Ropice, rozc. (1005m) – Kalužný, rozc. (970m) – Babí vrch, rozc. (918m) – U Slaviče (906m) – Slavíč, tur. chata (915m)

Tato 6km dlouhá trasa se počíná pod nejvyšším vrcholem ropické soustavy rozsoch a cestou se od ní odlučují tři významná horská ramena. Jde o výškově vyváženou, nenáročnou túru po turisticky oblíbeném hřebeni, kde bohužel kvůli stromům narazíte jen na 1 či 2 výhledy – z Ropice a ze Slavíče – které však rozhodně stojí zato. Stezka je dobře značená a kromě pěších jí mohou oficiálně využívat také cyklisti a běžkaři.

* * *

K plastovému ukazateli Ropice, rozc. (1005m), jenž nechal zhotovit Klub českých turistů, se můžete dostat pouze dvěma způsoby: po červené hřebenovce z Prašivé (10,5km), nebo po modré značce z Javorového vrchu (5km). Cyklotrasa přichází od Ropičky (5km) a Šindelné (1km), aby nyní pokračovala spolu s turistickou značkou na Kalužný (3km) a následně odbočila na Ostrý (6km).

Vrchol hory Ropice (1082m) leží kvůli ochraně přírody mimo všechny turistické značky, lze se na něj však snadno dostat i když je to opačným směrem, než vede tato popisovaná trasa. Dáte se po červené jakoby na Prašivou a po cca 800m přijdete k mýtině pod Ropicí, kde stojí odpočívadlo a je odtud nádherný výhled defakto na celou plánovanou hřebenovku. Zprvu upoutá sevřené údolí potoka Slavíč. Úbočí, jež odtud vidíte zcela vpravo, jsou východní partie Slavíče (1054m). Zvláštní klínový pahrbek jménem Babí vrch (952m) jej spojuje s nejbližším protějším kopcem, Kalužným vrchem (993m), přičemž oblíbená hřebenová magistrála pokračuje ještě dále přes Smrčinu (1014m) až sem. Pohlédnete-li dál přes údolí potoka Slavíč, spatříte horní partie česko-slovenského hraničního hřebene s největším vrcholem Velký Polom (1067m) přímo jakoby za Babím vrchem. Opodál vpravo v hřebeni pak vystupuje také výrazný homolovitý Burkův vrch (1031m) a při dobrém počasí lze tímto směrem spatřit též Malou Fatru s nezaměnitelným horským útvarem Veľký Rozutec (1609m). To za Smrčinou pro změnu zčásti vyčuhuje temeno hory Kozubová (981m) a v dáli se rozkládá šedomodrá linka dalších slovenských hor, za nimiž však dobrému pozorovateli neuniknou ani rozeklané Tatry. Popojdete-li k odpočívadlu, rozevřou se pohledy navíc na polskou stranu. Předně se vedle Kozubové vyrýsuje protáhlý Ostrý (1044m), v jehož směru lze dále identifikovat hraniční hřeben v oblasti Velkého Stožku (978m), níže hustě zastavěnou oblast Trojmezí a zcela vzadu polsko-slovenský velikán Babia Góra (1722m).

Zajdete-li ještě dál po značce, naskytne se vám možnost vylézt pěšinou na travnatý vrchol Ropice (1082m). Výhledy tu však nečekejte. Kromě geodetického bodu najdete nahoře akorát improvizovanou lavičku a dřevěnou informační tabuli s vysvětlujícím textem k beznohé vyřezávané soše staroslovanského boha Peruna. Rozesmátý Perun je zde označován za symbol tolerance a svornosti Čechů, Slováků a Poláků, což z historického hlediska nedává smysl. Mnohem fanatičtěji než u nás byl Perun uctíván v Rusku nebo na Balkáně, kde mu Slované přinášeli i lidské oběti, kdežto v našich zemích byl postupem času nahrazen bohy lokálními. Rozhodně nebyl bohem tolerance, nýbrž války, bouřky a věcí s tím souvisejících. I jeho jméno se dá odvodit z „per“ = prát se, bít a „-un“, což je zesilující přípona. Perunovým atributem byla sekera jakožto symbol blesku, nikoliv blesk jako takový, který socha nesprávně třímá v ruce. Těžko tedy říct, co si o takové karikatuře myslet. Hora sama o sobě je nicméně významná hlavně svým přírodním bohatstvím. Kromě výskytu vzácných rostlin a živočichů jsou zde ceněny především geomorfologické jevy ve strmém severním svahu hory, a to skalní stěny, suťové pokryvy, svahové deformace vyvolané skalní lavinou, vysoká tektonická porušenost skalního podkladu či amfiteátrovitý tvar svahů, jež tvoří tzv. nivační kotel, obdobu ledovcového karu.

