Visalaje, hot., BUS (780m) – Ježánky (750m) – Vyšní Mohelnice (750m) – Zimný (1080m) – Lysá hora (1323m)

Červená barva této 8,5km dlouhé trasy naznačuje, že jde o hlavní lysohorskou magistrálu. Navazuje na stejně dlouhou trasu od Ostravice, na rozdíl od které však není tak frekventovaná pěšími turisty, to spíše cyklisty, jejichž stezka se té turistické zčásti dotýká. Místo startu je atraktivní destinací zvláště v zimě díky množství sjezdovek, při výstupu se vám postupně otevírá také úchvatný pohled na východní horizonty, kam patří dlouhý hraniční hřeben, Fatra či vzdálené Tatry, a vše dovršuje nabídka vrcholových služeb. Trasa je vhodná pro pěší.

* * *

Visalaje jsou situovány na vyvýšeném zakončení 12km údolí mezi Lysou horou a Travným. Podle vyprávění byl kdysi na tudy procházející pašerácké stezce z Rakousko-Uherska do Polska portáši lapen pašerák a pro výstrahu pověšen. Špatně pověšený oběšenec však nadával (lál) kolemjdoucím a ti pak říkali, že tam visí a laje, hovorově visa laje. Odtud Visalaje. Visalaje se staly vyhledávanou turistickou oblastí a pro svou přístupnost a krásné okolí se staly místem budování četných rekreačních chat. Výstavbu starého hotelu Visalaja navrhnul právník Dr. Otto Brůll se svým přítelem Dr. Josefem Schornsteinem, projektoval arch. Knobloch a stavět ji započal místní občan Antonín Uher z peněz pana Brůlla. Název Visalaja prý ale nepochází z uvedené místní pověsti, pánové jej totiž údajně převzali z názvu jakési alpské vesničky. Hotel měl sloužit k přenocování turistů i s možností ustájení dobytka tehdy početných handlířů. Před dokončením však zkrachoval. Koupil jej pan Hrnčíř a od něj pan Rumian, děda dnešního majitele. Hotel byl otevřen roku 1932. Dr. Schornstein však tímto místem i poté často procházel nebo sjížděl na lyžích z Lysé hory, což se mu nakonec stalo osudným a při jednom sjezdu roku 1936 se nárazem o strom zabil. V roce 1972 byla dokončena stavba betonového hotelu Visalaje. Projekt tohoto nového hotelu zpracoval podnik Hutní projekt, stavbu provedly Pozemní stavby Třinec v celkovém nákladu 12mil.Kčs, interiér pak vyšel na více než 1mil.Kčs.

Pár desítek metrů od autobusové zastávky stojí nenápadný ukazatel Visalaje, hot., BUS (780m), na němž visí směrovky pro zelenou značku směr Velký Travný (5,5km) a Morávka (11,5km), opačně na Gruň (4km) a spolu s červenou značkou také 0,5km ku rozcestí Ježánky. Hrot šipky ukazuje dozadu na parkoviště a dál po pěšině podél lesa. Stoupáte na malý bezejmenný hrbol, na jehož obnažené východní straně stojí lyžařský vlek a sjezdovku rozdělují prameny Ježonského potoka. Odtud lze také prvně spatřit státní hranici táhnoucí se po horském hřebeni. Nejdříve ve směru pěšiny vystupuje mohutná zalesněná Smrkovina, kterou tvoří dva vrcholy, z nichž ten viditelný nemá žádné jméno a měří cca 950m. Vlevo za Smrkovinou se velmi nenápadně krčí Sulov (942m), na jehož odvrácené straně se nachází známé středisko Bílý kříž, přes sedlo se dál zvedá Polomka (983m) a hned za ní Malý Polom (1060m) s čupřinou stromů v místě, kde na něj navazuje táhlý hřeben, jehož nejvyšší bod (897m) nemá název, a proto budu dále používat označení Mituří (859m).

