Mosty u Jablunkova, ŽST (510m) – Studeničný, rozc. (660m) – Studeničný, chata (712m) – Štípanka (740m) – Gírová, tur. chata (775m) – Komorovský Gruň, osada (650m)

Nenáročný přechod Girové má své kouzlo především na jaře nebo počátkem léta, kdy meteorologické podmínky dovolí shlížet daleko do nitra tří států – České republiky, Slovenska a Polska. Cestou vzhůru se můžete zastavit v některé z dřevěných turistických chat a při sestupu zvolit zakončení dle svých preferencí. Samotný výstup je dlouhý 4,5km, avšak celkově má červená trasa 7km s možností dvou prodlužujících odboček.

* * *

Mosty u Jablunkova leží v nejvyšším bodě Jablunkovského průsmyku mezi vrchy Girová (840m) a Skalka (932m) a jsou významným silničním i železničním koridorem mezi Českou a Slovenskou republikou. Do roku 1474 tu rostl neprostupný prales, který dal kácet až Matyáš Korvín. Počátkem 16.stol. kolonizovali území Mostů valašští pastevci se svým dobytkem. V roce 1578 byly nad průsmykem zbudovány tzv. šance, malá vojenská opevnění, jež sloužila jako obrana proti nájezdům Tatarů, Turků či Švédů. Tou dobou už průsmykem vedla důležitá obchodní cesta, tzv. měděná stezka spojující Slezsko s Uhrami. Na stezce byly různé zákruty, močály a bažiny, které musely být přemosťovány dřevěnými trámy a kládami, jejichž udržováním se zabývali tzv. „mostoři“ či „mościorze“, jak jsou obyvatelé Mostů dodnes nazýváni. První zmínka o existenci Mostů u Jablunkova pochází z evidence poddanských dávek vrchnosti, z tzv. urbáře z roku 1577. Podle něj zde žilo 8 rodin. Těsně před 2.sv. válkou se obec stala pro svou polohu objektem územních sporů a v období války zde sídlil štáb gestapa. Obyvatelstvo se od počátku živilo především pastevectvím a horským zemědělstvím, dnes je obec známá spíše pro svá lyžařská střediska. Významnými památkami jsou fortifikace Velké šance, klasicistní kostel sv. Hedviky (1768), kaple sv. Petra a Pavla na Šancích (1889), kaplička sv. Jana Křtitele na Bagnech (1911), mariánská skříňová kaplička u hlavní silnice, socha sv. Jana Nepomuckého u hlavní silnice, 8 křížů, 5 památných stromů a 2 chráněná přírodní území.

Do Mostů se dostanete autobusem či železnicí přes Třinec, případně z Čadce přes slovenský Svrčinovec. Zastávky vlaku jsou v obci dvě, proto vystupte raději na té hlavní v centru. První rozcestník Mosty u Jablunkova, ŽST (510m) najdete na stromě přímo před nádražím. Píše se tu: „Obec v Jablunkovském průsmyku. Turist. východisko na hřebeny Beskyd.“ Červená značka, která sem přichází 5,5km z Velkého Polomu, odtud pokračuje 2km na Studeničný.

Hned za rozcestníkem mezi stromy pronikněte na blízkou cestu, obejděte hřiště a u BUS zastávky Centrum zahněte doleva, na chodník podél hlavní silnice. O 130m dál červená značka znova odbočuje, tentokrát vpravo do vedlejší ulice a tady již započne střední stoupání na Girovou. Ulice se stáčí, u posledního domu přechází do zpevněné polňačky a s výhledem dolů na Mosty míří do podchodu pod silničním obchvatem. Šedivá dálniční linka, jež odlehčila obyvatelům Mostů od tranzitní dopravy, se táhne od Třince přes Jablunkov a Svrčinovec na Čadcu. Tento obchvat byl realizován mezi lety 1999-2001, je postaven v kategorii R 11,5 a měří 7,2km. Stojí zde 12 mostních objektů a 4 estakády. Největším mostním objektem této stavby je údolní estakáda s délkou přemostění 450m (rozpětí polí 45m + 6x60m + 45m), která patří k největším dosud realizovaným spřaženým konstrukcím v ČR. Je tvořena ocelovou konstrukcí dvoukomorového průřezu se spřaženou železobetonovou deskou.

Výhled od dálnice do údolí je sice pěkný, ale zbytečně byste se jím zdržovali, protože po chvilce bude ještě lepší. Značená pěšina míří ostře vzhůru podél sportovního areálu se sjezdovkama a bobovkou. Z vyšších poloh je vidět celý Jablunkovský průsmyk. Dole vidíte centrum Mostů u Jablunkova s přilehlými svahy Skalky (932m) a její rozsochou Malá Skalka (798m), pod níž se táhne zbytek Mostů. Za těmi v dáli vystupují hrdá čela kulisovitě seřazených vrcholů Kozubová (981m) a Ostrý (1044m), při jejichž úpatí se rozpíná obec Milíkov. Zbytek průsmyku je jedno velké ploché údolí řeky Olše plné střídajících se rozsáhlých luk a lesíků. Ze severu se poté po obzoru zvedá hraniční hřeben Slezských Beskyd.

