N O V Ý   Z Á M E K   B R A N K Y

Bývalé panské sídlo se nachází v zatáčce v centru Branek a jeho areál s parkem o rozloze 4,3ha je volně přístupný. Zámek samotný bohužel léta chátrá a pohyb v jeho těsné blízkosti představuje určité riziko.

Druhý zámek v Brankách začal stavět počátkem 18.stol. František Erasmus Lockner z Lockenau, jenž získal branecké léno v roce 1701 za 13tis.zl. Zámek byl původně patrovou barokní budovou obdélníkového půdorysu a měl mansardovou střechu krytou šindelem. V přízemí se nacházel malý pokoj, lokajský pokoj, kuchyň a 2 komory, v patře velká předsíň a 6 pokojů pro panstvo. Po smrti Františka Erasma Locknera (1719) přebírá léno (nájem panství) jeho syn Maxmilián, který ho drží až do roku 1746. Špatná ekonomická situace jej však donutila statek Branky se souhlasem olomoucké kapituly prodat Filipu Josefovi svobodnému pánu Wipplerovi z Ušic. Ani nový majitel neoplýval podle dobových zdrojů finanční silou, navíc vedl hospodářství takovým způsobem, že si na něj v letech 1784-1785 stěžují biskupovi i vlastní synové Amand a Otto. Ti se rok před smrtí svého otce (1794) ujímají správy panství, už zanedlouho však v Brankách hospodaří pouze Otto. V té době je zámek popisován takto: „Rytířské sídlo bylo vystavěno na jedno patro z dobrého materiálu, nahoře v něm nacházíme předsíň, 6 pokojů (z toho čtyři pokoje, dva kabinety), v přízemí malý pokoj, lokajský pokoj, kuchyň, dvě komory a pod samotnou budovou jeden sklep.“ O pár let později žádají bratři Wipplerové biskupství o souhlas s prodejem braneckého léna svým příbuzným, svobodným pánům Hildebrandům. Po smrti Otto Wipplera (1807) se stává držitelem panství dlouholetý přísedící zemského výboru Jan hrabě Troyer, který přislíbil převzít po Wipplerových dluhy ve výši 9,2tis.zl a Amandu Wipplerovi vyplácet doživotní rentu 1,8tis.zl. Není bez zajímavosti, že odhadní cena zámku činila v tom roce 600zl. a na 6zl. byl oceněn letohrádek ve vrchnostenské zahradě. Držení Branek bylo tvrdým oříškem i pro hraběte Troyera, ten si chtěl nejprve na jeho správu půjčit 25tis.zl. a později požádal o možnost prodeje. V roce 1822 zemřel Amand Wippler, v roce 1837 Jan hrabě Troyer. Plnomocným leníkem statku se stává jeho syn Ferdinand. Ten sice k zámecké budově přistavuje dvě boční křídla čtvercového půdorysu, ale statku se nedaří a projevuje se to i na údržbě domu. O 10 let později je již držitelem léna Bedřich hrabě z Erlachu, v roce 1852 jej koupil za 54tis.zl. Karel Noe rytíř z Nordbergu a v roce 1855 prezident zemské vlády v Opavě, baron Heřman svobodný pán Pillersdorf z Pillersdorfa. Ten v roce 1872 vymaňuje Branky z majetku olomouckého arcibiskupství a působí zde až do roku 1886, kdy panství přenechává za 120tis.zl. svému zeti. Advokát Dr. Hans Huber provedl rozsáhlou romantizující přestavbu zámku do dnešní podoby a v jeho okolí založil anglický park podle plánů architekta Josefa Kořínka. Parkem dříve protékal potok a jeho součástí je i rybník. Díky stavitelskému úsilí Hanse Hubera získal zámek charakteristickou podobu s nárožní věžičkou na jihovýchodní straně, menší přístavbou s vysokými francouzskými okny na východní straně a s centrálním, mohutně vystupujícím rizalitem vymezeným nárožními věžemi na zadním průčelí. Roku 1910 koupil branecký statek za 500tis.Kr. přerovský továrník Jan Weigel, majitel jedné z největších továren na výrobu kočárů v Rakousko-Uhersku. O 6 let později jej ale prodává polskému generálmajorovi ve výslužbě Erichu svobodnému pánu Dillerovi. Ten v roce 1926 odprodává Dolní dvůr, k němuž patří 93ha nejlepší bonity v katastru obce, Moravskému zemskému výboru, jenž na místě zřizuje Zemský pokusný statek. Za starosty Alberta Günthera odkupuje obec tzv. starý zámek, dnešní sídlo obecního úřadu. Zřejmě ve finanční tísni získává baron Diller v roce 1926 povolení Státního památkového úřadu k prodeji vzácné mědirytiny „Ritter; Tod und Teufel“ od Albrechta Dürera do Lipska. Dva roky po smrti Ericha Dillera začínají v roce 1930 jeho tři potomci František Josef, Marie Gisela a Alžběta celý majetek po částech prodávat Janu Křižanovi st., vlastníkovi parní pily a továrny na bedny ve Val. Meziříčí. Nato zámek s parkem i statkem kupuje notář z Val. Klobouk Bedřich Bubílek s