Frenštát p. Radh., u Kyčery (405m) – Frenštát pod Radhoštěm, rozc. (392m) – Koliba, rozc. (500m) – Horečky (550m) – Nad Horečkami – Velký Javorník, tur. chata (918m)

Na výlet po zelené turistické trase z Frenštátu na Velký Javorník si vyhraďte minimálně třetinu dne, protože ač jde o relativně krátkou trasu, její výstupová část je opravdu náročná a je na ní mnoho k vidění. Během 6km projdete historickým centrem města, minete komplex na Horečkách i dříve významný turistický cíl Vlčina, ovšem to nejtěžší začíná 1,5km před vrcholem. Odměnou za zdolání serpentin s převýšením asi 360m vám ale bude občerstvení v turistické chatě s bohatou minulostí a nádherný výhled z rozhledny. Trasa je vhodná pouze pro pěší.

* * *

Město Frenštát pod Radhoštěm bylo založeno během velké kolonizace v letech 1293-1316, přesněji snad v roce 1299 pod jménem Farkasstadt Vlkem Farkašem z Násilé a jeho rozvoj byl svázán s nedalekým hradem Šostýn, později s panstvím Hukvaldy. První písemný doklad o obci tehdy zvané Frankenstadt pochází ze 14.3. 1382. Hospodářství se soustřeďovalo na pasekářství, později se proslavil řemeslnými trhy, výrobou jemného plátna, barvířstvím, punčochářstvím a ohýbaným nábytkem. Frenštát byl postižen třicetiletou válkou a valašským lidovým povstáním, v roce 1626 byl vypálen, 1646 obsazen Švédy, dvakrát jej stihnul mor a 19.11. 1661 téměř celý shořel, čehož výsledkem bylo pak zbudování současného historického centra. Roku 1781 se Frenštát stává městem. Krize tradičního tkalcovského řemesla však vedla od poloviny 19.stol. k početnému vystěhovalectví obyvatel do Ameriky. Město oplývá řadou památek a zajímavých lokalit. Najdete tu historické náměstí s radnicí z roku 1890, dva kostely, množství památníků a drobných sakrálních objektů či skokanský můstek K95 z roku 1973.

Počátek trasy se váže k rozcestníku Frenštát p. Radh., u Kyčery (405m), kde se scházejí tři turistické značky. Vaše zelená přichází z Kozlovic (5,5km) a míří 6km na Velký Javorník, po modré z Malého Javorníku (6km) se posléze můžete vrátit zpátky a po červené z Ráztoky (6km) do Lichnova (5,5km) se sem dostanete, pokud byste přijeli vlakem. Železniční stanice je situována 1km odtud při silnici na Trojanovice a na malé točně tam stávají i některé autobusy. Oficiální autobusové nádraží zvané U škol najdete cca 100m od křižovatky s rozcestníkem, za obchodním střediskem Kyčera. Stejným směrem vidíte i kostel sv. Jana Křtitele z roku 1640 s hranolovou věží vystavěnou roku 1717, zastřešenou roku 1780 cibulovou bání. Pseudogotický mobiliář tohoto chrámu pochází z roku 1891. V těsné blízkosti kostelní zdi se nachází velký kamenný kříž z roku 1753, věrná kopie sochy Panny Marie z 15.stol. a lipová alej vysázená v roce 1861. Volný prostor kolem kostela býval do roku 1832 hřbitovem.

