Komorní Lhotka, nám., BUS (415m) – Godula, chata dolu Lazy (510m) – Godula, chata Ondráš (738m) – Ropičník, rozc. (700m)

Výstup z Komorní Lhotky po žluté značce na Godulu je asfaltová makačka. Na 3,5km délky nastoupáte přes 300 výškových metrů, výhledy jsou tu spíše namátkové a klasické turistické zážitky získáte pouze dole v obci. Vlastně to není nic moc. Ale když svůj výstup spojíte s návštěvou bylinných lázniček nebo finské sauny, potom se dá říct, že i cesta může být cíl... Díky asfaltovému povrchu lze celou trasu zdolat s kočárkem, na kole či autem, nahoře se občerstvit a třeba zajít k pomníku založení republiky na vrcholu hory, případně po naučné stezce k Tolerančnímu památníku kousek pod hřebenem.

* * *

Obec Komorní Lhotka vznikla během lánové kolonizace pravděpodobně v 2.pol. 14.stol. a její původní obyvatelé byli místního původu. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1455, za naprosto spolehlivou je však považována až listina z 27.7. 1483. V době založení byla ves soukromým majetkem těšínských šlechticů a nesla název Bučkova Lhota nebo jen Lhota (1506). V 1.pol. 16.stol. proběhlo její dosídlení v souvislosti s příchodem Valachů do Těšínských Beskyd a začalo se jí říkat Valašská Lhota. Byla rozsáhlou zemědělskou vsí se značným podílem pastvin a lesů, obyvatelé se živili salašnictvím, plátenictvím či soukenictvím. Lhotka patřila k jednomu z největších středisek tehdejší plátenické výroby. Snad i proto se znova přejmenovala, tentokrát na Střižnou Lhotu či Ves Elgotku (1621, 1646). V 2.pol. 17.stol. se dostala do majetku Těšínské komory, získala obecní pečetidlo (1702) a bylo tu zbudováno bělidlo plátna (1761). Tradiční domácké zpracování lnu a vlny se v Komorní Lhotce udrželo až do 50.let 20.stol. Těžké přírodní podmínky a feudální útlak (vojenské zatížení, robotní povinnosti, zvyšování daní, omezování volnosti horalů atp.) vedly k mnohým rebeliím, útěkům z hospodářství či zbojnictví. S průmyslovou revolucí pak nacházeli obyvatelé obživu spíše v těžkém průmyslu (doly, hutě). Od roku 1894 nese obec současný název Komorní Lhotka, polsky Ligotka Kameralna. Polská menšina tu má silné zastoupení. Roku 1860 byly při úpatí Goduly založeny malé bylinné lázničky. Sedlák Jiří Walica využil vřídlo nalézající se na jeho pozemku a vystavěl u něj primitivní lázně se 3 dřevěnými vanami zvané Quellen Bad, kde poskytoval koupele v odvarech z horských bylin. O 20 let později začal starosta Adam Wallach budovat v Komorní Lhotce rozsáhlý vodoléčebný a rekreační komplex alpského architektonického stylu využívající Priessnitzovy léčebné metody. Jeho symbolem se stal tzv. Kurhotel, hlavní lázeňská budova situovaná pod kostelem v centru obce. Kromě čisté pramenité vody a bylinných koupelí se tu k léčebným procedurám využívaly též místní zemědělské produkty – syrovátka nebo ovčí a kravské mléko. Komorní Lhotka se tak svými službami stala známou na celém území Rakousko-Uherska. Letní hosté z Těšínska, Opavy, Krakova, Brna, Prahy i Vídně si to tu oblíbili natolik, že založili spolek a za členské příspěvky zvelebovali celou obec – chodníky, lavičky na místech s výhledem, lesní studánky, petrolejové osvětlení ulic apod. Ničivý požár Kurhotelu v roce 1903 byl však pro lázně tragickou ranou, ze které se už nevzpamatovaly a původní věhlas Komorní Lhotky jako lázeňského centra se začal postupně vytrácet. Po vzniku ČSR v roce 1921 převzala původní lázničky pod Godulou lesní správa. Objekt byl přebudován na 4 kabinky s vanami pro bylinné koupele a zajímavé je, že Bylinné lázničky existují jako rarita obce dodnes.

