Dušná, BUS (662m) – Pod Dušnou (675m) – Putýrka (665m) – Nad Dřevojánky (675m) – Nad Švagery (615m) – Vsetín, lázně (340m)

Valašské chodníky zalité asfaltem, četné výhledy do blízké okolní krajiny, horské osady a cíl ve venkovském okresním městě – to zahrnuje tato modrá trasa o délce 7,5km, sestupující z horského sedla Dušná ve Vsetínských Beskydech.

* * *

Osada Dušná se rozkládá v sedle při silnici ze Vsetína na Bystřičku. Dříve bývala známá svou dřevěnou architekturou a salašnictvím. Nejjednodušší koliba, tvořená střechou přisedající k zemi, byla v odborné literatuře popsána roku 1808 J.K. Jurendem, přičemž mu za vzor posloužila právě koliba z Dušné. Kromě lůžek pastevců v ní bylo jen zařízení ke zpracování mléka a poličky k vysychání hrud ovčího sýra. Dnes stojí pěkná dřevěnice se zvoničkou přímo naproti autobusové zastávky a malým průhledem mezi stromy od ní můžete spatřovat Kelčský Javorník (865m) a Čerňavu (844m), nejvyšší vrcholy Hostýnských vrchů.

První rozcestník Dušná, BUS (662m) je situovaný na malém parkovišti u příjezdové cesty k chatě Vsacký Cáb. Po ní vede 5,5km dlouhá červená stezka, zatímco druhé rameno červené jde 0,5km spolu s vaší modrou pod Dušnou a modrá dále utíká i na opačnou stranu 6,5km do Bystřičky. Nejdřív vás čeká pozvolné klesání lesem po rušné silnici bez vyznačené krajnice. S příchodem do mírné zatáčky nad podhřebenovou osadou se počnou otevírat výhledy jak vpřed na rozvlněnou linku Hostýnských vrchů v okolí Semetína, tak mírně napravo k blízkému vršku Na Vrchu (635m). Zpoza něj pak opět vystupují Hostýnské vrchy se svým nejvyšším bodem Kelčským Javorníkem (865m) a jeho výraznou sousedkou Čerňavou (844m). Zde na osadě se zároveň po levé ruce objevuje kandelábr s cedulí Pod Dušnou (675m). Chybně vyznačenou nadmořskou výšku nechte stranou. Vždyť víte, že jste klesali a ne stoupali. Nicméně teď trošku stoupat budete, a to štěrkačkou, z níž následně bokem odbíhá travnatá pěšina, aby se napojila na uzkoučký vrstevnicový chodníček směřující k jihu na osadu Putýrka. Tam vás po 0,5km čeká další ukazatel. Červená značka mezitím pokračuje sousedním hřebenem 32km do Vizovic.

Z chodníčku v trávě jde hezky vidět k západu na čečetkovskou větev Hostýnských vrchů. Brzy se ovšem napojíte na asfaltku přes osadu Putýrka a tou budete středně stoupat až na hřeben, kde stojí pozoruhodná stanice s neobvyklými prutovými vysílači. Od ní se otevírá krásný panoramatický výhled. V popředí uvidíte osadu Putýrka pod vrchem Dušná (731m), jak obloukem přechází do protějšího hřebene s kopcem Na Vrchu (653m), přičemž údolí mezi nimi hloubí opodál pramenící potok Jasenka. V přesné linii s vrcholem Na Vrchu se v dálce nachází známý kopec Maruška (664m) s meteorologickou stanicí a rozhlednou, takže údolí nalevo od něj musí patřit obci Hošťálková. Nad ní Hostýnské vrchy tvoří sedlo Troják a dále doleva vystoupávájí do předvrcholů Kyčera (588m) či Křemeničná (600m), aby vyeskalovaly do výrazného, příčně protáhlého hřebene s výčnělky Křížový (670m) na úvodním masivu Drastihlavy (695m), špičky Vysokého Grúně (659m) a zaobleného Humence (703m). Od Na Vrchu doprava lze spatřit již známou siluetu dvou kopců Čerňavy (844m) s Kelčským Javorníkem (865m) a zvolna klesající dlouhý hřeben Hostýnských vrchů známý jako „čečetkovská větev“. Jeho nejvyšší bod Čečetkov (687m) lícuje s Kelčským Javorníkem, dalším výrazným bodem je samostatně stojící Chladná (608m), která je napůl zalesněná a napůl travnatá, rozsáhlé lučinaté pozemky u obce Mikulůvka tečují vrchol Čarabovská (569m) a pod zalesněnou Hůrkou (558m) se napojují na díl luk oznických. Obce samotné však vidět nelze kvůli hoře Pálenisko (571m), situované blíže v horocelku Vsetínských Beskyd. Hřeben čečetkovské větve na závěr vystoupává do rozložité Píškové (578m), aby pak už jen klesal až k neviditelnému Valašskému Meziříčí. Za dobrých podmínek tímto směrem v dálce spatříte ještě i šedou jednolitou linku Oderských vrchů.

