího odpadu z lomu až na skalnaté podloží. Celkem to bylo 37.241.277 m3 nežádoucího materiálu. Potom zde začal budovat botanickou zahradu a arboretum s typickou místní flórou a faunou. V zadní části jsou 3 umělá jezírka plná živočichů a vodních rostlin. Horolezci mají na skály přístup pouze po dohodě s majitelem. Den otevřených dveří se koná v případě hezkého počasí každý víkend.

Po odvezení nepůvodního materiálu z lomu se na dně lomu objevila tektonická puklina a několik otvorů se žlutým sedimentem. Celá soustava byla objevena náhodou pohledem jednoho zkušeného jeskyňáře, který zrovna překonával v lomu traverz. Byla vztyčena trojnožka a počalo se s výběrem sedimentu. Nejprve bylo pokusně vytaženo pár kýblů žlutého sedimentu z jednoho z otvorů, jehož stěny byly viditelně vyerodované vodou. Poté jeskyňáři objevili otvor zavalený asi 300kg balvanem Odvalením se otevřel vstup do propasti se schránkami prvohorních živočichů na stěnách. Puklina byla vyplněna lomovou sutí a kameny. Zároveň po dohodě s majitelem zkusili do díry přečerpat vodu z jednoho z jezírek, aby zjistili její prostupnost. Čerpací pokus byl úspěšný, podzemí zhltlo veškerou vodu, která pak vytekla asi o kilometr dál. V hloubce 4m pod povrchem byl objeven průlez do volného prostoru zaklíněný dvěma balvany o hmotnosti přes 2 tuny. Nad jeskyni byla postavena bytelná těžební věž, v níž jezdí typizovaný důlní podvěsný vozík s oky pro zavěšení zátěže. V dnešní době je závěsná kolejnice dlouhá 4,2m a umožňuje dopravu materiálu na obě strany díry. Zavedení elektriky do lomu umožnilo zlepšit technologii odtěžování zásypu, aby nedocházelo k poškozování stěn. Do jeskyně se v počátcích kopání slézalo po 10m duralovém žebříku a dál se pokračovalo po dřevěných lyžinách pro okov. V současné době je jeskyně vystrojena zbytky dularových žebříků, které jsou pomocí ocelových lanek přikotvené na stěny jeskyně. Následně se jeskyňáři dostali na vrstvu blátivého jílového sedimentu, jehož stáří bylo rozborem datováno na 100 let. V září 2003 se jeskyňáři prokopali na vrstvu čtvrtohorních glaciálních písků starých 10 000 let a dostali se na aktuálně uváděnou maximální hloubku jeskyně -58m s profilem asi 4x2m. A odtěžování dál pokračuje.