Sedlo pod Lemešnou (800m) – Podťaté, Světlá, BUS (670m)

Žlutá trasa o délce 3km vás odvede ze sedla v hřebeni Javorníků do obce Velké Karlovice. Jde o typickou spojovací trasu, na které si přesto najdete něco zajímavého. Celá vede po asfaltu, konzistentně klesá a krom počátečního bodu jsou výhledy orientovány výhradně do svahů okolních kopců. Trasa je vhodná pro kola i kočárky.

* * *

Sedlo pod Lemešnou (800m) se nazývá rozcestník, situovaný v horském sedle mezi Hričovcem (1062m) a Lemešnou (950m). Oba kopce spojuje červená turistická značka, po níž byste šli jižním směrem 1:50 hod. do sedla pod Veľkým Javorníkem (cca 5km) nebo severním směrem 5,5km do Makovského průsmyku. Rozdílné měrné jednotky na ukazateli jsou důsledkem skutečnosti, že sedlem probíhá česko-slovenská státní hranice. Žlutá značka vede na českou stranu 3km do údolí Podťaté, směrovka do slovenských Kopanic je však ulomená (tento sestup činí odhadem 1,8km). U rozcestníku leží balvan s kovovou plaketou a vyrytým textem: „Sedlo Pindula. Setkává se tu hřeben Vsetínských vrchů a Javorníků. Výhled na osadu Kopanice. Kámen věnovala obec Velké Karlovice.“ Nuž, Lemešná patří podle Wikipedie ještě do Javorníků, ale co. Také místní označení Pindula je zavádějící, stejně jako mapový zákres naučné stezky Javorníky, protože ta už dávno neexistuje v podobě, v jaké by měla být.

Ze sedla se otevírá solidní výhled na východ k Bukové (803m), z jejíhož vršku čouhá pruhovaný vysílač. Od ní doprava se nachází jeden brdek bez jména (926m) a Papajova Kykula (966m), nalevo zase bezejmenný výběžek (863m) masivu Lemešné. Hodně dozadu za Bukovou stojí dva překrývající se kopce, přičemž Klinkovský vrch (705m) má v popředí holinu a pod vrcholem (787m) vzdálenějšího svítí z lesa bílá věž kostela Panny Márie Matky Cirkvi, dostavěného v říjnu 2015 na poutním místě Živčáková. Na jejich pozadí se pak rozpíná Turzovská vrchovina.

V doprovodu žluto-červených piktogramů přejdete silnici a vstoupíte po široké zpevněné stezce do lesa. Hned při jejím okraji narazíte na kamenný památník s kovovou deskou: „Na paměť přechodu I. čs. part. brig. J. Žižky ze Slovenska na Moravu dne 28.IX. 1944.“ Partyzánské brigádě Jana Žižky velel por. Ján Ušiak (30 let) a kpt. Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin (24 let). Šlo o vojenskou jednotku, k níž se přidávali i „civilové“ a vytvořili tak postupně největší skupinu vedoucí partyzánský boj proti německým okupačním silám na Moravě. Brigáda Jana Žižky byla vysazena v srpnu 1944 na území Slovenska, kde se podílela na několika operacích, a pak byla začátkem září velitelstvím vyslána na pomoc moravským odbojářům. Operačním střediskem tady v Javorníkách se jim stalo okolí obce Štiavnik. O první přechod přísně střežené hranice u Malých Karlovic se brigáda pokusila v noci z 21. na 22.9. 1944. Bez úspěchu. Ani kousek dál u Velkých Karlovic to v noci z 24. na 25.9. nešlo. Nakonec se museli rozdělit do menších skupin a odlákat pozornost Němců výbuchem. Dne 28.9. 1944 tak konečně přešli na Moravu a usídlili se v oblasti Podolánek.

U pomníku odbíhá červená hřebenovka spolu s hraničními kameny 3,5km na Oselnou, zatímco žlutá středním tempem klesá k asfaltce a spolu s ní do osady Na Lemešné. Státní hranice se teď táhne korytem potoka Lemešná po vaší levé ruce.

