Bílý kříž (905m) – Nad Klokočovem (960m) – Malý Polom, sedlo (990m)

Na samém okraji Beskyd, na hranici mezi Českou republikou a Slovenskem, se nachází nenápadný vrch Sulov, z něhož se rozbíhají do 3 stran 3 horské hřebeny. SZ-ním směrem se dá přejít přes Visalaje na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd, na jih byste přes tzv. Zadní hory došli až na hřeben Javorníků a na severovýchod se táhne cesta přes Malý a Velký Polom až k česko-slovensko-polskému trojmezí. Tento popisek se soustřeďuje na 5km dlouhý úsek z Bílého kříže na Malý Polom. Ideální je pro pěší nebo běžkaře, oblíbili si ho však i cyklisti na horských kolech. Krásné výhledy zaručeny.

* * *

Na Bílý kříž se lze nejsnáze dostat z Visalají nebo ze Starých Hamer. Od soutoku Černé a Bílé Ostravice se nahoru víceméně podél toku Černé Ostravice šplhá zhruba 8km dlouhá příjezdová komunikace. Výčet příchozích značených tras: Žlutá turistická značka plus cyklostezka z Gruně (3,5km), podobně spolu s modrou značkou cyklostezka z Masarykova údolí (11,5km), dále zelená ze Starých Hamer (10km), druhá zelená z Morávky (4km), žlutá z Vrchpredmieru (3km) a nakonec hřebenová červená od hraničního přechodu Konečná (6km).