Výše začíná les. Stezka stále stoupá proti svahu, nad studánkou Studeničné ji kříží nadzemní elektrické vedení a krátce nato už obloučkem a mírnějším stoupáním dosáhnete křížení cest s nadstandardně velkým odpočívadlem a mapou. Opodál stojí též tyčový ukazatel Studeničný, rozc. (660m). Směrovka ukazuje 1,5km zpátky k vlaku a 1km vpřed k chatě Studeničný. A taky sem přichází modrá značka od 3,5km vzdálené sekundární vlakové zastávky v Mostech.

Stezka pokračuje štěrkovanou lesní cestou jakoby k rodinnému domku, který vidíte přímo před sebou, jenže se následně stáčí vpravo a chvíli stoupá zvolna lesem až k osadě Studeničné. Tu náhle se zpoza zatáčky objeví roubená chata Studeničné. Ta nabízí turistické zázemí včetně restauračních služeb, dětského hřiště či bazénu. Směrovky rozcestníku Studeničný, chata (712m) u cesty ukazují 1km po červené na Štípanku a 6km do Svrčinovce. Stará asfaltka se stáčí a středním tempem vystoupává na lučinatý hřeben pod vrškem Studeničný (717m) s dalšími chalupami.

Lehce rozvlněný hřbet mezi osadami Studeničný a Ščipionka je možná nejhezčí částí trasy. Krom úvodního pohledu na samotný vrchol Girové (840m) jsou posléze vidět i slovenské kopce Jablunkovského mezihoří. Krátké stoupání vás dělí od Ščipionky, ale pozor, ještě před osadou se cesta rozdvojuje. Musíte se dát tou vpravo, protože dostoupává na podvrcholové rameno a od sloupu elektrického vedení se může krásně rozhlédnout. Panoramatický výhled se zaměřuje na údolí řeky Olše a protější členité Moravskoslezské Beskydy. Z významných vrcholů jsou vidět rozsochy Javorového (1032m) s Malým Javorovým (947m), Ostrého (1044m), Kozubové (981m), Skalky (932m) s Malou Skalkou (798m) a vzadu vyčuhuje vrchol Lysé hory (1324m).

V noci z 18.5. na 19.5. 2010 došlo na Ščipionce vlivem vydatných dešťů k rozsáhlému půdnímu sesuvu, jednomu z největších v České republice. Spodní pískovcové podloží Girové je těžce propustné, jenže je pokryto silnými jílovými vrstvami, které po nasáknutí vodou snižují třecí síly ve styku obou podloží. Následkem toho došlo ke klouzání svahu, kdy se utrhnul převážně zalesněný svah průměrné šířky 300x1000m, který sebou vzal kus turistického chodníku, několik sloupů elektrického vedení, přímo ohrozil dva domy a silnici z Mostů u Jablunkova na Hrčavu. Rychlost tohoto sesuvu byla až 200m za den. Sesuv na Ščipionce začíná v nadmořské výšce 730m a končí 570 m.n.m. Celková sesutá plocha je 0,2 km2. Při chůzi po značené pěšině lze mezi mladou zelení sesuvné území částečně i shlédnout, neboť trasa ho po horní hraně obchází.

Krátkým výšvihem v lese se poté doberete rozcestí Štípanka (740m) nad nejvyšším bodem sesuvu, kde se opět kříží červená značka se zelenou, ovšem s jinou zelenou než předtím. Tahle zelená začíná 8km daleko u nádraží v Návsí a spolu s červenou značkou pokračuje 0,5km k turistické chatě Gírová. Ve skutečnosti je tento úsek dlouhý 700m, vede lesem víceméně po rovince, a pak středně stoupá. Potkáte tu turistické odpočívadlo, odkud míří značená 240m odbočka ke studánce Gírová. Nebo můžete zkusit vyhledat Čertovy mlýny. Hodně turistů o nich už slyšelo, přesto je málokdo viděl. Jde o poměrně rozsáhlou soustavu skal ve svahu, využívanou horolezci jako cvičná stěna. Čertovy mlýny jsou bývalý, postupně zarůstající pískovcový lom, resp. skupina skal skrývající zasypanou jeskyni. Ta prý kdysi sloužila jako skrýš zbojníkům. Podle pověsti tu Ondráš se svou družinou ukryl poklad lakomého žida z daleké Lanckrony. Žida nechal stít a jeho hlavu položil na místo úkrytu, aby za trest poklad hlídala. Dodnes židův duch poklad střeží a ve skalách Čertových mlýnů se zjevuje jeho hlava. Podle jiné pověsti zdejší horalé zjistili, že Girová je jeskyní propojena s horou Godula, kde je ukryt druhý Ondrášův poklad. Další pověst zase hovoří o čertovi, který na Girové stavěl mlýn, ale ta už není tak originální. Skály se nacházejí jen kousek od turistické značky, z níž však nejsou prakticky vůbec vidět, a právě proto jsou tak málo známé. Pohodlně se k nim dostanete i z vrcholu Girové, když se vydáte neznačenou pěšinou směrem na západ. Po chvíli ostře odbočíte doleva na další pěšinu, jenž vás pak dovede k jejich vrchnímu okraji.

