Metylovická hůrka, rozc. (510m) – Metylovice, BUS (392m) – Metylovice, sanatorium (396m) – Kubalánky (665m)
4,5km dlouhá žlutá trasa z Čupku k chatě na Ondřejník je spíše spojnicí mezi dvěma sousedními kopci. I tak je atraktivní. Nabízí řadu výhledů, zejména z jednoho kopce na druhý, a taky na Metylovice v údolí. Vhodná je pro pěší.
* * *
Žlutě značená turistická spojnice začíná pod vrcholem Čupku (524m), dříve nazývaného Metylovická hůrka, který je na beskydské poměry drobným kopcem, svažujícím se do Metylovic, Pržna a Hodoňovic. Z Metylovic vede Čupek 1,8km dlouhá asfaltová cesta. Nahoře stávala od roku 1933 turistická útulna, později v roce 1948 znárodněná a přebudovaná na rekreační středisko Dopravního podniku města Ostravy, jenž však od roku 1989 chátrá. Ale protože je Čupek místně oblíbený vrchol, vznikl zde náhradní, domácky vybavený přístřešek, stánek rychlého občerstvení s domáckou nabídkou lokálních produktů, dětské hřiště, ohniště s posezením a okrasný dřevěný reliéf sv. Cyrila a Metoděje z dílny výtvarníka Borise Zvady z Horních Tošanovic.
Rozcestím Metylovická hůrka, rozc. (510m) prochází modrá okružní značka na Hodoňovice (3km) a Pržno (3km). Žlutá značka vyráží 1,5km do Metylovic. Výrazné klesání lesem trvá jen chvilku, neboť vyjdete na mýtinu s krásným výhledem na protější vrchol Ondřejník (890m) v masivu Ondřejníka, za nímž lze po levé straně identifikovat méně výrazný hlavní vrchol Skalka (964m). Více doleva spatříte shluk vrcholů Kněhyně (1257m), Čertův mlýn (1206m), Folvark (1060m), Malá Stolová (1009m) a Velká Stolová (1046m), samostatný masiv Smrku (1276m) s bočním vrcholem Malý Smrk (1174m) a částečně masiv Lysé hory (1324m). Z pravé strany zpoza Ondřejníku vykukují obloučky hřebene Veřovických vrchů s nejvyšším čelním Velkým Javorníkem (918m).
Sestup pokračuje do chatové osady v úbočí Čupku, kde se náhle z louky otevře úžasný panoramatický výhled na nejvyšší beskydské vrcholy. Nejdřív spatříte dříve jmenovaný Ondřejník s Kněhyní a Smrkem, vzápětí se výhled rozšíří k Lysé hoře s výraznými dopřednými rozsochami Lukšince končícího dvouvrším Ostré hory (783m) a Staškova (752m), a Kykulky (996m), táhnoucí se až ke Kyčeře (906m) a více doleva se pak vlní hřebenovka Prašivá (843m) – Ropice (1083m). Spodní část výrazně svažité louky umožňuje též výhledy do Podbeskydí. Zatímco Veřovické vrchy zapadají za severní úpatí Ondřejníka, objeví se turisticky málo známý masivek Myslíkovských hůrek s nejvyšší Kozlovickou horou (612m).
Po pár metrech lesem sestoupíte na asfaltovou příjezdovku k chatám, po níž půjdete až do centra Metylovic. Sestup se stává středním, avšak výhledy neustávají, jen vrcholky vzdálenějších kopců postupně mizí za obzorem. Středobodem panoramatu se stává hora Ondřejník (890m), kam žlutá značka z Metylovic pokračuje a končí zhruba v půlce úbočí pod prvním výrazným předvrcholovým stoupákem. Hezký výhled je též dolů na obec Metylovice.
