Pindula, sedlo (552m) – Pod Kyčerou, nad žlebem (800m) – Zadní Javorník, rozc. (810m) – Malý Javorník, rozc. (776m) – Papradná (435m) – Frenštát p.R., u Kyčery (405m)

Tato 9,5km dlouhá modrá trasa nabyla turistické atraktivity paradoxně až poté, co Veřovické vrchy zasáhla kůrovcová kalamita a došlo k jejich masivnímu odlesnění. Výhledy na frenštátskou stranu jsou nosným tématem stezky, jež cestou vzhůru střídá ostrá stoupání s relativně rovnými úseky vedoucími po širokých lesních cestách, a cestou dolů plynule klesá. Díky těm stoupavým krpálům je trasa atraktivní i pro sportovce, zároveň ji to však činí nesjízdnou pro kola i kočárky.

* * *

Počátek modré značky hledejte v horském sedle Pindula mezi Radhoštěm a Veřovickými vrchy, jež tvoří hranici Moravskoslezského a Zlínského kraje. Přes Pindulu vede frekventovaný silniční tah, nachází se zde bus zastávka, restaurační zařízení Zbojnická koliba, parkoviště, dřevěná zvonička bez zvonu a pár metrů stranou cesty kamenný kříž z roku 1751. Ten je druhou nejstarší památkou v obci – byl osazen 3 roky po oficiálním založení Trojanovic na samé hranici jejich katastru a podle místní kroniky byl financován ze zbojnických peněz. Z Pinduly se otevírá výhled na Radhošť (1129m), jeho předvrchol Kaní (678m), na vrchlík Kněhyně (1257m), Smrku (1276m), vrcholové partie Lysé hory (1323m) s rozsochou Malchor (1219m) či na Ondřejník (964m). V břehu nad krajem parkoviště najdete rozcestník Pindula, sedlo, BUS (552m), jehož směrovky ukazují 5km vlevo po modré na Radhošť a 2,5km vpravo po modré pod Kyčeru.

Od rozcestníku to vemte napříč parkovištěm, kolem několikrát obnovované zvoničky, o jejíž historii se nedá nic zjistit, poté přejděte silnici, zamiřte na zpevněnou cestu vpravo od koliby a hlídejte si turistické značení. Středním stoupáním v rychlém sledu obejdete ohradu pro ovce a za ní ve vidlici cest zabočíte doleva do lesa, kde zprvu stoupáte kamenitou úzkou pěšinou, než se tato rozšíří do vydupané stezky podél hlubokého koryta bezejmeného potůčku. Stoupání vysokým lesem je nekompromisní, zejména v závěrečné fázi, kdy se stezka stáčí přes prameniště potoka a krpálem se škrábe na asfaltovou cestu nad ní. Délka tohoto úseku je přibližně 580m.

Hned po výškrabu na asfalt se vám otevře omezený výhled na Radhošť. Zatímco cesta postupně přechází z výrazného stoupání téměř do rovinky, vpravo se začínají rýsovat siluety hor a údolí. V nejvýraznějším oblouku úbočí Kyčery se pak výhledové panorama roztáhne naplno. Spatříte město Frenštát pod Radhoštěm obklíčené zeširoka menšími podbeskydskými horocelky – zepředu jej lehce cloní olysalý hřbet Kozinec (650m), zleva jej obtáčí Palkovické hůrky sestávající z Kazničova (601m) a hřbetu Kubánkova (660m), k nim přimykají Kozlovicky hůrky (612m), za nimiž lze v dáli spatřit ještě Frýdek-Místek. Frenštátskou brázdu rozpolcuje Ondřejník (964m), víc napravo se tyčí Lysá hora (1323m) s vysílačem a úplně vpravo se rozkládá Radhošťský hřbet. Ten se člení do výrazných hřebenových výčnělků či bočních výběžků jako Velká Stolová (1046m), Nořičí hora (1047m), Kněhyně (1257m), Okrouhlý (991m), Tanečnice (1084m) se stezkou v korunách stromů a končí dominantním Radhoštěm (1129m) s kaplí a vysílačem na vrcholku. Jakmile se silnicí posunete ještě kousek dál, uzříte navíc oblé úbočí Malého Javorníku (838m) a pod ním údolíčko potoka Rokytná.