Kopec Girová (840m) je nejvyšší vrchol české části Jablunkovského mezihoří, které je se svou rozlohou 26 km2 nejmenším pohořím v Česku. Většina mezihoří leží na Slovensku, kde je nejvyšším vrcholem Kykuľa (844m). V Polsku netvoří mezihoří samostatnou jednotku a je považováno za součást Slezských Beskyd. Jablunkovským mezihořím prochází hlavní evropské rozvodí Odra – Dunaj – Visla. Na Girové kdysi gorolé pásli ovce, kozy a krávy. V době, kdy náležela ke statkům knížecí Těšínské komory, patřila k nejbohatším loveckým revírům. A také se chlubila vznikem první salaše. Salašnictví se v této části Beskyd udrželo až do 70.let 20.stol. Salaš stála nad dnešní turistickou chatou až do roku 1960 a na historické vojenské mapě je uvedena jako „salasz Girowa“. Vznik dřevěné turistické chaty Gírová inicioval po 1.sv. válce Klub českých turistů z Karviné v čele s Dr. Leopoldem Dorazilem. Pro výstavbu útulny muselo být zajištěno stavební povolení, dřevo, muselo proběhnout vodoprávní řízení a řízení pro udělení hostinské koncese. To vše bylo obstaráno v roce 1931. Projektant Václav Kadlec umístil chatu na svah pod vrcholem Girové, odkud byl výhled na Slovensko. Stavba započala na jaře 1932, a když se 17.6. 1932 pokládal základní kámen, podstatná část chaty již stála. Do roku 1938 byla chata Gírová majetkem KČST, načež ji převzalo Polskie Towarysztwo a po obsazení Těšínska ji spolu s dalšími chatami v oblasti získal německý turistický spolek Beskidenverein. Koncem 2.sv. války obsadil chatu Wehrmacht. Původním majitelům se chata vrátila až v roce 1948 a přešla pod organizaci Sokol, následně ČSTV. Chatu také chvíli vlastnil důl ČS armády v Karviné, družstvo Vlet, Československá obec sokolská či Restaurace a jídelny Český Těšín. Pro turistickou veřejnost otevřela své dveře až 4.9. 1993. Mezi lety 1938-1967 na Girové chatařili manželé Frantiszek a Stefania Schulhauserovi z Polska se svými dětmi., mezi lety 1996-2022 se o provoz starali manželé Jana a Antonín Sikorovi a nyní chatu vlastní rodina Malyjurkova.

U chaty Gírová se tyčí ukazatel Gírová, tur. chata (775m) s textovým dodatkem: „Vrchol s kruhovým výhledem do tří států. Turistická chata z roku 1932.“ Za sebou máte po červené 4km do Mostů, po zelené se odtud dá sestoupit 1,5km na Markov či po červené 2,5km na Komorovský Grúň. Dá se taky vyjít neznačenou pěšinou 300m vzhůru na vrchol Girové, odkud je o něco lepší výhled na Slovensko než od chaty. Nahoře je mýtinka s kamenným patníkem v nejvyšším bodě, zastřešené posezení a kreslená panoramatická mapa.

Červená značka nadchází chatu a zanořuje se do lesa, kde záhy středně klesá ke dvěma osamoceným chalupám, odkud následně mírným klesáním pokračuje až na kótu Komorovský Grúň (733m) s částečným výhledem na slovenskou stranu mezihoří. Další lesní úsek už rychle klesá až na okraj osady Komorovský Grúň, kde zase vyjdete na zpevněnou cestu. Při kraji lesa visí na sloupu elektrického vedení cedule rozcestníku Komorovský Gruň, osada (650m). Červená značka v poslední fázi sestupuje 1,5km lesem a po louce do Bukovce, po asfaltce vedou zeleno-žlutá značka k Na Dílku a dál 4,5km do Bukovce (zelená) či 3km na Hrčavu.