Značka vstupuje krátkou uličkou na historické náměstí Míru. Dlážděný obdélníkový plac lemují měšťanské domy ze 17., 18. a 19.stol., jimž dominuje žlutá novoromantická radnice s hranolovou věží a hodinami. Ta byla zbudována v roce 1891 podle projektu A. Tebicha na místě starší barokní radnice z roku 1796, zbořené roku 1889. Radniční fasádu zdobí reliéfní portréty J.A. Komenského, J. Jungmana, Fr. Palackého a B. Jablonského, nad hlavním vstupem je umístěn pískovcový znak města zobraující sv. Martina na trůně a na loubí visí pamětní plaketa olympijského vítěze ve skocích na lyžích Jiřího Rašky. V budově sídlí kromě vedení města také muzeum s národopisnými a výtvarnými sbírkami včetně instalace tkalcovské dílny či originál sochy radhošťského Radegasta od Albína Poláška. Vysoká radniční věž slouží po většinu roku jako rozhledna se vstupem přes Informační centrum. Na jihozápadní straně náměstí (vlevo dole) se zachovalo podloubí s oblázkovou dlažbou, na domech je pseudoslohová architektura barokní, renesanční i gotická. Na domě č.p. 2 visí pamětní deska malíře Břetislava Bartoše, na domě č.p. 19 pamětní deska místního rodáka sochaře Albína Poláška. Uprostřed náměstí stojí kamenná kašna s Neptunem (1840), barokní pískovcová plastika sv. Jana Nepomuckého (1717) a pozdně barokní pískovcová socha sv. Floriána (1773). Jednou z dominant frenštátského náměstí je také pískovcový sloup se sochou Panny Marie a Ježíška (1692), vystavěný jako poděkování za ukončení morové rány a za ochranu před ní. Socha má poměrně archaické lidové vzezření a je opatřena českými nápisy, z čehož lze usuzovat, že ji vytvořil nějaký místní sochař. Tato skutečnost paradoxně přidává frenštátské památce na originalitě a navíc zajímavým způsobem ukazuje snahu malého provinčního městečka na konci 17.stol. přiblížit se bohatším sousedům.

Přes náměstí projdete rovně a úzkou uličkou se dostanete k jednolodnímu baroknímu kostelu sv. Martina z roku 1680, kolem něhož se v dávných dobách rozkládal nejstarší frenštátský hřbitov. Kostel byl vystavěn na místě staršího chrámu, jenž vyhořel při velkém požáru v roce 1661. I tento nový kostel byl těsně před svým dokončením vydrancován a vypálen. Opraven a obohacen o boční kaple byl až roku 1740. Interiér je osvětlen nízkými půlkruhovými okny v presbytáři a 2 stejnými okny v bočních kaplích. K vybavení patří rokokový mobiliář, z 18.stol. pochází také část dřevěných dveří se zachovanými zámky a kováním. Na počátku 20.stol. byly pořízeny dvoukřídlé, zčásti prosklené hlavní dveře, se secesizujícím dekorem. Najdete tu též Valašský betlém od lidového řezbáře Josefa Kněžka a obraz Vzkříšení. U kostela narazíte na barokní krucifix z roku 1753, před kterým zahnete ostře vpravo a širokým schodištěm sestoupíte do sídliště. Po značce vykličkujete mezi domy až k silnici Podkopčí, podél níž protéká říčka Lomná, jejíž téměř přímý tok je zpomalován četnými splávky. Lomná pramení v nadmořské výšce cca 960m na západních svazích hory Tanečnice, v těsném sousedství Pusteven. Celý následující tok směřuje k severozápadu. První 2km spadá Lomná hluboce zaříznutým lesnatým údolím, poté přijímá zprava potůček Malá Ráztoka a vchází do otevřené krajiny. Na začátku Frenštátu se Lomná slévá s Bystrým potokem a na druhé straně města ústí v nadmořské výšce 372m do říčky Lubiny, která pak unáší vody Lomné dále do Odry a Baltského moře. Celková délka toku říčky činí 9,1km.

