Holý vrch, rozc. (724m) – Pod Oklukem (578m) – Pod Kuželkem (548m) – Na Písečném (480m) – Velíková, odb., MHD (400m)

Modrá trasa navázaná na Hostýnskou magistrálu vede přes čtvero vrchů až na jižní úpatí hor do Velíkové. Měří 9,5km, ale nic moc zajímavého tu není. Téměř celou dobu půjdete lesem, ať už po přírodních stezkách, nebo po asfaltu, a to jen s pár výhledy. Zvládnout se to dá i na horském kole.

* * *

Modrá turistická značka do Velíkové navazuje na Hostýnskou magistrálu, a to konkrétně na modrou značku z Trojáku (6km) a zelenou značku z Tesáku (3km) na Skalný (3,5km). Ukazatel Holý vrch, rozc. (724m) visí na stromě poblíž zastřešeného odpočívadla s mapou a ukazuje 2,5km pod Okluk. Znamená to pustit se úbočím rozsochy Na Šarmance (715m), lesem po uježděné svážnici zvolna dolů. Zde se také nachází panel obce Držková, informující o poměrně početné populaci lejska malého a o významném výskytu strakapouda bělohřbetého, kteří jsou důvodem začlenění Hostýnských vrchů do soustavy Natura 2000.

Zhruba v půli sestupu se skrz vymýcený pruh lesa otevře výsečový výhled s relíéfem hor, jemuž dominují hřbety Tisového (650m) s okrajovou vyvýšeninou, masivní Humenec (703m) vpravo od něj a nalevo Drastihlava (695m) se zadní vyvýšeninou Ratibořský Grúň (678m). Táhlé střední klesání vás po 2km přivede k plotu lesní školky s výhledem na protější Okluk (605m), podél kterého se pěšinou dostanete až na asfaltovou cestu u infopanelu o vodních tocích. Tady však rozcestník nehledejte. Na silnici udělejte pár kroků doprava a tam uvidíte břeh s vyšlapanou pěšinou do lesa. Značka se tu proplétá trochu divočejší zelení, vyleze na asfaltce, jde po ní kousek doleva a před řadou smrků uhýbá znova do zarostlého břehu, načež se ještě chvíli prodírá zarostlým chodníčkem vzhůru, aby nakonec vyšla na té samé asfaltce, jen o něco výš. Vlastně je to zbytečná nepohodlná zkratka. Po té asfaltce se dá totiž na Okluk vyjít už zespod z údolí. Jo a je tam jeden moment s výhledem na zdolanou Na Šarmance (715m).

U ukazatele Pod Oklukem (578m) se střetá modrá značka z Holého vrchu (2,5km) do Velíkové (7km) se zelenou trasou z Lukovečku (8km) do Hošťálkové (13km). Nyní vás společně povedou 1km středně z kopce po asfaltce do sedla mezi Oklukem a Kuželkem. Ve chvíli, kdy potom před sebou Kuželek spatříte, neměli byste přehlédnout blbě označenou odbočku na pěšinu podél lesa, po které zakrátko dojdete do nejnižšího bodu sedla. A taky odtud kromě Kuželku (638m) spatříte nízké špičaté Skály (536m), táhlý nevýrazný Tisový (650m) a dominantní hřbet Kopná (674m) – Humenec (703m). Dole v sedle narazíte na kříž zavěšený na stromě, obohacený o fotku hajného Karla Slováčka, zastřeleného v těchto místech pytláky roku 1920. Kousek dál po značce, na vnitřní stěně zastřešeného odpočívadla, se pak o problematice pytláctví dočtete víc. "Aktivita pytláků stoupala např. koncem 17.stol. nebo v polovině 19.stol., kdy v lesích loupily celé pytlácké tlupy. Motivace pytláků bývá ekonomická – zisk zvěřiny nebo trofeje, avšak v mnoha případech je pro pytláka velmi důležité také vzrušení z lovu. Proti pytlákům vystupovali velmi energicky i někteří panovníci, např. Marie Terezie trestala pytlácké tlupy deseti lety nucených prací nebo vypovězením ze země. Překupníci byli trestáni vysokými pokutami a lovecký řád Josefa II. dokonce poskytl právo pytláka zastřelit. Z minulosti jsou z našeho území známy četné přestřelky mezi lesnickým personálem a přistiženými pytláky, které skončily smrtí nebo zmrzačením některého z aktérů. Pytláci se stejně jako psanci, pašeráci, či zbojníci často stávali opěvovanými lidovými hrdiny. Památkou na takové události bývají v lesích umístěné pomníčky a kříže."