V centru obce vedle autobusové zastávky visí na mohutné lípě rozcestník Komorní Lhotka, nám., BUS (415m) s podtitulem „Původně malé lázně. Barokní evangelický kostelík z r. 1781. Bukový prales Odnoha.“ Kromě těchto jmenovaných atraktivit se, vlastně jen pár kroků od rozcestníku v parčíku, nachází také památník se stručným odkazem na nejvýznamnější události obce. Zejména je zde zasazeno kovové pečetidlo v nadživotní velikosti, na něž dostala obec právo spolu s většinou jiných komorních obcí v roce 1702. V originále šlo o ovál o výšce 21mm a šířce 25mm s velmi obvyklou kresbou pluhu obráceného doleva. Toto pečetidlo bylo užíváno až do roku 1878, kdy jej vystřídalo jiné, jež neslo vyobrazení vesničana s dýmkou, psem a dvěma ovcemi pasoucími se u dvou stromů. Další znaky na památníku zmiňují rok 1945, kdy byla Komorní Lhotka osvobozena Sovětskou armádou, a rok 1975, kdy byl tento památník v rámci 30.výročí osvobození obce umístěn na náves. Pokud byste se prošli ještě nějakých 270m po modré značce směrem na Hnojník, narazíte na pomník válečným obětem, který tu byl osazen po 1.sv. válce, v níž padlo 17 občanů Komorní Lhotky a kromě nich nese jména i 37 občanů padlých ve 2.sv. válce. Jinak se ještě asi 140m od rozcestníku nachází na žluté turistické značce evangelický kostel. Klasicistní budova je jedním z luterských „tolerančních“ kostelů, postavených po vydání Tolerančního patentu (1781), který zrovnoprávnil příslušníky tolerovaných církví s katolíky. Základní kámen byl položen 1.5. 1782, hotový chrám byl vysvěcen v říjnu 1783. Kostel v Komorní Lhotce je zmenšenou kopií Ježíšova chrámu v polském Těšíně, jenž byl ve své době jediným evangelickým kostelem pro celé Těšínské Slezsko a později i jediným nekatolickým kostelem v českých zemích. V případě Komorní Lhotky šlo ale jen o hlavní loď bez věže. Nekatolické modlitebny je totiž z rozhodnutí císaře Josefa II. mít nesměly. Současná věž byla k modlitebně přistavěna až roku 1850. Barokní sochařská výzdoba oltáře a kazatelny pochází z dílny těšínské sochařské rodiny Prackerů. V 1.pol. 19.stol. byly v interiéru kostela vybudovány galerie, elektrifikace proběhla v roce 1937. Okolo kostela se rozkládá hřbitov, na němž významností vyniká kamenný náhrobek Jana Bohumila Tschammera (1790-1852), rytíře z Iskryczin, sídlícího na Horních Domaslavicích, a jeho manželky Krystýny Beaty rozené Tschickard (1787-1858). Náhrobek s litinovým erbem pochází z poloviny 19.stol., je obdélného tvaru a je rámovaný rytým, v rozích konvexně probraným rámem. V rozích desky byste spatřili okruží s rozetami. Erb je dělený, v pravém poli má být na zlatém podkladu roh, v levém poli na modrém podkladu jelení paroh – jeho technický stav tomu žel neodpovídá. Další starodávné náhrobky patří starostovi Adamovi Walachowi (1898), učiteli Jerzymu Brzežekovi (1852) či evangelickému pastorovi Jerzymu Bogusławovi Heczkovi (1907). V souvislosti s výstavbou evangelického kostela je v historických análech Komorní Lhotky zmiňována též první školní budova v obci – dřevěná evangelická škola (1784) s farou v přízemí.