Krátkým mírným sestupem přicházíte na lesní křižovatku Ježánky (750m). Odtud se rozebíhají do všech stran nejrůznější trasy. Zelená pokračuje 3,5km na Gruň, žlutá míří 1,5km na Morávku, modrá tudy jen prochází na cestě od 9,5km vzdálené přehrady Šance 2km na Bílý kříž a ta hlavní červená nyní půjde 3km do osady Vyšní Mohelnice. Počínající hřebenovka prochází mini sedýlkem, za nímž se modrá značka odděluje a rychle spadá do údolí potoka Řečice. Našli byste zde v zemi dva staré hraniční kameny se značkou HF (Frýdecké panství) a též informační panel o Přírodní památce Obidová (7,28ha). Ta totiž představuje nejcennější beskydské rašelinné louky (sihly) v mělké podhřebenové sníženině v pramenné oblasti Sihelského potoka. Vyhlášena byla v roce 1990. Předmětem ochrany jsou společenstva rašelinných luk s řadou vzácných, ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Na mokrých loukách převažuje mokřadní vegetace, bohatě je vyvinuto mechové patro, které tvoří zejména rašeliníky a ploníky, z dalších mechorostů zde roste např. štírovec prostřední či vzácný štírovec závitkolistý. Jedním z nejcennějších druhů vázaných na zamokřená místa s porosty rašeliníků je rosnatka okrouhlolistá. Zdejší populace je nejpočetnější na území CHKO Beskydy, patří však také k nejohroženějším (na několika beskydských lokalitách již vymizela). Další silně ohrožený druh květeny ČR, všivec bahenní, tvořil ještě na počátku 90.let 20.stol. populaci čítající několik stovek rostlin, v posledních letech lze nalézt sotva několik desítek. Dosud hojný je všivec lesní, z orchidejí prstnatec májový a prstnatec Fuchsův pravý. Na lokalitě nacházejí vhodné životní podmínky též ohrožené druhy obojživelníků jako čolek karpatský, čolek horský, kuňka žlutobřichá a skokan hnědý. V potůčku protékajícím územím žije vranka pruhoploutvá a pstruh obecný. Vlhké louky v údolí jsou součástí biotopu četných druhů ptáků. V minulosti bylo území hospodářsky využíváno pouze extenzivní pastvou hovězího dobytka a kosením. Později se na loukách intenzivně pásly jalovice, což značně poškodilo cenná rostlinná společenstva. Na mnoha místech došlo k úplnému vymizení bylinného porostu. V současné době se provádí řízené hospodaření, louky jsou pravidelně koseny v přesně stanoveném termínu. Součástí péče je také obnova a údržba několika tůní k rozmnožování obojživelníků.

Při vstupu na rozsáhlou horskou louku si nezapomeňte všimnout vršku Lysé hory (1323m), který na vás nakrátko vykoukne a při sestupu do mělkého sedla se podívejte doprava ke dvěma vzrostlým smrkům, kde čouhá cedule se znakem přírodní památky. V mírném svahu tu stojí pár rodinných domků, nad nimiž se v dáli zvedá zelené úbočí hory Travný (1203m). Šotolinová cesta vystoupává skrze bránu stromů u jednoho z domů k okraji lesa. Při pohledu zpátky nyní uvidíte po pravé ruce oba vrcholy již zmiňované Smrkoviny, jejíž nižší pojmenovaný vrchol měří 923m.

Čeká vás ostřejší zalesněný svah dolů podél sloupů elektrického vedení, jenž odděluje osadu Visalaje od osady Obidová. Tu však míjíte jen okrajově, neboť široká zpevněná cesta zvolna ubíhá nalevo k lesnímu prameništi potoka Mohelnice. Značka zde překonává nenápadné návrší a vyvádí vás nad osadou Muroňka. Nakrátko je opět vidět vrch Lysé hory, tentokrát již i s rozsochou Zimný (1080m). Střed lučinaté Muroňky také tvoří mělké sedlo, poblíž něhož bystré oko spatří malou vodní nádržku. Po hřebeni se vine široká šotolinová cesta, z jejíhož horního okraje lze při pohledu zpátky zahlédnout dvouvrcholovou Smrkovinu (923m) a nalevo úbočí hůrky Obidová (832m).