Rokytná vyvěrá ze dvou pramenů vysoko ve svazích Malého Javorníku. Jakmile ke korytu sekundárního toku dorazí i modrá turistická značka, bez váhání odbočí z cesty doleva a strmým žlebem se škrábe po kamení a kořenech stromů vzhůru. Jde o nejnáročnější úsek trasy o délce asi 250m s převýšením asi 250m. Nahoře vás čeká rozcestník Pod Kyčerou, nad žlebem (800m), podle něhož jste ušli 2,5km. Teď už to bude brnkačka. Následujícího 0,5km vede trasa po pěšině zvolna vzhůru na páteřní hřeben, kde dosahuje své nejvyšší nadmořské výšky. Zároveň se zde dostáváte do oblasti zasažené kůrovcem. Již několikátým rokem probíhá v hřebenových a podhřebenových polohách Veřovických vrchů intenzivní těžba smrkových monokultur, po níž zůstávají mrtvé obnažené svahy plné pařezů, vývratů, suchých větví a opadaného jehličí. Smutný pohled. Avšak dokud hřeben znova nezaroste, můžete se těšit alespoň z nově vzniklých výhledů... Ještě nad žlebem, během pozvolného stoupání spatříte vpravo přes průsek nížinu Frenštátské brázdy s obcemi Trojanovice, Frenštát-Bystré, Kunčice pod Ondřejníkem, Čeladná a částí Ostravice při úpatí Lysé hory (1323m), která se v čele brázdy rozkládá do svých rozsoch a předvrcholů, jimiž jsou zleva Kyčera (906m) a Kykulka (996m) v rozsoše Malchor (1219m), na popředí Ostrá hora (783m) a Smrčina (810m) v rozsoše Lukšinec a vpravo rozsocha Kobylanka (1054m) s Čupelem (943m). Brázdu zleva ohraničuje ondřejnická Skalka (964m) a zprava Radhošťský hřbet reprezentovaný předsunutou Velkou Stolovou (1046m) a Nořičí horou (1047m), uprostřed jejíhož dlouhého hřbetu bobtná nevýrazný Zmrzlý vrch (1043m). Mezi vrcholy Stolové a Nořičí jakoby trčí vrchol Smrku (1276m), nad Zmrzlým vrchem se klene Kněhyně (1257m) a úplně vpravo lze zahlédnout Čertův mlýn (1206m). Jakmile dojdete do nejvyššího bodu turistické stezky, poprvé se zpoza horizontu vynoří také vrchol Velkého Javorníku (917m) s rozhlednou, oblá Dlouhá (859m) či zašpičatělá Kamenárka (862m). Zleva k úbočí Kamenárky jakoby přimyká vzdálený Kelčský Javorník (865m), nejvyšší bod Hostýnských vrchů, na který se zleva lepí masivní Čerňava (844m), před ní se rozkládá morfologicky nevýrazný pás jedné z páteřních větví Hostýnských vrchů s nejvyšším bodem Čečetkov (687m) a vpředu nalevo se rozpažuje Vrchhůra (692m) s kostrbatě vyvýšeným vrcholem a vysílačem.

Hřbetní partie Malého Javorníku (838m) jsou mocně vykácené a nevzhledné, navíc často chybí orientační značky. Široká písčitá cesta vás přesto bezpečně povede svými zákrutami přímo za Velkým Javorníkem. Po chvíli středního klesání narazíte na ošuntělé směrovky ukazatele Zadní Javorník, rozc. (810m), odkud lze pozorovat Malý Javorník, Kamenárku nebo část hřebene Vsetínských Beskyd s Tanečnicí (912m). Na Zadním Javorníku se modrá značka spojuje se zelenou z Rožnova p.R. (8km), aby spolu nyní dosáhly sedla Malý Javorník (0,5km).

