Velký Sošov, vrchol (886m) – Hluchová, Setinka, BUS (481m)

Žlutá spojnice mezi hřebenem Velkého Sošova a údolím Hluchové, potažmo obcí Nýdek, má délku pouhé 3km, přesto se i z ní naskýtají zajímavé výhledy na okolní vrcholy. Dominantní je pohled na Velkou Čantoryji a Javorový. Lesní stezka je schůdná pro pěší, možná i pro odvážnější cyklisty, avšak rozhodně její použití nedoporučuji po dešti, neboť bývá značně bahnitá.

* * *

Slezské Beskydy, někdy též Těšínské Beskydy, jsou horským pásmem vnějších západních Karpat. Řeka Wisła je rozděluje do dvou jednotek – pásmo Čantoryje s nejvyšším vrcholem Velká Čantoryje (995m) na západě a pásmo Baraniej Góry s nejvyšším vrcholem Skrzycne (1257m) na východě. Hřeben Čantoryje se táhne ze severu na jih od Tulu (621m), přes Velkou Čantoryji (995m), Velký Sošov (886m), Cieślar (921m), Malý Stožek (843m), Velký Stožek (978m) až na Kyčeru (990m), zde hřeben ubíhá směrem k východu k Istebné a končí vrchem zvaným Młoda Góra. Z hlavního hřebene směrem do údolí Wisły vystupují nenápadné hřbety, které tak vytvářejí jednotlivá údolí s názvy Poniwiec, Gahura, Jawornik, Dziechcinki a Labajov. Na české straně vybíhá z Małe Czantoryje (865m) směrem k řece Olši rozsocha s hraničními vrchy Ostrý (709m) a Vróżna (579m). Z Velkého Stožku vybíhá směrem k severu asi 8km dlouhý hřeben vytvářející údolí říčky Hluchová a kulminující vrcholem Loučka (835m). Pro tuto část Slezských Beskyd je charakteristické, že žádný z vrcholů nepřesahuje 1000m. Téměř celá část pásma Čantoryje je vybudovaná z godulských pískovců, které vystupují v drobné skalky ve vrcholových částech tohoto hřebene (např. Kyčery). Pro tento typ pískovce je charakteristické, že ne všechny jeho vrstvy mají stejnou trvanlivost a tak vlivem působení větru, vody a teploty jsou měkčí vrstvy zvětrány. Takovýmto způsobem vznikají např. hluboká koryta potoků, vodopády, prahy atd. V pásmu Čantoryje má jinou geologickou stavbu jen polský vrch Tul, který je tvořen podobně jako Jahodná těšínským vápencem, který se podílí výskytem vzácných druhů rostlin na těchto lokalitách. Co se počasí týče, je pro západní Beskydy charakteristický poměrně vysoký roční úhrn srážek (800-1200mm), střední roční teplota se pohybuje od 5,4°C v hřebenových partiích do 8,5°C v Jablunkovské brázdě. Nejstudenějším měsícem je zde leden, nejteplejším červenec. Na hřebenech převažují větry západní a severozápadní. Největší úhrn srážek připadá na letní měsíce. Zima začíná koncem listopadu a trvá až do konce března (někdy i poloviny dubna). V nejvyšších polohách sníh vydrží 150-180 dní, zatímco v nížinách jen 30-60 dní. Sněžení zde bývá dosti vydatné, na hřebenech tvoří až 200cm sněhovou pokrývku. Laviny se tu nevyskytují díky zalesněným hřbetům a nevelké strmosti pohoří.

Jediný přístup na start této trasy je z hřebene Velké Čantoryje, konkrétně po české modré či polské červené značce, jež se koridorem pásů lesa a horských luk táhne od vrcholu Velké Čantoryje (7km) po Velký Stožek (4km). Pár metrů před rozcestím se na české straně hřebene nachází řídce zalesněná loučka, odkud lze pozorovat přilehlé turistické cíle jako Filipka (761m), Velký Polom (1067m), Kozubová (981m) s velkou turistickou chatou pod vrcholem či Malý Polom (1060m) v dálce mezi nimi, což jsou vlastně vrchy, které budete očima potkávat ještě i cestou do údolí. Přes odlesněnou polskou stranu Sošova, kde se rozkládá lyžařské středisko Soszów s vleky a turistickou chatou, se zas pro změnu otevírá pohled na Slezské Beskydy. Údolím obce Jawornik se stejnojmenným potokem, který na Soszowě pramení, se očima dostáváte do napříč vyrytého údolí řeky Wisły, za nímž na SSV prochází hřebínek Równice (884m), blíže to je Orłowy (813m), ještě blíže špidlatý vršek Bukowa (712m) a víc napravo od něj a hodně vzadu při obzoru okolí Klimczoku (1117m).