Následuje úsek vysokým smrkovým lesem. Pozvolným stoupáním a krátkým klesáním po hlinité uježděné cestě překonáte podvrcholovou část bezejmenného vršku, načež se ocitnete nad malým hospodářstvím při okraji osady Vyšní Mohelnice. Znova je odtud vidno kousek vrcholku Lysé hory. Co jinak o Vyšní Mohelnici říci? Stejně jako všechny předcházející osady spadá toto území pod katastr Krásné. V minulosti kvůli rozsáhlosti obce vyvstala nutnost decentralizovat školství, a proto sem od roku 1848 začal docházet prostý tkadlec Josef Chovanec vyučovat čtení tak, že chodil po jednotlivých chalupách, a když obec najala zvláštní světnici, nastěhoval se do ní i se svými dvěma kozami a tkalcovským stavem. Za výuku každého dítěte dostával měsíčně 16 krejcarů a někdy taky pár záhonů osázených brambory nebo lnem. První zděnou školu postavila obec ve Vyšní Mohelnici roku 1878.

Stejně jako u předchozích osad, i zde tvoří střed hřebene malé sedlo. V něm na sloupku visí rozcestník Vyšní Mohelnice (750m). Po červené na Zimný zbývají 3km, na vrchol Lysé 5km a kousek tímto směrem vede též zelená značka, aby po 2km sestoupila k soutoku Řečice s potokem Vilčok u Těšiňok anebo opačným směrem po úzké asfaltce došla až na 2km vzdálený soutok Mohelnice se Sihelským potokem v lokalitě Zlatník. Zpevněná cesta míří mezi lukami středně nahoru k lesíku, odkud se otevírá trochu širší rozhled než dosud. Orientačně jasná je Smrkovina (923m), která napravo přechází do pidi vršku Kozlena (885m) v hřebeni obecně známém jako Gruň a nalevo od Smrkoviny vystupují hraniční vrchy Polomka (983m) a Malý Polom (1060m).

Vyšní Mohelnice je rozsáhlá oblast rozdělená zalesněným návrším. Nyní se tedy přes něj přehoupnete po stezce okrajem lesa a předete tak do druhé části. Sestup je rychlý, svižný, avšak značka se ještě před prvními chalupami ostře lomí doleva a vystoupává po šotolině relativně dost do kopce k dřevěnicím pod lesem. Odtud je nádherný výhled. Napravo se táhne Gruň se svým nejdominantnějším bodem Smrkovina (923m), na kterou dále navazuje hraniční pásmo počínající táhnoucím se svahem Polomky (983m), za níž hned bobtná Malý Polom (1060m) přecházející zcela vlevo do protáhlého Mituřího (859m), od Smrkoviny dopředu se postupně modeluje kapkovitá Obidová (832m) a vzadu, částečně zakrytá stromy, se zvedá ze sedla Plato přilehlá část Travného (1203m).