Střední klesání přechází víceméně do rovinky, kterou shora kontroluje Velký Javorník. Čím víc se budete blížit do sedla pod ním, tím víc se rozšíří i výhled doprava na Horečky, Palkovické hůrky, na Frenštát či Ondřejník. Jakmile sklesnete na křižovatku lesních cest, potkáte cedule Malý Javorník, rozcestí (776m). Zatímco červená značka odtud míří na nejvyšší bod Veřovických vrchů, tedy na Velký Javorník (1,5km) a též opačným směrem pod Kamenárku (2,5km), zelená značka z Rožnova (8,5km) tady končí. To vaše modrá rozcestím pouze prochází, aby po zdolaných 3,5km pokračovala další 4km na Papratnou.

Od rozcestníku postupuje modrá značka zpevněnou cestou na severovýchod, úbočím Velkého Javorníku asi 300m středně dolů k nejbližší horské silnici. Mezi vysokými stromy v pomalu zarůstajícím svahu se tu lokálně otevírají pohledy přes údolí potoka Rokytná k Frenštátu p.R. či Kunčicím p.O., velmi jasně lze pozorovat masiv Ondřejníka od jeho nejvyššího bodu Skalka (964m) v popředí po závěrečný Ondřejník (890m), dále Lysou horu (1323m) a zanedlouho uvolní svahy Malého Javorníku pohled také na profil Smrku (1276m) či Velkou Stolovou (1046m).

Střední klesání pokračuje i v rámci úzké asfaltové silnice, z níž se opět otevírají výhledy na Frenštátskou brázdu s městem Frenštát pod Radhoštěm, na Ondřejník, Lysou horu a Radhošťský hřbet. Jak se cesta postupně stáčí, přibývají též pohledy zpět na masiv Veřovických vrchů, a to především na sousední olysalý Malý Javorník (838m) a žleb primárního pramene Rokytné situovaný pod rozcestím Malý Javorník. Po sérii serpentin, v jejichž závěru se panoramatický výhled protáhne až po samotný Radhošť, přijde na turistické trase změna. Zatímco ve směru asfaltky se naposledy zaskví masiv Lysé hory, modré značky uhýbají doleva na širokou svážnici a míří mýtinou středně nahoru pod les. Nechybí výhledy na prameniště Rokytné, na Malý Javorník, nízký hřbet Kozinec uzavírající údolí Rokytné, na Velkou Polanu (981m) tvořící rameno Radhoště (1129m), na radhošťské předvrcholy Kladnatá (715m) a Miaší (902m), hřeben Radhoště a sedlo Pustevny (resp. jde vidět cípek sjezdovky na Pustevnách), pod Pustevnami se spouští do údolí krátký boční výběžek Okrouhlý (991m), lze zahlédnout Stezku Valaška poblíž vrcholu Tanečnice (1084m), vrchlík Čertova mlýna (1206m), vrchlík Kněhyně (1257m), dominantní Nořičí horu (1047m) se Zmrzlým vrchem (1043m) v zátylku, Velkou Stolovou (1046m) a profil Smrku (1276m) se Smrčkem (859m) při jeho úpatí.

Široká, dobře značená pěšina zprvu krátce stoupá prořídlým lesem, vzápětí se ale její terén srovná a počnete klesat. V záhybu stezky se náhle objeví malá horská loučka s mysliveckým posedem a omezeným výhledem do podjavornické oblasti Horečky s vrškem Na Stašku (610m). Nato po chvíli dalšího klesání lesem definitivně vyjdete mezi první chalupy na Papratné, místní části Trojanovic. Zatímco budete sestupovat středně dolů do nížiny, bude vám dělat společnost osídlený vršek bez jména (550m), který musíte celý obejít. Přitom se místy zjevují omezené průhledy k Radhošťskému hřbetu, jež se zlepší až úplně dole v otevřené krajině. Přes louky na Papratné tak znova v plné kráse spatříte Radhošť, Smrk, Lysou horu či Ondřejník.

