Pozděchov, host., BUS (499m) – Vrchy, rozc. (545m) – Pod Širokou (600m) – Horka (635m) – Vartovna (651m) – Nezdoby, hřeben (594m) – Pod Vrchem (475m) – Vsetín, zimní stadion (340m) – Vsetín, ŽST, BUS (340m)

Masivní část Vizovických vrchů mezi Pozděchovem a Vsetínem znáte nejspíš hlavně pohledem z auta, než že by jeho modře značená hřebenovka byla tak oblíbená. Délka 16,5km a zalesněný terén bez významnějších výhledů zkrátka asi tolik netáhne. Přitom jde o trasu celkem vhodnou pro horské kolo, jejíž atraktivitu zabezpečí 38m vysoká vzdušná rozhledna s dalekým kruhovým výhledem.

* * *

Obec Pozděchov vznikla sloučením údolní osady Pozděchov a vrchařské osady Svéradov (či Svěradov), která ležela na horním toku Vláry a později zanikla. K založení došlo už asi v 11.stol., kdy bylo moderní dávat novým vsím koncovku "-ov". Předpokládá se, že majitelem katastru byl nějaký Pozděrad řečený Pozděch. Písemně je Pozděchov poprvé zmíněn v zakládací listině vizovického kláštera z roku 1361 pod názvem Pozehow. V půli 16.stol. tu stálo 18 usedlostí. Ves řídil fojt určený majitelem vizovického panství. V roce 1644 bylo 5 místních obyvatel popraveno za aktivní protihabsburský odbor. Po třicetileté válce (1648) tu zůstalo jen 18 rodin. Roku 1663 byl celý Pozděchov vypálen Turky a do začátku 18.stol. čelil opakovaným nájezdům Kuruců a Tatarů. Původní obyvatelé byli zemědělci, chovatelé dobytka, tkalci či výrobci dřevěného zboží, později museli za prací dojíždět. Během 2.sv. války spolupracovalo mnoho usedlíků s partyzány. Na počet obyvatel má obec netypicky dva kostely – katolický kostel sv. Jiří byl dokončen v roce 1710 a v roce 1890 byl vysvěcen kostel evangelický. Na katastru se dále nalézá lovecký zámeček Trubiska postavený v polovině 19.stol., stojí tu roubená chalupa z roku 1874 a vzácná je též louka na Vařákových pasekách se silně ohroženým šafránem bělokvětým.

Do Pozděchova se dostanete autem či autobusem, přičemž zaparkujete nebo vystoupíte kousek od prvního turistického rozcestníku Pozděchov, host., BUS (499m). Modré hroty ukazují 5km na Vartovnu a 8km do Lužné, žluté zase 2,5km pod Svéradov a 8,5km do Vizovic. První modrý úsek bude dlouhý 2km a povede vás po asfaltové nebo jinak zpevněné cestě ke kraji lesa nad obcí.

Značka prochází přes malé parkovišťátko v centru Pozděchova, po chodníčku k BUS zastávce a cestou potkává panel Okruhu šesti dědin, kde je řada fotek a roztříštěné informace o obci. Například: "Na začátku pozděchovské historie stál spor. Rozepře mezi vizovickým cisterciáckým klášterem a pány ze Šternberka v 60.letech 14.stol. se dostala do písemných pramenů a nám slouží jako prvotní doklad o existenci malé vsi – Pozděchova." Rovněž zde najdete panel č.5 naučné stezky Vařákovy paseky II., kde se pro změnu píše například toto: "Obyvatelé se živili především zemědělstvím – chovem dobytka, belgických koní, ovcí a včel. Důležitá byla také řemesla, např. výroba šindelů, proutěného pletiva, dřevěného zemědělského nářadí, žilo zde několik tkalců, pálilo se dřevěné uhlí. Životní podmínky ale byly tak těžké, že přinutily mnoho lidí z Pozděchova a dalších valašských obcí emigrovat za prací do zahraničí, hlavně do Ameriky. ... V době okupace za 2.sv. války řada občanů pomáhala partyzánům. Dne 19.dubna 1945 byli při přepadení osady Ploština upáleni pozděchovští občané Antonín Surovec a Jiří Štalmach. Na místních hřbitovech jsou pomníky obětí z vypáleného Prlova a Vařákových pasek a náhrobek ruského partyzána Grišky."