Z důvodu oplocení soukromého pozemku je značka svedena vpravo do lesa, kde milosrdně stoupá vrstevnicovou pěšinkou na úzký hřebínek a po chvilce vychází u závory v ohybu silnice. Tady také naleznete oranžový cyklo/ski ukazatel Pasička (851m). Na Zimný byste jako cyklisti jeli 2,8km a na vrchol Lysé hory 4,8km, ovšem zde je nutné vzít v potaz, že po asfaltce je výstup o něco delší než po značce. Zatímco cyklostezka vytváří na Pasičce ostrou serpentinu, turistická stezka ukročila pár metrů doleva a škrábe se po kamení lesem šlakovitě vzhůru. Naštěstí se sklon pěšiny postupně mírní a v prostorách plochého bezejmenného vrcholu (929m) už půjdete zcela po rovince. Zakrátko se opět střetnete s asfaltkou, na kterou vystoupíte. Dá se tu spočinout v malém zastřešeném posezení, odkud se již naskýtá pohled na sousední vrch Vysoký Rykali (911m), sedlem Plato oddělený od masivu Travného (1203m), na Mituří (859m), dominantní Malý Polom (1060m) a pár špiček neidentifikovatelných vrchů. Při postupu silnicí výš se pak odhalí také Sulov (942m), část Smrkoviny (923m) a zcela vzadu mezi Sulovem a Polomkou poprvé vystupuje nevýrazná slovenská tisícovka Uhorská (1028m).

Kousek nad odpočívadlem odbočuje značená stezka doleva, aby se vyhnula druhé serpentině. Byť jde o krátký úsek, odráží veškeré typické charakteristiky, které lysohorské stezky mají – je kamenitý a náročně stoupá. Netypické je na něm pouze to, že končí ve svodidlech. Ty je potřeba přelézt, přejít silnici a pokračovat rovně do podobného stoupání. Cestou se střídají pruhy lesa s mýtinami, skrze něž můžete shlížet na nižší kopce kolem sebe. Evergreenem je zde stále Smrkovina (923m) s přilehlým hřebenem Gruně, hraniční pásmo ohraničené Malým Polomem (1060m), dále lépe vyrýsovaná Uhorská (1028m) plus již i několik cizích slovenských hřebínků. Když se dobře zadíváte dolů, spatříte v neposlední řadě též Visalaje s dominantní hranatou budovou hotelu. Čím výše nyní vystoupíte ve směru k Zimnému, tím lépe po pravé straně uvidíte navíc ještě osamocený Travný (1203m) s hustě zalesněnými svahy, po nichž se od paty hory až po vrchol táhne jedinečná Přírodní rezervace Travný (154,85ha). K ceduli Zimný (1080m), jež se ukrývá v závěru lesa, dojdete už téměř po rovince. Za sebou máte 6,5km a před očima poslední 2km.

Jen desítky kroků vás dělí od asfaltového povrchu vozovky, po níž však smí jezdit pouze auta s povolenkou od Ministerstva životního prostředí. Po té se nyní vydáte. Vpravo se odděluje upravovaná běžkařská stezka k Ivančeně a krátce nato nabírá silnice dech ke čtvrté serpentině. Vy ale musíte jít rovně, tzn. sejdete ze silnice na středně stoupající kamenitou pěšinu v koridoru nevysokých smrků, po chvíli opět přejdete silnici a pokračujete podobným terénem vzhůru pod sjezdovku. Samozřejmě se okamžitě začínají otevírat daleké výhledy. Uvidíte podkovu Travného (1203m) s ocáskem Vysokého Rykali (911m), který přechází do Smrkoviny (923m) a dál do Gruně, v popředí toho jsou k vidění Zimný (1080m) a Obidová (832m), v pozadí stojí česko-slovenský hraniční hřeben počínaje již zcela rozeznatelným Sulovem (942m), konče výrazným Malým Polomem (1060m), z něhož se odděluje nejen Mituří (859m), ale také Uhorská (1028m), natěsno k Malému Polomu se tiskne zašpičatělý Čuboňov (1012m), ve větší dálce nelze přehlédnout Velký Polom (1067m) a následný závěr masivu spadající od Skalky (931m) do Jablunkovského průsmyku. Za zmínku stojí také hřebenovka z Malého Polomu přes Kozí hřbet (985m) ku Slavíči, z něhož je vidět jen kousek, ovšem pokračuje přes vlnku Kalužného (993m) za zády Travného k Ropici (1082m) a dále na severozápad. Pozorovat jdou koneckonců ještě i špičky Javorového (1031m) a Kozubové (981m).

