Ostravice, ŽST (418m) – Butořanka (730m) – Lukšinec (953m) – Lysá hora (1323m)

Lysá hora je nejvyšší horou Beskyd a duší tohoto kraje. Její oblibu dosvědčuje množství turistů proudících k vrcholu od svítání do soumraku, a to zvláště pokud půjdete po této červené trase, která je jednoznačně tou nejoblíbenější. I když vede z velké části po asfaltu, udusaných cestách a výše po štětovaném kamenném chodníku, vhodná je akorát k pěšímu výstupu. Trasa je dlouhá 8km a cestou nabídne výhledy ke Smrku, Radhošťskému hřbetu, k Ondřejníku, z vyšších poloh je panorama půlkruhové, vytočené k západu, a z vrcholu již budete mít rozhled kruhový. V cíli vás čekají hned dvě turistické chaty.

* * *

Obec Ostravice je známé turistické centrum ležící na stejnojmenné řece mezi Smrkem a Lysou horou. Založena byla kolem hamrů při menších nalezištích železné rudy ve 2.pol. 16.stol. První zmínka o ní pochází z roku 1581, kdy patřila pod Hukvaldské panství. Do roku 1928 byla Ostravice rozdělena řekou na moravskou a slezskou část, přehnal se přes ni rozmach dřevařství, avšak do dnešních dnů se z této éry dochovala pouze arcibiskupská pila u konečné zastávky vlaku. Po zaniklých pilách zůstal jen upravený náhon a pár kamenů. Významným památníkem je zde Bezručův srub, kde své stáří prožil básník Petr Bezruč a podnikal odtud své „výplazy“ na Lysou horu. Bezručův výplaz je ostatně nejstarším pravidelným turistickým výšlapem v Evropě. Dále jsou tu dva kostely, evangelický z roku 1874 při cestě na Lysou horu a katolický kostel Nejsvětější Trojice z roku 1789 stojící u hlavní silnice. Proti proudu řeky s Přírodní památkou Koryto Ostravice (prahy a peřeje) naleznete údolní přehradu Šance (1969) – zdroj pitné vody pro Ostravsko.

Trasa začíná kousek od železniční zastávky v centru obce, u ukazatele Ostravice, ŽST (418m). Zajímavostí tohoto místa je sousední areál bývalé pily, jež byla postavena na místě vodní pily z roku 1858, přestavěné kolem roku 1895 olomouckým arcibiskupem Theodorem Khonem na pilu parní. Pila měla za úkol zpracovávat dřevo především pro provoz arcibiskupských železáren ve Frýdlantě n.O. Dřevo se až do postavení železnice v roce 1910 splavovalo po řece. Výroba však postupně přestala potřebám železáren stačit a navíc, areál roku 1907 vyhořel. Většina současných budov tak pochází z roku 1909, kdy ostravická pila patřila k nejmodernějším dřevařským závodům na Moravě. V roce 2011 přestala sloužit zpracování dřeva a její areál se postupně proměnil na společensko-sportovní centrum.

Červená směrovka rozcestníku ukazuje 8,5km na Lysou horu, nicméně na Lysé hoře se píše 7km. Podle mapy je to spíš 8km a následující rozcestí Butořanka je situováno přesně v polovině. Značka odbočí po silnici k bývalé pile, pohlédne vzhůru do svahu na evangelický kostel (1874) a přejde most přes řeku Ostravici. Ta tvořila až do 1.12. 1928 střeženou moravsko-slezskou zemskou hranici, načež bylo České Slezsko kvůli své malé velikosti a omezení vlivu zdejší německé menšiny spojeno s Moravou. Čistě moravská obec Ostravice se původně rozkládala po svém břehu až k obci Bílá a část za řekou zvaná Hamrovice patřívala slezským Starým Hamrům. K restrukturalizaci katastrů do dnešní podoby došlo až 1.7. 1951. Mimochodem, most přes Ostravici skýtá pěkný zpětný pohled na Smrk (1276m) s nalevo odsazeným vedlejším vrcholem Malý Smrk (1174m).

Na slezské straně řeky odbočí trasa doleva na most přes Sepetný potok a začíná středním tempem stoupat úzkou asfaltkou mezi domy. Zřídkavé výhledy se omezují dozadu na bok Smrku, vpřed na špičku Tribulky, vpravo na Smrčinu a na krátký moment též na samotný vrchol Lysé hory (1324m) s vysílačem. Na výšině cca 460 m.n.m. se otevírá sice kruhové, ale jinak nic moc panorama Tribulky (697m), Smrčiny (810m), Smrku (1276m), Kněhyně (1257m), ostravické hroudy Žár (630m) a Ondřejníku (964m). Stoupání zde na chvíli zmírňuje, aby se o to houževnatěji pustilo do zdolávání svahů Tribulky. Jak ubývá chat a blíží se les, dorazíte k hotelu Sepetná. Mírné stoupání se v tomto úseku mění na krátké zhoupnutí po úzké příjezdovce a za mostem přes Sepetný potok se ještě před přiblížením se k hlavní silnici dáte doleva, lesní zkratkou na sklad dřeva. Ten dřív sloužil jako záchytné parkoviště zvané U Trafa. Dnes se tu už parkovat nesmí. V sousedství byste našli malé turistické odpočívadlo a lanové centrum Opičárna.

