Visalaje, hot., BUS (780m) – Ježánky (750m) – Muroňka (712m) – Vyšní Mohelnice (725m) – Zimný (1080m) – Lysá hora (1323m)

Červená trasa z Visalají na Lysou horu je dlouhá 8km a jde o druhou nejoblíbenějí výstupovku. S podporou asfaltové cesty se dá považovat za trasu nejjednodušší a dík horským osadám i nejmalebnější. Jednoduchá však rozhodně není a místy dá i zabrat. Odměnou vám budou občasné pohledy k vrcholu, výhledy na hraniční hřeben, později na Malou Fatru a Tatry. Trasa je vhodná pro pěší, leč pozor je třeba dávat i na cyklisty.

* * *

Visalaje jsou situovány na vyvýšeném zakončení 12km dlouhého údolí mezi Lysou horou a Travným. Podle vyprávění byl kdysi na tudy procházející pašerácké stezce z Rakousko-Uherska do Polska portáši lapen pašerák a pro výstrahu pověšen. Špatně pověšený oběšenec však nadával (lál) kolemjdoucím a ti pak říkali, že tam visí a laje, hovorově visa laje. Odtud Visalaje. Visalaje se staly vyhledávanou turistickou oblastí a pro svou přístupnost a krásné okolí se staly místem budování četných rekreačních chat. Výstavbu starého hotelu Visalaja navrhnul právník Dr. Otto Brůll se svým přítelem Dr. Josefem Schornsteinem, projektoval ji arch. Knobloch a stavět ji započal místní občan Antonín Uher z peněz pana Brůlla. Název Visalaja prý ale nepochází z uvedené místní pověsti. Pánové jej totiž údajně převzali z názvu jakési alpské vesničky. Hotel měl sloužit k přenocování turistů i s možností ustájení dobytka tehdy početných handlířů. Před dokončením však zkrachoval. Koupil jej pan Hrnčíř a od něj pan Rumian, děda dnešního majitele. Hotel byl otevřen roku 1932. Dr. Schornstein tímto místem i poté často procházel nebo sjížděl na lyžích z Lysé hory, což se mu nakonec stalo osudným a při jednom sjezdu roku 1936 se nárazem o strom zabil. V roce 1972 byla dokončena stavba betonového hotelu Visalaje. Projekt tohoto nového hotelu zpracoval podnik Hutní projekt, stavbu provedly Pozemní stavby Třinec v celkovém nákladu 12mil.Kčs, interiér pak vyšel na více než 1mil.Kčs.

Pár kroků od autobusové zastávky stojí ukazatel Visalaje, hot., BUS (780m), na němž visí směrovky pro zelenou značku směr Plato (2,5km), opačně na Gruň (3,5km) a spolu s červenou značkou také 0,5km k rozcestí Ježánky. Hrot šipky ukazuje dozadu na parkoviště a dál po pěšině podél lesa. Vystoupáte na malý bezejmenný hrbol (780m), na jehož obnažené východní straně se nachází lyžařský vlek a sjezdovku rozdělují prameny Ježonského potoka. Odtud lze také prvně spatřit státní hranici táhnoucí se po horském hřebeni. Nejdříve ve směru pěšiny vystupuje mohutná zalesněná Smrkovina, kterou tvoří dva vrcholy, z nichž ten viditelný a vyšší nemá žádné jméno a měří 957m. Druhý měří 924m. Vlevo za Smrkovinou se velmi nenápadně krčí Sulov (943m), na jehož odvrácené straně se nachází známé středisko Bílý kříž, přes sedlo se dál zvedá Polomka (984m) a hned za ní Malý Polom (1061m) s čupřinou stromů na Nad Kršlí (1002m), na niž navazuje táhlý hřeben Mituřího, jehož nejvyšší bod (898m) nemá název.

Krátkým mírným sestupem přijdete na lesní křižovatku Ježánky (750m). Odtud se rozebíhají do všech stran nejrůznější trasy. Zelená pokračuje 3km na Gruň, žlutá míří 1,5km k Surovcovi, modrá tudy jen prochází na cestě od 9,5km vzdálené přehrady Šance nahoru 2km na Bílý kříž a hlavní červená značka půjde 3km do osady Vyšní Mohelnice. Jedná se však o starší rozcestník, takže ještě nezohledňuje, že na trase přibyla Muroňka vzdálená 1,5km.