Údolní část Papratné tvoří víceméně rovinka. Silnička pokračuje asi 600m řídkou zástavbou směrem k oblíbené výletní lokalitě Horečky, kde na křížení cest potkává ukazatel Papradná (435m) se dvě modrými směrovkami. Jedna ukazuje 8km nazpět na Pindulu, druhá 2km opačným směrem do Frenštátu. Že tato vzdálenost neodpovídá počátečnímu údaji o délce trasy (9,5km), je způsobeno zaokrouhlováním délky jednotlivých úseků pro potřeby rozcestníků.

Při úpatí Horeček vklouzne značka do sevřené uličky s rodinnými domy, mezi nimiž zůstal nezastavěný pruh svahu se schůdky. Ty vyběhnete, zatočíte po stezce doprava a pustíte se středním klesáním k okraji lesa. U cesty tu na periferii Frenštátu s panoramatickým výhledem na město a hory stojí památný strom Lípa U Lipky. Tato 250 let stará lípa srdčitá byla vyhlášena chráněným stromem dne 13.6. 1980. Strom dosahuje výšky 21m a jeho kmen má obvod 440cm (údaj k 5.9. 2016). V roce 1994 byla ČSOP Valašské Meziříčí provedena celková rekonstrukce dřeviny a od té doby se provádí jen běžná údržba. Lípa patří k pozemku ve vlastnictví soukromé osoby, je však volně přístupná a u její paty se můžete posadit na lavičku.

S pohledem upřeným na město sestoupíte po asfaltce až dolů k mostu přes potok Lubina, lehkým stoupáním dosáhnete sídliště a odtud budete následovat modrou značku do největšího frenštátského parku zvaného Park osvobození. Jde o bývalý městský hřbitov, na němž bylo mezi lety 1832-1960 pohřbeno 19 798 obyvatel Frenštátu pod Radhoštěm a 6 521 obyvatel Trojanovic. Před výstavbou okolních sídlišť šlo o okrajovou část města a ještě v letech 1907-1908 byl hřbitov rozšiřován. Stálo to tehdy 22tis.Kč a Frenštát s Trojanovicemi se na akci podílely poměrem 2:1. Předtím byli dospělí pohřbíváni v bezprostředí blízkosti horního kostela (kostel sv. Jana Křtitele), též později přeměněného na park, a děti na vůbec prvním frenštátském hřbitově u dolního kostela (kostel sv. Martina). Kromě civilních obyvatel leží v Parku osvobození pohřbeni také vojáci – oběti 1.sv. války a 12 obětí leteckého neštěstí na Nořičí hoře ze dne 26.4. 1944. Důvod je ten, že ve městě sídlila početná vojenská posádka. Areál kasáren se nacházel přímo nad výpadovkou na Rožnov, byl postaven v letech 1937-1938 a jeho prvními obyvateli byl dělostřelecký pluk. Šlo o zřejmě největší vojenský komplex na Novojičínsku. V lednu 1969 vystřídala československou posádku Sovětská armáda, která zde sídlila až do medializovaného odsunu v roce 1990. Frenštát byl prvním městem v Česku, odkud 26.2. 1990 ve 14:00 odjel deportační vlak plně naložený vojenskou technikou a rodinami sovětských okupantů. Poslední ze zhruba 4 000 místních Sovětů opustil město dne 26.3. 1990. Poté byla vydrancovaná kasárna přeměněna na byty, dům s pečovatelskou službou, gymnázium či centrum volného času a zbytek areálu se změnil na podnikatelskou zónu.

Při průchodu parkem narazíte na 2 památníky připomínající vojáky. Poté po chodníku zdoláte železniční přejezd, rovinkou dorazíte ke kruhovému objezdu v centru města a přejdete na druhou stranu. Vedle paneláku tady přímo u silnice roste památný strom Lípa na Záhuní. Lípa srdčitá na Záhuní požívá státní ochrany od 5.12. 2001, je stará asi 100 let, má 19m na výšku, korunu o šířce 15m a obvod kmene 370cm (údaje z 5.9. 2016).