Mírným klesáním pokračujte po chodníku kolem silnice a příslušným přechodem pro chodce se přemístěte k panelu č.1 naučné stezky Chodníček k rozhledně. Ten pojednává o nalezištích silně ohroženého šafránu bělokvětého v přírodní památce Pozděchov, v okolí Trubisek a v lesích okolo Baťovy tratě směrem na Bratřejov. "Nedokončená železniční trať je zvláštním případem lokality přetvořené člověkem, který zde poměrně výrazným zásahem neúmyslně vytvořil podmínky pro život řady vzácných rostlin, zejména orchidejí. Při průzkumech zde např. bylo nalezeno asi 900 kvetoucích jedinců orchideje okrotice dlouholisté (druhé nejbohatší naleziště v okrese). Dále v lesích nad tratí kvetou desítky okratic bílých či vemeník dvoulistý. Nejvzácnějším nálezem však byla kriticky ohrožená lesní orchidej hnědenec zvrhlý. Naposledy ho zde místní znalci spatřili na přelomu 70. a 80.let, později bohužel už nebyl nalezen. Pokud by se ale jeho výskyt potvrdil, byla by to jediná lokalita na celé severní Moravě. Z dalších orchidejí můžete u Pozděchova vidět kruštík modrofialový, pětiprstku žežulník, prstnatec bezový, Fuchsův či májový, bradáček vejčitý i další druhy. Na mokřadních loukách v údolí Trubiska byl nalezen velmi vzácný druh mechu rokyt luční a na stromech se tu v polovině 90.let znovu objevil vzácný dříve vyhynulý lišejník provazovka (lidově se mu říká Krakonošovy vousy). Jeho výskyt znamená, že se začíná zlepšovat kvalita ovzduší. A neměli bychom zapomenout ani na neobvyklé houby, v okolí Pozděchova jsou totiž jediné lokality choroše oříše a šťavnatky březnovky v okrese."

Krátký úsek zpevněné cesty vás přivede k silnici, po níž se vydáte doleva, vzhůru ulicí rodinných domů. Zpočátku výrazné stoupání se záhy mění na střední a v prostorách odkladiště dřeva u pily se na chvilku srovná do mírného. Tím opustíte souvislou zástavbu obce a pokračujete úzkou starou asfaltkou proti proudu potoka až k rozcestí všelijakých svážnic. Trasa je naštěstí dobře značená. Navíc narazíte na druhý panel Chodníčku k rozhledně, jenž vypráví o založení a charakteru Přírodního parku Vizovické vrchy či o dvou nejvýznamnějších vrcholech v blízkosti obce. Jinak tu nic zajímavého není. Kvůli zeleni obrůstající cestu není prakticky nic vidět, což se ovšem změní ve chvíli, kdy trasa vyjde na samotě Vrchy. Za zády vám totiž začnou vyvstávat ony dva zmiňované vrcholy Svéradov (737m) a Klášťov (753m) situované v hlavním hřebeni Vizovických vrchů, plus ještě sousední nižší kopec (716m) s vysílačem Bařinka. A protože se těsně pod lesem turistické značení lehce ztrácí, vězte, že ať půjdete po polní vyjeté cestě k nejpravděpodobnějšímu vstupu do lesa, nebo značku najdete a obkroužíte domek pod lesem po úzké pěšince z pravé strany, obojím způsobem se za okamžik doberete ukazatele Vrchy, rozc. (545m). Za sebou máte 2km, před sebou 0,5km pod Širokou, ale máte tu i konec zelené spojovací značky na Tanečnici (1,5km).