Krátký rovný úsek vás přivede k místní zajímavosti – v kmeni stromu vydlabané skulptuře sv. Huberta, patrona myslivců. Instalovali ji sem členové Mysliveckého sdružení Jasenka v roce 2010 u příležitosti 60.výročí svého založení. Druhou, podobně stylizovanou skulpturu, umístili i na protější hřeben do lokality Vesník. Pár kroků od sochy se z asfaltky odlučuje vyježděná luční stezka a míří kolem rozcestníku Putýrka (665m) doprava na 0,5km vzdálené Dřevojánky. K modré se tu na chvilku přidává žlutá turistická značka z Lopunice (1,5km) do Horní Jasénky (2,5km). Pohodová pěšina zlehka stoupá okrajem louky nad samotou V Lipovém a v lesíku naráží na ceduli Nad Dřevojánky (675m), kde žlutá opět mění směr. Vy pokračujete lesní cestou na vrchůlek Javořina (678m), odkud počne stezka svižně klesat do sedla. Záhy se mezi stromy vyskytne výhled na protější bezejmenný vrch (674m), přes něhož trasa následně vede, na druhý špičatý bezejmenný (652m), na kopce v blízkosti severozápadního okraje Vsetína, např. Klášteřiska (587m), znova do okolí Hošťálkové, ale také na vrchol s rozhlednou Vartovna (651m), s nímž koresponduje vzdálený vrchol s další rozhlednou Doubrava (676m). Z opačné strany, ve směru turistické stezky, se částečně předvádějí Kozí hřbety a za nimi o něco vyšší hřebenovka Lysného (654m).

Střední klesání hlínou a kamením končí v sedle u osady Truhelňák, kde se přechází na asfaltku, kterou jste opustili na Putýrce. Sedlo pro svou otevřenost nabízí možnost zkouknout jak pravou, tak i levou stranu hřebene. Vpravo spatříte souběžnou rýhu údolí Horní Jasenky, sousední hřeben Klášteřisek s bezejmenným vrškem (586m) a již dříve vyjmenované kopce v okolí Vysokého Grúně (659m). Vlevo pro změnu po částech vystupuje dlouhá hřebenovka z Cábu (841m), klesající přes vybočující Kozí hřbety k rameni Lysného, na němž sedí několik hřebenových brdků bez názvu. Poté, co začnete ze sedla poměrně těžce stoupat na bezejmenný (674m), otevře se z jeho úbočí pohled také na zdolanou stranu Vsetínských Beskyd. Nejdřív je to samozřejmě Javořina (678m) a sousední hřeben s vysílačem na Na Vrchu (653m), o chvilku později vidno Dušnou (731m), Červený (706m), Kotliny (740m) a Cáb (841m) v páteřním hřebeni Vsetínských Beskyd, přes ohradní plot střechy hospodářství U Zortalů pokračování bočního hřebene od Cábu na Kozí hřbety, Ochmelov a Lysný. Za nimi droboučce vystupují Javorníky.

Stará asfaltka se kroutí a stáčí, stoupá středním tempem k jednomu z nejhezčích výhledů této trasy. Najedou se po levé ruce otevře přes louku panorama hor, téměř bez známky osídlení. Až hluboko v úzkém údolí Jasenice se nachází průmyslový areál. Zvlněné úbočí hřebínku, na němž právě stojíte, se tu stýká s krátkými Kozími hřbety s odsazeným vrškem Brhleny (576m) a ten se na druhé straně přes údolí potoka Červenka dotýká hřebene se dvěma bezejmennými vrcholy (688m, 654m), po němž vede žlutá turistická značka Vsetín – U Krošenků. Mezery nad horskými sedly vyplňuje dlouhý kompaktní hřeben Javorníků. Poté vystupte po silnici ještě výš a ohlédněte se. Uvidíte uzoučké údolí s komínem, napravo Kozí hřbety, v čele Cáb (841m) a Lušovka (875m), nalevo hřeben Zemanky (720m), znova Dušná (731m) s Javořinou (678m) a Na Vrchu (653m). V nejvyšším bodě výstupu se pak můžete posadit na lavičku a kochat.

