Javorový, tur.ch. (946m) – Javorový, gutské rozc. (850m) – Guty, Rucki, MHD (465m)

Javorový vrch je turisticky nejvyhledávanějším a dopravně nejdostupnějším vrcholem na Třinecku. Jeho úbočí jsou příkrá, avšak tato 5km dlouhá modrá trasa je dobře schůdná ve směru dolů i nahoru, neboť díky svému klikatému vinutí nenabírá takový hrozný sklon. Sjízdná je též pro horská kola a běžky. Z vrcholu Javorového vrchu budete mít téměř kruhový výhled, cestou dolů je zase krásně vidět nahoru na vrchol a také do široké roviny okolo Třince a Ostravy.

* * *

Trasa se počíná před ukazatelem Javorový, tur.ch. (946m) v sedle těsně pod Malým javorovým (947m), na němž stojí turistická chata a stříbřitě kovová televizní retranslační stanice. Kromě ní se zde nachází též stanoviště Horské služby a několik sjezdovek. Než se vydáte dolů, jistě stojí zato se na ten vršek vyškrábat. Jako první vás tam trkne rampa pro závěsné letce a u ní panoramatický obrázek s popisy viděného. Ze směru od sedla se jihozápadním směrem zvedá zalesněná hora Javorový (1032m), někdy zvaná též Velký Javorový, aby se odlišila od svého menšího známějšího předvrcholku. Javorový spadá do údolí dvěma vršky oddělenými sedly, bližší se nazývá Podgruň (710m) a vzdálenější Gutský vršek (742m). Protáhlý hřebínek s hotelem Ondráš v zátylku za nimi je Godula (738m), následuje nezajímavá Kyčera (769m) a za ní Prašivá (843m) se sousedním hřebenovým hrbolem Čupel (873m). V podhůří se nalézá rovina s jakoby za Godulou situovaným okresním městem Frýdek-Místek, jež se tříští do mnoha řetízků roztahaných vesnic. Jedna z větších obcí při úpatí Goduly je kupříkladu Hnojník. Vidno modrou hladinu Žermanické přehrady, napravo od ní větší Havířov a vše, co pak vidíte tímto směrem při obzoru, je Ostrava se svými téměř pohlcenými sousedy. Pro další výhledy si musíte přejít k severní sjezdovce pod stanicí HS. V letní sezóně je pravděpodobné, že zde narazíte na množství paraglidistů, pro něž je Malý Javorový rájem. Ze sjezdovky jsou nejlíp vidět dvě blízká známá města. Nejsnadněji rozpoznatelný je Třinec, v jehož katastru se nalézá rozsáhlý areál Třineckých železáren s kouřícími komíny. Součástí Třince jsou i městské části Guty, Oldřichovice a Tyra, jež obepínají úpatí Javorového. Kousek za Třincem se pak rozkládá panelákové město Český Těšín, jen přes řeku vzdálené od protilehlého polského Cieszyna. Víceméně by se dalo říct, že všechno za Třincem a Českým Těšínem je už Polsko. Na obzoru za Těšínem se za dobrého počasí objevuje Karviná a ta přechází do hustě osídlené průmyslové ostravsko-karvinské pánve. Při troše štěstí uvidíte i chladící věže a dva komíny elektrárny Dětmarovice. Pro další dávku výhledů si musíte zajít na východní sjezdovku. Ta vám ukáže, jak se od Třince počíná zvedat česko-polský hraniční hřeben Velké Čantoryje se všemi svými přináležejícími nižšími vršky jako Jahodná (407m) či Ostrý vrch (709m). Velkou Čantoryji (995m) poznáte podle čnící rozhledny na vrcholku. Zas až tak daleko to není, aby nešla zpozorovat pouhým okem. Hlavní hřeben Čantoryje následně klesá k jihu přes vypouklý Velký Sošov (886m) k Velkému Stožku (978m), který vypadá jako zub vyrostlý z hlubokého sedla. Od něj se příčně odděluje rozsocha Loučky (835m). Tmavě zelený trojúhelník v obydleném údolí pod Velkou Čantoryjí je Prašivá hora (542m). Za masivem Čantoryje částečně vyčnívají vrcholky polského pohoří Beskid Śląski. Pro poslední část výhledu si vystoupáte po schodech do patra turistické chaty. Pohled z výšky vám zkompletuje celý hraniční hřeben Čantoryje včetně jižních částí. Uvidíte obce v Jablunkovské brázdě, možná podle počasí vzdálené polsko-slovenské vrcholky, ale každopádně sousední horu Ostrý (1044m), která je tím posledním, co z Malého Javorového vidět lze. Pouze za vynikajích podmínek jsou kupříkladu v zimě vidět z oken chaty také slovenské Tatry.

U rozcestí v sedle po 1,5km končí hřebenová modrá značka od Javorového. Dolů do Gutů vede vaše 5km dlouhá modrá či vedlejší zelená 7,5km do Řeky, případně druhá zelená 8km do Vendryně. Pro svou cestu do údolí musíte nyní zvolit modro-zelenou značku k Javorový, gutské rozc. (850m). Široká ušlapaná pěšina je dobře schůdná, snad jen trochu rychleji klesá. Od ukazatele je pak pěkný výhled zpět na Malý Javorový. Zelená značka se tu odděluje a pokračuje 7km do Řeky nebo až 9,5km do Smilovic Poněkud zmateně však působí modrá směrovka s textem „Guty, Rucki 3,5km“, když rozcestník u chaty uváděl vzdálenost 5km a zeshora to sem bylo určitě jen 0,5km, ne 1,5km.

