Z Á M E K   V I Z O V I C E

 

Vizovický zámek stojí v centru Vizovic a je obehnán parkem. Vnější prostory areálu jsou volně přístupné. Vnitřními prostory vedou komentované prohlídkové okruhy.

Zámek stojí na místě kláštera Smilheim založeného 20.8. 1261 Smilem ze Střílek, který byl ve 14. a 15.stol. několikrát přepaden a vypleněn, až nakonec kolem roku 1485 zaniknul. Někdy po roce 1567 jej nahradil renesanční zámek zvaný Nový Smilheim, vybudovaný majitelem vizovického panství Zdeňkem Říčanským Kavkou z Říčan. Tento zámek byl roce 1685 vypleněn a vypálen tureckými nájezdníky, poté opraven novými majiteli z rodu Gollen, nicméně roku 1749 definitivně lehnul popelem.

Dnešní zámek nechal postavit Heřman Hannibal svobodný pán Blümegen, římskokatolický duchovní, kanovník a prelát olomoucké a brněnské kapituly, jenž se roku 1763 stal biskupem královéhradeckým. Plány na výstavbu zpracoval brněnský architekt František Antonín Grimm, dvorní architekt olomouckého biskupa Dietrichsteina. Zámek Vizovice je inspirován francouzským stylem Ludvíka XVI. První fáze výstavby byla realizována v letech 1748-1757, kdy vznikla trojkřídlá dvoupatrová budova ve tvaru písmene "U", což je údajně nejtypičtější doklad pozdního baroka na Moravě. Křídla zámku pravoúhle obepínají menší nádvoří, jež je otevřeno na západ k předzámčí, které odděluje objekt zámku od centra Vizovic. Na projektu zámecké kaple, dokončené v roce 1766, se Grimm potkal s brněnským sochařem a štukatérem Ondřejem Schweiglem, jehož dílna vybavovala církevní i světské stavby po celé Moravě. Výzdoba interiéru kaple a vnějších fasád zámku probíhala mezi lety 1770-1777. Vnitřní prostory zámku jsou zařízené ve stylu baroka, rokoka, empíru, ale i biedermeieru. Schweiglovy sochy a štuky dávají zámku nádech tereziánského šlechtického sídla. Nejbohatší výzdobu má hlavní zámecký sál, jehož stěny i kupole vynikají svěží barokní malbou z roku 1757 s ornamentálními, figurálními i krajinnými motivy, citlivě doplněné o nábytek z doby Ludvíka XIV. Vedle nábytku, sbírky porcelánu, knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie. Ta vznikla sběratelskou činností Hermana Hannibala a jeho dědice, synovce Petra Alcantary, obohatili ji však i Kryštof z Blümegen a jeho choť. Sbírka osahuje díla vlámských a holandských malířů, např. Jana Brueghela staršího či Davida Tenierse mladšího. Italské umění zastupují obrazy G. Brentdiho, A. Megnaska a Liberiho Venuše s Amorem. K významným kusům sbírky patří též rozměrné plátno Latona a sedláci od Karla Lotha. Rakouské krajináře 18.stol. zastupují dva obrazy Ch.H. Branda, německé umělce Ch.L. Agricola s J.H. Schönfeldem a Čechy významný portrétista šlechty Jan Kupecký. Kolem zámku dal Heřman Hannibal zřídit francouzský park, který ve své spodní části přechází ve volnější prostranství přírodně-krajinářské zahrady anglické. Horní část parku tvoří především masivní živý plot podél hlavní přístupové cesty a sochařská díla Ondřeje Schweigela. Zámecký park byl později v 19.stol. zčásti upraven a rozšířen v přírodně-krajinářský park.