Velké Karlovice, zastávka – Podťaté, rozc. Tisňavy – Podťaté, Světlá, BUS (670m) – Kasárne, chaty (950m)

Tato cca 10km dlouhá trasa je určena pro pěší, cyklisty a částečně i pro běžkaře. Začíná u originálního dřevěného kostela a vede přes pověstmi opředená místa rovnou k lyžařskému areálu Kasárne na slovenské straně Javorníků. Zmateně pojmenovaných karlovických rozcestníků ani olámaných cedulí na hřebeni si nevšímejte.

* * *

Typická valašská obec Velké Karlovice se rozkládá v údolí Vsetínské Bečvy a byla založena v roce 1714 majitelem rožnovského panství. Dostatek dřeva v panských lesích vedl k založení sklárny (1826) a huti (1863-1931). Koncem 19.stol. zde bylo až 20 vodních mlýnů, pil a valch. Není tedy divu, že asi 80% domů (starých i novějších) je postaveno ze dřeva. Z Karlovic pochází řada lidových umělců – řezbářů, malířů aj. Navíc v bývalém kupeckém domě z počátku 19.stol. sídlí Karlovské muzeum s národopisnými sbírkami doma vyráběného zemědělského a salašnického nářadí včetně postupů zpracování lnu, vlny a ovčího sýra. Průvodci vám také poví o zdejších zbojnících (jistou dobu je vedla žena), o portáších či o stavění pecí.

V centru Velkých Karlovic se nachází dřevěný kostel zasvěcený Panně Marii Sněžné z roku 1754. Barokní stavba má neobvyklý křížový půdorys, konstrukce stěn má 24 úhlů, v centru protnutí ramen je vyzdvižena cibulová věžička se dvěma zvony a linie střech je vedena v jediné přímce. Jedno rameno kříže zaujímá v interiéru kruchta, další sakristie. Kostel byl postaven ze stromů, které na parcele dříve rostly. Interiér byl původně vymalován bílou barvou a podlaha byla dřevěná, avšak v roce 1928 byla pořízena malba napodobující dřevo na stěnách a v roce 1948 byly na zem položeny dlaždice. Krásné křišťálové lustry daroval kostelu roku 1892 židovský majitel skláren Solomon Reich.

Svůj výlet můžete začít u rozcestníku Velké Karlovice, zastávka bez výškového označení, který stojí hned u železniční zastávky nedaleko centra obce. Půjdete-li silnicí dolů, nemůžete přehlédnout výše zmiňovaný dřevěný kostelík a kousek pod ním ještě Karlovské muzeum.

Na křižovatce odbočíte vpravo a vydáte se podél hlavní silnice směrem na Podťaté. Po pravé straně uvidíte lučiny s lyžařskými vleky, vlevo zase pár obchůdků. Takto půjdete asi 2km, než se cesta rozdělí. Ve vidlici je umístěn ukazatel Rozcestí Miloňov (525m) alias Velké Karlovice, U ZŠ, ČSAD, podle něhož vás modrá značka povede další 2km k odbočce na Podťaté, kde stojí zvonička postavená na oslavu 1100. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (863-1963), ale také tu na stromě visí cedule Velké Karlovice, rozc. Podťaté (547m) alias Velké Karlovice rozc. (jak je psáno dál v terénu).

Kolem kvalitní vozovky bez vodorovného dopravního značení, která mírně stoupá, se pasou stádečka ovcí a krav, na jejichž šíjích cinkají tradiční zvonce. Vůbec jim nevadí děsivá minulost tohoto místa spjatá s řáděním zbojníků, pašeráků a pohraniční stráže. Podle pověsti zlikvidovali bačové z Tísňav bandu raubčíků, ale jednoho pochovali ještě živého a ten v lesích strašil. V Podťatém se zase prý zjevoval duch krutého kapitána portášů v podobě velkého psa a hlídal své skryté poklady. 22.9. 1944 se v Tísňavách odehrála první místní partyzánská akce, jíž bylo přepadení německé celní stanice. Ve Světlé zase proběhl nejrozsáhlejší ozbrojený konflikt na území Čech a Moravy za celé období 2.sv. války, a to mezi nacisty a oddílem Jana Ušiaka.

Na rozcestí silnic do Tísňav a Podťatého stojí bohatě ověšený ukazatel s navigací pro pěší i cyklisty. Nese oranžový název Rozcestí Tísňavy, ačkoliv předchozí rozcestník vzdálený 1,5km ho jmenuje Podťaté, rozc. Tisňavy, případně Podťaté rozc., jak ho označují pro změnu ty následující. Směr udržujte podle modré turistické značky na sloupech veřejného osvětlení a další 2km mírně stoupejte k Podťaté rozc. alias Podťaté, host., případně Podťaté, U Polanských. Opět zde není uvedeno ani jméno, ani nadmořská výška.

Jako zázrakem je poslední ukazatel v katastru Velkých Karlovic označován vždy stejně – Podťaté, Světlá, BUS (670m). Stojí nedaleko točny autobusu a naznačuje směr pro dvě značky, jelikož i silnice jsou zde dvě. První vede rovně a pár desítek metrů po ní běží žlutá značka, aby pak zamířila do sedla pod Lemešnou (3km). Modrá značka uhýbá doprava, jenže po chvíli to lomí doleva ke starodávné dřevěné zvonici (v katastru Karlovic je jich celkem 28) a po pár stech metrech lesem ústí do stejné asfaltky, po které zprvu vedla značka žlutá.

Úzká vozovka stoupá stále prudčeji, místo značek turistu navádí reklamní tabule ubytovacích zařízení v lyžařském centru Kasárne. Pojedete lesem bez větších výhledů do okolí. Kousek před cílem se silnice zaklikatí, přičemž v první zatáčce se modrá značka odpojuje, aby si to zkrátila lesem až pod vlek. Brzy se setkáte se státní hranicí a vstoupíte do obce Makov v okrese Čadca. Autům je vjezd umožněn pouze na základě zvláštního povolení, cyklisti projedou v pohodě. Celníci zde nejsou a kdyby, stačí mít občanský průkaz. Na tom, proč tady státní hranice nevede od roku 1734 po hřebeni jako všude jinde, mají zásluhu ozbrojené střety mezi Karlovjany a sousedními Slováky, v nichž nejednou padlo až 59 osob.

Cesta se točí kolem chat a protíná sjezdovku, podél které se vyšplhala i modrá značka. Od velké dřevěné turistické chaty Na Kasárni se naskýtá pohled na bezmála celé centrum a ze sjezdovky můžete poprvé obdivovat výhled na Lysou horu, Smrk i celý Radhošťský hřbet. O kus dál vystoupáte k prvnímu slovenskému rozcestníku Kasárne, chaty (950m). Nelekněte se, když místo kilometráže uvidíte jen časové údaje. Slováci totiž měří všechny trasy na dobu, za kterou se dají ujít. Například do sedla Gežov se dostanete po žluté značce za 0:45hod. My ovšem víme, že tato vzdálenost se rovná 3km, jak o tom pojednává cedule Lyžařské trasy KST. Větší podraz bych tedy viděla v tom, že cedule jsou z poloviny ulámané.