Pár desítek metrů od odpočívadla pod jehlanem Kuželku stojí ve vidlici cest rozcestník Pod Kuželkem (548m). Zatímco zelená značka odchází doleva do držkovské Ráztoky (2,5km), modrá šupajdí vpravo na širokou svážnici, aby po ní obešla západní úbočí Kuželku směrem na Písečný (3km). Cesta je to mírně houpavá s převážně klesajícím charakterem. Vede lesem, akorát jednou narazí na malé odpočívadlo u studánky U Ščůrovej. Název tohoto pramene se odvozuje od lidového výrazu "ščur", jenž značí drobného živočicha, např. mloka skvrnitého, který tu žije.

Rychlý spád svážnice předznamenává osadu Korýtko, kde vyjdete na svažitou louku s výhledem. Spatříte dolík obce Vlčková mezi Vančicí (510m) nalevo, Třeskunovem (462m) a bezejmenným hřbetem (519m) napravo. Kvůli stromům to není vidět, ale v jeho nejvyšším bodě stojí zřícenina hradu Lukov. Krásně jsou odtud vidět i Vizovické vrchy s dlouhou skoro-plackou Suchého vrchu (693m) uprostřed. Nalevo od něj se vybulují Rovně (702m) a výrazný Klášťov (753m) s přidruženým obloučkem Svéradova (737m). Z druhé strany se špičatí Doubrava (676m) s navazujícím Klokočím (622m) a širokým Spleteným vrchem (565m).

Travnatá stezka klesá k příčně jdoucí aleji, pokukuje vpravo na kopec Bzová (622m), poté i vlevo na Vančici (510m) či Sýkornici (584m) a u závory slézá na zpevněnou příjezdovku, kudy podle směrovky pokračuje trasa dál. Cesta se kroutí jak had a své střední klesání zakončuje na silnici v údolí potoka Kameňák. Tady zahnete doleva a absolvujete nedlouhou rovinku, dokud značka nenaváže na starou asfaltku stoupající středně vzhůru nad letní tábor. Nahoře nad loukou stojí opět turistické odpočívadlo. Od něj se otevírají výhledy na vrchol zdolaného Kuželku (638m), vrchlík Vančice (510m) a za ní seřazené vrcholy Sýkornice (584m), Kopná (674m) a Humenec (703m) v masivu Humence. Částečně jsou vidět též Tisový (650m) a Skály (536m).

Trasa pokračuje volným stoupáním až na sklad dřeva při úpatí lukovského hradního kopce. Tady asfalt opouští a dobře značenou lesní pěšinou prochází mýtiny bez výhledů. Snad možná jeden krátkodobý mrk by tu byl – zpátky na Kuželek. Poté již dorazíte na rozcestí Na Písečném (480m), odkud vám do cíle chybí posledního 2,5km. Nespěcháte-li, vydejte se na otočku po červené k hradu Lukov. Je to jen 1km daleko. Nebo můžete sejít 1km z kopce do Vlčkové. Tím směrem se ostatně otevírá úzký výhled na úbočí Vančice a Kuželku, dva kopečky za ním či na Tisový. No a na pahýlu stromu u visí svatý obrázek s datací 1915.

Modrá značka vede rovně, mírným stoupáním až do zákruty v hraně hřbetu. Poté vás střední klesání svede do sedla pod Rablinou a nastává větší stoupání do jejího úbočí, silně zasaženého lesní těžbou. Nejvyšší místo stezky natěsno míjí vrchol (487m) a zas klesá dolů. Tam na vás pak čeká střet s poměrně frekventovanou silnicí Lukov – Kašava – Troják, kterou musíte opatrně přejít. Poslední čtvrté stoupání už není nijak zvlášť náročné. Nejvyšší bod stezky se nachází na horské louce s výhledem na Mladcovské kopce (423m) a jejich předhůří. Závěrečný úsek značí mírné klesání mezi velíkovskými domy a finální rozcestník Velíková, odb., MHD (400m). Za sebou máte 9,5km. Modrá značka pokračuje ještě 6,5km do Slušovic, zatímco žlutá schází 2,5km do Kašavy. Jinak se o 100m vedle nachází točna zlínské MHD.

Velíková jako místní část Zlína je obec svahového typu s rozvětvenými ulicemi, koncentrovaná podél hlavní průjezdní komunikace. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1391, ovšem kromě dvou kamenných křížů a dvou mariánských obrázků jsou zde nejvýznamnějšími památkami ty novodobé. Jde o kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1999 a křížovou cestu z roku 2005, jež se nachází v konečném bodě vaší trasy. Tvoří ji 14 malovaných naivistických obrázků od Josefa Krupíka z Kašavy a boží muka s jesličkami. Ty vybudoval zdejší rodák Bohuslav Kopečný jako poděkování za to, že jeho manželka s dcerou přežily těžkou autonehodu. Kamenná boží muka, na něž jesličky s krmelcem navazují, jsou v podstatě sloup se soškou Panny Marie a dvou svatých. Socha Madonny a kříž pocházejí ze zbourané kapličky ve Velíkové, kterou v roce 1922 nechala postavit teta pana Kopečného.