Vystoupáváte kamenito-travnatou pěšinou až na plochý hřbet pod sjezdovkou, kde se stezka náhle z nepochopitelných důvodů dvojí a značka vede po levém rameni. Obě cesty se pak spojují u dolní stanice vleku, kde opět navazují na asfaltku a zbylé dvě serpentiny vedou již po ní. Kdo by si to chtěl zkrátit, může to střihnout po příkré sjezdovce. Té se říká jižní, má délku 380m a převýšení 67m. Na přírodním sněhu se zde lyžuje většinou od listopadu do konce dubna. Na Lysé hoře však bývala v provozu ještě i sjezdovka severní o délce 1320m, prý nejlepší a nejtěžší sjezdovka v Beskydech. Fungovala přesně 50 let od roku 1950 do roku 2000, pak zasáhla Správa CHKO a sjezdovka dostala stop, neboť stála v 1.zóně chráněného území. Na vrcholu Lysé hory k ní naleznete samozřejmě i odpovídající zázemí. Jsou zde dva bufety, kamenná ubytovna, dvě dřevěné chaty, stanice Horské služby a meteorologická stanice. Co však nejvyššímu vrcholu Beskyd dominuje nejvíce, je televizní vysílač. Před jeho výstavbou byla na vrchol z Papežova přivedena výše zmiňovaná příjezdová komunikace a spolu s ní byl uložen také vysokonapěťový kabel pro energetickou přípojku. Stavbu podle projektu pražského architekta Trnky realizoval stavební podnik VOKD Ostrava a stavební dělníci byli ubytováni v k tomu účelu zřízené ubytovně Bučina (dnešní bufet Lysá hora). Vysílač byl dokončen na začátku 80.let minulého století a vysílat se odtud začalo 1.3. 1980. Objekt stojí v nadmořské výšce 1313m, je 78m vysoký a tvoří jej tři navzájem spojené části: šestipodlažní budova kosočtvercového půdorysu, do jejíž střechy je vetknut anténní nosič, dvoupodlažní energetické křídlo a východní podzemní křídlo s náhradními zdroji energie.

Lysá hora (1323m) je nejvyšší vrchol Beskyd, o 47m vyšší než sousední druhý nejvyšší vrchol Smrk (1276m). Jako Lissa huera se objevuje ve starých listinách již v roce 1261, ale její význam vzrostl až s rozvojem turistiky ke konci 19.stol. Vedly se o ni dlouholeté boje, neboť se nacházela na území Slezska, byla majetkem frýdeckého panství, odkud se od posledního šlechtického držitele, hraběte Jana Pražmy, dostala do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů habsburské císařské rodiny. Někdy před rokem 1870 vybudovala Těšínská komora na Lysé hoře těsně pod vrcholkem dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo koňmo přijíždělo hlavně v době honů. Masiv Lysé hory se rozjíždí do čtyř hlavních rozsoch, severní se jmenuje Malchor, jižní Kobylanka, východní Zimný a západní Lukšinec, údolí tvoří řeky Mohelnice, Řečice a Ostravice. Hora je přístupná ze všech stran mnoha pěknými trasami a z vrcholu se naskýtá kruhový výhled. Návštěvníkům tu slouží tři panoramatické mapky s popsanými vrcholy, jedna stojí pod bufetem nad jižní sjezdovkou a sleduje slovenské horizonty, druhá se nachází u nejvyššího bodu a je obrácena k Radhošťskému hřbetu a nakonec třetí mapu najdete nad severní sjezdovkou a shlédnete od ní celé Ostravsko. Mezi bufety se pak podívejte na rozcestník Lysá hora (1323m), podle něhož můžete pokračovat po červené 8,5km do Ostravice, po modré 11km do Frýdlantu n.O. nebo po žluté 7km k hrázi Šance či 7km do Krásné.