Červeno-modrá stezka prochází mini sedýlkem, za nímž se modrá odděluje a rychle spadá do údolí potoka Řečice. V zemi byste tu našli 2 staré hraniční kameny se značkou HF (Frýdecké panství) a též informační panel o Přírodní památce Obidová (7,2795ha). Ta totiž představuje nejcennější beskydské rašelinné louky (sihly) v mělké podhřebenové sníženině v pramenné oblasti potoka Kumorovec. Vyhlášena byla 1.5. 1991. Předmětem ochrany jsou společenstva rašelinných luk s řadou vzácných, ohrožených a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Na mokrých loukách převažuje mokřadní vegetace, bohatě je vyvinuto mechové patro, které tvoří zejména rašeliníky a ploníky, z dalších mechorostů zde roste např. štírovec prostřední či vzácný štírovec závitkolistý. Jedním z nejcennějších druhů vázaných na zamokřená místa s porosty rašeliníků je rosnatka okrouhlolistá. Zdejší populace je nejpočetnější na území CHKO Beskydy, patří však také k nejohroženějším (na několika beskydských lokalitách již vymizela). Další silně ohrožený druh květeny ČR, všivec bahenní, tvořil ještě na počátku 90.let 20.stol. populaci čítající několik stovek rostlin, v posledních letech lze nalézt sotva několik desítek. Dosud hojný je všivec lesní, z orchidejí prstnatec májový a prstnatec Fuchsův pravý. Na lokalitě nacházejí vhodné životní podmínky též ohrožené druhy obojživelníků jako čolek karpatský, čolek horský, kuňka žlutobřichá a skokan hnědý. V potůčku protékajícím územím žije vranka pruhoploutvá a pstruh obecný. Vlhké louky v údolí jsou součástí biotopu četných druhů ptáků. V minulosti bylo území hospodářsky využíváno pouze extenzivní pastvou hovězího dobytka a kosením. Později se na loukách intenzivně pásly jalovice, což značně poškodilo cenná rostlinná společenstva. Na mnoha místech došlo k úplnému vymizení bylinného porostu. V současné době se provádí řízené hospodaření, louky jsou pravidelně koseny v přesně stanoveném termínu. Součástí péče je také obnova a údržba několika tůní k rozmnožování obojživelníků.

Při vstupu na rozsáhlou horskou louku si nezapomeňte všimnout vršku Lysé hory (1324m), který na vás krátce vykoukne. V mírném svahu tu stojí pár rodinných domků, nad nimiž se v dáli zvedá hora Travný (1203m). Travnatá pěšina míjí osamělou plaňku a vystoupává skrz bránu stromů u jednoho z domů k okraji lesa s chatou na kótě 768m.n.m. Při pohledu nazpět shlédnete osadu Obidová, Travný a po pravé ruce oba vrcholy zmiňované Smrkoviny.

Čeká vás ostřejší zalesněný svah dolů, jenž odděluje osadu Obidová od osady Muroňka. Při sestupu opatrně využívejte obnažené kořeny stromů jako schodů. Široká zpevněná cesta následně míjí pár chalup, téměř po rovince překoná nenápadné návrší (736m) ve vzrostlém smrkovém lese a klesá do obydlenější části Muroňky. Z kraje lesa lze opět vidět vrchol Lysé hory (1324m), tentokrát i s rozsochou Zimný (1080m). Střed lučinaté Muroňky tvoří malé sedýlko, pod nímž bystré oko spatří skrytou vodní nádržku. Ta je prameništěm 12,9km dlouhé pstruhové říčky Mohelnice s plochou povodí 40,5 km2, jež se v Raškovicích vlévá do Morávky. Podél vody sem asfaltkou přibíhá zelená turistická značka ze Zlatníka (2km), aby ve směru šipek rozcestníku Muroňka (712m) spolu s červenou značkou pokračovala 1km na Vyšní Mohelnici.

Štěrkovitá polňačka středně stoupá do zákruty s výhledem na Smrkovinu a úbočí Obidové (832m) nad Muroňkou. Nato vstoupí do lesa, aby pozvolným stoupáním a krátkým klesáním po uježděné lesní cestě překonala podvrcholovou část bezejmenného vršku (750m) dotčeného těžbou. Okraj Vyšní Mohelnice s malým hospodářstvím dává znova možnost pohlédnout vzhůru na vrchlík Lysé hory, na níž o 5km později stanete. Ze sedla s rozcestníkem Vyšní Mohelnice (725m) lze průzorem údolí zahlédnout i Travný. Po asfaltce se tudy kdysi dalo sejít na Zlatník, než byly soukromé pozemky oploceny a zelená turistická značka musela být přeložena na Muroňku. Na Zlatník jsou to proto dnes 3km. Opačným směrem vede zelená značka 2km na Těšiňoky. Červená má za sebou 3km a 3km teď pošlape na Zimný.

Stejně jako všechny předcházející osady spadá Vyšní Mohelnice pod katastr Krásné. V minulosti kvůli rozsáhlosti obce vyvstala nutnost decentralizovat školství, a proto sem od roku 1848 začal docházet prostý tkadlec Josef Chovanec vyučovat čtení tak, že navštěvoval jednotlivé chalupy, a když obec najala zvláštní světnici, nastěhoval se do ní i se svými dvěma kozami a tkalcovským stavem. Za výuku každého dítěte dostával měsíčně 16 krejcarů a někdy pár záhonů osázených brambory nebo lnem. První zděnou školu postavila obec ve Vyšní Mohelnici roku 1878.