Bílý kříž dostal jméno po skutečném bílém kříži, jenž stojí na jeho okraji. Podle pověsti tady skupina pašeráků tabáku okolo roku 1830 zavraždila jednoho z hlídkujících celníků. Nad jeho hrobem byl pak vztyčen kříž z bílých, čerstvě ostrouhaných smrkových žerdí, které na bezlesém hřebeni svítily do dálky. Koncem 19.stol. si horskou enklávu se 6 chalupami a úchvatným kruhovým výhledem oblíbili turisté. Německý spolek Beskidenverein využil příležitosti, v roce 1894 si nejdříve pronajal a později úskokem získal jednu z usedlostí, kde 3.4. 1902 otevřel první turistickou útulnu. O 5 let později koupili Němci druhou usedlost a naplánovali výstavbu zcela nového moderního hotelu. Dne 5.7. 1914 proběhlo za přítomnosti spřátelených turistických organizací slavnostní položení jeho základního kamene, avšak pár dní nato vypukla 1.sv. válka, jež realizaci stavby oddálila o celých 10 let. Navzdory sílícím protiněmeckým náladám se 13.9. 1924 otevřel na Bílém kříži moderní třípatrový hotel Weisse Kreuz. Osud všech těchto budov se však již dávno uzavřel. První v září 1927 vyhořela, druhá zchátrala a hotel v noci na 19.1. 1936 podlehl mohutnému požáru. Zůstaly jen kamenné sklepy, na nichž Němci okamžitě začali stavět nový hotel, neboť jim mezitím v sousedství vyrostla česká konkurence. Návrh funkcionalistického Berghotelu zpracovali renomovaní architekti, manželé Elly a Oskar Oehlerovi, stavbu provedla firma Aloise Pixe z Moravské Ostravy a otevíralo se 12.10. 1937. Josef Daněk, dlouholetý nájemce staré útulny Beskidenvereinu, si Bílý kříž oblíbil natolik, že s rodinou na horách zůstal, odkoupil další původní usedlost a na získaných pozemcích pod cestou si postavil soukromý roubený dům. Když v roce 1925 zemřel, požádala vdova Veronika o udělení hostinské a výčepní koncese. Vyvolala tím nevoli nejen u Beskidenvereinu, ale i u starohamerského zastupitelstva, které považovalo 7 stávajících hostinců a útulen na svém katastru za dostačující. Vdova se však nedala odbýt, oslovila českou Župu beskydských turistických spolků a díky jejich intervenci nakonec koncesi získala. Útulna U Daňků se stala prvním opěrným bodem českých turistů na Bílém kříži. V roce 1930 předala paní Daňková vedení útulny svému synovi Aloisovi Rolnému, který následujícího roku realizoval přístavbu sálu s verandou a výčepem dle projektu Jana Pohla. Týž frýdecký architekt zároveň vypracoval plán na dvoupatrový ubytovací dům Sulov pro manžele Annu a Viktora Liwovy z Bohumína, jimž Rolný prodal pozemek v těsné blízkosti své útulny. Němec Liwa až do roku 1937 hotel Sulov pronajímal, poté jej krátce vedl sám a když mu ho po 2.sv. válce zabavili, Alois Rolný objekt stavebně propojil se svou útulnou a učinil z něj jediné aktuálně funkční turistické zařízení na Bílém kříži. Hotel Baron, stojící na slovenské straně osady, si 30.4. 1933 otevřel třanovický rodák Josef Baron, vrchní číšník a nájemce hotelu Weisse Kreuz. Sám nebyl příliš majetný, ale oženil se s bohatou ženou z Těšínska, která přišla na Bílý kříž jako turistka. A protože byla Anežka Baronová velmi zbožná, nechal jí manžel nad hotelem postavit také kamennou kapli sv. Cyrila a Metoděje, v níž v 50.letech asi týden sloužil bohoslužby kněz Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II. Kolečka destruktivní komercializace dříve úplně obyčejné horské osady Bílý kříž se roztočila po 2.sv. válce, kdy stát rozhodnul o znárodnění německých majetků. Do Berghotelu i do Hotelu Baron byli dosazeni rychlokvašení národní správci, kteří je přejmenovali na Hotel Bílý kříž a Hotel Kysuca, a ze stávajících objektů vytvořili středisko odborářské rekreace se stále naplněnými kapacitami. Letní turnusy byly dvoutýdenní, zimní týdenní. Lidé chodili na túry, v zimě využívali okolní sjezdovky i běžkařské tratě. Desetiletí bez patřičných investic se však podepsaly na celkovém stavu lokality. Pozůstatky prvních německých útulen zarostly lesem, stejně jako jedna z komunistických sjezdovek. Berghotel byl před pár lety opraven a adaptován na apartmánový dům Bílý kříž. Hotel Baron byl sice ještě donedávna provozován, už by ale rovněž potřeboval zásadní rekonstrukci, stejně jako jeho rozpadající se terasa či hřiště. Záhadná bouda pod hotelem je torzo horní stanice kdysi moderního kotvového vleku, jenž byl pro nedostatek sněhu na jižní sjezdovce v roce 1973 (po pouhých 13 letech provozu) rozebrán. Pozitivní změny se naštěstí dějí na hotelu Sulov, který právě prochází částečnou obnovou. Před rekonstrukcí vznikl naproti jeho vchodu dočasný bufet s velmi jednoduchým, zato příjemným zázemím a i náletová křoviska v jeho okolí postupně mizí, takže se znova otevírají dříve fantastické daleké výhledy, díky kterým se Bílý kříž stal kdysi tak oblíbeným turistickým cílem. Chcete-li se rozhlédnout po kraji, zatím nejlepší výhledové místo se nachází u pomníčku vedle stávajícího dětského vleku. Spatříte úzké údolíčko Černé a Bílé Ostravice, hřeben Gruně, vrcholek Smrku (1276m), Vsetínské Beskydy s Vysokou (1024m), Javorníky a z pár míst od hotelu Baron bývá občas vidět i Malá Fatra.

Cedulky rozcestníku Bílý kříž (905m) visí na stromě při horním konci horské osady. Spodní konec má rozcestník vlastní. Jmenuje se Súľov (870m) a vzdálenost mezi čimi činí 500m. Osadu rozděluje úzká asfaltová silnice. V její spodní části stojí většina budov včetně hotelu Sulov, dále je tu panoramatická mapa, od níž však není skoro žádný výhled a ke všemu zobrazuje výhled z jiného, výše položeného bodu osady, a mezi křovisky chátrá starý bazén. Těsně nad silnicí, hned naproti hotelu Sulov, vytéká pramen Černé Ostravice, resp. jeden ze tří pramenů Černé Ostravice. Poznáte jej podle pitvořící se dřevěné žáby. Skutečný vývěr se však ukrývá pod skruží ve výše položeném hájku. Druhý pramen, některými hydrogeology upřednostňovaný, byste nalezli ve spodní části Bílého Kříže a ten třetí v úbočí Smrkoviny. Celková délka toku Ostravice činí 65,1km a její „podsúľovský“ pramen vytyčoval historickou zemskou hranici Moravy a Slezska, která dále oscilovala kolem celého toku Ostravice.

