K N Ě H Y Ň S K Á   J E S K Y N Ě

Lokalita: Kněhyně, jihovýchodní úbočí

Dostupnost: nutno hledat v terénu

Vstup: zamřížovaný

Hloubka: 57,5m

Délka chodeb: 280m

Kněhyňská jeskyně je se svými -57,5m nejhlubší beskydskou jeskyní. Známá je už od nepaměti, ale první dokumenty o ní jsou z roku 1967, kdy J.Pavlica publikoval mapku jeskyně a uvádí v ní hloubku -70m, což pozdější výzkumy vyvrátily. Lokalita je přírodní památkou v péči Správy CHKO.

Od roku 1970 se výzkumem, sledováním a dokumentací Kněhyňské jeskyně zabývá Základní organizace České speleologické společnosti ORCUS z Bohumína. Jeskyňáři postupně provedli podrobné mapování jeskyně a prolongačními pracemi se podařilo objevit současné nejníže položené části jeskyně v hloubce -57,5m. Jeskyně se tak stala nejhlubší pseudokrasovou jeskyní flyšové oblasti Západních a Východních Karpat a nejhlubší pseudokrasovou propastí střední Evropy. V jeskyni probíhá dlouhodobé sledování změn mikroklimatu, po 2 roky byla kontinuálně sledována relativní vlhkost a teplota vzduchu. Průměrná celoroční teplota v jeskyni se pohybuje mezi 4-6°C. Relativní vlhkost dosahuje 100%. V říjnu 2003 byla na dvou místech v jeskyni instalována dvě terčová měřidla ke sledování dynamiky pohybu v masivu Kněhyňského hřebene, jedno v hloubce -26m a druhé v hloubce -46m. Terčová měřidla tak nahradila indikační sklíčka, která do té doby indikovala pohyby pískovcových bloků a lavic.

Na jihovýchodním svahu Kněhyně vznikl na výrazné tektonické poruše 110-290° v godulském souvrství systém různě širokých, vzájemně se křížících, až 15m hlubokých puklinových a rozsedlinových prostor. Vstup do Kněhyňské jeskyně tvoří 6m hluboká vertikála. Na dně vstupní propástky se jeskyně dělí na Východní a Západní větev.

Východní větev pokračuje několika skalními stupni a prahy k ústí Velké propasti, nejhlubší vertikální prostory systému (-12m). Západní větev začíná prostorou 9x3,7m vysokou 3m, jejíž dno tvoří chaoticky naskládané a zaklíněné pískovcové bloky. Na východním okraji dutiny vede vertikální otvor do další větší prostory 9x4m s výškou 5m zvané Dom objevitelů, v jehož závěru vede 3m hluboký kolmý stupeň do prostory zvané Komora, kde je umístěno první terčové meřidlo. Z Domu objevitelů jeskyně dále klesá systémem úzkých puklinových chodeb klínovitého profilu a velmi úzkými průlezy, rozšířenými na průlezné až bohumínskými speleology, na dno Velké propasti. Zde jeskyně kaskádovitě klesá až do hloubky -40m, kde dosahuje severní skalní stěny, podél níž došlo k odtržení flyšového masívu a vzniku jeskyně. V této hloubce prostory dosahují výšky 10-15m a šíře 12m. Nejnižší partie jeskyně tvoří soustava velmi úzkých, nad sebou uložených, těžce prostupných puklinových chodeb, stupňovitě klesajících do hloubky -57,5m. Nejhlubší bod byl prolongačními pracemi dosažen na dně Východní části, kterou tvoří systém velmi úzkých puklin s velkým množstvím volně zaklíněných skalních bloků a suti.

Na dno Západní větve vede několik průlezů mezi naskládanými skalními bloky a tvoří jej rozsedlinová prostora o rozměrech 10,5x1,3m vysoká 8m. Pískovcové lavice zde dosahují značných mocností (až 5m) a jsou jen minimálně přerušovány pozicemi jílovcových vrstev. Tady je umístěno druhé terčové měřidlo. Na dně prostory je úzký průlez vedoucí do 5m hluboké pukliny, která je nejhlubší částí Západní větve.

Dna prostor jsou pokryty vrstvami hliněných sedimentů a pískovcové suti. V zimním období je jeskyně významným zimovištěm netopýrů. Počty hibernantů dosahují kolem 100 kusů a převažuje netopýr velký. Proto je také systém Kněhyňské jeskyně opatřen uzavíratelnou mříží. Z dalších zástupců netopýrů se zde nepravidelně vyskytuje netopýr brvitý, netopýr severní, netopýr vodní, netopýr vousatý, netopýr řasnatý, netopýr ušatý a vrápenec malý.