Název Metylovice je odvozen od osobního jména Metyl či Metýl, což byla varianta běžněji používaného slova „motýl“, a název vsi znamenal „Metylovi lidé“. V nejstarším dochovaném písemném dokladu z roku 1299 se obec nazývá Mohtil a v 16.stol. Motylovice. Teprve v 19.stol. se ustálila podoba Metylovice. První usedlíci se na území obce začali se svolením olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku usazovat po roce 1267. Ves byla budována na vymýcených plochách po obou stranách potoka Metylovky a k roku 1359 přešla pod přímou správu olomouckého biskupa Jana Očka z Vlašimi. Za vlády moravského markraběte Jošta Lucemburského vznikaly v kraji bojové družiny, které se živily drancováním a počátkem 80.let 14.stol. došlo i k vydrancování a několikaletému opuštění Metylovic. Finanční potíže olomouckého biskupství způsobily, že celé panství přešlo do rukou věřitelů a skočilo v rukou husitů. Zpátky vykoupeno bylo v roce 1465, nicméně v trvalém držení olomouckých biskupů bylo až mezi lety 1507-1918. Za tu dobu se Metylovice účastnily povstání proti vrchnosti kvůli přehnaným poddanským povinnostem (1598-1599), dotkla se jich třicetiletá válka (1618-1648), přechody vojsk, valašská povstání (1621-1644), epidemie, další zvyšování poddanských povinností a následná povstání (1642, 1653, 1695) či rozšíření zbojnictví (uherská Jánošíkova a beskydská Ondrášova družina). Roku 1848 bylo poddanství zrušeno, čímž zanikl institut metylovického fojta a vznikla volená obecní samospráva. Na přelomu 19. a 20.stol. se začaly ve větší míře objevovat vedle dřevěných budov i budovy zděné. Od 20.let 20.stol. probíhala elektrifikace obce, prašné silnice byly zpevňovány štěrkem a térem a vznikla nová cesta k domům při úpatí Ondřejníka. Od poloviny 17.stol. se v Metylovicích provozovalo řemenářství a bičařství, avšak k rozmachu kožedělného řemesla došlo až v polovině 19.stol., kdy se vesnice začala měnit ze zemědělské na řemeslnicko-zemědělskou. Produkty místních řemenářů nacházely odbyt po celé Evropě. Jednotliví živnostníci bohatli a stavěli si zde vily. Jednou takovou je vila řemenářské rodiny Bílků v sousedství bývalé řemenářské dílny, dnes muzea Metylovic se stálou expozicí Kožane město. Jiná dílna byla zas přebudována na sokolovnu. Obec získala nelichotivou přezdívku Koňské nebe, neboť sem byla přiháněna celá stáda starých koní z Polska, Slovenska i Maďarska a za vesnicí kvůli kůži pobíjena. Kožedělné řemeslo se zde rozvíjelo až do roku 1949, kdy jej zlikvidovali komunisti. Ti nutili místní zemědělce ke vstupu do JZD a v roce 1956 se započalo s výstavbou kravína a drůbežárny. Vzhledem k málo úrodné kopcovité půdě bylo rozhodnuto o využití místní zemědělské půdy k pastevectví. Mezi lety 1975-1990 byly Metylovice součástí Frýdlantu n.O. Nejvýznamnější památkou je zde gotický kostel Všech Svatých (1653).
Areál bývalého kravína poněkud hyzdí pohledy na obec. Jakmile však sestoupíte blíž k obci, soustředí se pozornost spíš na vysokou kostelní věž. Nepřehlédněte ani pěkně upravené hospodářství starého stylu, jež bývalo tzv. horním gruntem. Podle vyprávění pamětnice Anežky Bílkové se starý hospodář Liberda z horního gruntu rozhodnul vybudovat o něco níž pod stodolou výminek a při zahájení stavby dal slib pánu Bohu, že jestli ho bez újmy dostaví, postaví na rozmezí obou nemovitostí kamenný kříž a tak se i stalo. Kříž stojí na pahorku vlevo od cesty a vyznačuje okraj souvislé zástavby obce.