Naproti přes cestu máte mostek přes Lomnou a opodál na sloupu již visí ukazatel Frenštát pod Radhoštěm, rozc. (392m). Zde se po 0,5km od červené značky na Štramberk (9,5km) odděluje vaše zelená, jež nazpět přechází silnici, sídlištěm vede k vyústění frekventované jednosměrky z náměstí a dál rovně až do aleje napříč vilovou čtvrtí. Jmenuje se to tu Jandovo stromořadí a zhruba uprostřed najdete první z info panelů Naučné stezky Velký Javorník. Kromě stručné historie města se tu můžete dočíst o zasloužilém spolku Pohorská jednota Radhošť či slavných frenštátských osobnostech. Citujme aspoň životopis pana Jandy: „Stromořadí, v němž stojíte, je pojmenováno po dalším rodákovi, Dr. Josefu Jandovi (1811-1876). Ten byl prvním kronikářem města, r. 1865 založil Pamětní knihu města Frenštátu. Dále v letech 1847-1848 nechal zřídit tzv. Dolní špitál a r. 1858 byl jeho přičiněním vybudován nový hřbitov u cesty do Rožnova. Jako předseda Střeleckého spolku se zasloužil o postavení budovy Střelnice a podél cesty k ní nechal vystavit právě toto stromořadí. Za naučnou tabulí stojí pomník Dr. Josefa Jandy od významného frenštátského sochaře Jana Knebla.“ Ano, v nenápadném mini parčíku opravdu stojí kamenný sloupek s plastickou podobiznou Dr. Jandy.

Stromořadí Vás dovede k podjezdu pod železniční tratí. Tady začíná typická periferie s garážemi a paneláky, opodál stojí zimní stadion. Hrot turistické značky směřuje kamsi přes trávník ke skupince stromů při zadní straně stadionu. Vyšlapanou „pejskařskou“ pěšinkou vstupujete do lesíka, po mostě překračujete potok Lubina a defakto hned začínáte stoupat přímo vzhůru k vrcholu Horečky (565m), na jehož východním úbočí se nalézá slavný frenštátský skokanský můstek. Zároveň se na této straně Lubiny nacházíte již v CHKO Beskydy.

Stoupáte vcelku náročně širokou lesní stezkou, po jejíž levé straně spadá svah do hluboké rokle k drobnému potůčku Vlčák. Nad jeho blízkým prameništěm se mezi stromy skrývá pilířová mostní konstrukce úseku Naučné stezky Beskydské nebe zvaná Život v korunách stromů. Jedná se o jednu z atrakcí areálu na Horečkách, který v posledních letech nabývá opět na proslulosti a díky němuž se celá lokalita včetně lesních stezek a info cedulí dala „do pucu“. Visutý nebeský chodník z roku 2016 má délku 85m a v maximu je 16m vysoký. Přístupný je vždy jen od 1.4. do 31.10. Pokud byste k němu o kousek výš odbočili, dostanete se rázem do areálu skokanských můstků, jenž i sám o sobě bývá častým cílem turistů. Našli byste zde restaurace, letní amfiteátr, chodník pro bosé nohy či skokanský můstek K95 a zvoničku s výhledem. Skokanský areál Jiřího Rašky na Horečkách byl postaven bezprostředně po triumfu tohoto frenštátského rodáka na 10. Zimních olympijských hrách v Grenoblu roku 1968. V areálu se nacházejí celkem 4 skokanské můstky K95, K45, K20 a K9, na nichž skákaly takové legendy jako Jaroslav Sakala, Jiří Parma nebo František Jež. Můstek K95 je 106m vysoký, konstrukční bod má ve výšce 95m, jeho nájezdová rychlost je 25 m/s a v roce 2008 na něm Jiří Mazoch, vnuk Jiřího Rašky, uletěl rekordních 107m. Můstek měl původně jen 90m a jeho projektanty byli v roce 1968 Josef Zita a Miloslav Bělonožník. Postavila jej firma Hutní projekt Ostrava a generálním dodavatelem materiálu byly Vítkovické stavby Ostrava. Jako vůbec první na světě své velikosti byl tento můstek navíc pokryt umělohmotnou krytinou zvanou DUROKRYT, vyráběnou ve Frenštátě. První skok na něm absolvoval 9.9. Jiří Raška a v neděli 30.9. 1973 můstek slavnostně otevřely mezinárodní FIS závody Grand Prix Frenštát pod Radhoštěm. Projektantem rekonstruovaného můstku K95 byl v roce 2002 Ing. Josef Slavík. Otevřen byl 2.10. 2004 Letním Mistrovstvím České republiky. V současné době se Skokanský areál Jiřího Rašky využívá především k výchově mladých skokanů a párkrát do roka se zde soutěží. Na věž můstku K95 se však brzy dostanou také turisté, které má přilákat netradiční rozhledna na střeše věže a vertikální muzeum mapující historii frenštátských skoků na lyžích a život nejslavnějšího ze skokanů Jiřího Rašky. Zmiňovaná zvonička Strážkyně Beskyd je symbolem odporu místních obyvatel proti snahám o znovu-otevření černouhelného Dolu Frenštát. O její stavbu se zasloužilo sdružení Naše Beskydy. Moderní design zvoničky vychází z valašské lidové tradice a je dílem architektů Kamila Mrvy a Martina Rosy. Vedle celodřevěné konstrukce s šindelovým pláštěm stojí 8m vysoké stožáry ze 3 modřínových trámů nesoucích 30kg vážící zvon z dílny v Halenkově, jenž bude odzvánět umíráček dolu Frenštát. Kromě loga občanského sdružení Naše Beskydy, znaku Trojanovic a Frenštátu nese zvon jména 37 měst a obcí, které se spojily proti těžbě uhlí v Beskydech. Na spodním okraji zvonu je vysázen citát frenštátského rodáka Josefa Kaluse: „Kdo hory mé haní, jako by mne haněl, kdo hory mé chválí, jak by se mi klaněl.“ Poprvé se symbolický umíráček rozezněl při 3.výročí Uzamčení země Valašské na 100 roků dne 15.5. 2010.

