Pražmo, hot. Travný, BUS (425m) – Husinec (580m) – Baštice (570m) – Kabát (650m) – Kyčera, sedlo (873m) – Kykulka, vrchol (996m) – Ivančena, mohyla (825m)

Nejdelší trasa v masivu Lysé hory se táhne většinou po zpevněných cestách nebo širokých stezkách, přesto není příliš oblíbená. V létě bláto, v zimě neudržovaný stav, to mnoho lidí odrazuje. Nehledě na to, že se po 11km stoupání dostanete pouze k Ivančeně, odkud je to na vrchol ještě dalšího 3,5km daleko. Ani výhledů moc nečekejte. Dva nejhezčí se otevírají krátce po startu a těsně před cílem. Pozitivem této trasy jsou tedy klid, relativní nenáročnost, snadná orientace a možnost využít některou z mnoha zkratek k odbočení do civilizace.

* * *

Pražmo je vesnička situovaná při středním toku řeky Morávky. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1777, kdy byla založena Janem Nepomukem Pražmou z Bílkova, který vlastnil frýdecké panství a sídlil na zámku ve Frýdku, resp. vznikla odtržením od dvou sousedních obcí, Raškovic a Morávky. Díky tomu se však může honosit několika zvláštnostmi. Například hlavní autobusová zastávka se jmenuje Raškovice, hotel Ondráš a protější kostel nepatří Pražmu nýbrž Morávce. Obyvatelé Morávky totiž nechtěli o svůj kostel přijít a žádali vrchnost, aby pozemky pod kostelem zaknihoval jako jejich. Hrabě vyhověl a teprve ve 2.pol. 20.stol. byly pozemky převedeny Pražmu. Farnost však stále spravuje Morávka. Obec dlouho nesla název „Pražma“ nebo „Praschma“, označení bylo úředně ustáleno až v roce 1922. Kromě kostela jsou v obci památné také morový sloup a lovecký zámeček.

Úvodní rozcestník Pražmo, hot. Travný, BUS (425m), je situován u hlavní silnice pod kostelem, asi 100m od autobusové zastávky. Jeho modrý hrot směřuje 6km na Prašivou, v opačném směru 6km na Travný a červený hrot 3km na Husinec. Značka vede zpátky k zastávce a krátce podél silnice na Frýdlant.

Než opustíte centrum, řádně si prohlédněte první historicko-kulturní památku na své trase. Budování zděného kostela sv. Jana Nepomuckého bylo zahájeno v roce 1807, avšak kvůli napoleonským válkám se stavba protáhla. Dokončen byl až roku 1817. Do té doby, do roku 1815, sloužil obyvatelům původní dřevěný kostel postavený v roce 1762 hrabětem Janem Nepomukem Pražmou z Bílkova, zakladatelem obce, na prostranství před dnešním kostelem. Při něm byl založen roku 1791 hřbitov a postaven kamenný kříž, který zde stojí dodnes. Starý hřbitov sloužil k pohřbívání do roku 1964, pak byl parkově upraven. Pochována zde leží také žena, jejíž těžký osud se stal předlohou Bezručovy tragické básně Maryčka Magdónova, byť Bezruč svou Maryčku „pohřbil“ ve Starých Hamrech.

Z frekventované silnice odbočuje značka doleva a nepatrným stoupáním prochází dlouhou ulici lemovanou rodinnými domy. Měla by zde stát tradiční mariánská schránka, ale u brány jednoho z domů se nachází pouze nenápadný vybrakovaný objekt. Přímo před nosem se vám bude zjevovat lysohorský vysílač, který jako by stál na Malchoru (1219m) místo na Lysé hoře (1323m) – jde o hezký optický klam. Zaoblený kopec nalevo je Obora (709m) a hřebínek nalevo tvoří Kyčera (906m), kam nyní míříte. Jen obejdete kravín a ocitnete se na silnici do Krásné. Od ní se otevírá výhled ještě na hřeben Prašivé, konkrétně na Malou Prašivou (707m), dominantní Prašivou (843m), Čupel (873m) a Kotař (861m).

Červené značení vás chvíli vede opět po silnici a míjí BUS zastávku Raškovice, Na Kaluži. Poté odbočí vpravo a překoná po lávce Mohelnici. Kamenitá horská říčka Mohelnice pramení asi 720 m.n.m. v úbočí Obidové a odděluje masiv Lysé hory od masivu Travného. Tok má délku 12,9km, plochu povodí 40,5 km2 a při ústí do řeky Morávky v Raškovicích disponuje průměrným průtokem 1,09 m3/s.

Asfaltová cesta tvoří hranici katastrů obcí Krásná a Raškovice. Jedním z orientačních bodů je zde dřevěný kříž neznámého původu, od něhož počíná silnička výrazně stoupat. Poslední obydlený úsek je lemovám rozsáhlými polnostmi, díky nimž postupně získáte skvostný půlkruhový výhled na údolí Raškovic i na dlouhý protější hřeben Prašivé. Ten se táhne ve směru SZ-JV a je uvozen Malou Prašivou (707m), na níž stojí známý dřevěný kostel a turistická chata. Nejvýraznějším vrcholem je objemná Prašivá (843m), za níž se kopečkují Čupel (873m), Kotař (861m) a dále několik oblin, finišujících ve výrazném Velkém Lipovém (999m). Zbytek překrývá masiv Travného (1203m). Ve chvíli, kdy se stezka zalomí doleva a ostřeji stoupá příjezdovkou k roubence pod lesem, se výhledy obohatí o krátký pohled na Frýdecko-Místecko, zejména na Frýdek s mega sídlištěm Slezská či do dálky na Havířov.