Zbývá obejít supermarket a pasáží pod radnicí vklouznout na historické náměstí Míru. Dlážděný obdélníkový plac lemují měšťanské domy ze 17., 18. a 19.stol., jimž dominuje žlutá novoromantická radnice s hranolovou věží a hodinami. Ta byla zbudována v roce 1891 podle projektu A. Tebicha na místě starší barokní radnice z roku 1796, zbořené roku 1889. Radniční fasádu zdobí reliéfní portréty J.A. Komenského, J. Jungmana, Fr. Palackého a B. Jablonského, nad hlavním vstupem je umístěn pískovcový znak města zobraující sv. Martina na trůně a na loubí visí pamětní plaketa olympijského vítěze ve skocích na lyžích Jiřího Rašky. V budově sídlí kromě vedení města také muzeum s národopisnými a výtvarnými sbírkami včetně instalace tkalcovské dílny či originál sochy radhošťského Radegasta od Albína Poláška. Vysoká radniční věž slouží po většinu roku jako rozhledna se vstupem přes Informační centrum. Na jihozápadní straně náměstí (vlevo dole) se zachovalo podloubí s oblázkovou dlažbou, na domech je pseudoslohová architektura barokní, renesanční i gotická. Na domě č.p. 2 visí pamětní deska malíře Břetislava Bartoše, na domě č.p. 19 pamětní deska místního rodáka sochaře Albína Poláška. Uprostřed náměstí stojí kamenná kašna s Neptunem (1840), barokní pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého (1717) a pozdně barokní pískovcová socha sv. Floriána (1773). Jednou z dominant frenštátského náměstí je pískovcový sloup se sochou Panny Marie a Ježíška (1692), vystavěný jako poděkování za ukončení morové rány a za ochranu před ní. Socha má poměrně archaické lidové vzezření a je opatřena českými nápisy, z čehož lze usuzovat, že ji vytvořil nějaký místní sochař. Tato skutečnost paradoxně přidává frenštátské památce na originalitě a navíc zajímavým způsobem ukazuje snahu malého provinčního městečka přiblížit se na konci 17.stol. bohatším sousedům.

Přejdete horní stranu náměstí a odbočíte vpravo do ulice vedoucí zpátky k hlavnímu silničnímu tahu. Už jen pár desítek metrů vás dělí od rozcestníku Frenštát p.R., u Kyčery (405m). Máte-li ještě chuť, můžete odtud pokračovat po červené 6km do Ráztoky nebo 10km do Štramberka, po zelené 8,5km do Kunčic p.O. či 6km zpátky na Velký Javorník.

Město Frenštát pod Radhoštěm leží na soutoku Lubiny a Lomné a je střediskem horské turistiky a zimních sportů. K založení vsi Franštat došlo pravděpodobně mezi lety 1294-1316 z popudu hukvaldského pána Jindřicha z Hückeswagenu, avšak první písemnou zmínkou je až listina ze 14.3. 1382. Vedení obce se od počátku zasazovalo o rozšiřování panovnických výsad, takže není divu, že od 16.stol. byl Frenštát již důležitým střediskem obchodu a řemeslné výroby, převážně tkalcovství. V roce 1626 bylo město vypáleno Dány a o 20 let později obsazeno Švédy, 2x jej postihl mor a 19.11. 1661 zničil centrum rozsáhlý požár. Za své tehdy vzalo celé náměstí, 37 šenkovních domů, panský grunt, 19 chalup, fara, škola, pivovar i radnice. Přesto se obec vzpamatovala a roku 1781 získala titul města. Významné období nastává v 19.stol, kdy byla zbudována chlapecká škola (1876) – teprve druhá česká škola na Moravě, radnice (1890), sokolovna (1906), spořitelna (1931) či kino (1932) a založeno množství občanských spolků. Z nich nejvýznamnější je bez pochyb Pohorská jednota Radhošť (1884), jež položila základy organizované české turistice. Největší historickou památkou Frenštátu je náměstí Míru, které bylo v roce 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Dále zde najdete kostel Sv. Jana Křitele (1834) a kostel Sv. Martina (1661), jemuž jsou též věnovány výroční martinské trhy. Chloubou Frenštátu je též areál skokanských můstků na Horečkách z let 1969-1973, který využívaly světové skokanské špičky v čele s místním rodákem, olympijským vítězem ve skocích na lyžích, Jiřím Raškou.