Po překonání výškové kóty 674m počne úzká asfaltka klesat. Mezi stromy se objevují blízké vršky (678m, 652m), které v mapě sotva rozeznáte, plus již viděné partie Hostýnských vrchů. Střední klesání vás zakrátko přivede do lučinaté lokality U Kovářů, kde se před vás postaví bezejmenné dvouvrší (652m, 535m). Jeho svahy směřují do údolí Velký Skalník, místí části Vsetína, odkud vystoupávájí nazpět do Snože (662m) s vysílačem v týle. Za dolíkem mezi nimi výhledům hrdě překáží Lysný (654m) s Javorníky za zády. Javorníky jsou téměř ploché, nic z jejich terénu nijak významně nevyčnívá, neboť jde o oblast, kde se páteřní hřeben rozpadá do drobnějších celků o podobné nadmořské výšce.

Silnička pospíchá do sedla, aby zleva nabrala Naučnou stezku Okolo Vsetína a míří spolu s ní severním svahem bezejmenného (652m) do lesíka, kde krátce vystoupává k rozcestníku Nad Švagery (615m). Za sebou máte 4km, před sebou 3,5km. Přimknutý panel NS č.9 pojednává o bydlení ve valašských chalupách, roubených ze dřeva coby nejdostupnějšího a nejkvalitnějšího materiálu. „Vedle hlavní obytné budovy stál samostatný chlév, seník, případně kůlna, sklípek a další hospodářské budovy. U chudších rodin však chlév býval přímo v obytné budově, kde také pomáhal udržovat teplo při mrazech. Starobylou usedlost pod tímto zastavením založil před 200 lety rod Švagerů (stojí u ní původní sklep z roku 1809, nejstarší obytné stavení má ve štítě letopočet 1849). K hospodářství patřily chlévy, nedostřešený kamenný sklep a stodola, v níž se mlátilo žentourem, do něhož byl zapřáhnut dobytek. Obilí se potom mlelo na mouku ručním žernovem poháněným šlapáním nohou. Pod chlévem stávala kovárna, kterou využívali cikánští kováři z Uher – vyráběli zde různé druhy kotlů a prodávali je na trzích. Švagerovu rodinu po 2.sv. válce stihl tragický osud. Nejdříve jim v roce 1948 zemřel ve věku pouhých 20 let jediný syn. Pak poslední ze Švagerů, Josef, odmítl vstoupit do JZD a v roce 1957 byla jeho hospodářská usedlost zlikvidována, protože neplnil vynucované povinné dávky. Dnes o tato stavení pečují dědicové rodiny Švagerů a snaží se zachovat jejich tradiční ráz.“

Starou Švagerovu chalupu s moderní červenou střechou budete mít po pravé straně, když pozvolným až mírným klesáním budete zdolávat nejbližší úsek trasy. Střídavými díly luk a lesů se dostanete na další osadu s výhledem. Opticky to vypadá, že silnička svažuje prudce dolů, kde ji pohlcuje nízký bezejmenný (513m), jenž zabraňuje pohledu na okresní město Vsetín. Byť se nacházíte nad hustě osídlenou zónou, zatím stále žádnou „civilizaci“ nevidíte – snad jenom komín, který vyznačuje směr, kudy přes údolí spatříte další údolí, a to údolí říčky Senice u obce Ústí. Snadno podle vysílače na vrcholku rozpoznáte vsackou Lysou horu (577m) na konci hřebene Lysného, poslední zdejší výběžek Vsetínských Beskyd. Za ní a doleva se nachází nevýrazný Babínek (563m) v horocelku Javorníků, naproti němu vpravo stojí Sýkorník (551m) v masivním výběžku Vizovických vrchů a ty tvoří také obzor, na němž v závěru údolí Senice vystupuje jeden výrazný kopec, pravděpodobně Javorník (719m). Vlnku obzoru pak vytváří páteřní hřeben Vizovických vrchů s nejvyšším Klášťovem (753m). A protože se Vsetína dotýkají také Hostýnské vrchy, vidíme částečně i je. V nepřehledné změti vytěžených a odrůstajících pruhů lesa však tvar terénu zaniká natolik, že lze jen těžko určit, o jaké konkrétní vršky jde. Lokalita je však jasná – rozložitý masiv Janišovského vrchu (573m) s dotekem Ratibořského Grúně (678m).

