Morávka, u Bebků, BUS (610m) – Okrouhlice (810m) – Údolí Skalky (670m) – Uspolka, Horák (580m)

Není mnoho tras, které by se daly zvolit, chcete-li si ukrátit odpoledne, ale není moc hezky, např. za mokra či v mlze. Tato však mezi ně patří. Její atraktivita nespočívá v dalekých rozhledech, nýbrž v prostředí, kterým vede, ať už jsou to osady s malebnými horskými roubenkami nebo les. Modrá značka vás povede nejdřív chvíli do kopce, pak zase z kopce, většinou po asfaltu a zbytek po široké pevné stezce. Trasa měří 8km, dá se prodloužit na okruh a je vhodná i pro horská kola.

* * *

Počátek modře značené trasy je situován na konečné zastávce autobusové linky, která sem přijíždí od Frýdku-Místku. Pod točnou se nachází hostinec Na Konečné a na stromě visí rozcestník Morávka, u Bebků, BUS (610m). Kromě modré značky 3,5km na Okrouhlici tu začíná zelená značka 3,5km na Bílý kříž. Jeden kříž stojí i výše u točny a má dataci 1897.

Typicky horská obec Morávka leží na horním toku stejnojmenné řeky, skládá se ze 16 částí a zaujímá největší katastr ze všech obcí v Beskydech. Vznikla pod vedením hraběcího rodu Bruntálských z Vrbna kolem roku 1615, kdy toto území osídlovali pastevci se stády ovcí a koz. Prvním písemnou zmínkou o obci je urbář Frýdeckého panství z roku 1636, jímž přešla do rukou Oppersdorfů. Roku 1708 získala vesnici hrabata z Pražma a posledními šlechtickými vládci Morávky byli jakožto majitelé celého těšínského knížectví v letech 1797-1918 Habsburkové. Horský terén předurčil i charakter zaměstnání velké části obyvatel osad, kteří se živili pasekářstvím, salašnictvím a těžbou dřeva k výrobě dřevěného uhlí. Prvním velkým ohrožením integrity byl polský zábor v roce 1938, kdy se jen díky úsilí českých vyjednavačů podařilo zachránit oproti původní představě Poláků alespoň větší část území obce. Následujích 6 let nacistické okupace pak tvoří nejtragičtější kapitolu v historii Morávky, která se kvůli své poloze stala významným místem na mapě českého odboje (převaděčství, podpora partyzánů) a řada jejích obyvatel za to zaplatila životem či podlomeným zdravím v důsledku věznění. Druhý velký zásah zažila obec při stavbě přehrady (1964), kdy byla část vsi zatopena a mnoho lidí vysídleno. Dnes patří Morávka k vyhledávaným výletním místům. V katastru obce se nachází 2 přírodní rezervace, 1 přírodní památka, několik památkově chráněných stromů a 3 naučné stezky. Dochované památky jsou dokladem vztahu místních obyvatel ke křesťanským hodnotám – téměř každé údolí ukrývá nějaký kamenný či dřevěný kříž nebo alespoň obrázek s náboženskou tématikou. 2.sv. válku zde připomíná několik památníků a pamětních desek. Významnou událostí byl i dopad meteoritu Morávka dne 6.5. 2000.

Modrá turistická značka se vyšvihuje nad točnu a mírným stoupáním vede proti proudu potoka Lučka. Úzká asfaltka zde prochází osadou Lúčka, kterou tvoří několik typických horských dřevěnic situovaných ve svahu kopce Míšácí (797m). Vedle cesty se nachází malé posezení s pamětní deskou vsazenou do balvanu. Jde o místo, odkud byl roku 1999 vytěžen vánoční strom pro Vatikán. Byl to 85 let starý, 25m vysoký, cca 2 tuny vážící krásně urostlý smrk. Do Vatikánu jej doprovázel revírník Vojtěch Novák, v jehož revíru byl strom vytěžen. Na druhé straně potoka po něm zůstal pařez, vedle kterého vysadil biskup ostravsko-opavské diecéze monsignor Lobkowitz symbolicky strom nový.

Na kraji Lúčky se silnička rozdvojuje. Spodem pokračuje cesta na další osady a samoty, zatímco značka míří středním stoupákem vlevo do lesa. Poslední pohled směřuje do protějšího svahu na dvě chalupy z osady Malé Polčané, a pak už jen stoupáte podél bezejmenného přítoku Lúčky, pramenícího pod rozcestím Okrouhlice. Stoupák je na střídačku mírný až střední, bez výhledů. Až úplně na konci spatříte amfiteátrové prameniště potoka a nad ním čapku tisícovky Nad Kršlí (1002m). Nato se počne cesta stáčet do velké serpentýny, ostře lomí směr a po 200m přichází k ukazateli Okrouhlice (810m). Z placu pro ukládání vytěženého dřeva vybíhá jedna červená značka k chatě na Slavíči (7km), zatímco druhá překonává blátivý hřbet Mituřího a končí na Uspolce (7,5km) nedaleko cíle modré značky. Nejbližší úsek vaší modré je dlouhý 1,5km.

Modrá s červenou jdou krátce spolu a míří po vyježděné lesní stezce na sever. Překonávají terénní oblinu (813m) a mírně klesají do sedla pod Okrouhlicí (817m). Tady se rozdělují. Zatímco červená pokračuje po hřebeni, modrá značka sestupuje kamenitou cestou k půvabné horské roubence. Ta bývala před lety jedním tří hospodářství, které se dělily o rozsáhlé polnostmi na východní straně Mituřího. Dnes na místě luk a polí roste jen smrčina. Jak lze vidět přímo od domu, v okolí nyní probíhá její intenzivní těžba. Protější nízká rozsocha je vyholená, nechalo se jen pár stromů za účelem vysemenění. Přes lysá místa můžete spatřit Kozí hřbet (986m), klesající nadvakrát do hřebínku Polky (895m) a Motykové (886m), před nimiž zaclání masiv Skalky (836m). Když sejdete po trase ještě kousek níž, spatříte též obrys Malého Polomu (1061m) a čupřinu stromů na Nad Kršlí (1002m).

Středně ukloněná kamenitá stezka klesá částečně odtěženým lesem a přibližuje se k drobnému potůčku, zarytému hluboko do geologického podloží. Na okamžik vykoukne kus úbočí Slavíče (1055m), pak jej ale zakryje Skalka (836m). Výhled končí ve chvíli, kdy dorazíte do ohybu asfaltky a vydáte se po ní vpravo dolů do lesa. Poté již sestoupíte do osady Skalka, kde na stromě u stejnojmenného potoka visí cedule Údolí Skalky (670m). Za sebou máte celkem 5km (směrovka ukazuje 4,5km) a do cíle zbývají 3km.

Údolí je obklopeno masivy Mituřího (859m) a Slavíče (1055m). Po obou stranách potoka stojí domky, chatičky i starodávné roubenky, dokreslující atmosféru horské osady. Klesání je v podstatě mírné a fádní. Konec trasy předznamenává soutok Skalky s Kotelským potokem, kde se objevují žluté značky a pár desítek metrů jdou spolu s modrými k soutoku Skalky s potokem Nytrová. Opodál za parkovištěm turistické chaty Horák se nachází rozcestník Uspolka, Horák (580m), odkud můžete pokračovat po zelené 2,5km k autobusu na Uspolku, případně kolem některého z potoků vystoupat nahoru na hřeben. To buď po žluté na Lačnov (4km), nebo po zelené na Slavíč ke Kolářově chatě (4km).