Z rozcestí pod Ropicí se vydáte širokou vyšlapanou stezkou lesem po hřebeni. V úvodu lehce klesnete, překonáte plytké sedýlko a budete mírně stoupat do severovýchodního úbočí Smrčiny (1014m). Přes její plochý kupovitý vrchol kdysi vedla značka, dnes jej však porůstají smrko-bukové lesy s malými pasekami s částečnými výhledy. Již v úbočí počíná stezka setrvale klesat, byť se to na místě může jevit spíše jako vlnění. Po obkroužení hory kříží značka hřeben a vede kousek pod jeho linií. Hned nato krátce výrazněji sbíhá do sedla pod Kalužným a tu se uprostřed lesa potkává s Kalužný, rozc. (970m). Podle oranžových nálepek lze usoudit, že po komplet celé červené hřebenovce od Prašivé (13,5km) po Malý Polom (8,5km) můžete v zimě běhat na lyžích, stejně jako po modré značce na Ostrý (2,5km), která zde spolu se zelenou do Tyry (5km) má svůj počátek.

Další nejbližší záchytný bod vás čeká na Babím vrchu, 1,5km daleko. Po rozježděné široké kamenité cestě podcházíte vrchol Kalužného (993m) a svižně středním úklonem scházíte k jihu. Jen nakrátko se otevře mezi kmeny smrků výhled na sousední Kozubovou (981m) a již stojíte u ukazatele Babí vrch, rozc. (918m). Babí vrch je důležité rozcestí pro ty, co jdou po žluté na Kozubovou (4,5km) či do Návsí (13,5km), ale ještě důležitější je pro turisty směřující směrem pod Malý Polom (7km).

Následný 1km červený úsek se vlní po lesní cestě ku Slavíči a zpovzdálí po pravé ruce míjí nejvyšší bod Babího vrchu (952m). Co stojí za povšimnutí, je ze země vytažený a různými nenechavci poponášený hraniční kámen s monogramem 138 HF. Jde o zkratku slov Herrschaft Friedek (panství Frýdek) a jak jistě snadno uhádnete, před cca 400 lety tudy po hřebeni vedla jeho hranice. Frýdek založil počátkem 13.stol. slezský kníže Kazimír I., jeho dědicové však město kvůli dluhům často dávali do zástavy, až nakonec roku 1572 celé frýdecké panství proměnili na status minor (samostatné panství) a následujícího roku jej prodali. Dlouhodoběji panství vlastnili Bruntálští z Vrbna (1584-1636), Oppersdorfové (1636-1699), z nichž ten první, Jiří, dal postavit kostel na Prašivé, a Pražmové z Bílkova (1699-1797). Roku 1797 jej koupila zpět komora těšínského knížectví, které tehdy už patřilo Habsburkům a roku 1918 bylo frýdecké panství včleněno do Československého státu. Dne 11.10. 1938 zabralo kus Těšínska Polsko, jež svůj nárok opíralo o národnostní sebeurčení obyvatel a to se na počátku 2.sv. války stalo součástí německé Třetí říše. Horský hřeben Malý Polom – Ropice – Prašivá tak tvořil až do roku 1945 také státní hranici. Toliko k historii.