Další část trasy vede lesem. Stoupání pokračuje v linii příjezdovky a míří přímo proti úbočí Kyčery (906m). Nalevo lze přes kraj lesa pohlédnout až k Velkému Lipovému, za nímž přes úbočí Travného vystupují horní partie Slavíče (1055m). Pěšina se táhne jakýmsi rygolem, načež zahne doprava a odtud už je vidět ukazatel Husinec (580m). Za sebou máte 3km, před sebou 1,5km na Baštici. Přestože celý úsek půjdete téměř po rovince po široké uježděné cestě, vliv lesní techniky je na ní dobře znát. Hned na úvod vás tak může čekat kupříkladu brodění blátem. Cestou se jinak nic zvláštního neděje, přeci jen se pohybujete teprve kousek nad okrajem obce. Po menším klesání do prameniště potoka Baštice potkáváte ceduli Baštice (570m) a hned začnete středně stoupat. I další úsek je dlouhý 1,5km a vede po široké cestě. Ta se v jednu chvíli po pravé straně otevře a z improvizované vyhlídky shlédnete úvodní trojvrší hřebene Prašivé. Pak se zase dlouho nic neděje, dokud nedosáhnete rozcestí Kabát (650m). Zde, přibližně v půlce výstupu na Ivančenu, se červená značka odchyluje od relativně pěkných cest a míří po svážnici vzhůru do lesa. Stoupání je zprvu náročné, poté střední. Krátce lze přes rameno pozorovat Frýdecko-Místecko s centrálním dvouměstím, Janovice, Nošovice apod. Zhruba po 800m vylézá stezka zase na upravenou širokou lesní asfaltku, odkud 2km zvolna stoupá ke křižovatce Kyčera, sedlo (873m) v hlavním hřebeni Lysé hory. Za sebou máte 9km a před sebou dva vršky s celkovým převýšením cca 150m na vzdálenosti 1500m. Také se tu počíná zelená trasa do Krásné, dlouhá 5,5km.

Pár kroků po široké cestě, otočit se, vyfotit myslivecký posed u kaliště pro divočáky, potom zahnout doprava na lesní pěšinku a začít středním tempem stoupat do Muroňky (966m). Malou mýtinku na vrcholu tvoří trojcestí, odkud sbíhá neznačená přímá stezka do Krásné, no červená hřebenovka se odklání napravo, chvilku klesá a znova vystoupává, tentokráte na Kykulku. Na jejím vrcholu visí cedule Kykulka, vrchol (996m) a červenou značku doplňuje zelená šipka 5km ku Satině.

Posledního 0,5km se už sbíhá z kopce do sedla. Přímo před vámi vystoupí zpoza stromů vrchol Lysé hory (1323m), jejíž rameno spadá přes Lukšinec dolů k Malenovicím, za ním se rozvolňují křivky Smrku (1276m), Kněhyně (1257m), Radhoště (1129m) či Veřovických vrchů a ondřejnické Skalky (964m), po levé ruce zase na okamžik vyčouhne Travný (1203m). Cílová rovinka končí ukazatelem Ivančena, mohyla (825m), kde po 11km (na ceduli chybně uvedeno 10km) červená značka končí a navazuje na ni modrá 3,5km k vrcholu Lysé hory a 7,5km do Frýdlantu. Samotná mohyla se však nachází až o nějakých 150m dál směrem na Lysou.

Proč byla mohyla Ivančena zbudována a proč zrovna tady? Asi 2,5km od Malenovic se u stále studeného jezírka nachází tábořiště Chladná studna sloužící za války jako „mrtvá schránka“ odbojových skupin pro předávání potravin či zpráv, konaly se tu porady, cvičení apod. Od mohyly na něj bylo dobře vidět. V posledních dnech 2.sv. války se v tábořišti konal organizovaný přechod do hor a ozbrojené povstání, které však bylo prozrazeno a několik skautů to zaplatilo životem. 24.4. 1945 byli na starém židovském hřbitově v polském Těšíně zastřeleni. Po válce, 6.10. 1946, vystoupilo 5 ostravských skautů na odnož Lysé hory, aby tu vztyčili prostý kříž a vytvořili mohylu na paměť svých blízkých kamarádů. V prázdné lahvi pak umístili vzkaz, aby každý, kdo půjde kolem, přidal k uctění památky mrtvých další kámen. Kámen po kameni tak vznikal v horách ukrytý protest proti nesvobodě. I když posléze i Veřejná bezpečnost usilovala o zrušení dubnových výstupů a likvidaci, nemohla zamezit turistům, aby s sebou do hor v batohu vláčeli kameny, tak jim alespoň výstupy znepříjemňovala kontrolami. Kvůli své počínající nestabilitě musela být mohyla roku 1995 posunuta o pár metrů níž a její základ byl zpevněn. Za více než 60 let vynesly tisíce lidí na Ivančenu tolik kamenů, že by je teď muselo odvážet 23 nákladních aut. Mohyla se rozrostla na délku 18m a výšku 3m, což jí vrátilo nestabilitu, takže se nyní plánuje její rozebrání a přetvoření v jiný typ památníku.