Ze zelené turistické stezky se vám brzy otevře pohled vpravo vzhůru na kdysi známé restaurační a ubytovací zařízení Vlčina ve stejnojmenném zanedbaném turistickém komplexu. Na upraveném vydlážděném place u pěšiny pod Vlčinou vyvěrá pramen Mařenčina, usměrněný malou betonovou skruží a víkem. Nelze zjistit, zda se k tomuto místu váže nějaká zajímavá událost, protože jediný důkaz o významu pramene skýtá pouze text z roku 1930, vytesaný v kameni nad skruží: „Studánko čistá, z rosných perel stkaná, buď žehnána a všemi milovaná, žíznivé napoj, když jdou kolem tebe, vlož jim do nitra kus svého nebe. Josef Kalus“. Josef Kalus byl básník, spisovatel a učitel, který se narodil ve Frenštátě 16.2. 1855 a také tu 11.12. 1934 zemřel. Jeho verše zdobí i tabuli před Starou Vlčinou.

Budete-li pokračovat náročně stoupající lesní cestou ještě kousek dál, dojdete na úzkou asfaltku vedoucí vlevo na Horečky nebo vpravo na Vlčinu. Na stromě tu visí rozcestník Koliba (500m), podle něhož máte za sebou již 2km a před sebou nejblíže 0,5km k osadě Horečky. Pravý význam slova „koliba“ je sezónní dřevěné obydlí pro pastevce v horách, avšak chata Koliba na zelené turistické značce je spíše dobře maskovaná restaurace. Blízko ní se nachází neobvyklá pseudojeskynní kaple Panny Marie Lurdské zapuštěná do svahu pod vrškem Vlčina (532m). V pohledové straně ji tvoří trojúhelníková kamenná zeď s otvorem dveří krytých kovovou mříží, za níž je prostor s inscenovanou svatyní. Před vstupem stojí dřevěná zvonička, k níž vede krátká alej letitých stromů. Vznik kaple na Horečkách je spojen s osobou manželky frenštátského měšťana Bumbaly, která ji dala postavit v roce 1902 jako dík za navrácené zdraví. Roku 1931 daroval kapli menší zvon p. Choleva. O Svatém Duchu se zde pravidelně koná pouť.