Mírné stoupání vnitřním okrajem lesa vás dovede po svážnici na louku v lokalitě Nad Vsí, kde štěrkovitou polňačkou jen trošku klesnete a hned nato dorazíte na křižovatku Pod Širokou (600m). Modrá značka odtud pokračuje 1,5km na Horku, zatímco žlutá schází 2km do Prlova. Obec Prlov není z rozcestí vinou terénu vidět, ovšem není daleko. Proto se tabule NS rozpovídává hlavně o něm a seznamuje vás s nejvýznamnější událostí v jeho historii. "Na konci 2.sv. války se nacistická vojska dostávala do sevření vojsk 2. a 4.ukrajinského frontu, zároveň jim citelné škody působili partyzáni. Němci tehdy změnili taktiku a místo neúspěšných protipartyzánských akcí se rozhodli zahájit teror proti osadám, které partyzány podporovaly. Nasadili na ně speciální stíhací komanda SS doplněné o členy slovenských Hlinkových gard. Na Jižním Valašsku měla nejtragičtější osud vypálená osada Ploština a obec Prlov. Několik dnů po vypálení Ploštiny, 23.dubna 1945, obklíčili Prlov muži Stíhací skupiny SS Slovensko – Josef a Oddílu ke zvláštnímu použití 31. Po marném hledání partyzánů nahnali Němci prlovské muže do hospody, kde je brutálně vyslýchali. Konfidenti a vyšetřovatelé gestapa už předem vypracovali seznam rodin podporujících partyzány, ale Němci se o nich chtěli dozvědět další informace. Po výsleších přivedli Aloise Oškeru, 16-letého pomocníka partyzánů, který byl zajat a nevydržel mučení Němců a vyhrožování vyvražděním jeho rodiny. Společně s maďarským důstojníkem, jehož partyzáni ošetřili po přepadení 9.4. 1945 u Bratřejova a který z jejich zajetí uprchl, označoval partyzány i jejich spolupracovníky. Nacisté je vyvedli ven, stříleli je a házeli do plamenů zapálených usedlostí. Někteří byli jen postřeleni a vhozeni do ohně ještě zaživa. V 8 domech tak bylo zavražděno 10 mužů a 5 žen. Tři další z prlovských mužů, které usvědčil maďarský důstojník, pak byli oběšeni na jabloních u silnice před Bratřejovem – na místě přepadení maďarských vojáků. Mladému Oškerovi sice Němci slíbili milost pro něj i jeho rodinu, ale po akci i tak všechny povraždili. Vypálení Prlova, jeden z nejhroznějších nacistických zločinů na Valašsku, si vyžádalo 21 lidských životů. Mezi další oběti počítejme i Aloise Oškeru a 4 členy jeho rodiny. O vypálení Prlova nacisty vypráví kniha Romana Cílka Smrt na prahu života, obětem je věnována také pietní síň v kulturním domě v Prlově."

Prašná cesta prochází krajem louky a rozkolísaným středním stoupáním se vydává na Širokou (645m). Zatímco po levé ruce máte les, vpravo se omezeně otevírá škvíra výhledu na hospodářský areál na horním konci Prlova, na vršky podél prlovského údolí, za nimi se zvedají okraje Javorníků v oblasti kolem Radošova (757m), vizovský masiv Javorníka (720m) i přidružené hřebenové vrchy kolem Lázu (707m). Mění se to podle nastoupané výšky. Na okamžik jsou vidět po levé straně též Chrastěšovské Paseky, zalesněný vrch Chrasť (433m) nad Vizovicemi, trojvrší Mladcovských kopců (423m) a náznak jižních částí Hostýnských vrchů. Nato se již dostanete pod vrchol Široké, vstoupíte do lesa a výrazně navýšíte úhel svého stoupání. Až v jejím zátylku se udělá víceméně rovina a jakmile se zprava přidruží ještě zeleně značená pěšina, potkáte ceduli Horka (635m) se směrovkami 1km na Vartovnu (modrá), 5,5km do Valašské Polanky (zelená) a na stříšce informační tabule naučné stezky je umístěna zelená šipka na Vartovnu. V naučném textu NS se pak píše o místní lesní zvířeně.