Žlutá turistická značka přichází ke kostelu Všech Svatých, jenž je obehnán kamennou zídkou, vyznačující první metylovický hřbitov. Kamenný hřbitovní kříž s letopočtem 1803 stojí poblíž vchodu do kostela. První hřbitov sloužil do roku 1833, kdy byl o 100m dál za obecním úřadem vysvěcen druhý hřitov. Tam stál zprvu dřevěný kříž, jenž byl v roce 1871 vyměněn za hřbitovní kříž kamenný. I tento hřbitov zaniknul a prošel zatravňovací úpravou. Asi 200m výš ve stejné ulici se nachází současný třetí hřbitov z roku 1951, kam byl přenesen starší kamenný kříž od kostela, který musel ustoupit výstavbě chodníku. Na uvolněné místo po kříži nechal farář Václav Ingr umístit moderně vyhlížející schránkovou kapličku Panny Marie Pomocnice na terasovém sloupu z roku 1950, jenž stojí na kamenném podstavci starého pomníku. Původní soška Panny Marie, kterou věnovali Saleziáni ze střediska v nedalekých Hodoňovicích, byla však ukradena a tu současnou nechal někdy v 60-70.letech vyrobit Karel Uhlář. Posledním objektem v blízkosti kostela je sochařská kaplička sv. Josefa. Ta sem byla přenesena od výpadovky z Metylovic na Palkovice, protože se v březnu 1979 a 1986 stala cílem vandalských útoků a středisko památkové péči ji následně doporučilo přemístit.
Podle ústní tradice stál v Metylovicích dřevěný kostel, jenž měl být demontován a nahrazen novým zděným. Rozložený svatostánek byl ale stále v dobrém stavu. Škoda jej spálit. Byl proto údajně prodán do Hrabové u Ostravy, kde po vlastím kostele dlouho toužili. Odtud jej pak známe jako kostel sv. Kateřiny, jehož existence je doložena poprvé k roku 1564. Pozdně gotický lidový kostel ze 14.stol. v Hrabové však v dubnu 2002 vyhořel a dnes tam stojí jeho replika. Kostel Všech Svatých v Metylovicích se začal stavět v roce 1577 v goticko-renesančním stylu s pozdější barokní úpravou. V této slohové úpravě jej můžeme vidět dodnes. Kvůli dějinným událostem byl ale kostel vysvěcen až 10.11. 1653 olomouckým biskupem Gobbárem a zvony získal v roce 1696. Na úpravách a umělecké výzdobě chrámu se podílela řada zdejších řemeslníků a umělců. Věžní hodiny jsou doloženy už před rokem 1892. V roce 1745 byla k lodi přistavěna kaple sv. Barbory. Prvním stálým duchovním správcem se stal roku 1786 bývalý opat zrušeného kláštera na Velehradě, kaplan Antonín Baltazar Benatzký.
U kostela se nachází pomník obětem 1. a 2.sv. války, autobusová zastávka a ukazatel Metylovice, BUS (392m). Žlutá značka pokračuje mírným až středním stoupáním podél silnice 0,5km k jihu do místní části zvané Vrchovina. Zhruba v půlce potkáte kamenný kříž bez viditelné datace a na křižovatce můžete udělat 130m odbočku k sanatoriu. Moravskoslezské sanatorium je ústav pro léčbu nemocí dýchací soustavy, pohybového ústrojí, obezity a neurologických onemocnění pro děti do 18 let. Jeho historie sahá do roku 1949, kdy byla do obce přemístěna zotavovna z Jánských Lázní, ovšem jedna z budov má ještě starší původ – šlo totiž o metylovické fojtství. K fojtství patřil mlýn s náhonem u hlavní cesty do Místku, jež tehdy vedla úpatím Čupku a končila u dnešního „dálničního“ odpočívadla. Hned naproti stál mlýn, který se transformoval do dnešního areálu slévárny Gilar. U sanatoria visí turistický ukazatel Metylovice, sanatorium (396m) a ukazuje 500m k výchozišti značených tras.
Úsek žluté značky z Metylovic na Kubalánky je dvojnásobek prvního úseku z Metylovic na Čupek. Na délku má 3km a převýšení 290m. Na křižovatce pod sanatoriem odbočí tedy značka vpravo na silnici vedoucí do Lhotky a zvolna mezi domy vystoupává k úpatí Ondřejníka. Těžko vás napadne, že Vrchovina byla kvůli silnici do Frýdlantu mezi lety 1911-1914 zbroušena a přebytečnou horninou byla zasypána hluboká rokle na frýdlantské straně sedla. Silnice do Frýdlantu tak vede po uměle vybudovaném přemostění rokle, maskovaném zelení. Dřívější cesta z Frýdlantu rokli obcházela a ústila u kapličky sv. Anny, kde bylo původní rozcestí silnic z Frýdlantu n.O, Lhotky a Metylovic. Farní kronika praví, že soška sv. Anny byla pořízena u frýdeckého řezbáře Gavlase, posvěcena a v neděli 19.9. 1937 odpoledne ve slavném průvodě odnesena do výklenku v kamenné kapli.
