Brňov, ŽST (300m) – Jarcov. gula, skal. útvar (415m)

Ve výběžku Hostýnských vrchů nad obcí Jarcová stojí v lese neobvyklý skalní útvar lidově zvaný Jarcovská gula. Věžovitá gula je z pískovce a na výšku má 8m. Od zastávky v Brňově k ní vede přes řeku a lesem překotně stoupající pěšina o délce 1km, značená modrými turistickými piktogramy.

* * *

Brňov je bývalá samostatná obec, dnes místní část Valašského Meziříčí. Založil jej známý kolonizátor dosud neobydlené středověké Moravy, olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, jenž v úřadu působil mezi lety 1245-1281 a mimo jiné dal vzniknout též Ostravě, Kroměříži či Uherskému Hradišti. Listinná zmínka o založení Brňova však pochází až z pera Brunova nástupce Dětřicha z Hradce a je datována k roku 1297. Ve 14.stol. byla ves součástí rožnovského panství pánů z Kravař a v roce 1850 připadla do okresu Valašské Meziříčí. Městskou částí se stala až v roce 1960. Katastr Brňova zaujímá v současnosti plochu o výměře 595,44ha a sdružuje odloučené lokality v úbočí kopce Brdo, na Medůvce a u řeky na Žabárni. Našli byste tu dřevěnou zvoničku (kulturní památka), památný strom Pivodův tis, skálu Medůvka i domov důchodců, jenž býval zájezdním hostincem, kam v letech 1899-1914 přijížděla na prázdniny rodina prezidenta Masaryka. Charlottu Garrigue-Masarykovou tu připomíná pamětní deska s jejím reliéfem.

Do Brňova se dostanete buď vlakem po trati Valašské Meziříčí – Vsetín, která zahájila provoz 1.7. 1885, nebo autobusem po silnici I/57. Rozcestník Brňov, ŽST (300m) visí každopádně až dole u hlavní cesty a kromě směrovky 1km na gulu ukazuje taky 7km do Malé Lhoty.

Modře značená trasa se protáhne uličkou mezi domy a míří rovnou na most přes řeku. Vsetínská Bečva pramení poblíž slovenské státní hranice pod vrcholem Trojačka ve výšce asi 910 m.n.m. Její tok je 58,8km dlouhý a odvodňuje území o rozloze 734,1 km2. Na okraji Valašského Meziříčí se Vsetínská Bečva slévá s Rožnovskou Bečvou, aby pak pod společným názvem Bečva vtekly do Moravy a přes Dunaj do Černého moře. V Jarcové mívá tato řeka průměrný průtok 9,18 m3/s.

Za mostem se vyasfaltovaným chodníčkem dostanete na cyklostezku Bečva, zahnete doleva a ujdete asi 75m, než se stezka pustí do svahu. Značení je tady bohužel dosti špatné. Po vymýcení kusu lesa zmizela většina značek a těžká technika zničila i pěšinu. Vězte však, že alespoň první značku uvidíte, budete-li z cyklostezky koukat doprava do břehu na ponechaný pařez. Vyškrábete se k pařezu, od něj budete krátce stoupat přímo proti svahu, načež se vydáte doprava nahoru napříč mýtinou. V lese už tam pak stezka pokračuje zase normálně.

Po stoupající lesní pěšině se vyškrábete na asfaltovou příjezdovku u chatové osady Podskalí, po níž se dáte doprava mírně do kopce. Po cca 200m se přiblížíte k okraji lesa, kudy prochází žlutá turistická značka od Valašského Meziříčí, aby společně s vaší modrou zdolaly posledních zhruba 250m k Jarcovské gule. Finální stoupání je zpočátku náročné, poté již jen střední, a vede vás pěšinkou mezi stromy. Tu se náhle zeleň rozestoupí a odkryje malý plácek s Jarcovskou gulou, dvěma informačními panely a rozcestníkem Jarcov. gula, skal. útvar (415m). Zatímco modrá značka u guly končí, po žluté byste se dostali jak 4km nad Oznici, tak 5,5km do Valmezu.

Jarcovská gula je izolovaná, 8m vysoká věž, jež ční nad okolní terén. Ve vertikálním směru je skála rozdělena do 5 vrstev různého složení. Nejspodnější část tvoří vrstva šedohnědého, rezavě navětralého pískovce. Na ní leží slepencová vrstva obsahující až 5cm hrubé valouny křemene a exotických hornin. Na ní pak leží 4,5m široká plocha drobnozrnného slepence, kterou poznáte podle charakteristických skalních lišť. Nejvyšší část skály tvoří dvě pískovcové vrstvy s drobnými útvary, které vznikly selektivním zvětráváním (voštiny, skalní dutiny), přičemž horní vrstva vytváří bochníkový útvar, na jehož vrcholu se nachází skalní mísa. Dne 19.5. 1999 byla na skále vyhlášena přírodní památka o výměře 0,1ha s ochranným pásmem 30m. Snadno dostupnou skálu však přesto poškozují bezohlední kolemjdoucí škrábáním nápisů či zapalováním ohňů, sprejeři ale i horolezci, kteří ji používají pro cvičné lezení. Okolí Jarcovské guly bývalo kdysi odlesněné a využívalo se jako obecní louka. Pod gulou býval kamenolom, z jehož pískovce zhotovovali zdejší lidé kamenické výrobky. Opodál se pak nacházela ještě jedna podobná skála, tu však nechal tehdejší majitel pozemku před víc než půl stoletím rozstřílet.

Podle pověsti sem Jarcovskou gulu upustil čert. To bylo tak... V dávných dobách žila kdesi na Valašsku krásná Rozina, kterou si čert vyhlédl za nevěstu. Matka však nechtěla Rozinu čertovi dát a uložila mu zdánlivě nesplnitelný úkol – obrátit řeku Senici hore proudem dřív, než ráno zakokrhá kohout. Čert skoupil všechny kohouty v okolí, zakroutil jim krkem a po setmění se dal do díla. Létal nad údolím s velkými balvany a skládal z nich v průsmyku nad Lidečkem hráz. Už byl téměř hotov, když tu matka Roziny zvedla necky, kde ukrývala svého kohouta, vyplašený kohout zakokrhal a čert, tam kde právě byl, upustil poslední kámen na zem a zmizel. A ten kámen, co mu spadl ze zad, je Jarcovská gula.