V sedle pod osadou, kde znova začíná les a zleva přibíhá něčí příjezdová cesta, narazíte na info panel NS č.8, kde se dočtete o dvou zajímavých věcech: První je popis místní biosféry a druhou info o nedalekém kamennému pomníčku. „Okolní lesy patřily většinou drobným vlastníkům, kteří je využívali extenzivním způsobem – když potřebovali dřevo na topení, skáceli si jeden či několik stromů a nové pak v lese dorůstaly samovolně z pařezů a ze semenáčků. Takto obhospodařovaný les nazýváme selský les. V okolí místy hnízdí např. kos horský, který koncem dubna a začátkem května obvykle zpívá na některém smrku v okolí. Z dalších zajímavých druhů ptáků se zde na jarním i podzimním tahu vyskytuje slavík tmavý, jehož nejbližší hnízdiště jsou v Polsku. Na protější stráni v údolí Zádilský leží zvláště chráněné území Přírodní památka Ježůvka. Jedná se o bývalou jalovcovou louku, kde se dříve pásly ovce a skot, ale teď je již z větší části zarostlá lesem. Na zbývající, dnes sečené louce rostou četné druhy vzácné květeny, zejména vstavačové rostliny, dále mečík střechovitý, vzácná kapradinovitá rostlina hadilka obecná a další.“ Vyšlapaným chodníčkem se můžete pustit za tabuli naučné stezky a dojdete k pomníčku. Nápis na vsazené desce říká: „Zde padl zákeřnou rukou za oběť svého povolání Břetislav Vaněk, lesní adjunkt panství vsetínského dne 30.IV 1926 ve věku 23 let. Čest budiž jeho památce.“ Jak praví informační text naučné stezky: „Z vraždy lesníka byl tehdy obviněn známý místní pytlák Jaroslav Zgarba, který za ni byl odsouzen na doživotí, a na tomto místě lidé postavili pomník zastřelenému adjunktovi. Po 20 letech sice Zgarbu propustili, lidé ho ale nepřijali mezi sebe a po čase se musel z Jasenky odstěhovat. Později se ovšem zjistilo, že vše prý bylo trochu jinak – skutečný viník se totiž teprve na smrtelné posteli přiznal faráři. Byl to vsetínský nadlesní, který adjunkta zabil ze žárlivosti, protože se do něj zamilovala jeho mladá žena. Vraždu si předem připravil tak, aby vina padla na pytláka.“

Následuje mírné klesání, krátký pohled vpravo na Klášteřiska (588m), obkroužení jednoho vrchůlku a menší střední výstupu na druhý (506m), odkud se naskýtá pěkný pohled nalevo na nijak nepojmenovaný horský výběžek s chatovou kolonií. Zatímco naučná stezka Okolo Vsetína vybíhá následně lesní cestou na závěrečný kopec (513m) bránící výhledu na Vsetín, silnička jej obkružuje zprava a zvolna klesá až na okraj lesa. Přesně tady, v neoznačeném místě značka opouští lákavou asfaltku a po trávě mezi keříky odbíhá na svažitou louku, odkud se otevírá panoramatický výhled na město Vsetín. To se rozkládá v údolí Vsetínské Bečvy, která teče zleva doprava, od jihovýchodu na severozápad. Proti jejímu proudu uvidíte za Vsetínem obci Ústí, nalevo od ní javornický kopec Babínek (563m) a v čele údolí výrazný vrch Javorník (719m). Bečva s říčkou Rokytenkou mezi sebou svírají vizovický hřebínek Vartovny (651m) s rozhlednou v nejvyšším bodě. V čele hřebene, přímo nad Vsetínem stojí Bečevná (501m) a vlevo do strany trčí bezejmenný (473m). Paneláková městská část Rokytnice ucpala vývod do údolí řeky Rokytenky, kudy vede hlavní tah ze Vsetína do Vizovic. Hostýnské vrchy začínají nad městem Žamboškou (481m), která vystoupává do Janišovského vrchu (573m), nejvyššího bodu rozložité rozsochy, a vedle lze spatřit Ratibořský Grúň (678m). Co se týče Vsetína, nad centrem města stojí zámek s výraznou věží, z jejíhož ochozu si také můžete celé město krásně prohlédnout.