Červená značka se stáčí kolem stromu s rozcestníkem a vybíhá do svahu po příjezdové silnici k apartmánovým domům. Míjí teprve před pár lety postavenou dřevěnou zvoničku, náhražku zvonice, jež stávala opodál u vyhořelé turistické útulny z konce 19.stol. S rozvojem turismu na konci 19.stol. se stala vítanou atrakcí a kdokoliv si na její zvon mohl za 20 krejcarů kdykoliv zazvonit. S výstavbou nového hotelu Bílý Kříž v roce 1924 však vzala zvonice za své. V blízkosti hotelu byla vystavěna nová dřevěná zvonička, ne však kopie té staré. Ta současná se vzhledově i lokací odkazuje na onu druhou zvoničku. Od ní a především pak z terasy hotelu se naskýtají první daleké výhledy. Těžko v té změti hřebenů rozeznat, co je co. Dominantní, jakoby zborcená silueta úplně vpravo je Smrk (1276m) s předvrcholem Malý Smrk (1174m). Na něj navazují neforemné hrby Kněhyně (1257m) a Čertova mlýna (1205m) a v popředí se táhne hřeben Gruně s vrcholy Smrkovina (924m) a Kozlena (886m) - to je ta s loučkou a domkem. Mezi nimi vyčuhuje Těšíňočka (919m). Více doleva se objevuje trojice Klubovec (838m), Trojačka (981m), Javořina (832m) se svými menšími sousedy. Následuje šikmá rýha údolí Bílé Ostravice, nad jejímž koncem se vypíná jediná tisícovka Vsetínských vrchů, hora Vysoká (1024m). Ještě více nalevo je situován hraniční hřeben Zadních hor s Kyčerou (832m), hřebenovým Beskydem (900m) a Bobkem (871m). Za nimi v dálce navazuje na masiv Vysoké sedlo s chatou Třeštík a na kopci Čarták (953m) stojící rozhledna Súkenická. Podaří-li se vám dohlédnout ještě o kousek více doleva, rozeznáte v záplavě podobně vyhlížejících hřebínků i Veľký Javorník (1071m). Ostatně Javorníky a jejich slovenský kopcovitý předvoj lze shlédnout dobře také od hotelu Kysuca nebo z kraje lesa na horním konci osady. Kompaktní Javorníky jsou výrazně ukončeny Hričovcem (1059m), odkud se rozpadají do četných, relativně samostatných kopečků o nadmořské výšce 950m a méně. Jejich směrem možná uvidíte vzdálené Strážovské vrchy či Malou Fatru.

Od českého apartmánového domu Bílý kříž vede široká pěšina středně do kopce, krajem lesa až ke slovenské kamenné kapli sv. Cyrila a Metoděje. Státní hranice probíhá pár metrů před ní a míří na vrchol Sulova (943m). Značená turistická stezka podchází vrcholek po jeho slovenském úbočí, načež se s hranicí opět setkává a nyní již vede přímo po ní. Je široká, prašná, sem tam kámen. V lokalitě Zadná Lúčka minete malebnou roubenku s výhledem na Lysou horu (1323m), dále zde stojí malé odpočívadlo a informační cedule s nástinem dějinných událostí spjatých s Bílým křížem. Píše se tu, že jeden z opakovaně obnovovaných bílých křížů vydržel ve zdejších povětrnostních podmínkách neuvěřitelných 114 let od roku 1878 do roku 1992 a pahýl z něj je na ukázku zasazený vedle odpočívadla.

Stezka mírně stoupá, když tu náhle značka odbočí vlevo a sbíhá kamsi dolů k jedné chalupě. Ale nebojte se. Hřebenové pěšině se zkrátka jen postavil do cesty hrbol s enklávou Vilémovice, který musela obejít. Však se taky hned vrací nazpět, chvíli se mírně vlní lesem a ten s přibývající nadmořskou výškou řídne. Jak stoupáte středně vzhůru kamenitou cestičkou na Polomku, mladé stromy se občas rozestoupí a naznačí panoramatické výhledy na české území. Dnes již není možné shlédnout z jednoho místa vše, takže jak se budete škrábat nahoru, v mezeře jednou spatříte Lysou horu (1323m) s vysílačem, jindy blíže situovaný Travný (1203m) s bočním ramenem Vysokého Rykali (912m), asi nejčastěji bývají vidět menší hřbítky v povodí řeky Morávky jako Míšáci (797m), Mituří (859m) či Okrouhlice (817m), výrazný je blízký zaostřený vršík bez jména (767m), pod nímž se rozkládá horská osada Byčinec, vzadu se roztahuje dlouhý mohutný hřbet Slavíče (1055m) a nejdále se vlní hřeben Prašivé s trojvrším Kotař (861m), Lipí (902m), Ropička (918m).

