Z Á M E K   P Ř Í L E P Y

 

Zámek, jenž prochází dlouhodobou rekonstrukcí, je situován ve volně přístupném zámeckém parku pod přílepskou návsí.

Když Jindřich z Přílep zakládal roku 1278 obec Přílepy, stávala již na místě tvrz, později přestavěná na zámek. Jejími majiteli byli v následujících letech Vojslav a Anna z Nitkovic (1409), lukovský pán Jiří ze Šternberka (1419), Eliška z Čechovic (1437), Petr a Magdalena z Dřínového (1447), Eliška z Dřínového s Janem ze Strachnova (1486), mezi lety 1479-1490 ovládl celou Moravu uherský král Matyáš, v letech 1498-1509 patřily Přílepy Vilémovi a Václavu ze Strachnova a naposledy Janu Januerovi ze Strachnova (1569), který svůj majetek převedl Václavu Krsovskému z Krsova. Při té příležitosti byla tvrz Přílepy poprvé zmíněna i písemně. Roku 1603 koupil tvrz s velkostatkem za 6500 zlatých Václav Nekš z Landeka, syn chebského měšťana Linharta Nekše, který se na Moravu přiženil a vzal s sebou i bratra Zikmunda. Ten koupil panství Lukov a Vsetín. Byl to právě Václav Nekš, kdo přílepskou tvrz hned po převzetí přebudoval na malý jednoposchoďový renesanční zámek. Nekšové byli schopní obchodníci, takže se svým bohatstvím brzy dostali mezi přední moravské rody a roku 1607 povýšili do panského stavu. Nad obcí na jižních svazích Hostýnských vrchů dokonce založili panský vinohrad a chmelnici. Přestože se Václav Nekš 3x oženil, zemřel bez dětí a jeho majetek zdědila neteř Lukrécie. Ta dědila i po svém prvním bohatém manželovi a jako bohatá vdova se roku 1609 vdala za slavného císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna. O 5 let později Lukrécie umírá na tuberkulózu. Ovdovělý Valdštejn však v důsledku vypočítavé zrady moravských stavů o moravské majetky roku 1619 přichází. Přílepy jsou mu zkonfiskovány a dány evangelíkovi Ctiboru Žernovskému ze Žernového, člověku, který zničil protokoly o mučení katolického kněze Jana Sarkandera (později blahořečeného). Ten se z nich ale dlouho netěšil. Po bitvě na Bílé hoře (1620) byly majetky poražených evangelíků zabaveny a obec prodána nejvyššímu zemskému komorníkovi Zdeňkovi Františkovi Lvu z Rožmitálu (1623). V následujícím období se majitelé panství opět střídají. Jsou jimi znova Ctibor Žernovský (1631) či Albert Kotulínský z Kotulína (1643). Roku 1650 zpustošili zámek Švédové. Dále se v Přílepech píše vdova Magdalena Kotulínská (1654), která se provdala za Ludvíka Elbogera a spolu tu v roce 1662 založili zámeckou hospodu. Následují Johana Maxmiliána Říkovská (1671), Jan Ludvík Sokolovský (1677), Alžběta ze Žerotína (1686), nařízený hejtman kroměřížského panství Ferdinand Ignác Elboger z Unterschönfeldu (1691), František Ferdinand Prokop z Rabštejna (1719) či František Pavel a Mariana ze Sudenbergu (1730). Rytíř Jan Rudolf Komínek z Engelhausu a jeho první manželka Marie Sylva de la Fosse z Gugenbergu po sobě na návsi zanechali barokní kamenný kříž (1764). Roku 1779 koupil panství hrabě Kristián August Seilern, rakouský diplomat usazený na sousedním panství Lukov. Nejznámějšími přílepskými členy rodu Seilernů byli Karel Maxmilián Seilern (1825-1905) s manželkou Marií z Hardeggu (1831-1919), kteří dali roku 1852 starou zámeckou budovu zbourat, postavili novou a v roce 1885 ji rozšířením o 7m směrem k silnici uvedli do současné podoby. Navíc byl přemístěn hlavní vchod směrem do zahrady, přibyla okna, změnila se podoba střechy, výška věže a fasáda byla opatřena kamínkovým obkladem. Spolu s těmito úpravami musela být odkloněna původní cesta z Holešova, jež vedla zprvu těsně kolem oken hlavní budovy a dále kolem hospody (dnes hasičárna). Do zámku se začalo vjíždět kočáry přímo z návsi a původní ocelová brána ve Špitále (směrem na Holešov), stejně jako jižní brána k Martinicím pozůstaly už jen jako rezervní vjezdy do parku. Manželé dali postavit též lesní kapli (1858) a kamenný kříž ve Špitále (1884). Zámecký park vznikal v letech 1850-1892. Roku 1930 se nejmladší syn Karla Maxmiliána, hrabě Julius Seilern uvolil zmenšit park o 5 arů, aby se mohla rozšířit silnice vedoucí pod gruntem ve spodní části návsi. Přílepy zůstaly v držení Seilernů až do roku 1945, kdy byly šlechtické majetky zestátněny. Od roku 1952 sloužil objekt jako ozdravovna a učňovský domov. V roce 1955 byl rekonstruován na porodnici, než začal v půlce 90.let chátrat. Od roku 1998 patří zámek obci. Zatímco park je veřejnosti volně přístupný, zámek se teprve kvůli dlouhému chátrání opravuje a v budoucnu má sloužit společenským účelům.