Že jsou Horečky mariánská država, dosvědčuje několik poutních obrázků. Velký mariánský obraz je například umístěn na stromě naproti zetlelého pařezu dříve rozložité, 320 let staré lípy malolisté, která byla za svého života památkově chráněná. Obvod jejího kmene činil 540cm a dosahovala výšky 29m. Objevuje se též na výše situovaném info panelu naučné stezky.

Zelená trasa kříží trať cyklotrailu, severním úbočím obkružuje vrch Horečky (565m) a dostává se na hřeben se stejnojmennou osadou. Minete soukromou chalupu ve stylu staveb na Pustevnách a ukazatel Horečky (550m). K dalšímu to bude 1km daleko. Vyšlapaná pěšina vás následně zavede do osady rozkládající se na oplocené hřebenové louce, nad níž se ze zalesněné kóty (579m) dá přes nedávno vymýcené svahy nad údolím potoka Muchač poprvé pozorovat roztahaný kopec Na Peklech (602m), Kotouč (511m), historické centrum města Štramberk včetně ikonické věže zvané Trúba, úbočí Bílé hory (557m) s jejími bílými skalisky a Červený kámen (690m). Značená pěšina pak pokračuje do dolíku s malou loučkou, trochu vystoupává do úbočí kopce Na Stašku (610m), míjí nenápadnou dřevjanku a nakonec sejde do sedla, kde se napojuje na lesní asfaltku. Po pár metrech chůze již shlédnete dominantní vrchol Velkého Javorníku (917m). Vypadá blízko a vysoko. Než však značka zamíří opět do lesa, po pravé straně na vás ze stromu vykoukne ukazatel Nad Horečkami, odkud utíká žlutá odbočka 3km do Bordovic. Po zelené to je 1km na serpentýny pod Javorník a 2,5km na vrchol.

Krátký úsek lesa vás povede rovinkou na horské sedlo Pod Javorníkem. Nejdříve ovšem minete info panel NS č.2 pojednávající o Lesní správě Frenštát p.R. V sedle najdete rozsáhlou horskou louku přetnutou elektrickým vedením, jež napájí turistickou chatu na vrcholu. Je to poslední místo, kde si můžete v rámci 1,5km dlouhého výstupu normálně odpočinout. Při pohledu přímo před sebe vám totiž musí být jasné, že hora vám své pokoření nedá zadarmo. Značka tu obchází zleva maličké návrší, načež konečně míří napříč loukou k lesu, odkud se otevírají první výhledy na vzdálenější kopce Ondřejník (964m), Lysá hora (1323m), Smrk (1276m), Velká Stolová (1046m) či Nořičí hora (1047m). Ačkoliv z louky svisle vzhůru pokračuje vyšlapaná zkratka, značený chodník míří do lesa a poté už také ostře stoupá.

Během chvilky začnete intenzivně kličkovat po krátkých serpentýnách v prudkém východním úbočí Velkého Javorníku. Těžba dřeva otevřelá pár úseků pro výhledy, ale i když nejsou zlé, shora budete mít mnohem lepší. Úzký chodník navíc brázdí množství místních sportovců, a to jak pěšky, tak na horských kolech. Je proto třeba dávat pozor. V zimě se určitě vybavte i nesmeky, neboť to tu bývá ušlapané na led a hrozí úrazy.