Po nějakých 800m vyjdete z lesa na osadě, rozkládající se v dolíku pod hřebínkem Lemešná (950m) – Bařinka (868m). Na loukách tu stojí pár domků a úzká silnice zmírňuje svůj sklon. Po čase spatříte litinový kříž na umně opracovaném kamenném podstavci zvaný kříž v Kubáních. Dříve míval i stříšku. Svým stářím se tento historický kousek odkazuje na dobu, kdy tudy ještě vedla jedna z hlavních obchodních cest z Moravy do Uher. Na malém návrší nad ní stával grunt Matúše Kubáně – jeho areál je vidět i přímo od kříže, když se otočíte zpátky. Kubáň měl dobré styky s uherskou stranou, takže hospodářství bohatě vzkvétalo. Dnes v těch místech roste stará lípa srdčitá s mohutným obvodem kmene 475cm. V lesíku nad statkem by se měl nacházet také svatý obrázek. Na tom místě zabili dva chlapi hajného Jánošíka. Policii se oba vrahy podařilo chytit, ale protože zrovna zuřila 1.sv. válka, místo do vězení byli posláni bojovat do přední linie. Válku přežili. Jeden se oženil za Beskydem, druhý Velké Karlovice opustil.

Cca 400m zbývá k zaústění vozovky do hlavní komunikace a dalších cca 400m k cíli na autobusové točně. Tam je zavěšen ukazatel Podťaté, Světlá, BUS (670m). Žlutá značka tu potkává značku modrou z rozcestí Podťaté (3km) do ski areálu Kasárne (3,5km) a sama svou pouť končí.

Lokalita Světlá ovšem znova připomíná události podzimu 1944, kdy se 1.československá partyzánská brigáda Jana Žižky snažila dostat ze Slovenska na Moravu. Rozhodně totiž nešlo o nenápadný tichý průchod, jak se mohlo výše u mohyly zdát. Velké Karlovice jako příhraniční obec byly hlídány německými oddíly celníků a četníků, a to o to přísněji, o co smělejší byli místní pašeráci a převaděči. Kvůli snazšímu hlídání byla státní hranice dokonce posunuta na samý hřeben Javorníků, byli zatýkáni místní občané a provedena kompletní domovní prohlídka všech stavení v obci. Hledaly se zejména nehlášené osoby a nelegálně držené zbraně. V roce 1944 nastoupil do Karlovic nový velitel pohraniční stráže a celníků, oddaný nacista Paul Weiss. Když 29.8. 1944 vypuklo na Slovensku národní povstání, mnoho Moravanů přebíhalo hranice, aby se zapojili do osvobozovacích bojů a přidávali se k partyzánským skupinám mířícím k hranicím protektorátu. K.H. Frank vydal 15.9. nařízení, že budou přeběhlíci trestáni smrtí a Paul Weiss ještě zvýšil ostrahu hranic. To už se však ze Slovenska blížila partyzánská brigáda Jana Žižky. V noci na 22.9. se pokusili o první přechod hranic. Bez problémů překonali hřeben a sestupovali do údolí Tísňav, kde se rozhodli přepadnout německou celní stanici. Byla to první partyzánská akce na území Velkých Karlovic, jenže se nepovedla. Zahynul jeden mladý partyzán a velitel stanice. Celníci se ještě tutéž noc přemístili spolu s posádkou z Podťatého do měšťanské školy. Ani druhý pokus o přechod hranice se partyzánům nepovedl. Dne 25.9. kolem 9hod. ráno vyrabovali místní hájovnu, při čemž byli zpozorování německou hlídkou. Ta za přispění vojenských posil kolonu lidí s ukradeným dobytkem zde na Světlé přepadla a kulometnou palbou je během pár hodin vytlačila zpátky do sedla pod Lemešnou. Tam došlo mezi 16-18hod. k největším přestřelkám. Partyzánská brigáda byla nucena ustoupit zpátky na Slovensko. Podle oficiálních údajů zahynul pouze jeden slovenský partyzán Alexander Zábojník a velitel celníků Paul Weiss. Těžko uvěřit, že se tento incident považuje za největší ozbrojený konflikt na území protektorátu za celé období 2.sv. války, nepočítaje osvobozovací boje z jara 1945... No třetí pokus o průnik na Moravu si už partyzáni dobře rozmysleli a rozdělili se do menších skupin. První výběrové skupině asi 60 osob velel 24-letý venkovský učitel tatarské národnosti Dajan Bajanovič Murzin. Zatímco 28.9. vedl své lidi do sedla pod Lemešnou, 18-letý karlovský kominický tovaryš František Tomek prošel přes zdvojenou německou stráž měšťanské školy a uložil celníkům do komína časovanou nálož. Ta vybuchla večer kolem 18hod. a vybila všechna okna v domě. Nikdo nebyl zraněn ani zabit, nicméně to přilákalo pozornost a Murzinova skupina se přesunula na Moravu bez jediného výstřelu. Zpráva o přechodu partyzánů se velmi rychle roznesla a hned druhý den se v Karlovicích objevil samotný K.H. Frank. Rozzuřený protektor chtěl podle neověřených údajů zpočátku celou obec vyhladit stejně jako Lidice, ale od svého plánu odstoupil.