Modrá značka se lomí ostrou serpentýnou k východu. Střední klesání po travnaté pěšině je rovnoměrné a bez výhledů, než náhle chodník přetne lanoví vleku, jehož dolní stanice se nachází jen pár metrů níže. Kolem sloupu s lanem zároveň úzkým průsekem prosvítá areál Třineckých železáren a město Cieszyn, ve velké dálce pak i nějaká polská elektrárna, snad že ta tepelná v Rybnice u Katowic. No, po dalších 100m se pěšina opět lomí a napojuje na zpevněnou cyklostezku. Kdybyste po ní popošli kousek doprava, ocitnete se přímo pod velkou severní sjezdovkou. Znalci místních poměrů ji využívají jako zkratku, neboť prudce vzhůru i prudce dolů vede neznačený chodníček pro pěší. Po něm byste se dostali velmi jednoduše až na parkoviště pod lanovkou, odkud už normálně jezdívá třinecká MHD.

Turistická značka však ignoruje zkratky, takže vy pod vlekem odbočíte vlevo, podejdete vlekařskou budku a po mírně klesající vrstevnici obkroužíte severní svah hory. Po asi 300m potkáte malé dřevěné posezení u mýtiny zarůstající mladým lesem. Mezi špičkami stromků lze shlédnout železárny i samotné město Třinec s centrální panelákovou zástavbou. Ze stran jej obklopuje lesopark a směrem k hoře jej vymezuje také místní část Oldřichovice. Za železárnami vystupuje kopeček Osůvka (396m), zástavba nad centrem pohlcuje úbočí Jahodné (407m) a ta přechází do Vružné (530m), za níž se špičatí polský Tuł (621m), který přes obloukové sedlo vystoupává do mocné hory Czantoria Mała (865m). Pod tou se schovává náš hraniční nejvýraznější Ostrý vrch (709m). Vše vrcholí v beztvaré špici Velké Čantoryje (995m) a na druhé straně spadá do tzv. Beskydského sedla. Z okraje mýtiny uvidíte také údolní Prašivou horu (542m) a při ní obec Vendryně. Ostatní kopce, jež vyčuhují zpoza popsaného masivu Čantoryje, patří již do polských Slezských Beskyd.

Následně uježděná pěšina opět klesá středním tempem až ke zdrojnici Oldřichovického potoka, jehož do úbočí vymleté koryto nutí stezku k zakroucení a když pohlédnete nazpět, v přímém směru potoka uvidíte nad lesem čnít javornický vysílač. Cesta začíná být více štěrková, až se z ní stává relativně slušná asfaltka. Lesem rychle sbíhá k rozcestí se zastřešeným odpočívadlem, u něhož vyvěrá upravený pramen Nad Hájenkou. Od něj se odvíjí již přímá cesta kolem lidských příbytků k hlavní cestě, kde u autobusové zastávky číhá poslední směrovník této trasy, Guty, Rucki, MHD (465m). Ukazuje, že jste od gutského rozcestí ušli 4,5km a že opačný konec modré značky jste mohli chytit na Ropici o 10km dál.

První spolehlivá zpráva o obci Guty pochází ze soupisu desátků vratislavského biskupa v roce 1305. O tom, že se jednalo o malou vesničku, podává informaci urbář z roku 1557, kdy zde žilo pouhých 13 osadníků se svými rodinami. Během třicetileté války trpěla ves bídou a chorobami zavlečenými sem vojáky a tak mnoho lidí prchalo do hor a průsmyků, kde se živili loupežnictvím. Ani konec války nepřinesl prosperitu, a tak se obyvatelé začali věnovat po vzoru nově příchozích Valachů pastevectví namísto dosavadní rostlinné výroby. V 2.pol. 18.stol. však začali být bačové ze salaší vyháněni a polany byly kvůli zisku z dřevovýroby zalesněny. V souvislosti s vydáním tolerančního patentu si obyvatelé u Těšínské komory zažádali o dřevo na stavbu evangelické školy a již roku 1791 škola stála. Prvním učitelem se stal Pavel Šařec z polské Visly. Škola sloužila až do roku 1886, kdy byla postavena nová, jež sice již neslouží svému účelu, ale stále ji můžete spatřit naproti evangelické kapli a rozpoznáte ji podle vcelku mohutné vížky. Stará škola skončila v rukou židovských majitelů, kteří ji přebudovali v hospodu nazývanou později Žydovňa. Od roku 1843 se v Gutech těžila železná ruda pro nově vzniklé železárny, ve kterých nachází obživu stále více obyvatel. Guty rád navštěvoval slavný malíř Josef Mánes z nedaleké Stříteže. Historie samostatné obce se uzavírá roku 1980, kdy byla včleněna do města Třince. Mezi nejstarší sakrální památky Těšínska patří dřevěný kostelík Božího těla. Ten byl postaven v době reformace v roce 1563 a bohoslužby protestantů se zde konaly až do roku 1654, kdy byl zabrán katolíky. O tom, jak vznikl název obce Guty, se vedou spory. Největští část etymologů se kloní k názoru, že osada převzala jméno svého majitele Jana Gutha z Dětmarovic, jenž ji dostal darem od těšínského knížete na konci 14. nebo na počátku 15.stol. Nejpravděpodobnější je ale nejspíš teorie slezského historika Františka Popiołka, který se domnívá, že Guty byly založeny některým z těšínských německojazyčných měšťanů a byly jím pojmenovány staroněmeckým slovem Guth, tzn. usedlost.