Javorový, tur. ch. (946m) – Javorový, gutské rozc. (850m) – Gutské sedlo (680m) – Řeka, střed, host. (475m) – Řeka, hot. Javor, BUS (435m) – Smilovice, pošta (390m)

Následující 10km dlouhá zelená trasa je vhodná pro pěší a docela i pro cyklisty, neboť z poloviny vede po asfaltu a ten zbytek jsou vyšlapané lesní chodníky. Nabízí výhledy ku Ostravsku, do Polska i k nejbližším kopcům a doporučit ji lze obzvláště pro horké letní dny, kdy každý turista ocení lesní chládek umocněný vlhkostí z pramenišť.

* * *

Na start u rozcestníku Javorový, tur. ch. (946m) se můžete dostat z několika směrů. Asi nejsnazší to je po zelené, kde se ve vzdálenosti 0,5km nachází horní stanice sedačkové lanovky, nicméně pokud byste ji šli celou už od Vendryně (8km), tak si pěkně máknete. Snazší je vyjít po modré 5km z Gutů anebo po stejné barvě sejít 5km z Ropice. Sloupek s plastovými cedulemi je situován v malém sedle pod vrškem Malý Javorový (947m), na jehož osazení se odkazuje podtext rozcestníku: „Turistická chata, retranslační stanice, sjezdovky.“ Chybí zmínit už jen stanici Horské služby a nádherné daleké výhledy. Název získal Javorový podle javorů, které dříve na strmých kamenitých svazích hojně rostly. Dlouhou dobu zajímala hora pouze dřevorubce a pastevce (na vrcholu stávala kdysi salaš), než se s rozvojem průmyslu rozvinul také turistický ruch. Malý Javorový se stal jedním z prvních turistických středisek v Beskydech. Chata zde byla otevřena již v roce 1895 a dostala jméno po majiteli okolních lesů, arcivévodovi Bedřichovi, jenž se v tom roce stal posledním držitelem Těšínského knížectví. Tzv. Schutzhaus na Javorovém byl vůbec první chatou německého turistického spolku Beskidenverein, kterýžto soupeřil o vliv nad Beskydami s českými spolky Pohorskou jednotou Radhošť a Klubem českých turistů. Ve slezské části Beskyd však díky podpoře německých majitelů velkostatku a průmyslových podniků jednoznačně zvítězil Beskidenverein.

Po zeleno-modré značce se nyní vydáte na krátký půlkilometrový úsek, širokou stezkou svižně z kopce k Javorový, gutské rozc. (850m). Tam se ještě můžete rozhodnout odejít po modré 4,5km do Gutů, jinak to s vámi půjde po zelené až do Gutského sedla vzdáleného 3km. Od rozcestí je navíc pěkný pohled vzhůru na onu retranslační stanici, červenou střechu turistické chaty a štít stanice Horské služby. Pak se už pohroužíte do lesa, pár metrů popojdete po uježděné vrstevnici, načež vás značka navede vpravo na vyšlapanou pěšinku a po níže položené vrstevnici budete postupovat k východu. Relativní rovinka vás přivede k hraniční ceduli Přírodní rezervace Gutské peklo. Ta představuje přírodě blízké karpatské smíšené lesy ve strmých svazích hory Javorový, v pramenné oblasti Oldřichovického potoka. Rozpíná se mezi nadmořskými výškami 655m až 1012m, má rozlohu 37,46ha a vyhlášena byla 20.10. 2008. Javorový leží v bezprostřední blízkosti města Třince a tudíž inhaluje škodlivé exhalace z Třineckých železáren. V 80.letech byl celý severní svah této dominanty vykácen, jelikož došlo k masivnímu poškození zdejších stromových pater a byla zde namísto toho vysazena smrková monokultura. Nyní se situace zlepšila, průmyslové závody jsou odsířeny a tak čistota ovzduší přispívá k novému růstu stromů. V přírodní rezervaci se zachoval komplex bukových lesů s javorem klenem a smrkem, doplněný o pro Beskydy neobvyklé geomorfologické fenomény jako stupňovité vodopády s výškou do 5m a především blokovobahenní proudy (tzv. mury) s vyvinutými odlučným oblastmi. Laicky řečeno, na první pohled jde o obyčejné potoky s ostrým spádem tvořící tzv. murové dráhy, které kdysi dávno vznikly zvláštním pohybem velkého množství půdy a podloží. Gutské peklo představuje ukázkovou lokalitu s velkou dynamikou vývoje reliéfu a jeho velmi prudké, severně orientované svahy patří k nejstrmějším v CHKO Beskydy. Střední sklon svahu představuje 28°, místy však dosahuje až 54°. Stromové patro lesa tvoří převážně buk lesní s příměsí javoru klenu a smrk ztepilý s vtroušenou jedlí bělokorou. V keřovém patře rostou zmlazující buky a bez červený, místy však keře zcela chybí. V bylinném podrostu s bohatým zastoupením kapradin se vyskytují druhy typické pro horské květnaté i acidofilní bučiny, např. kyčelnice žlaznatá, kyčelnice cibulkonosná, sasanka hajní, svízel vonný, čarovník alpský, netýkavka nedůtklivá, starček Fuchsův, šalvěj lepkavá, violka lesní, vraní oko čtyřlisté, vrbina hajní, brusnice borůvka, metlička křivolaká, pstroček dvoulistý, šťavel kyselý a věsenka nachová. Na vlhčích místech v okolí svahových pramenišť rozkvétá devětsil bílý, na světlinách zas nápadný hořec tolitovitý. Místy se rozvinulo mechové patro, lokálně i s rašeliníky. Ze vzácnějších druhů dřevokazných hub byste v Gutském pekle našli korálovec bukový. Na území rezervace našli vědci 107 druhů brouků z 29 čeledí, z toho 4 druhy ohrožené – střevlíka polního, svižníka lesomila, svižníka polního a zdobence skvrnitého. Na lesní porosty je vázáno množství druhů ptáků, např. strakapoud bělohřbetý, holub doupňák či jeřábek lesní. Oblast Javorového je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida, ve vyšších polohách byly rovněž zaregistrovány pobytové znaky vlka obecného. Potenciálně by zdejší svahy mohly vyhovovat také medvědu hnědému.