Pár set metrů před cedulí U Slaviče (906m) přichází měkká lesní stezka na zpevněný povrch a tímto způsobem vede pak až k chatě. Směrovky na stromě ukazují v pravém úhlu směr klesání modré turistické značky do Morávky (10km), ale také rovně 0,5km na Slavíč. Je to úsek rychle zdolatelný po široké zpevněné cestě, kudy z Morávky vyjíždí občas i auta. Z lesa hned nato vyjdete u dřevěné Kolářovy chaty, kde se nachází poslední rozcestník trasy, Slavíč, tur.chata (915m), s podtitulkem: „Jedna z prvních chat v Beskydech, nynější Kolářova chata z roku 1931.“ Lze podle něj po červené hřebenovce pokračovat pod Malý Polom (5,5km) nebo po zelené na Uspolku (6,5km). A když je tu tedy jedna z nejstarších chat v Beskydech, tak rovnou z roku 1899. Původně stála dřevěná útulna pod vrcholem Slavíče a jmenovala se po zakladateli turistického spolku Beskidenverein, středoškolském profesorovi Johannu Hadaszczokovi. Ve 20.letech 20.stol. byl nájemcem Hadaszczokovy útulny Jan Kolář. Ve 30.letech však chata vyhořela a už nebyla nikdy obnovena. Stála nad současným volejbalovým hřištěm u horní stanice vleku. Její základy jsou patrné dodnes. V roce 1931 otevřel Jan Kolář nově postavenou vlastní chatu, která se pro svou pohostinnost brzy stala jednou z nejhojněji navštěvovaných chat v Beskydech. Ve 40.letech minulého století navštěvoval pana Koláře i básník Petr Bezruč, o čemž svědčí jeho podpis v knize návštěv. Po několika přestavbách až do dnešní podoby jsou provozovateli rodoví potomci pana Koláře. Budova má kamennou sklepní podezdívku, v přízemí naleznete malý bufet a společenské prostory, o patro výš pokoje pro hosty. Celoročně se zde také vaří turistické menu, na němž si můžete pochutnat i venku pod vzrostlými stromy. Prostor před chatou není nijak extra upraven, ale dá se tu zaparkovat a přes louku v temeni hory shlédnout panorama hraničního hřebene.

První vám padne do oka Velká Polana (893m) s plošně největší přírodní rezervací v Beskydech, Pralesem Mionší (169,7ha), kde kdysi fungovalo několik salaší s množstvím ovcí, jenže později hora zarostla stromy a dnes je přístup na ni omezen kvůli zachování populace ohrožených druhů živočichů. Je to ta hora naproti přes údolí s malou lysinou na vrcholu. Vpravo od něj je jakési vysoko položené odlesněné údolíčko obehnané dvěma nižšími vrchy beze jména. Jde o Přelač, část obce Horní Lomná, kde také kdysi stála salaš, jenže dnes se tu prostírá lyžařské středisko s několika vleky. Horské sedlo a malý brdek vpravo od něj, s nímž je Přelač propojen, se nazývá Muřinkový vrch (975m). V sedle (940m) stojí kamenná kaple z roku 1910 a nalezli byste tam i pramen s pitnou vodou, kteréžto ovšem není od Slavíče kvůli lesnatosti hřebene vidět. Podlouhlý hraniční úsek dále na západ přechází ve dva hrboly, menší a větší, přičemž ten větší již leží na slovenské straně hor a jmenuje se Burkov vrch (1031m). Zbylý úsek viditelné části hor se pohybuje na úrovni cca 1000m.n.m. a výrazněji se mění až po 2km prudkým poklesem do sedla Čuboňov. V opačném směru od Muřinkového vrchu se do výšky 1067m vypíná nejvýchodnější česká tisícovka, Velký Polom. Po jeho vrcholových partiích se rozléhá stejnojmenná přírodní rezervace chránící zbytky původních smrkobukových lesů starých 200-250 let. V místech, kde hřeben překrývá hustě stromy porostlý vrch Úplaz (949m), ležící ve stejné linii jako mýtinka na Velké Polaně (893m), opouští státní hranice se Slovenskem hlavní hřeben hraničních hor. Ten však ještě nekončí, přestože se dostává pod úroveň 1000m.n.m. Jen se na chvilku odhaluje u lyžařského střediska Severka a sestupuje přes vrcholy Skalka (931m) a rameno Malá Skalka (797m) dolů k břehům říčky Lomná při východním okraji CHKO Beskydy. Jablunkovský průsmyk rozděluje příhraniční hora Girová (839m) a za ní již romanticky vystupují modravé siluety vzdálených slovenských i polských horských velikánů.