Stezka protne nějaké mýtiny a zatímco doteď stoupala volně, od sedla pod Vartovnou si mákne. Na nějakých 380m vzdálenosti musí totiž překonat 80m výšky. Posledních asi 90m pod vrcholem zabírá příkrá holina s ušoupaným prašným povrchem cesty. To už však spatřujete válcovou rozhlednu Vartovna, jež vznikla v roce 2009... Název kopce Vartovna se traduje patrně od počátku 18.stol., kdy na Moravu opakovaně útočili uherští povstalci, kteří plenili a rabovali vesnice od uherských hranic až po Vsetín. Na Vartovně vartovali (hlídkovali) Portáši a zapalováním ohňů se upozorňovali na blížící nebezpečí. S nápadem postavit na Vartovně rozhlednu přišel bývalý starosta Seninky Josef Laža, jenž ji v roce 1996 zapracoval do územního plánu své obce. O 10 let později, v roce 2007, byl konečně připraven rozvojový plán obce zahrnující i stavbu rozhledny a vypsána výzva na zpracování jejího architektonického návrhu. Za okolní obce Jasenná, Liptál, Leskovec, Prlov, Pozděchov a Valašská Polanka zastřešila projekt obec Seninka, která na jaře 2007 získala od Krajského úřadu ve Zlíně dotaci na projektovou dokumentaci. Zároveň bylo v rámci opakované veřejné zakázky osloveno 5 firem s cílem připravit architektonický návrh. Na základě doporučení hodnotící komise pak vybralo vedení obce v lednu 2008 návrh zlínského architekta Ing. Ivana Bergmanna. S budováním rozhledny na Vartovně se započalo 1.4. 2009, dne 9.7. se uskutečnilo slavnostní poklepání na základní kámen a již v listopadu bylo hotovo. Předání rozhledny veřejnosti proběhlo 17.11. 2009 v den 20.výročí sametové revoluce. Stavbu 38m vysoké rozhledny realizovala společností BS Vsetín s.r.o. Použito na ni bylo 270 kubíků železobetonu, 11 tun betonářské výztuže a 51,5 tuny oceli, přičemž náklady činily bezmála 7mil.Kč. Financování bylo z 90% řešeno prostřednictvím evropského Operačního programu přeshraniční spolupráce SR-ČR 2007-2013 – projekt „Rozhledny Hornolidečska a Púchovské doliny na kótách 651 m.n.m.“. Za českou stranu bylo hlavním partnerem projektu Sdružení obcí Hornolidečska. Válcová věž se spirálovým schodištěm má kruhový půdorys a dělí se na tři části – spodní železobetonový základ obložený gabionem je 5,4m vysoký, věž samotnou tvoří 12 segmentů o výšce 2,4m a horní vyhlídkovou plošinu kryje plochá střecha. V patě rozhledny se nachází prostor pro příležitostné služby návštěvníkům. Ač je tedy přístup na rozhlednu celoročně volný, o víkendech a svátcích s obsluhou bývá zpoplatněn. No a spolu s rozhlednou byla vybudována síť 6 naučných stezek, přičemž 2 z nich dovedou turisty na Slovensko k sesterské rozhledně nad obcí Dohňany, jež byla zbudována pod hlavičkou stejného projektu společně s Vartovnou.

Rozhledna je bez pochyb největší atraktivitou všech turistických tras mířících na Vartovnu a výhled z ní je vskutku daleký. Popisovat výhledy z Vartovny nemá smysl neb celou vyhlídkovou plošinu lemují panoramatické mapy s popisky. Takže jen ve stručnosti – uvidíte Seninku, Vsetín, Liptál, Vizovice či Pulčín, z výrazných horských vrcholů jsou vidět např. Klášťov (753m), Doubrava (676m) s rozhlednou či zlínská Tlustá hora (458m) ve Vizovických vrších, Kelčský Javorník (865m) s rozhlednou, Čerňava (844m) nebo Ratibořský Grúň (678m) v Hostýnských vrších, Cáb (841m) či Tanečnice (912m) ve Vsetínských Beskydech a v dáli Velký Javorník (917m) s rozhlednou, Radhošť (1129m), Smrk (1276m) a Lysá hora (1323m) v Moravskoslezských Beskydech. Za dobrého počasí bývá vidět taky Malá Fatra a zcela výjimečně Tatry. Pod rozhlednou si můžete prohlédnout panel naučné stezky, velkou mapu a posedět na lavičkách. Košatý rozcestník Vartovna (651m) ukazuje modrým hrotem 5km zpátky do Pozděchova a 11,5km na Vsetín, zeleným 5km do Liptálu a 6,5km do Valašské Polanky, žlutým 5,5km do Leskovce a 3km na Syrákov. Vede tudy dokonce i cyklotrasa.