Zpočátku se mezi větvemi sem tam otevírají úzké průhledy ke Godule (738m) či do ostravsko-karvinské pánve s nezaměnitelnou siluetou tepelné elektrárny Dětmarovice ležící v těsné blízkosti polských hranic. Poté dojdete do malého terénního záhybu, kde vytéká z úbočí kopce přímo na značenou lesní cestu pramen Dobré vody, z něhož se můžete občerstvit. Nelze jej přehlédnout díky bujnému porostu lopuchů a mokré hlíně. Vedle plastové trubky zaražené do stupňovitého skalnatého podloží stojí kovová tabulka s textem: „Pramen Dobré vody. Udržujte pořádek a čistotu. Pramen obnovili v r. 1999 a udržují členové Sokola Č. Těšín.“ V místě, kde voda stéká ze stezky po svahu dolů, se dá krásně vysledovat strmost a štěrkovitá neschůdnost severního úbočí hory. Turistická stezka naštěstí vede po vrstevnici, která doteď klesala jen mírně, avšak od pramene se pozvolna spouští klesání střední a takto dojdete až k opačné straně hranice PR Gutské peklo. Bezprostředně za cedulí se budete nacházet v hlavní hřbetní linii, po níž byste se dostali nahoru na vrchol Javorového (1032m), někdy řečeného též Velký Javorový, anebo dolů po vyšlapané neznačené pěšince do sedla a následně do vršku Podgruň (715m). Přes cca 30m široký vykácený pruh lesa můžete směle pozorovat dálavy. Kromě nějakých v zeleni utopených podbeskydských vesniček jde opět vidět elektrárnu Dětmarovice, podobný výrazný bod svou panelovou zástavbou tvoří více vpravo situované město Karviná a co se česko-polského příhraničí týče, ještě více vpravo se rýsuje dvojměstí Český Těšín – Cieszyn s dlouhým rezavě hnědým areálem Třineckých železáren. Máte-li zrovna štěstí na počasí, za státní hranicí se v dálce rýsují dvě velké průmyslové aglomerace Jastrzębie-Zdrój (jakoby za Těšínem, cca 35km vzdušnou čarou) a Katowicze (jakoby za Cieszynem, cca 75km vzdušnou čarou).

