Ostravice, ŽST (418m) – Mazák, BUS (435m) – Butořanka (730m)

Za skalami Lysé hory se lze vydat touto 5km dlouhou modrou trasou. Hned v úvodu se setkáte s horskou soutěskou potoka Mazák, u jehož přítoku, přímo na turistické značce ční skalisko Dolní Mazák a výše pod Butořankou oblíbená cvičná skála Horní Mazák s krásným výhledem. Mimo trasu se pak při vrcholu Smrčina nacházejí ještě menší skalní útvary zvané Liščí díry.

* * *

Obec Ostravice je známé turistické centrum ležící na stejnojmenné řece mezi Smrkem a Lysou horou. Založena byla kolem hamrů při menších nalezištích železné rudy ve 2.pol. 16.stol. První zmínka o Ostravici pochází z roku 1581, kdy patřila pod Hukvaldské panství. Do roku 1928 byla rozdělena řekou na moravskou a slezskou část, přehnal se přes ni rozmach dřevařství, avšak do dnešních dnů se z této éry dochovala pouze arcibiskupská pila u konečné zastávky vlaku a ani ta už není funkční. Po zaniklých pilách zůstal jen upravený náhon a pár kamenů. Významnou stavbou v obci je Bezručův srub, kde své stáří prožil básník Petr Bezruč a podnikal odtud své „výplazy“ na Lysou horu. Dále jsou tu dva kostely, evangelický z roku 1874 při cestě na Lysou horu a katolický kostel Nejsvětější Trojice z roku 1789 při hlavní silnici. Proti proudu řeky s Přírodní památkou Koryto Ostravice (prahy a peřeje) dále naleznete údolní přehradu Šance (1969), zdroj pitné vody pro Ostravsko.

Počátek modré trasy na Butořanku se nachází u nádraží v centru Ostravice, kde stojí též ukazatel Ostravice, ŽST (418m). Odtud jde značka poměrně monotónně 1,5km po chodníku podél hlavní silnice na Staré Hamry, což si lze případně zkrátit autobusem. U paty přehrady přejdete cestu a odbočíte vlevo na příjezdovku k hrázi. V první uličce však modrá značka utíká do strany a míjí rozcestník Mazák, BUS (435m), který ukazuje 3,5km severovýchodně k Butořance. Mimochodem, hned vedle něj se nachází nenápadný kamenný pomník s popiskem „zde byl 8.11. 1944 popraven fašisty politický vězeň Jan Rogovský“. Horník Jan Rogovský doplatil na záměry říšského ministra K.H. Franka popravit bez soudu co nejvíce partyzánů a jejich podporovatelů v prostoru moravsko-slovenského pomezí. Jeho rozkaz z 3.11. 1944 doslova zněl: „Jako odstrašující prostředek proti banditům v pohraniční oblasti je nutno ihned podrobit krátkému řízení větší počet banditů polapených v pohraniční oblasti, jakož i jejich pomahačů nebo osob, které uprchly z práce a o kterých se dá předpokládat, že se chtějí přidat k banditům a veřejně je popravit v místech nebo v okolí míst, ve kterých se bandité dopustili přepadu. Popravení zůstanou viset veřejně na šibenici 48 hodin a budou nyní po patřičném oznámení hlídání českým četnictvem, aby se v každém případě zabránilo jejich odříznutí. … Z politického hlediska je žádoucí, aby v nejbližších dnech byl proveden větší počet takovýchto exekucí a z toho důvodu má přestat předávání dopadených osob soudům. Výslechy dopadených je třeba provést okamžitě a zkrátka, jakékoliv byrokratické a lidské ohledy mají odpadnout.“ Rogovský byl přistižen při převádění osob na Slovensko a 8.11. právě zde veřejně oběšen.

Modrá výstupovka je příjemná v tom, že není tak často využívaná a první půlku cesty se jde po dobré afaltce. Silnička nejdřív prochází kolem několika chat, pohlíží vzhůru na vrchol Lysé hory k nové Bezručově chatě, a pak, následována nadzemním elektrickým vedením, vchází do lesa. Údolí potoka Mazák je stlačeno svahy Smrčiny (810m) a Čupelu (943m) do soutěsky a skýtá oproti relativně otevřenému údolí řeky Ostravice příjemné závětří. Potok sám o sobě je také zajímavý, neboť je protkán četnými drobnými peřejemi, splávky a tůňkami vyhloubenými v měkkém godulském pískovci.