Zpevněná cesta míří mezi lukami středně nahoru, odkud se otevírá trochu širší rozhled než dosud. Orientačně jasná je Smrkovina (924m), která napravo přechází do pidi vršku Kozlena (886m) v hřebeni obecně známém jako Gruň a nalevo od Smrkoviny vystupují hraniční vrchy Polomka (984m) či Malý Polom (1061m). Vyšní Mohelnice je rozsáhlá oblast rozdělená návrším s chalupou, u níž ve vidlici cest odbočí zelená značka doleva a červená vpravo. Následuje rychlý sešup do druhé části osady a přesun kolem pastviny s výhledem na pár starých chalup a horu Obidová (832m). Některé zdroje uvádí, že se hora dřív jmenovala Obětová podle pohanských rituálů, jež se zde údajně odehrávaly. Důkazy o tom však nejsou. Na nižším severním výběžku (774m) Obidové se podle písemných pramenů nacházela od poloviny 17.stol. vojenská pevnůstka (tzv. šance) určená k obraně hranic a obchodní stezky směřující údolím říčky Mohelnice na Bílý kříž, po níž proudila mezi Moravou a Uhrami například pošta. Z šancí Obidová nad Zlatníkem se bohužel nic nedochovalo.

Značka se ještě před prvními chatami ostře lomí doleva do svahu a náročně stoupá stezkou mezi lukami k dřevěnicím pod lesem. Shora se naskýtá fakt hezký výhled. Napravo se táhne Gruň se svým nejdominantnějším bodem Smrkovina, na kterou dál navazuje hraniční pásmo počínající obloukem Polomky, za níž hned bobtná Malý Polom, přecházející zcela vlevo do protáhlého Mituřího. Od Smrkoviny dopředu se postupně modeluje kapkovitá Obidová a vzadu, částečně zakrytá stromy, se ze sedla Plato zvedá přilehlá část Travného.

Značka je svedena pod stodolou do lesa, kde milosrdně stoupá vrstevnicovou pěšinkou na úzký hřebínek a po chvilce vychází u závory v ohybu silnice. Tady také naleznete oranžový cyklo/ski ukazatel Pasička (851m). Na Zimný byste jako cyklisti jeli 2,8km a na vrchol Lysé hory 4,8km. Zde je ovšem nutné vzít v potaz, že po asfaltce je výstup o něco delší než po značce. Zatímco silnice vytváří na Pasičce ostrou serpentinu, červená trasa ukročila jen pár metrů doleva a škrábe se kamenitou stezkou lesem šlakovitě vzhůru ke kótě Huserka (929m). Poté se sklon pěšiny mírní a zakrátko již skočíte zpátky na asfaltku. O pár desítek metrů dál se dá spočinout v malém zastřešeném posezení.

Kousek nad odpočívadlem odbočuje značená stezka doleva, aby se vyhnula druhé silniční serpentině. Byť jde o krátký úsek, odráží veškeré typické charakteristiky, které lysohorské stezky mají – je kamenitý a náročně stoupá. Netypické je na něm pouze to, že končí ve svodidlech. Ty je potřeba přelézt, přejít silnici a pokračovat rovně do delšího takového stoupání. Lesní část nedává šanci k žádným výhledům, ale už za chvíli vyjdete na dlouhé široké světlině. Stoupání do svahu pod Zimným je náročné a plné rozvolněných kamenů. Pokud však vyjdete až nahoru pod les, budete odměněni krásným výhledem do česko-slovenského pohraničí. Evergreenem je zde stále Smrkovina (924m, 957m) s přilehlým hřebenem Gruně (886m), hraniční pásmo ohraničené Malým Polomem (1061m), vyrýsovaná Uhorská (1029m) plus několik cizích slovenských hřebínků. Když se dobře zadíváte dolů, spatříte též Visalaje s velkou hranatou budovou hotelu. Lépe uvidíte také na Travný (1203m) s hustě zalesněnými svahy, po nichž se od paty hory až po vrchol táhne jedinečná Přírodní rezervace Travný.