Sotva přejdete pruh lesa, otevře se vzápětí další pěkný výhled, tentokráte směřovaný více k úpatí hory. V zorném úhlu se objevují lesní těžbou ošráfovaný Gutský vršek (742m) se sousední hrbatou Godulou (738m). I za nimi samozřejmě prosvítá část průmyslové pánve: Ostrava, Havířov, Bohumín, Dětmarovice, Karviná. Zde se pěšina konečně rozšiřuje, je trochu kamenitá, ale zdárně již lesem klesá středně z kopce do obloučku jedné ze zdrojnic Gutského potoka, který je široký a zvolna tvarovaný, jak to bývá u vysychajících koryt, jimiž z hor odtéká jarní sníh. Po chvíli chůze se níže objevuje lesní asfaltka, do níž značená stezka zaúsťuje vyjetým krpálem. Defakto rovinkou nyní tato zpevněná cesta půjde až do Gutského sedla, s jedním jediným solidním výhledem přes průsek na jádrovou část Třineckých železáren s nejbližším přilehlým okolím, vrch Podgruň (715m) a špičku Velké Čantoryje (995m).

Rozcestí Gutské sedlo (680m) je skladištěm vytěžené dřeviny. Kromě zelené značky, po níž jste ušli 3,5km a do Řeky zbývají další 3km, se tu rozchází žlutá ve směru 2,5km pod Javorový a modrá 3km k autobusu do Gutů či 8,5km k vlaku do Stříteže. Odpočinout si tu můžete na malé lavičce, a pak opět vzhůru po zelené. Z Gutského sedla se táhne až do Řeky klasická horská silnička. Kvalita nic moc, ale sjízdné to je. Úbočí Gutského vršku (742m) jsou intenzivně hospodářsky využívána, takže není divu, že se cestou střídají pruhy dospělého i ještě mladého lesa, přes který můžete nahlédnout zpátky na trojklanný vrchol Javorového (1032m) nebo na sousední známý hřeben s jednotlivými tvarovanými vrchůlky. Ten úplně nejdál vzadu, u něhož si můžete všimnout podvrcholové rýhy vytvořené širokou úboční cestou, je Ropice (1081m), nejvyšší bod celé chobotnice hřebínků této tak zvané ropické rozsochy, do níž spadá i masiv Javorového. U něj se krčí špičínka Velkého Lipového (999m), kterou zacloňuje vyboulený Příslop (946m) se sjezdovkou a od něj se táhne rovný hřbet až k vystrčenější Ropičce (918m), kde se hřeben rozdvojuje do bližší Goduly (momentálně jsou z ní vidět jen nepojmenované předvrcholy) a vzdálenějšího vyčnívajícího Lipí (902m).

Mírné kesání úbočím se zhruba v polovině lomí u výrazné serpentiny, kdy budete tlakem terénu nuceni zrychlit tempo, až než slezete do obydleného údolí Lavičského potoka. Po asfaltce mezi chalupami pak už víc v klidu sejdete až na zelenou nivu říčky Ropičanky. Z jejího lučinatého břehu budete moci sledovat zelený věnec hor, jež ji obepínají, počínaje dlouhým úbočím Goduly (738m) a konče jejím prameništěm v závěrečném kotli Příslopu (946m) a Ropice (1081m). Za mostem přes řeku u hlavní silnice stojí ukazatel Řeka, střed, host. (475m), od něhož se vyvazuje žlutá turistická značka 2,5km pod Ropičku. Zelená pokračuje 1km krajnicí po rovince k Řeka, hot. Javor, BUS (435m) s podtitulkem: „Rekreační obec, pískovcové lomy, cvičné horolezecké terény.“

Obec Řeka vznikla původně jako osada nedalekých Smilovic. Svůj název pojala od říčky Ropičanky, dříve nazývané Řeka. Roku 1664 koupilo 8 smilovických domkařů od piastovské kněžny Alžběty Lukrécie v Řece grunty, přičemž právo na první koupi a osvobození od roboty dostal pro zajímavost jistý Andrys Zientek zvaný Gořołka. Asi až po 100 letech přišlo pak do Řeky dalších 10 osadníků. Tvrdé horské podmínky způsobily, že vesničané často trpěli bídou. Neúrodná půda, na níž gazdové pěstovali především oves, zelí a brambory, se ukázala vhodnější spíše pro pastevectví a chov dobytka, kterému obyvatele přiučili z Karpat přišlí Valaši. V zimním období pak podomácku vyráběli plátno a střelný prach, který prodávali na trzích v Uhrách. S rozvojem průmyslu si Těšínská komora uvědomila, jakých zisků by mohla dosáhnout prodejem dřeva, proto byly horské pastviny od roku 1756 zalesňovány a salašníci z nich vyháněni. Bídu místních zmírnilo až otevření kamenolomu. Do té doby izolovanost horského údolí zapříčiňovala, že byla Řeka čistě evangelickou obcí, zatímco jinde byli protestanti násilně rekatolizováni. Evangelickou školu zmiňuje obecní kronika v roce 1792. Byla dřevěná, postavená samotnými Řečany, učili v ní evangeličtí pastoři a sloužila až do roku 1879, kdy byla postavena škola nová, v níž dnes sídlí obecní úřad. Své kaple a hřbitova se místní dočkali až roku 1844. Mimochodem, jde o jedinou místní památku, jež stojí přímo u silnice, kudy vede turistická značka.