Po cca 1,5km přicházíte k soutoku dvou hlavních ramen potoka Mazák, kde se za stromy ve směru elektrického vedení skrývá mírně svažitá mýtinka s areálem jízdárny Muchovice. Stojí tu dva mosty, mezi nimiž uhýbá značená stezka doleva, vpravo pak byste dojeli na jízdárnu, kde silnice končí. Jen pro zajímavost, vpravo od hřebene rozsochy Kobylanka (1054m) až dolů k jízdárně se rozkládá významná a těžko přístupná Přírodní rezervace Mazácký Grúnik z roku 1955, rozšířená v roce 2004 na současných 96,65ha, chránící přirozený jedlobukový a smrkobukový karpatský les. Mezi mosty, u stromu se směrovkami navíc stojí kamenný blok – další památník připomínající oběti obou světových válek.

Modrá značka se nyní vydává středně stoupajícím tempem po široké pěšině proti proudu Suchého potoka, jenž pramení v nejostřejším úbočí kousek pod vrcholem Lysé hory, v rozsáhlé Přírodní rezervaci Mazák. Ani tento úsek cesty, byť se všude kolem rozkládá les a není odtud nic vidět, není bez zajímavosti. Jen co minete pruh lesa z řídkých vysokých smrčin, pěšina se mírně stočí a za ohybem se objevují skály. Nejdříve je to jen velký balvan zasahující do cesty, avšak po něm přichází již celá skalní stěna. Jde o nijak neoznačené a v mapách leckde nezobrazené skalisko Dolní Mazák. Takřka 250m dlouhá a 8m vysoká skála stojící v nadmořské výšce cca 650m je tvořena pískovcovými bloky. Přestože není nijak státem chráněna, ruka vandala ji dosud neznetvořila a občasní horolezci tu na příliš rozsáhlou aktivitu nemají dost soukromí. Mimochodem stupeň obtížnosti lezení je prý II-VI.

Za velkou skálou se opět nachází mostek a zakrátko následuje druhý, kde však již Suchý potok opouštíte a serpentýnou zdoláváte poslední úsek výstupovky, prudkým zalesněným svahem vzhůru na Butořanku. Zde se nejprve setkáte s oranžovým ski/cyklo ukazatelem Butořanka (722m), pak i s bílým turistickým Butořanka (730m). Červená značka z Ostravice (3km) sem přivádí kvanta turistů, kteří pokračují dále 1,5km na Lukšinec a na vrchol Lysé hory.

Butořanka také není lecjaké místo. Kvůli nádhernému kruhovému panorama všichni běží rovnou na rozsáhlou horskou louku, proto opomíjejí navštívit ještě skálu Horní Mazák. Vydáte-li se po červené značce jakoby směrem na Lukšinec, brzy dojdete do levotočivé zatáčky, z níž vybíhá rovně do lesa vyšlapaná pěšina. Po pár krocích již spatříte rozpukanou horní plošku skály, kde se otevírá krásný výhled. Pod vámi se nachází nesmírná hloubka údolí, jímž jste přišli, vlevo hora Čupel (943m), vepředu Malý Smrk (1174m), za ním hlavní vrchol Smrk (1276m) a kousek vedle nejvyšší partie Kněhyně (1257m). Podobný výjev spatříte i z terasy malé chatičky zvané Tatranka, jež se úzkostlivě tiskne na svah hned vedle skály. Tatranka slouží jako zázemí skálolezcům, spravuje ji horolezecký oddíl Sokol Staré Město a lze se kolem ní dostat dolů, odkud skálu uvidíte celou. Horní Mazák je tvořen pískovcem, na výšku měří 9m, nachází se na území CHKO, avšak není sám o sobě chráněn. Horolezci jej využívají jako cvičnou stěnu s obtížností II-VI. stupně.

Z Horního Mazáku jsou na protějším kopci Smrčina (810m) vidět ještě jedny poměrně nenápadné skály. Jde o Liščí díry I, první ze tří větších skalních útvarů, které potkáte, když se od rozcestníku Butořanka vydáte neznačenou lesní cestou na jižní úbočí kopce. Liščí díry jsou turistům prakticky neznámé, navíc špatně dohledatelné, nicméně ze všech je krásný výhled a příjemně se tu odpočívá.