Následující úsek trasy vás povede 4,5km na Nezdoby. Hřebenovka se mírně vlní po svážnici koridorem zeleně bez výhledů, nato se středním stoupáním smýkne přes bezejmenné dvouvrší (607m) a po sejití tečuje kamenný památník s reliéfem kalicha a datumem 12.5. 1780. Ten, byť sem byl zasazen až 5.7. 2010, se odkazuje na jednu ze dvou nejvýznamějších událostí v historii přilehlé obce Seninka. Dala by se odvyprávět asi takto: Obyvatelé Valašska se v naprosté většině hlásili k zakázané evangelické víře, což bylo majiteli panství bezohledně potíráno a vedlo k povstáním. V roce 1777 sem proto byla vyslána zvláštní komise složená ze světských a církevních hodnostářů, provázená silnou vojenskou asistencí, která měla hnutí nekatolíků zlikvidovat. V březnu 1780 přišla na Valašsko žena, jež se ptala místních evangelíků, zda by si přáli, aby k nim přišel evangelický kazatel a posloužil jim Večeří Páně. Snad pod vlivem císařova slibu, že bude evangelíky chránit, dorazil do Seninky 10.5. 1780 kazatel z Uher a v pátek 12.5. se uskutečnila na rozhraní Seninky a Liptálu velká tajná večerní pobožnost. Bohužel se na ni dostal i vizovický rychtář se svými dráby. Kazatele se tázal, odkud přichází a má-li jaké průkazní listiny. Kazatel se však nemohl ničím vykázat a byl vyzván, aby následoval stráž do vizovického vězení. Lidé jej ale obklopili, ukryli mezi sebou, vrhli se na dráby, zbili je i rychtáře a když se za zpěvu písní rozcházeli pěti proudy v počtu 4000 lidí do lesů k Hošťálkové a k Pržnu, vzali sebou i kazatele. Ten poté sloužil mše dalších 5 dní v celém širokém okolí. Drábové ho nikdy nechytli a bezpečně se pak vrátil domů.

Úzký pruh vykáceného lesa jen pár kroků od pomníku nabízí limitovaný výhled vpravo na tři za sebou řazené hřebínky, a to k lyžařskému vleku nad Seninkou (opodál stojí domek), na masiv oblého zalesněného Javorníku (720m), na jehož rameni jsou situovány dvě velké vykousnuté louky, a za nimi hlavní hřeben Vizovických vrchů s Kopci (699m) a Krajčicí (730m). Trasa následně stoupá na hřebenovou vypouklinu s dalším kusem vytěženého lesa. No a po delším pozvolném sestupu vás čeká velká mýtina zarůstající náletovou zelení. Než úplně zaroste, otevírá se z ní výhled údolím Rokytenky ke Vsetínu. Spatříte Vrch (536m), Vsetínu blízký výstupek z hřebene Vartovny, město v dolíku obehnaném rameny Vsetínských Beskyd jako Snož (662m) či Klášteřiska (588m), samozřejmě včetně kusu jejich hlavního hřebene s Dušnou (731m) a výrazným dvouvrším Cábu (841m) a Lušovky (875m). Budete-li mít štěstí, zahlédnete i vrcholek Radhoště (1129m). Na druhé straně údolí Rokytenky se rozpíná hřeben Chlévisek (641m), za nimiž lze rozeznat hřbet Vysokého Grúně (659m) se zadním Humencem (703m). No a při pohledu zpět uzříte v mezeře za Humencem schovaný vrchol Kelčského Javorníku (865m) s rozhlednou a vysílačem.