V důsledku svého urbanistického vývoje bylo centrum Komorní Lhotky vyhlášeno vesnickou památkovou zónou. Jde o jedinou VPZ v moravsko-slezské části Beskyd! Můžete zde spatřit typické těšínské chalupy i s jejich hospodářským zázemím a seníky z 19.stol., a nadto v údolí Ráztoky stojí ještě mimořádně zachovalý roubený selský dům včetně stodoly, chlévů a kůlny.

Z návsi vybíhají hned 4 větve turistických značek. Modrá trasa do Hnojníku je dlouhá 4km, druhá modrá k turistické chatě na Kotaři měří 5,5km, žlutá k chatě na Prašivé má 4,5km a ta druhá žlutá na Ropičník, po níž teď půjdete, je dlouhá 3,5km. Na následující ukazatel však narazíte již po 1km.

Po rovince obkroužíte náves a hned za první roubenkou vyrazíte do intenzivně stoupajícího úpatí Goduly. Úzká asfaltka vás povede mezi domy k římskokatolickému kostelu Božského Srdce Páně z pera vídeňského architekta Szwedy, o jehož zbudování se zasloužil místní páter Alois Orel. Kostel měl sloužit letním hostům zdejších lázní. Stavba odstartovala v roce 1882, hotová byla v roce 1885 a v srpnu 1886 byl nový chrám vysvěcen. Kostel je postaven z godulského pískovce vytěženého v místním lomu. Jde o jemnozrnný, velmi tvrdý a odolný pískovec šedozelené barvy. A ano, svůj název získal právě podle hory Godula (738m), kterou vidíte během stoupání přímo před sebou. Jinak ale godulský pískovec tvoří celou geologickou vrstvu slezského příkrovu (část karpatské geologické soustavy). Vysedimentoval se ve střední křídě, je místy až 2000m mocný a tvoří základ Slezských Beskyd, centrální části Moravskoslezských Beskyd i masiv Ondřejníka.

Střední stoupání pokračuje mezi řídce osídlené louky. Vpravo se začíná profilovat hora Kyčera (769m), vlevo vykukuje Godula (738m) a výše pod elektrickým vedením můžete pohlédnout zpět na obec utopenou v zeleni. Ztěžka se silnice klikatí proti svahu, plouží se roztahanou chatovou oblastí a čas od času pootevře skulinu pro výhled ke Kyčeře nebo do podhůří. V horní části lokality pak stojí po levé straně cesty ukazatel Godula, chata dolu Lazy (510m) s navigací 2km vpřed k chatě Ondráš (reálně je to spíš 1,5km).

Ostrým stoupákem zamíříte do lesa, do pravotočivé zatáčky a po šikmici k 1km vzdálené chatě v zátylku hory. Po pravé ruce se vám postupně otevírají nekvalitní omezené výhledy naproti k horám. Hluboce zařízlé údolí potoka Ráztoka rozděluje kopce na ty vlevo, jimiž jsou vepředu nízký dlouhý výběžek (627m) bez jména a výstupek Křivý (743m) s holinkou na vrcholu, za nímž se schovává vzdálená oblá Ropice (1083m), a na kompaktní hřeben Ropička (918m) – Lipí (902m) – Kotař (861m) vpravo. Ropička je ta zašpičatělá koncovka nad amfiteátrovitým prameništěm Ráztoky a Kotař je ten výčnělek, odkud vybíhá směrem do údolí Ráztoky velká zalesněná rozsocha Kyčera (769m) s chatami při úpatí. U jednoho z výhledových průzorů se navíc setkáte s info tabulí Ondrášovo – zbojnické stezky. Zbojník Ondráš z Janovic prý v jeskyních na Godule ukryl své poklady, ovšem žádný oficiální nález pokladů nikdy doložen nebyl...