Poničený český rozcestník Velký Sošov, vrchol (886m) visí na stromě asi 4m od hraničního patníku P1/34. Ještě z doby před zničením tohoto ukazatele víme, že do údolí Hluchové vede žlutá značka dlouhá 3km. Ta uhýbá v pravém úhlu z hřebene na západ. Cesta je tu travnatá, široká a uježděná. Obchází vnitřním okrajem lesa podél pastviny s českou horskou osadou Velký Sošov a krásným výhledem na masiv Velké Čantoryje (995m). Vrchol Čantoryje poznáte snadno podle nad stromy čnící rozhledny. Je vysoká 29m, zbudovaná byla roku 2002, stojí spolu s turistickou chatou na české straně hranice, a je jediným místem v okolí, odkud je něco pořádně vidět (Beskydy, Malá Fatra, Tatry aj.). Na mýtině v sedle nalevo od vrcholu máme českou turistickou chatu Čantoryja a za ní již polský vrchol Czantoryja Mała (865m), jež spadá ostře na český vršek Ostrý (709m). Opačným směrem od rozhledny byste našli na bezejmenném předvrcholu horní stanici polské sedačkové lanovky a bobovou dráhu.

Stezka mírně klesá k jakémusi lesnímu rozcestí, jež bylo zničeno projížděním těžké techniky. Tady žlutá zatáčí doleva, ale po pár metrech opět uhýbá a vstupuje vpravo na méně poškozenou lesní pěšinu. Klesání je výraznější. Vstupujete do listnatého lesa, v němž byl vykácen dostatečně velký pruh lesa, aby bylo možné shlédnout opět na jižní partie hor. Konkrétně jde o protilehlou rozsochu Velkého Stožku. Samotný Stožek vidět není, to spíše lokality s osadami Poledná a část Loučky, později též Filipka. Mnohem lépe je teď však vidět hradba MS Beskyd, a to zcela vpravo nízká zaoblená Godula (737m), tu kulisovitě překrývá tisícovka Javorový (1031m) s předvrcholem Javorový vrch (945m), díky úhlu pohledu je za nimi víc vlevo vidět také Smrčina (1014m) a při troše štěstí i malý kousek vrcholové partie Lysé hory (1323m) schované za horou Ostrý (1044m).

Velkou levotočivou zatáčkou se odtud značka stáčí k jihu, překračuje lesní silničku a opět rychle klesá. Náhle přichází výrazný zlom trasy, v němž se díky lesní těžbě otevřel pohled na blízké okolí Filipky a lze již rozeznat cíp úpatí Velkého Sošova mezi potoky Setinka a Hluchová. Jste zhruba v polovině cesty dolů. Prudce klopené kamenité koryto potůčku Setinka je odtud coby kamenem dohodil. Stačí sestoupat pár desítek metrů širokou pěšinou k vodě, překročit ji a relativně mírným klesáním po vrstevnici scházet dál podél něj. Potok se zarývá poměrně hluboko do pískovcového podkladu, ale voda s bahnem se skrývá i tady na cestě pod listím a je tak často nutné přeskakovat z kamene na kámen. Očividně jsou zde četná neupravená prameniště. Po takovémto cca 200m dlouhém úseku přicházíte k druhému rameni Setinky a trasa s ohledem na změnu terénu také otáčí svůj směr k východu. Kdyby přes kamenitou pěšinu nestékaly drobné potůčky vody, šlo by se dolů vcelku rychle. Tento úsek má odhadem 800m, jde z něj vidět částečně nahoru na Filipku a končí u mysliveckého posedu. Odtud už vede zase asfaltka a ta ústí zanedlouho do regulérní asfaltové komunikace. Zbývá posledních 500m podél silnice, než dosáhnete bus zastávky Hluchová – Setinka, při níž stojí ukazatel Hluchová, Setinka, BUS (481m). Nedaleko odtud začíná civilizace.

Údolí potoka Hluchová není zastavěno ani do své poloviny, přitom konečná autobusová zastávka se nachází až 6km daleko od centra Nýdku, na jednom z mála míst, kde se může bus kvůli úzkému prostoru mezi horskými výběžky Velkého a Malého Stožku vůbec otočit. Samotný potok, jenž v tomto místě dosahuje šířky jen asi 1-1,5m, pramení v úbočí Velkého Stožku v nadmořské výšce zhruba 830m. Odtud pokračuje velmi úzkým údolím na severozápad do Nýdku, kde nabírá svůj pravostranný přítok Střelmou, prudce se stáčí na jihozápad a stéká dolů do Bystřice, kde ústí do Olše a ta nakonec skrze Odru do Baltského moře.