Zhoupnutím terénu se dostanete na zalesněné návrší kopce Nezdoby (595m), kde v jednom místě přichází k vaší lesní svážnici zepředu zprava široká lesní cesta a v tom prostoru by se měl nacházet rozcestník Nezdoby, hřeben (594m). Jenže tam není. Nevadí. Modrá značka odtud jen pokračuje 3,5km pod Vrch. Zajímavá je ovšem souvislost Nezdob s rokem 1780, kdy dva týdny před tajným shromážděním evangelíků pod Vartovnou, přesněji 28.4. 1780, přejížděl z Valašských Klobouk na Vsetín císař Josef II., a protože rozvodněná Senice strhala mosty, musel se císař se svým doprovodem neplánovaně odklonit od trasy. Dojeli do Seninky, odbočili do údolí bezejmenného potoka, projeli jej, po lesních cestách vyjeli na hřeben Vartovny a po něm se dostali až na Vsetín. Seninka nebyla na císaře připravená a na rozdíl od Leskovce nebyla ani patřičně vyzdobená. Proto se od té doby říká údolíčku Nezdoby a hřebenové cestě, kudy dnes vede modrá tustická značka, se říká Císařská. Mimochodem, v okamžik příjezdu císaře k vsetínskému zámku vhodil místní tkadlec Jan Aron Bubela do císařova kočáru žádost 25 valašských obcí o náboženskou svobodu. Císař petici přijal a slíbil podavatelům svou ochranu. Bubelova petice se takto stala jedním z impulzů k vydání Tolerančního patentu (1781), kterým bylo poddaným povoleno evangelické vyznání. Mimochodem v Nezdobech vyvěrá slabý sirný pramen a v jeho blízkosti se u druhého pramene vyskytuje nezvyklá porézní vápencová usazenina zvaná pěnovec.

Volné klesání lesem a následná hřebenová rovinka jsou provázeny řadou vyjetých děr a kaluží. Les je bez výhledů. Přeruší to jen vykácený pruh se sloupy elektrického vedení, jenž vám nabídne úzký výhled přes údolí Petráčovského potoka naproti k Jahodnému. Opodál na lesní křižovatce se pak modrá značka lomí ostře doleva a míří středně vzhůru do mocně prosvětleného Sýkorníku (551m). Pod jeho zploštělým vrcholem se rozléhá mýtina s několika pozůstalými stromy. Výhledy tu nejsou dokonalé, přesto snadno poznáte, že nahlížíte nad Vsetín k okolí Dušné, na výrazný vrcholek Cáb (841m), na vysílač na nízkém vršku Lysá hora (577m) či do strany k Jahodnému (609m) a k Javorníkům nebo na druhou stranu k Janišovskému vrchu (573m) a Křížovému (670m) v Hostýnských vrších. Zároveň lze ve směru trasy pozorovat Vrch (536m). O něco dál na mírně vyvýšené vykácené kótě (546m) vás však čeká výhled mnohem hezčí. Středobodem panorama tu bude údolí Vsetínské Bečvy, roztáhlé mezi obcemi Janová a Hovězí do solidní šířky. Po jeho levé straně se táhnou Vsetínské Beskydy s již zmiňovanou Lysou horou, Lysným (654m) či Ochmelovem (734m), s Cábem a Lušovkou (875m). Javorníky na straně pravé se pyšní protáhlou packou Babínku (563m) v popředí, jenž pokračuje do Jahodného (609m). Za nimi se táhne hlavní hřeben s Makytou (923m), Kohútkou (913m), Malým Javorníkem (1019m) a tak. Stratenec (1055m) s Veľkým Javorníkem (1072m) se nacházejí až úplně v dáli v samém závěru zatočeného hřebene.

Lehké klesání vás vyvede z lesa na louku pod Vrchem, kde se dáte ve vidlici přírodních stezek doprava. Na druhé straně louky znova vlezete do lesa, nějak si poradíte s blátem a kalužemi, pak po uježděné cestě zamíříte středně dolů z kopce, a přitom na okamžik spatříte i cílový Vsetín. Ještě před úplným sklesnutím do sedla narazíte na rozcestník Pod Vrchem (475m), podle kterého máte na Vsetín k zimnímu stadionu 2,5km. Následně přejdete to sedlo, odkud se už dá odbočit po cestě do Rokytnice, akorát že modrá turistická značka pokračuje rovně po hřebeni a zdolává poslední stoupání do Bečevné (501m). Takto na konci túry se zdá být náročnější, než skutečně je. Potom už ale následuje konečné klesání na Vsetín s útržkovitými výhledy k městu.