Zhruba v půlce stoupáku se vyškrábete na protáhlé ramínko (748m), kde můžete zrelaxovat pohledem na blížící se vrchol. Kdysi tu stával další panel naučné stezky s obecnými informacemi o lesním hospodářství, ovšem horské podnebí jej udolalo a již nebyl obnoven. Krátká rovinka končí u mariánského obrázku pověšeného na stromě. Pak pěšina znova chytí stoupavý úhel, obloukem se dostává na výše položenou asfaltku, tu přejde a pokračuje v kličkování až na spodní hranu rozběhové loučky pro paraglidisty. Vrchol vás vítá ukazatelem Velký Javorník, tur.ch. (918m) a dřevěnou chatou Pohorské jednoty Radhošť. Turistická chata Velký Javorník patří k nejnavštěvovanějším v Beskydech a je poslední, kterou nechala PJR postavit. Úplně první útulnu tu dal vystavět vlastním nákladem arcibiskup Dr. Theodor Kohn už v roce 1895. Dal ji k dispozici PJR, avšak chata roku 1915 vyhořela, zapálena zřejmě pytláky. Po Všeslovanské pouti na Radhošti (1931) se začalo uvažovat o stavbě chaty nové. V roce 1932 bylo zakoupeno 5ha pozemků, hledala se a měřila voda. Peníze na stavbu si PJR téměř vyžebrala, protože hrozilo nebezpečí, že jako první postaví útulnu na Javorníku Němci. Současnou chatu navrhnul architekt Aleš Parma a její základní kámen byl položen 16.9. 1934 v rámci Krajinské výstavy ve Frenštátě p.R. u příležitosti 50 let od založení PJR. Zbudována byla téměř svépomocí a říkalo se jí Benjamínek. Celkově vyšla na 104.654Kč mimo inventář. Slavnostní otevření proběhlo 4.8. 1935. Chata je dřevěná na kamenné podezdívce, částečně podsklepená, má přízemí a podkroví. K hostinské místnosti se připojuje kuchyň s příslušenstvím a zbytek přízemí je vyplněn místnostmi pro hostinský provoz. První poschodí obsahuje kromě obytné místnosti pro nájemce také 3 útulné pokoje, avšak ty nejsou v dnešní době pronajímány. K útulně přináležela dřevěná hospodářská budova s komorou a prádelnou a otevřená kuželna. Voda pro chatu prýští asi 80m níže pod vrcholem. Se stavbou chaty byla upravena též příjezdová cesta, studánka a serpentiny z Horeček. Roku 1936 byla útulna dokonaleji vybavena, zároveň byla zřízena i cesta ke studánce a rozšířena vozová cesta přes Rokytnou. Jen málo z početných návštěvníků nové chaty vědělo, že tu už od roku 1941 žijí v ilegalitě knihkupec Landgraf' a hoteliér Frank, oba z Hodonína, kteří při zatýkaní gestapem utekli do Beskyd. Z Javorníku bylo navíc vedení PJR po celou válku spolehlivě informováno o dění ve světě, protože poslech rozhlasu byl plynulý i přes odebrání přijímačů. Často se zde zastavovali také partyzáni.