Zmírnění terénu na střední stoupání předznamenává blízkost prvího z cílů trasy. Na horizontu asfaltky se zakrátko objeví část komplexu chaty Ondráš. Jakmile dojdete do úrovně její zahrádky, spatříte na stromě cedule rozcestníku Godula, chata Ondráš (738m) s nesprávným výškovým určením. Žlutá značka odtud pokračuje na 1km vzdálený Ropičník, ale zároveň tu začíná 0,5km dlouhá odbočka k památníku vzniku ČSR. Stačí to vzít po široké svážnici nad chatu a po hřebeni až na vrchol Goduly (738m), kde budete muset bohužel trochu zapátrat po pokračování pěšiny, neboť mnoho stromů s piktogramy padlo za oběť lokálnímu kácení. Jednoduše řečeno, památník se nalézá na zarůstající mýtině asi 70m vpravo pod vrcholem hory a je otočen čelní stranou na severovýchod k Těšínu. Tvoří jej dva kamenné bloky ve tvaru trojúhelníku, velký s nápisem „ČSR 1918“ a malý bez označení. Dříve byly od sebe vzdáleny asi 2m, nyní však stojí hned u sebe. Zřejmě se s nimi hýbalo při nedávné těžbě dřeva. Na stromě tu visí cedule Památník vzniku 1. ČSR (670m) a info štítek s textem: „“limbový“ parčik s pomnikem byl založen v r. 1928 k 10.výročí vzniku ČS republiky svazem KČT.“ Opodál pak roste lípa s podobnou tabulkou a textem: „Lípa nového tisíciletí. Zasadili členové Sokola Český Těšín. 28.10. 2001.“

Hora Godula (737m), zvaná též Hodovnice, náleží k památným vrcholům starých Slovanů. Bývalo zde pohanské obětiště a pořádaly se tu velké hody. Slovo „god“ v praslovanštině znamenalo jakékoliv časové období, přičemž později se význam zúžil na „rok.“ Podle toho byly pojmenovány hody, zřejmě proto, že se slaví jen jednou v roce. Proto se hora nazývala Godovnica. Příponou „-ula“, což je původní rumunský určitý člen (podobně jako v angličtině „the“), připojovaný gramaticky za slovo, se zrodil současný název Godula. Český ekvivalent Hodovnice vznikl pravděpodobně až zásahem českých puristů. Podle pověsti pramenila na Godule živá voda, jež uzdravovala poutníky. V nitru hory pak měly být ukryty poklady černé kněžny či Ondrášův poklad. Godula však poskytovala úkryt též pronásledovaným evangelíkům v době temna.

Od chaty Ondráš pokračujte rovně po zpevněné lesní cestě. Za hřištěm se mezi stromy otevírá průzor, přes který lze pozorovat hraniční hřeben Slezských Beskyd s rozhlednou na nejvyšší kótě Velká Čantoryje (995m), hned za ní vykukují zaoblené tisícovky polského pohoří Beskid Sląski a při úpatí se na české straně rozkládá průmyslový areál Třineckých železáren. Cesta míří do mělkého sedýlka s horskou loukou, odkud budete mít omezený výhled na tryptych sousedních vrcholů Kyčera (769m), Kotař (861m) a Čupel (873m). Nato se stará asfaltka začne stáčet doleva, avšak žlutá značka odbočuje vpravo a po široké pěšině krátce stoupá na bezejmenný vrchol (739m) s výsečovým průhledem na areál nošovické průmyslové zóny a na město Frýdek-Místek. Přes vrchol vede i naučná stezka, jež vzápětí klesá asi 270m východně k Tolerančnímu památníku z roku 1931. Ten byl zbudován na místě tzv. lesního kostela, kde se scházeli evangelíci v době násilné rekatolizace a pronásledování, poté co jim byl sebrán kostel v nedalekých Gutech. Památník vznikl v upomínku 150.výročí vydání Tolerančního patentu, díky němuž se mohli protestanti opět svobodně hlásit ke své víře.

Teď už jen seběhnete z kopce zpátky na zpevněnou cestu a středním úhlem sklesáte do sedla s ukazatelem Ropičník, rozc. (700m), kde žlutá trasa z Komorní Lhotky po 4km končí (půlkilometrový rozdíl v kilometráži je způsoben nestejným zaokrouhlováním). Přes Ropičník prochází také zelená značka z Komorní Lhotky (2km), po níž se dá pokračovat hřebenem až na Ropičku (3km).