Ostré zatáčející klesání u vodojemu je doprovázeno různě směrovanými výhledy na město. U garáží zahnete doprava na asfaltovou silnici, projdete sídlištěm a sklesáte až na chodník pod mimoúrovňovou silnicí Valašské Meziříčí – Velké Karlovice. Nyní už po rovince sledujete upravené koryto Rokytenky k ukazateli Vsetín, zimní stadion (340m). Tady se modrá značka z Vartovny (10,5km) střetá s červenou ze Syrákova (14km), aby spolu došly poslední 1km k vsetínskému nádraží. Dlážděný chodník vede podél vody a potkává stadion Na Lapači. V 15.stol. byl na tomto místě postaven panský mlýn, při jehož náhonu byl zřízen lapač pro lovení ryb. Na pastvinách v jeho okolí si zbudovalo nové domovy několik rodin uprchlíků z okolních měst, zejména z Valašského Meziříčí, těžce postiženého válečnými událostmi třicetileté války. Nově vzniklá osada, tzv. Dolní město Vsetín, získala roku 1647 statut samostatné obce, jež měla s Horním městem společného pouze rychtáře. Mezi městskými částmi docházelo k častým sporům o daně, pozemky, trhy apod. Jeden z bývalých sporných pozemků v dnešním centru města se dodnes nazývá Svárov. Horní a Dolní Vsetín se sloučily až roku 1849. O něco později, v roce 1962 se rozhodlo z důvodu zvyšující se úrovně vsetínského hokeje o výstavbě stálého zimního stadionu. Zpočátku se jednalo o kluziště s přírodní plochou, později se přeměnilo na plochu umělou. Stavba současné hokejové haly probíhala mezi lety 1979-1986. V roce 2009 získalo stadion město a započala dlouhá rekonstrukce za 4,6mil.Kč, při níž se dočkalo výměny i technologické vybavení. Další rekonstrukce proběhla v roce 2016. Dnes má stadion kapacitu 5400 míst, z toho 1700 k sezení.

Značený chodník se v jednu chvíli přiblíží až k onomu náhonu z 15.stol. V areálu bývalého průmyslového podniku Křivačkárna byla přímo na náhonu vybudována restaurace, takže není problém se podívat zblízka. Mimochodem křivačkárny jsou valašské specifikum. Kapesní zavírací nože zvané křiváky produkovali výrobci v Bystřičce, Růžďce, v Ratiboři nebo Hošťálkové a užívány byly nejen v českých zemích, ale i v Rakousku, Rumunsku, v oblasti Uher či Haliče. Rukojeti křiváků se vyráběly z nebarveného přírodního dřeva, přičemž jejich podoba se lišila. Využití našly křiváky jak mezi zahrádkáři, kteří je užívali například při roubování, tak u houbařů nebo metlařů. Vedle způsobu použití se nože odlišovaly i svou výbavou. Výrobky označené "křesáky" měly na své rukojeti ještě ocelové křesadlo, jež sloužilo k rozdělávání ohně. Některé křiváky disponovaly tzv. špárákem, užívaným při čištění dýmek. Na Valašsku se vyráběl sprašný křivák neboli skotný křivák, což byl velký nůž s dutou rukojetí, v níž měl majitel uloženo 10-50 miniaturních křiváčků. Jako upomínku ho věnoval například starosta Pržna panovníku Františku Josefu I. v roce 1854 u příležitosti jeho zásnub. Vlastní křivák dostal během své návštěvy Vsetína i prezident Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1928.

