Komorní Lhotka, Odnoha (462m) – U tolerančního památníku (630m) – Ropičník rozc. (700m) – Pod Ropičkou, sedlo (708m) – Ropička, tur. ch. (900m)

Máte-li rádi nenáročné hřebenové túry, je tato 5km dlouhá zelená trasa určena přesně pro vás. Celkem jednoduše se po ní dostanete na hřeben Goduly, kde cestou můžete navštívit historicky významné místo v lese, na němž se v době útisku scházeli místní evangelíci, odskočit si na vrchol Goduly s výhledem na Třinecko, pak si odpočinout u turistické chaty na Ropičce a následně pokračovat dál do nitra hor nebo se vrátit zpět přes sousední hřeben Prašivé. Díky asfaltovému povrchu je trasa dobře sjízdná pro cyklisty i lyžaře.

* * *

Komorní Lhotka je malá obec na řece Stonávce. V minulosti mnohokrát změnila své jméno podle aktuálního majitele, od roku 1894 však název zůstává stejný. Dne 15.7. 1766 navštívil obec Josef II., což byla patrně největší událost v dějinách Komorní Lhotky. Za války byla obsazena Polskem, později Německem a v jejím sousedství probíhala demarkační linie protektorátu. Zajímavostí jsou roubené karpatské dřevěnice z 19.stol. v centru obce, v údolí Ráztoky mimořádně zachovalý roubený selský dům včetně stodoly, chlévů a kůlny, na svahu Goduly toleranční pomník z roku 1931 vystavěný na místě, kde se tajně scházeli evangelíci v době náboženského útisku a stále funkční bylinné lázničky z roku 1860 s vodoléčebným ústavem z roku 1880.

Na soutoku potoků Odnoha a Ráztoka se nachází křižovatka cest s rozcestníkem Komorní Lhotka, Odnoha (462m). První úsek zelené značky má délku 1,5km, celkem tato trasa měří 5km. Z Odnohy vybíhá také modrá značka 3,5km na Kotař a 6,5km na Morávku, v opačném směru vede 2km do centra Komorní Lhotky. Dostat se sem dá jedině autobusem, zastávka Konečná stojí opodál a má přímé spojení na Hnojník k vlaku.

Nástup na trasu není nijak složitý. Od rozcestí stoupá rovně do úbočí Goduly úzká lesní asfaltka, z níž lze nejprve krátce nakouknout do zabydleného údolí s říčkou Ráztokou, pak následuje oblouk hory s výhledem na protilehlý zalesněný vrch Suchý (628m) a středním stoupáním dojdete následně až k ukazateli U tolerančního památníku (630m). Jde jen o vyznačení odbočky, neboť samotný památník Jiřího Třanovského se nalézá asi 300m po úzké pěšině vzhůru v lese v nadmořské výšce 650m. Mimochodem, při výstupu k památníku můžete pozorovat zelené kopce Ropičník (743m), bouličku Ropičku (918m), výrazné Lipí (901m) se dvěma výběžky a Kotař. Toleranční památník na Godule je oplocený pamětní kámen s textem z roku 1931, postavený ke 150.výročí vydání Tolerančního patentu. Kolem něj jsou rozmístěny řady lavic, omezený výhled směřuje k nošovické průmyslové zóně a je tu také informační panel naučné Stezky pokladů Godula. Zde se dočtete zajímavosti o pronásledování evangelíků v 17.stol. V letech 1653-1654, kdy byly evangelíkům na Těšínském Slezsku přísně zakázány bohoslužby, se věřící z Komorní Lhotky scházeli tajně právě tady v lese na Godule, kde konali bohoslužby faráři ze Slovenska. Proč takový humbuk kvůli schovávajícím se evangelíkům? Otázka náboženského vyznání byla tehdy mnohem ožehavější než dnes a rozhodnutí být evangelikálem s sebou neslo nejrůznější obstrukce, neboť majitelé panství byli katolického vyznání a tak i od svých poddaných (mnohdy silou) vyžadovali totéž. Byť jsou katolíci i evangelíci křesťané a věří ve stejného Boha, existují zde dodnes spory o různých otázkách, např. uctívání Panny Marie a světců, odpustky, pojetí zpovědi apod. Toleranční patent z pera císaře Josefa II. je dokument ze 13.10. 1781, který se stal prvním krokem k nastolení náboženské svobody, neboť vedle římskokatolického umožnil existenci dalších tří křesťanských vyznání, a to augšpurského (luterské), helvetského (kalvínské) a řeckopravoslavného. Občansky byli příslušníci tolerovaných církví zrovnoprávněni s katolíky, tj. směli provozovat řemesla, nabývat akademických hodností, městských práv či zastávat veřejné úřady. Důvodem vydání patentu byla snaha vyjít vstříc osvícenskému evropskému trendu a současně se kultivovaným způsobem vyrovnat se zbytky evangelického podzemního hnutí. Bohoslužby v těchto trpěných církvích však mohly mít pouze soukromý ráz. Jejich kostely musely stát mimo hlavní ulice, nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné prvky sakrální stavby, příslušníci tolerovaných církví si je museli vybudovat z vlastních prostředků, financovali si svého faráře a vedle toho museli odvádět dávky i katolickým farářům, z jejichž farnosti přestupem odešli, aby tito „tolerancí neutrpěli újmu.“ Ti, kdo se k tolerovaným církvím přihlásili v roce 1782, museli své rozhodnutí individuálně obhájit před speciálními komisemi a ti, kdo chtěli přestoupit v dalších letech, museli absolvovat u příslušného katolického kněze tzv. šestinedělní cvičení, jímž se tento přestup mohl ještě docela dlouho protahovat. Náboženskou rovnost před zákonem získaly tolerované církve až 8.4. 1861 podpisem Protestantského patentu. Ten např. umožnil rodičům svobodně rozhodovat o vyznání svých dětí a evangelické kostely směly mít věže i zvony. Plná náboženská svoboda se pak stala skutečností po vydání prosincové ústavy v roce 1867.