Na malém plácku 260m před vrcholem leží rozpadlé odpočívadlo. Nad ním se nachází pár míst s lepšími výhledy až ke Smrku (1276m) nebo z opačné strany na Kozubovou (981m). Poté pěšinu obestoupí vzrostlejší stromy a výhledům je konec. Překonáte nenápadný nejvyšší bod Polomky (984m), odtud středně sklesnete do plochého sedla a víceméně rovinkou docílíte ukazatele Nad Klokočovem (960m). Byť je značená stezka společná pro Česko i Slovensko, typ značení je český, a proto se lze dočíst nikoliv časový údaj o délce pochodu k následujícímu ukazateli, jak to bývá zvykem na Slovensku, nýbrž je zde uvedena kilometráž. Po červené 3km směrem doleva je situovaný Bílý kříž, 9km hraniční přechod Konečná a 23km daleko je to na hraniční přechod Bumbálka. Vpravo půjdete 2km na Malý Polom, 10,5km na Velký Polom nebo 18,5km do Mostů u Jablunkova.

Pár set metrů budete nyní mírně stoupat širokou hřebenovou pěšinou k Malému Polomu. To je vrchol vysoký 1061m, o němž se ví většinou jen to, že je zalesněný a že přes něj vede státní hranice. Byť na Malém Polomu nenaleznete nic víc než les, byl o jeho přechod svého času velký zájem. Dělo se tak počátkem 2.sv. války, kdy se stal trojmezím Protektorátu Čechy a Morava, Slovenského štátu a Polska, ještě předtím, než Polsko zabrali Němci. Po obsazení Československa Hitlerem roku 1939 odcházelo přes osadu Bílý kříž do zahraničí hodně našich lidí, hlavně vojáků. Na jejich převádění se podílel i Jan Kokeš, číšník u Daňka (dnešní hotel Sulov) na Bílém kříži. Host dal znamení tím, že položil na stůl pětadvactník lvíčkem nahoru. Nemluvilo se, domlouvalo se jen posunky. Kokeš předal „turisty“ Slovákovi Machovi a ten je převedl přes Malý Polom do Polska. Mimochodem, Malý Polom za války nebyl trojmezím prvně v dějinách. Kdysi se na jeho vrcholu nacházel velký trojúhelný hraniční kámen s písmeny S (Silesia), M (Moravia) a U (Ungaria) a pod těmito písmeny byly ještě další značky HH (panství hukvaldské), HF (panství frýdecké) a HB (panství bytčanské). Dnes je Malý Polom zajímavý snad už jen tím, že se po jeho slovenském úbočí roztahuje přírodní rezervace se zbytky přirozených lesních společenstev. A hranice této rezervace se započíná právě v místě, kde se červená značka odtrhává od hřebene a míří kamsi vlevo do lesa.

Lesní pěšinkou scházíte do prameniště potoka Lučka, jenž se o pár kilometrů dál, poblíž rozcestí U Bebků, vlévá do řeky Morávky. Stékají tudy kousek od sebe 3 drobné potůčky bez pevného koryta, tudíž bylo nutné překrýt rozbahněné brody stlučenými lávkami. Za posledním širokým brodem počíná vyšlapaná lesní pěšina nakrátko stoupat a schází z úbočí ke staré lesní asfaltce. Tady vyjdete z lesa na cestu, mrknete přes stromy na bok Slavíče a mírným až středním klesáním dosáhnete závěrečného rozcestníku Malý Polom, sedlo (990m). Za sebou máte 5km a před sebou modré odbočky do Horní Lomné (4,5km) či na Kozí hřbety (2,5km), případně opět zamíříte na hřeben a po červené (16,5km) dojděte do Mostů u Jablunkova.