Přejdete koleje, za nimi zahnete doprava a po chodníku podél silnice dospějete k vlakovému nádraží. Finální rozcestník Vsetín, ŽST, BUS (340m) tady však nenajdete. Od výstavby protější obchodní galerie žádný rozcestník v centru Vsetína není. Díky předchozím záznamům však víme, že po modré to bylo z Vartovny 11,5km, červená vede 15km na Syrákov i 9km na Dušnou, zelená 8km na Jahodný a žlutá 13,5km pod Vsacký Cáb.

První dokumenty z let 1297-1308 popisují Vsetín (Setteinz, Wssetin) jako městečko s mlýnem a kostelem, jsoucí v majetku Řádu templářských rytířů. Ti jej roku 1308 pronajali Voku z Kravař, posléze jej prodali Petrovi ze sv. Jiří a Pezinku a ten jej postoupil pánům z Kunštátu, kteří krátce nato v roce 1505 vložili Vsetín spolu s hradní tvrzí a okolními vesnicemi do zemských desek vznikajícího Vsetínského panství. Původní vsetínská tvrz, připomínaná prvně v roce 1464, stála nad řekou v místech nynějšího zámku, odkud střežila cestu do Pováží. Vsetín se díky ní stal střediskem dominia, nicméně zůstal bez panského sídla, protože ještě dlouho měl stejné majitele jako sousední rožnovské panství. V roce 1548 získává Vsetín Zikmund Nekeš z Landeka. Až první manžel jeho dcery Lukrécie, Arkleb Prusinovský z Víckova, přestavuje hradní tvrz na renesanční zámek s obdélníkovým půdorysem a stěhuje se sem. Její druhý manžel, o 5 let mladší Albrecht z Valdštejna, jeden z nejvlivnějších mužů tehdejší Evropy, se pak pustil do čilého obchodování a přivedl panství k prosperitě. Manželství bylo šťastné, nicméně ctižádostivý Valdštejn na Vsetínsko povolal jezuity a započal násilnou rekatolizaci obyvatel, byť sám byl původně evangelíkem a konvertoval nejspíše z kariérních důvodů. Po Lukréciině smrti Valdštejn venkovský Vsetín opustil a věnoval se své vojenské kariéře, během níž získal bezpočet nepřátel, chytil syfilis a v únoru 1634 byl úkladně zavražděn. Ještě předtím však stihnul několikrát bojovat se svým vyženěným synovcem Janem Adamem z Víckova, jenž stál 6 let v čele vzbouřených Valachů, bojujících proti nábožensko-hospodářskému útlaku, než padnul na podzim 1627 při obraně hradu Lukov. 17 valašských fojtů, kteří ho podporovali, bylo záhy na náměstí před zámkem popraveno. Vzpoury ale pokračovaly dál a vyvrcholily na Vsetíně v roce 1644 popravou asi 200 Valachů, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii. Definitivní klid přinesl až toleranční patent (1781). Samotný zámek byl do té doby přepaden a vypálen protihabsburskými Uhry (1708), znova upraven k bydlení (1733), několikrát stavebně pozměněn a postupně přešel do majetku bohatých rodin, které na Vsetíně rozjely průmyslovou revoluci. Byly tu založeny parní pily, cukrovar, továrna na sirky či sklárny. Nejvýznamnějšími podniky konce 19.stol. však byly dvě továrny na výrobu nábytku bratří Thonetů a Kohnů. Thonetové v roce 1890 koupili také vsetínský zámek. Ve 30.letech 20.stol. postihla město hospodářská krize, jejíž dopad zmírnilo až založení závodu Zbrojovka (1937). Díky ní došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel Vsetína, což po válce vedlo k problémům s nedostatečnou občanskou vybaveností. Kromě renesančního zámku s vyhlídkovou věží ze 17.stol. a přilehlým anglickým parkem zde najdete pozdně barokní katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie (17.stol.), bývalý panský dvůr Maštaliska (1710), památkovou budovu Staré radnice (1721), Nové radnice (1899), v podzámčí panskou zahradu s rybníčkem, vyznačený 18.poledník východní délky, na Dolním náměstí moderní funkcionalistickou budovu Komerční banky či obchodně-obytný dům u Rodingerů (30.léta 20.stol.).