Po ujití 0,5km přicházíte na hřeben k Ropičník rozc. (700m), kde končí žluté turistické značení z Komorní Lhotky (3,5km) přes Godulu (0,5km) a to zelené pokračuje 3km na Ropičku. Zároveň se tu na dalším panelu NS dočtete o puštíku bělavém, obyvateli zdejšího lesa. Nejdříve však budete pokračovat rovně 1,5km lesem bez výhledů. Stezka mírně stoupá, obtáčí bezejmenný vrch (743m), načež opět mírně klesá do horského sedla. Na jejím okraji lze posedět na lavičce nebo pokračovat vzhůru k rozcestníku Pod Ropičkou, sedlo (708m). Dalšího 1,5km zbývá k turistické chatě na vrcholu. Je tu nepříjemný stoupák, avšak nakrátko lze zahlédnout téměř zakrytý Javorový vrch (945m) s vysílačem a chatou či masiv Velké Čantoryje (995m).

Dřevěná chata Ropička stojí přímo v místě spojení rozsoch Prašivá a Godula, pod zalesněným vrcholem Ropička (918m), nad prameništěm oblastně významné říčky Stonávka. Původní chata byla postavena polským turistickým spolkem Beskyd v letech 1911-13. Otevřena byla 16.6. 1913, avšak brzy nato, v noci ze 3. na 4.4. 1918, vyhořela. Současná Bezručova chata byla postavena Klubem československých turistů, odborem Slezská Ostrava. Základní kámen slavnostně položili 25.5. 1924, posléze 5.10. téhož roku byla otevřena. Od 60.let až po 80.léta chata prošla „socialistickým“ vývojem, kdy zejména její interiér se tomuto období silně přizpůsobil. Přelom století znamenal pro chatu Ropička vůbec nejtěžší epochu, chata byla ne příliš úspěšně provozována různými nájemníky, kteří ji postupně dostali do žalostného stavu. V roce 2008, z titulu srdečního vztahu za pomoci ryze soukromých finančních prostředků, začala celá série oprav a nastartovala se její nová éra. V okolí chaty a části přízemí je část určená pro turisty, ostatní část slouží komerčním účelům, aby si tak vydělala na svůj provoz, obnovu a další rozvoj. Chatu je možné si pronajmout, její kapacita činí 30 lůžek. Dojezd možný na základě povolení.

U chaty stojí ukazatel Ropička, tur.ch. (900m), pomocí něhož se správně nasměrujete k nejvyššímu vrcholu celé této soustavy rozsoch, od níž získala také svůj název – Ropice (1082m). Nejdříve vás však čeká 2km dlouhý, červeně značkovaný úsek s několika výhledy, naopak pokud to budete chtít zalomit směrem na Prašivou, čeká vás po 2km další turistická chata a po 6km ještě jedna právě na Prašivé, kde stojí též krásný dřevěný kostelík. Třetí variantou je sejít po zelené značce 6km do Morávky.