manželkou Anežkou a s paní Koláčkovou, zatímco Jan Křižan zůstává vlastníkem lesa. Zvlášť je prodán dvojdům na okraji parku bratřím Janovi a Josefovi Cahlíkovým, provozovatelům stolařství. Zámek s parkem i Horním dvorem jako poslední soukromý subjekt kupuje Josef Čeladník, dentista ze Zlína. Pan Čeladník začíná zámek nově zařizovat a zve do něj malíře a sochaře Ludvíka Siegla, který zdobí interiéry novými prvky a malbami, načež v parku umisťuje dvojici rytířů a několik dívčích alegorických postav. Hlavní vstup do zámku střežila socha Sfingy. V červenci 1939 prodává pan Čeladník zámek s parkem Podpůrnému spolku dělnictva československé zbrojovky a.s. v Brně. Ta na zámeckém nádvoří nechává během dvou let postavit novou třípodlažní budovu a směrem do parku nízké dřevěné stavby. Nové objekty slouží během války jako ozdravovna a rekreační zařízení. Roku 1953 převzal držení nemovitostí zámeckého areálu Československý stát, resp. státní zdravotní správa, která je využívá jako ubytovnu dětí řeckých emigrantů. Od roku 1960 patří areál Okresnímu ústavu národního zdraví ve Vsetíně a vzniká tu dětská psychiatrická léčebna. Poslední obyvatelé opouštějí zámek v roce 1983, načež se vybydlená budova stává skladištěm. Stavební úpravy zámku provedené po 2.sv. válce zásadním způsobem potlačily jeho reprezentativní charakter. Došlo ke zrušení vstupního portálu, sál byl přezděn dvěma příčkami na 3 pokoje, bylo zrušeno točité schodiště, zazděny některé okenní a dveřní otvory a původní vybavení zchátralo, nebo bylo rozkradeno. Současný stav areálu se datuje od konce roku 2005, kdy se jeho majitelem stala obec Branky. Záměrem obce bylo získat dotaci na rekonstrukci a zřídit zde domov důchodců, jenže dotace nevyšla a darovací smlouva s Ministerstvem zdravotnictví vylučovala jakékoliv jiné využití či úpravy. Zámek se ocitl v dezolátním stavu. Rozbitými okny a přes střechu se do obvodových zdí i podlah dostávala dešťová voda, ve věži se propadl strop, dřevěné krovy shnily atd. A to je zámek už od roku 1997 státní kulturní památkou! V roce 2007 byla horolezeckou technikou aspoň provizorně doplněna chybějící skla ve světlíku a přetěsněny největší spáry. Mezi lety 2009-2010 proběhla dosud finančně nejnáročnější oprava spočívající v sejmutí kupole na zámecké věži a zhotovení její věrné repliky, doplněné navíc o historickou lucernu, která zdobila zámek ještě na počátku 20.stol. V 1.etapě opravy byly provedeny truhlářské a tesařské práce, o rok později dostala věžička měděnou střechu. Finančně na to přispělo Ministerstvo kultury a Zlínský kraj. V roce 2011 byly opraveny okapy, svody a položena dešťová kanalizace. Od roku 2013 jsou s finanční pomocí Zlínského kraje postupně opravována okna. Začátkem roku 2014 byl staticky zajištěn zámecký štít. V roce 2015 bylo díky finanční podpoře z regionálního operačního programu vybudováno vedle zámku parkoviště a v rámci této investice provedeno i odvlhčení přilehlé strany zámku. V témže roce obec svépomocí zbourala dvě příčky, které z reprezentativního sálu nad hlavním vchodem vytvořily v 60.letech 20.stol. tři pokojové jednotky, zároveň byl zrušen snížený strop a po mnoha letech se největší zámecká místnost „zaskvěla“ v původní velikosti. V současnosti není rozhodnuto, čemu by měl zámek do budoucna sloužit. Zásadní úpravy parku probíhají díky dotaci až od roku 2014. Vykácely se náletové a poškozené stromy, ošetřily se stromy napadené jmelím, dynamickými vazbami se stáhly koruny starých lip a podél plotu byly vysazeny nové keře. V témže roce byla nově zpevněna hráz zámeckého rybníka a instalováno nové zábradlí. V průběhu května a června 2016 byla zdemolována budova bývalé dětské psychiatrické léčebny, takže se nádherně otevřel pohled na hlavní zámecké průčelí. Na uprázdněném místě by obec chtěla obnovit zámecké nádvoří, jež podtrhne novou podobu středu obce. Na zámku se dále provedly drenáží a nové dešťové kanalizace, což je jeden z předpokladů toho, aby se po vyschnutí zámeckých zdí mohla obnovit fasáda. Aktuálně vypadá zámek stále omšele, avšak stavební materiál uvnitř nasvědčuje pokračujícím pracem. Jeho předchozí krásu dokládá bohužel už jen zachovalý zdobný kazetový strop v jedné z přízemních místností, patrný přes rozbité okno.