Předposlední ukazatel má poněkud zmatený popis. Odkazuje se na hotel Javor, přitom naproti přes cestu stojí hotel Řeka z roku 1930. Když se po 1.sv. válce stala obec vyhledávaným rekreačním místem, využil této skutečnosti podnikatel Walter Hoyer z Českého Těšína a postavil v Řece luxusní hotel s bazénem a benzínovou stanicí, což přilákalo také zahraniční klientelu. Po 2.sv. válce byl hotel Hoyer znárodněn, přejmenován na hotel Řeka a dlouho chátral. Nový kabát získal poměrně nedávno a dnes v jeho restauraci můžete klidně v teple přečkat čekání na svůj autobus. Šmatlat po zelené se dá ovšem ještě dál, až do 2,5km vzdálených Smilovic.

Na parkovišti u hotelu Řeka si na velké mapě prohlédnete, že zelená přechází na druhý břeh Ropičanky a po vedlejší silnici si to rovinkou štráduje cca 1,3km kolem odbočky na Guty směrem k dalšímu mostu přes řeku. Z louky, kudy vedou dráty vysokého elektrického napětí, se dá poměrně hezky kouknout nazpět na Malý Javorový (947m) s vysílačem, jinak jsou výhledy spíše sporadické. Krátce lze vidět i kamenolom při úpatí Goduly, v němž se těží proslulý godulský pískovec. Na kraji Smilovic přejdete most, ale nepokračujete po hlavní silnici, nýbrž úzkou lesní pěšinkou po břehu řeky. Ta končí po necelém kilometru u zadních vrátek hřbitovní kaple. Poblíž se nachází kryté odpočívadlo s panelovou mapou, značka kolem něj vede ulicí rovně a u hlavní cesty doleva. Odtud je to pak už ale opravdu jen asi 100m ke stromu s posledním rozcestníkem Smilovice, pošta (390m). Pokračovat se dá pouze po modré, a to 3km na vlak do Stříteže anebo 2km ke kostelu v Gutech, případně 5,5km zpátky do Gutského sedla.

Kořeny obce Smilovice sahají do středověku, kdy území pokrývaly lesy, avšak k roku 1448 je zde již připomínán statek, jenž byl v roce 1592 zkonfiskován Těšínskou komorou. Jméno dostaly Smilovice po Františku Smylovi, který sem přiváděl nové obyvatele, zejména rumunské Valachy. Za tyto služby byl dokonce povýšen na panoše a stal se starostou Těšína. Ves často měnila majitele. Roku 1603 je těšínský kníže Václav prodal Hanibalovi z Brna. Vdova po něm se jich zřekla ve prospěch kněžny Alžběty Lukrecie a z této doby, z 2.7. 1646, se dochovala listina, jíž kněžna stvrzuje prodej pozemku onomu Gořołkovi. Smilovičtí se živili zemědělstvím, pastevectvím a salašnictvím. Jejich život byl provázen neustálým útlakem a omezováním volnosti. Ke zlepšení došlo až po vydání robotního patentu (1771), patentu o zrušení nevolnictví (1781) a tolerančního patentu (1781), jenž povolil evangelíkům veřejné bohoslužby a zrovnoprávnil je s katolíky, čímž se uvolnily perzekuce vyhánějící lidi do lesů k pověstným tajným bohoslužbám (např. na Godule). Smilovice se roku 1980 integrovaly s obcí Hnojník, o 11 let později se však opět osamostatnily. Občané si cení, že ze Smilovic pocházeli předkové Leoše Janáčka, že se tu narodil prof. Jerzy Buzek, polský expremiér a předseda Evropského parlamentu a také evangelický biskup Stanislav Piętak. Podobně jako v Řece zde žije početná polská menšina.