Z louky nad městem sejdete příkrým sklonem do lesíka a z něj už rovnou do městské zástavby. Ulice s příhodným názvem Strmá vás začne navádět lehce doprava. Ulicí, která ji kříží a zabočuje nalevo, byste po chvilce došli na Horní náměstí se vsetínským zámkem. Vy však půjdete opět kousek doprava a přímou ulicí Podsedky sestoupíte zmírňujícím se klesáním až k hlavní silnici nad tokem Vsetínské Bečvy. Zde si nezapomeňte prohlédnout siluety dvou evangelických kostelů, stojících ve svahu nad cestou. Ten bližší má vysokou věž, vzdálenější žádnou. Vysvětlení? Valaši bývali vždy většinou evangelíci, neuznávali katolickou víru, a protože byli od katolické vrchnosti perzekuováni a nesměli si jako nekatolíci stavět svatyně, docházelo hlavně v období evropské třicetileté války (1618-1648) za podpory švédské armády k bojům za náboženskou svobodu. Všechna tato valašská povstání však skončila porážkou a popravami. Ke zvratu došlo až při návštěvě císaře Josefa II., který v rámci své zahraniční cesty přespal na vsetínském zámku. Ráno 29.4. 1780 jeho kočár při odjezdu čekala u zámecké brány deputace vedená místním tkalcem a obuvníkem. Ti císaře poníženě žádali, aby byl přehodnocen postoj vrchnosti k lidem odlišného vyznání a aby jim bylo povoleno vystavět chrámy, kde by se při mších a modlitbách mohli shromažďovat. Josef II. přijal petici 35 valašských obcí a přislíbil řešení. Dne 13.10. 1781 pak vydal Toleranční patent, díky němuž na Vsetíně vznikl jeden z prvních evangelických kostelů na Moravě. Nesměl však mít věž se zvony, nesměl stát poblíž silnice a vstup musel být veden z boku. Kostel Dolního sboru (luteránského) byl vystavěn roku 1782 v empírovém slohu a vypadal přesně tak, jak bylo přikázáno. O 100 let později však prošel velkou přestavbou pod vedením vsetínského rodáka M. Urbánka. Získal současný vzhled, k bočnímu vchodu přibyl i vchod čelní a byla k němu přistavěna bezmála 40m vysoká věž, v níž silné trámoví nese 3 zvony. Od roku 1994 je kostel chráněn jako kulturní památka. Stalo se, že hned prvním evangelickým farářem v novém kostele byl zvolen Jan Hrdlička ze slovenského města Modra, jehož příliš racionálně zbožný a silně autoritářský přístup vzbudil v části věřících odpor, takže se sbor již v roce 1785 rozštěpil. Odtržený reformovaný sbor zůstal v kostele nejprve v podnájmu, jenže s tím byly spojeny „časté nebratrské spory“, které nakonec vyústily ve snahu o zbudování vlastního chrámu. Svůj „konkurenční“ chrám si evangelíci z Horního sboru, kteří se po rozdělení přiklonili ke kalvinismu, postavili v roce 1827 jen o 50m dál, u příjezdové cesty k městskému hřbitovu. Spoluautorem jejího novorenesančního vzhledu je slavný slovensko-valašský architekt Dušan Samuel Jurkovič a zdobný vstupní portál, nahrazující přítomnost kostelní věže, nese pečeť jeho umění.