Trasa chvíli pokračuje asfaltkou středně vzhůru k lesu a nabízí hezký výhled z pastviny jak na obec v údolí, tak na okolní Metylovickou pahorkatinu. Ta tvoří geomorfologický okrsek Štramberské vrchoviny a jejím nejvyšším vrcholem je Kozlovická hora (612m) v Myslíkovských hůrkách 2km vpravo od cesty. Zpoza nich vyčuhuje Ostružná (616m) a maličký kousek Holého vrchu (631m) v Palkovických hůrkách. Za zády přitom malebně vystupuje zdolaný Čupek (524m) s přitulenou Na Horách (453m). Pahorkatinu pokrývají převážně louky, využívané zejména k pastvě krav či výrobě siláže. Orné plochy pokrývají jen malou část. Velkou část pahorků porůstají smíšené lesy. Oblast tvoří převážně písčité půdy, na četných místech se písek i těžil. Hojné jsou též podzolovité půdy, kde roste mimo jiné maliník a ostružiník. Kolem potoků se vyskytují jílovité nivní půdy a v kaňonech slatiniště.
Posledního 1,2km půjdete hliněno-kamenitými stezkami lesem. V místě rozšíření asfaltky při kraji lesa vybočí značka doprava na příjezdovku k chatám, vzápětí se zakousne do úzké pěšinky těsně u plotu zahrady a středně stoupá až k uvolnění prostoru v prokáceném lese. Středně stoupající stezka je kamenitá, prochází řídkým lesem podrostlým vysokou trávou, keři a mladou zelení, jež skýtá mizející částečné výhledy zejména k Palkovickým hůrkám a k přehradě Olešná. Náročnější stoupák předznamenává dosažení hlavního hřebene s improvizovanou vyhlídkou, kde můžete spočinout na lavičce a z kraje lesa se pokochat zarůstajícím výhledem na Myslíkovské a Palkovické hůrky, přehradu Olešná, Frýdek-Místek a ostravskou šíravu.
Vyšlapaná stezka míří mezi dvěma pruhy pozůstalých stromů 400m volnějším stoupáním do cíle. Ten v závěru indikuje štíhlý vysílač, už i rozpoznáte vrstevnicovou zpevněnou cestu a nakonec větší turistický přístřešek Šmířanka, v němž se skrývá turistické razítko s motivem nedaleké chaty UNO (Ubytování Na Ondřejníku), která už sice nefunguje, ale před rokem 1989 patřila Městskému výboru KSČ. Na stromě nahoře u cesty pak visí rozcestník Kubalánky (665m), kde žlutá značka po 4,5km končí. Pokračovat můžete po zelené 1,5km k chatě Ondřejník či 2,5km do Lhotky, případně neznačenou vyšlapanou cestou přímo po hřbetu hory 1,1km na šlakovitý, avšak famózně výhledový Ondřejník (890m) s křížem na vrcholu.
Osamělý masiv Ondřejníka má 3 hlavní výstupky: Ondřejník (890m), Suché úbočí (864m) a Skalku (964m), přičemž Skalka je zároveň nejvyšším bodem celého Podbeskydí. Podbeskydská pahorkatina zaujímá prostor 1508 km2, což ji řadí na 15.místo (z 94) nejrozhlehlejších geomorfologických celků ČR a má průměrnou nadmořskou výšku 353m. Ondřejník je protkán hustou sítí turistických tras, kolem hory vede běžkařská trať využívaná i cyklisty. Chata Ondřejník byla první českou chatou KČT v Beskydech, jenže už léta chátrá a pohostinství poskytuje jen sousední roubenka Ondřejníček.