Lesní pěšina nad holinou rychle zmírňuje do rovinky a podchází geografický vrchol Zimného (1080m). Turistický ukazatel Zimný (1080m) visí po pravé straně na stromě až téměř v závěru tohoto úseku. Směrovky tvrdí, že jste ušli 6km a k vrcholu Lysé hory (1324m) zbývají poslední 2km. Doběhněte tedy k silnici, po níž smí jezdit pouze auta s povolenkou a pokračujte středním stoupáním jakoby k cyklo/ski rozcestníku, kudy byste se v zimě dobrali po upravované běžkařské trati k Ivančeně. Silnice nabírá dech ke čtvrté serpentině, jenže vy musíte rovně kamenitou stezkou do lesa, středně stoupat, po chvilce znova přejít silnici a vyšlapanou kamenitou stezkou odrostlým lesem stoupat až k výhledům na Gigulu. Gigula je archaické označení vrcholového útvaru Lysé hory, jenž byl v minulosti holý a tvarově připomínal velbloudí hrb. Stoupání je teď mírné a dá vám šanci kochat se pohledem na televizní vysílač, turistickou chatu Maraton a Bezručovu chatu patřící Klubu českých turistů.

Pohoda končí u dolní stanice starého nefunkčního vleku. Místní si výstup zkracují po bývalé sjezdovce, které se říká jižní. Má délku 380m a převýšení 67m. Na přírodním sněhu se tu lyžovalo většinou od listopadu do konce dubna. Na Lysé hoře však bývala v provozu ještě i sjezdovka severní o délce 1320m, prý nejlepší a nejtěžší sjezdovka v Beskydech. Fungovala přesně 50 let od roku 1950 do roku 2000. Pak zasáhla Správa CHKO a sjezdovka dostala stopku, neboť stála v 1.zóně chráněného území.

Turistické značení sleduje středně stoupající silnici s jedním krátkým výhledem na přehradu Šance. Poté se stočí do zatáčky pod Bezručovou chatou, přetne horní část jižní sjezdovky, odkud se znova podívá na slovenské horizonty, udělá kličku pod vysílačem, potká chátrající budku při horní stanici vleku a vyjde na prostranství mezi chatami. Závěrečný rozcestník Lysá hora (1323m) ční zapíchnutý v břehu nad zídkou přímo před vámi. Červenými hroty ukazuje 8km na Visalaje, 7km do Ostravice, modrým hrotem 11km do Frýdlantu n.O., žlutými hroty 7km na hráz Šance a 6km do Krásné. Na konci si nenechte ujít finální výstup k betonovému sloupku s hladícím bodem, jenž stojí symbolicky v nejvyšším bodě kopce.

Lysá hora (1324m) je nejvyšší hora české části Beskyd. Jako Lissa huera se objevuje ve starých listinách již v roce 1261, ale její význam vzrostl až s rozvojem turistiky ke konci 19.stol. Hora byla součástí frýdeckého panství, odkud se od posledního držitele Frýdku, hraběte Jana Pražmy, dostala do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů habsburské císařské rodiny. Někdy před rokem 1870 vybudovala Těšínská komora na Lysé hoře těsně pod vrcholkem dřevěnou loveckou boudu, kde panstvo koňmo přijíždělo hlavně v době honů. Mezi českými a německými organizovanými turisty se vedly dlouholeté boje o vliv nad Lysou horou, jež vedly k vybudování dvou sousedících útulen. Obě lokace však podlehly zhoubným požárům, ta německá dokonce vícekrát a blahé paměti na ní stál i umakartový bufet, dříve sloužící jako ubytovna pro stavební dělníky, kteří se podíleli na výstavbě televizního vysílače. Na jejím místě stojí od roku 2016 soukromá turistická chata Emil Zátopek – Maraton. Původní Bezručova chata vyhořela v březnu 1978. Než byla v roce 2015 dokončena nová Bezručka, posloužila KČT provizorně jako bufet bývalá konírna. Bufet Šantán měl nakažlivě přátelskou atmosféru, která se přenesla na celou Lysařskou komunitu. Mimo ně stojí na nejvyšším vrcholu Moravskoslezských Beskyd meteorologická stanice, stanice Horské služby, jedna podniková chata, staveniště na místě druhé podnikové chaty a kamenná útulna Emil Zátopek - Desítka z roku 1933 známá spíše jako Kameňák. Projdete-li se po obvodu vrchu, získáte kruhový výhled, popsaný detailně na třech panoramatických mapách. Mimochodem, ta asfaltová cesta byla na vrchol přivedena z Papežova ještě před výstavbou vysílače a spolu s ní byl do země uložen vysokonapěťový kabel pro energetickou přípojku. Stavbu vysílače podle projektu pražského architekta Trnky realizoval stavební podnik VOKD Ostrava. Vysílač byl dokončen na začátku 80.let 20.stol. a vysílat se odtud začalo 1.3. 1980. Objekt stojí v nadmořské výšce 1313m, je 78m vysoký a tvoří jej tři navzájem spojené části: šestipodlažní budova kosočtvercového půdorysu, do jejíž střechy je vetknut anténní nosič, dvoupodlažní energetické křídlo a východní podzemní křídlo s náhradními zdroji energie.