H R A D   Š A U M B U R K

 

Terénní pozůstatky kdysi mocného hradu v úbočí Kelčského Javorníku. Z hradu samotného zbyly už jen hromádky kamení. Přístup na ruinu je volný.

Když v roce 1272 získal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu ves Zubřici v podhůří Kelčského Javorníku, hned na výrazném kopci nad ní začal stavět raně gotický hrad Šaumburk (Schauenburg), jenž měl sloužit k reprezentaci i jako správní centrum okolních držav. Jméno dostal podle rodového sídla zakladatele – hradu Schauenburg (nyní Schaumburg) stojícího nad řekou Veserou u města Rinteln v Dolním Sasku. Archeologické průzkumy prokázaly, že Šaumburk patřil se svou rozlohou přes 6500 m2 k největším hradům svého druhu v našich zemích. Hrad byl pravidelného půdorysu o rozměrech 120x55m. Vstup do něj zajišťovala brána a podél hradby stály palácové objekty svírající nádvoří, přičemž ty největší se nacházely na nejchráněnějším místě přesně naproti bráně. V okolí hradu bylo upraveno několik plošin pro případná hospodářská stavení, k jejichž vybudování v plné míře pravděpodobně nedošlo. V roce 1275 byl Šaumburk již obyvatelný, i když ne ještě zcela dokončený. Jako purkrabí (kastelán) se zde uvádí Mikuláš z Choryně řečený Mikuláš ze Šaumburka. Po smrti biskupa Bruna došlo v letech 1281-1282 k dobytí a vyplenění hradu biskupovými odpůrci. Hrad byl však opraven a Mikuláš z Choryně se zasadil na přelomu 13.-14.stol. o zbudování předsunutého strážního hrádku Nový Šaumburk. Hrad Šaumburk ležel uprostřed kelčského lenního obvodu a v průběhu 14.stol. se stal jeho správním střediskem. Jak už bylo řečeno, v důsledku domácí války hrad postupně od roku 1400 přecházel z rukou olomouckých biskupů do majetku věřitelů, mimo jiné do rukou Zikmunda z Bítova, který tu v roce 1412 dělal purkrabího. Za husitských válek byl hrad oporou katolíků, ale někdy před rokem 1429 jej dobyl husitský válečník Jindřich zvaný „kacíř z Čech“, který odtud podnikal nájezdy na okolní biskupské statky a zcela je ovládl. Klid na Kelčsku nezavládl ani po husitských válkách, kdy se správy Šaumburka opět ujal jeho zástavní držitel Zikmund z Bítova, k němuž se roku 1437 připojili i jeho synové Mikuláš a Hanuš z Liptyně. Všichni tři byli postrachem svých sousedů, s nimiž měli neustálé spory. Navíc ovládli velkou část východní Moravy. Jejich řádění učinil konec až teprve moravský zemský hejtman Jan z Cimburka, který hrad roku 1451 vykoupil za 1500 zlatých ze zástavy od Zikmundova bratra Jana, a když mu pak Bítovští nechtěli Šaumburk s Novým Šaumburkem vydat, roku 1451 je oba dobyl a nechal zbořit. Za krále Jiřího z Poděbrad (1458-1471) byl sice Šaumburk obnoven, ale všechna práva hradní i manská se přenesla do Kelče. Definitivní tečku za existencí hradů udělal v 2.pol. 15.stol. král Matyáš Korvín, který během druhé husitské války hrady dobyl a vojenské posádky na Šaumburku i ve městě Kelči dal pobít. Hrad už pak nebyl nikdy obnoven a pro svou náročnou údržbu a vysoké náklady na posádku byl poté zcela opuštěn. Do dnešních dnů se dochovaly jen reliéfní zbytky budov, valy, příkopy a občas fragment zdiva. Od info panelu při značené turistické trase vede vyšlapaný chodník přes 10m široký a 7m hluboký hradní příkop do zalesněného areálu hradu. Zde při vstupu se předpokládá hranolová průjezdní věž o rozměrech 15x10m, rozpoznatelná podle kameny podepřených terénních hrbolů.