Po modré značce kopírujte říční tok, dokud středním klesáním nesejdete k mostu, který přejdete. Vsetínská Bečva je jedna ze dvou zdrojnic řeky Bečvy, pramení v nadmořské výšce 920m kousek pod česko-slovenským vrcholem Trojačka ve Vsetínských Beskydech a je 58,8km dlouhá. Využívá se k zavlažování a k zisku vodní energie v malých vodních elektrárnách. Horní tok slouží jako zdroj pitné vody a spodní k odvodu odpadních vod. Je to jedna z nejvíce upravených řek v České republice. Jako prevence povodní slouží v jejím povodí četné hráze, využívá se k rybolovu a k rekreačnímu koupání či vodáctví. Za řekou vpravo od mostu najdete turistický ukazatel Vsetín, lázně (340m). Za sebou máte úspěšně 7,5km. Značka následně pokračuje 18km na Troják, žlutá míří do Ratiboře (9,5km) a červená zpátky na Dušnou (8,5km). K vlaku či autobusu vás zavede červená šipka směrem na Syrákov (15,5km), která postupuje 0,5km přes dvoje vsetínská náměstí.

První dokumenty z let 1297-1308 popisují Vsetín (Setteinz, Wssetin) jako městečko s mlýnem a kostelem, jsoucí v majetku Řádu templářských rytířů. Ti jej roku 1308 pronajali Voku z Kravař, posléze jej prodali Petrovi ze sv. Jiří a Pezinku a ten jej postoupil pánům z Kunštátu, kteří krátce nato v roce 1505 vložili Vsetín spolu s hradní tvrzí a okolními vesnicemi do zemských desek vznikajícího Vsetínského panství. Původní vsetínská tvrz, připomínaná prvně v roce 1464, stála nad řekou v místech nynějšího zámku, odkud střežila cestu do Pováží. Vsetín se díky ní stal střediskem dominia, nicméně zůstal bez panského sídla, protože ještě dlouho měl stejné majitele jako sousední rožnovské panství. V roce 1548 získává Vsetín Zikmund Nekeš z Landeka. Až první manžel jeho dcery Lukrécie, Arkleb Prusinovský z Víckova, přestavuje hradní tvrz na renesanční zámek s obdélníkovým půdorysem a stěhuje se sem. Její druhý manžel, o 5 let mladší Albrecht z Valdštejna, jeden z nejvlivnějších mužů tehdejší Evropy, se pak pustil do čilého obchodování a přivedl panství k prosperitě. Manželství bylo šťastné, nicméně ctižádostivý Valdštejn na Vsetínsko povolal jezuity a započal násilnou rekatolizaci obyvatel, byť sám byl původně evangelíkem a konvertoval nejspíše z kariérních důvodů. Po Lukréciině smrti Valdštejn venkovský Vsetín opustil a věnoval se své vojenské kariéře, během níž získal bezpočet nepřátel, chytil syfilis a v únoru 1634 byl úkladně zavražděn. Ještě předtím však stihnul několikrát bojovat se svým vyženěným synovcem Janem Adamem z Víckova, jenž stál 6 let v čele vzbouřených Valachů, bojujících proti nábožensko-hospodářskému útlaku, než padnul na podzim 1627 při obraně hradu Lukov. 17 valašských fojtů, kteří ho podporovali, bylo záhy na náměstí před zámkem popraveno. Vzpoury ale pokračovaly dál a vyvrcholily na Vsetíně v roce 1644 popravou asi 200 Valachů, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii. Definitivní klid přinesl až toleranční patent (1781). Samotný zámek byl do té doby přepaden a vypálen protihabsburskými Uhry (1708), znova upraven k bydlení (1733), několikrát stavebně pozměněn a postupně přešel do majetku bohatých rodin, které na Vsetíně rozjely průmyslovou revoluci. Byly tu založeny parní pily, cukrovar, továrna na sirky či sklárny. Nejvýznamnějšími podniky konce 19.stol. však byly dvě továrny na výrobu nábytku bratří Thonetů a Kohnů. Thonetové v roce 1890 koupili také vsetínský zámek. Ve 30.letech 20.stol. postihla město hospodářská krize, jejíž dopad zmírnilo až založení závodu Zbrojovka (1937). Díky ní došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel Vsetína, což po válce vedlo k problémům s nedostatečnou občanskou vybaveností. Od roku 1909 je Vsetín okresním městem. Kromě renesančního zámku s vyhlídkovou věží ze 17.stol. a přilehlým anglickým parkem zde dále najdete pozdně barokní katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie, bývalý panský dvůr Maštaliska, památkovou budovu Staré radnice, v podzámčí panskou zahradu s rybníčkem, vyznačený 18.poledník východní délky, na Dolním náměstí moderní funkcionalistickou budovu Komerční banky či dům u Rodingerů.