Od chaty se naskýtá hezké půlkruhové panorama, ovšem lépe je si vyšlápnout pár desítek metrů výš k vrcholové kótě, na níž stojí dřevěná rozhledna. Rozhledna Velký Javorník je 26m vysoká a má 8 otevřených pater se dvěma vyhlídkovými plošinami. Její předchůdkyně stála na vrcholu Velkého Javorníku již v roce 1934. Jednalo se o triangulační věž, kterou v roce 1929 zbudoval tehdejší Zeměměřičský úřad. Byla to jednoduchá dřevěná konstrukce o výšce asi 13m s pozorovatelnou v cca 10m. Z důvodu nedostatečné údržby a následně havarijního stavu byla v roce 1967 odstraněna. Novou rozhlednu nechal z popudu frenštátského lesního správce Vojtěcha Pavla vybudovat Státní podnik Lesy ČR. Grafický návrh zpracoval Ing. Václav Langer, autorem projektové dokumentace je Falko, s.r.o. Rozhledna je pojata jako originální dřevostavba navazující na typickou místní architekturu. Vertikálně se dělí na 9 podlaží, přičemž první podlaží tvořící provozní místnost je ve stylu valašské roubené stavby pouze obloženo. Všechna patra skýtají vyhlídku, ochozy jsou však až ve výšce 15 a 20m nad terénem. S výstavbou započala firma Teslice CZ s.r.o. ze Vsetína na podzim 2012, kdy byly připraveny betonové základy. Od května 2013 pak pokračovala výstavba vztyčením vlastní dřevěné konstrukce. Slavnostní otevření proběhlo 15.8. 2013. Celkové náklady dosáhly 3,6mil.Kč. Z rozhledny je za příznivého počasí výhled až na Malou a Velkou Fatru, Roháče a Belianské Tatry či Jeseníky. Kruhovému rozhledu ovšem dominují spíše Beskydy. Hned při patě rozhledny vidíte červenou střechu turistické chaty a zalesněné rameno Horeček (565m), po němž jste sem přišli. Samozřejmostí je od pohledu velké město Frenštát pod Radhoštěm obklopené poli, loukami a pruhy lesa, v nichž se utápějí katastry okolních vesnic. Nejblíže to jsou Kunčice pod Ondřejníkem, rozkládající se při úpatí masivu Ondřejníka s nejvyšším čelním vrcholem Skalka (964m). Protože je však Ondřejník natočen k Javorníku celou svou západní stranou, můžete bez problémů vidět Suché úbočí (864m) i zadní Ondřejník (890m). Nyní sledujte panorama od Ondřejníku doprava. Tam, na konci dlouhé široké Frenštátské brázdy, je situován nejvyšší vrchol Beskyd, majestátní Lysá hora (1323m) s vysílačem na špici. Její členitá silueta vykresluje výrazným způsobem rozsochu Malchor (1219m) s předvrcholovým výčnělkem Kykulka (996m). Za tou se jako stín odráží vrcholová partie sousedního Travného (1203m). V lysohorském masivu je dále vidět kompletní rozsocha Lukšince s výraznými předvrcholy Ostrá hora (783m) a Smrčina (810m), při jejichž úpatí leží notoricky známá obec Ostravice. Tu však nelze vidět kvůli brdku Žár (630m). Silueta Lysé hory klesá po pravé straně přes rozsochu Kobylanka (1054m) do špice Čupel (943m), přičemž za ní se v dálce v našedlých odstínech zaobluje Malý Polom (1061m) s Kozím hřbetem (986m). To už se ovšem v popředí zprudka zvedá úbočí druhého nejvyššího beskydského kopce Smrku (1276m) se špičatým předvrcholem Malý Smrk (1174m). U úpatí vidno též Smrček (859m). Se siluetou Smrku koresponduje menší Velká Stolová (1046m), která přechází do bramborovité hlavy Kněhyně (1257m) s háčkem Čertova mlýna (1206m). Dále je tu Nořičí hora (1047m) se Zmrzlým vrchem (1043m) v zádi, která se v místě Tanečnice (1084m) napojuje na hlavní hřeben Radhošťského hřbetu. Z něj vybíhají Okrouhlý (991m) a Miaší (873m) se sjezdovkami, které se skloňují k Pustevnám a k Radegastu (1106m). Radhošť (1129m) je zcela dominantní, vypíná se nad Trojanovicemi jako mateřské ňadro. Ramenem Velké Polany (981m) s Černou horou (891m) sjíždí za výběžek Veřovických vrchů. Máme tady Malý Javorník (838m), Kyčeru (875m) a už se tam v dáli rýsují Vsetínské Beskydy. Vermiřovský potok tvoří mezi Kyčerou a Kamenárkou (862m) trychtýř, zakončený Myší horou (725m) a Úvěsem (713m), za jehož lemem se rýsuje cípek Rožnova pod Radhoštěm. Pro komplexnost popisu rovnou pohleďte na zbytek hřebene Veřovických vrchů, na jejichž nejvyšším bodě se právě nacházíte. Jediná Kamenárka stojí jakoby odsazena od zbylých hřebenových vrcholků, její přirostlé dvojče Dlouhá (859m) však již určuje linii pěti vrškům, které se při pohledu z Javorníku téměř slévají do jednoho. Jsou to Krátká (767m), bezejmenný (768m), Huštýn (747m), Trojačka (709m) a Oprchlice (639m). Mírně bokem čouhá rozčechraný postranní Ostrý vrch (641m). Mezi Veřovickými vrchy a Vsetínskými Beskydami se rozkládá údolí Rožnovské Bečvy. Tu lemuje řádka malých vršků jako Hradisko (522m) nad Rožnovem, doprovázené celkem Vápenky (523m), za ním se nachází osadami protkaný pásek s vršky Spina (560m) či Hážovické díly (704m), jakoby příčně k nim se natáčí ramena Klenova (666m), Búřova (660m) apod. Vzhledem k obrovské členitosti této části hor nelze vypsat úplně každý pojmenovaný brdek. Významu nabývá až kompaktní páteřní hřeben Vsetínských Beskyd, jenž je definován dvěma výraznými a několika téměř nerozeznatelnými vršky. Ty výrazné se nachází prakticky jen kousek od sebe a jsou to slepené dvojvrší Ptáčnice (830m), Cáb (841m) a sedlem oddělená Lušovka (875m), přičemž o něco dál nalevo stojí ještě malinko špičatější Tanečnice (912m). Splývající viděný okraj je oblast Kotlové (869m). Z opačné strany se ku jihozápadu vlní Hostýnské vrchy taktéž se dvěma výraznějšími hrby, jimiž jsou vzdálený Kelčský Javorník (865m) a jeho soused Čerňava (844m). Nyní očima přejeďte bariéru již popsané hřebenovky a na jejím severním úpatí sledujte linku obcí Bordovice, Veřovice, Mořkov a zcela vzadu Hodslavice. Údolí říčky Jičínky je mělké a lemované podbeskydskými kopci, zvanými obecně Štramberská vrchovina. Na konci údolí je ohraničuje shluk šesti pospojovaných vršků s nejvyšší Petřkovickou horou (608m), potažmo nejznámějším Svincem (546m), ve stejné oblasti jen kousek blíže potahují rozsáhlé lučiny bezejmenný rozsáhlý útvar (431m), stromy pak porůstají zase o kousek bližší Hlásnici (558m), nad Veřovicemi, tedy ze všech nejbliže stojí Štramberčík (498m) vzdutý do Na Peklech (602m), a tu již do očí klepne vyhlodaný vápencový lom na Kotouči (511m), hned vedle něj trčí Štramberská Trúba, u ní se nachází Bílá hora (557m), za ním skoro neviditelná Libhošťská hůrka (494m), vesnici Lichnov zaštiťuje výrazný Červený kámen (690m) s oblým úbočím a kopce se dále zvedají. Osamělá Tichavská hůrka (542m) s Janíčkovým vrchem (463m) přechází do mohutnějšího Kazničova (601m) a tím startuje masiv Palkovických hůrek s nejvyšším bodem Kubánkov (660m), na opačné straně obce Palkovice se zvedá nenápadná hromádka pěti vršků s nejvyšší Kozlovickou horou (612m), na tu navazuje dvojvrší s Čupkem (524m) a vše opět končí Ondřejníkem. Podle počasí se délka výhledů prodlužuje o města Frýdek-Místek, Brušperk, o Ostravsko, Novojičínsko či Oderské vrchy. Za příhodných podmínek bývá krásně vidět i hřebenovka Jeseníků od výrazného Pradědu (1491m) s vysílačem, přes Petrovy kameny (1446m) až po Břidličnou horu (1358m). Orientaci napomáhá několik panoramatických map instalovaných na zábradlí ochozu.

Z Velkého Javorníku můžete sejít po modré 2,5km do Padolí, nebo se vydat po červeně značené hřebenovce 4km na rozcestí Kamenárka a dál až do Hodslavic.