Zájem o turistiku v Beskydech se objevil ve 2.pol. 19.stol. a zpočátku ji pěstovali „obzvláště studenti a jiní inteligenti,“ tedy úředníci, učitelé, podnikatelé apod. Šlo hlavně o letní turistiku. Ještě v roce 1880 o zimním výstupu na Lysou horu psaly ostravské noviny jako „o jistě ne každodenní záležitosti.“ Vůbec první záznam o lyžařském výstupu pochází z roku 1902. Provedli jej profesor Hajo Tjarks Oltmanns a učitel Konrad Ohnhäuser. Jedním z prvních propagátorů turistiky na Lysé hoře byl i učitel matematiky Johann Hadaszczok, předseda německého turistického spolku. Když se 23.9. 1895 snažil ve svých 37 letech vzbudit zájem o výstupy na Lysou a 36x za sebou vyběhl na její vrchol, zemřel na následky přepětí sil. Mimochodem, už ve 20.letech 20.stol. bylo možné jít na Lysou osmi turistickými stezkami. V té době prý ještě stále němečtí turisté tvořili 90% návštěvníků a nahoře stála pouze jedna německá chata.

Za sebou máte 2,2km. Asfaltka dál středně stoupá a stáčí se po vrstevnici zalesněné Tribulky, kde výrazným obloukem přechází potůček Peklisko, pramenící pod Lukšincem. Pomyslete jen, že ještě v roce 1900 někde tady končila lesní cesta a až k osadě Butořanka vedla stezka korytem Sepetného potoka, jenž zurčí v hlubokém zářezu vpravo pod cestou. Následuje dlouhý asfaltový úsek lesním koridorem, který vás přivede k upravenému prameni Butořanka, z něhož se dá pít. Posledních asi 100m pak tvoří široká udusaná lesní stezka, stoupající poněkud náročněji k rozcestníku Butořanka (730m). Červené směrovky ukazují 3km zpátky do Ostravice, 1,5km vzhůru na Lukšinec a modrá značka se vrací 4,5km do Ostravice přes Mazák (3km).

Trasa pokračuje po zpevněné stezce lesem středně vzhůru, zatáčí pod lučinatou osadu Butořanka a bez povšimnutí míjí skryté skalisko Horní Mazák s horolezeckou chatou Tatranka. Z Butořanky jsou pěkně vidět vrcholek Lysé hory (1324m), rozsocha Kobylanka (1054m) po jeho pravé straně a po levé straně rozsocha Lukšinec. Právě pod Lukšincem, na místě řádky chat v horní části Butořanky, si mohou pamětníci vybavit zaniklou Ostravskou chatu. Návrh na její výstavbu se zrodil v roce 1906 na jednání německého turistického spolku Beskidenverein a 8.1. 1908 padlo finální rozhodnutí. Stavba probíhala rychle a už 11.10. 1908 se mohlo slavnostně otevřít. Šlo o poslední německou chatu zbudovanou před 1.sv. válkou. Mezi hosty nechyběl ani starosta Moravské Ostravy a zemský poslanec Gustav Fiedler. Ostravská chata se stala oblíbenou mezistanicí při výstupech na Lysou horu a skýtala ubytování pro 46 návštěvníků v 6 pokojích. Navštěvovali ji zejména lyžaři. V prvních letech Československa získal Beskidenverein štědrou dotaci na rozšíření chaty od podporujících německých podnikatelů: Ostravsko-karvinských dolů (15tis.Kč), Vítkovických kamenouhelných dolů (10tis.Kč), Vítkovických železáren (5tis.Kč) a též díky půjčce rodiny Karla Stikara, předsedy spolku. Rozšířená chata byla otevřena v říjnu 1926. 23.11. 1968 však vypuknul v podkrovní místnosti požár a odtud se rozšířil na celou chatu. Nikdo nezemřel a nikdo se nezranil, ale škoda na majetku dosáhla 500tis.Kč. Příčinou požáru byla nesprávná instalace kamen na tuhá paliva. V roce 2001 se objevily úvahy o obnovení Ostravské chaty, jež by odlehčila náporu turistů na Lysé hoře, avšak k realizaci nikdy nedošlo.

Před výstavbou turistických chat byli návštěvníci odkázáni na přijetí v hájenkách či soukromých loveckých chatách. Ještě předtím sloužily hory k těžbě dřeva. Zaniklá naučná stezka na Lysou horu popisovala přepravu dřeva z hor takto: „Přes rok dělníci káceli stromy a řezali je na polena. V zimě sváželi dřevo na saních k Ostravici a jejím přítokům. Když na jaře nastala obleva, začalo plavení dřeva do měst k továrnám. Ostravice s mnoha zákrutami neumožňovala dopravovat dlouhé kmeny, ale jen polena. Protože však byl velký zájem právě o palivové dříví na výrobu dřevěného uhlí pro hutě, nevadilo to. Dlouhé kmeny se tehdy z hor vozily málo, jejich doprava na povozech byla drahá. Situace s dopravou se změnila až po dostavbě železnice z Frýdlantu na Bílou v roce 1910. Po železnici se daly dobře dopravovat také dlouhé kmeny. Zprovoznění železnice znamenalo konec těžké a nebezpečné práce při plavení.“

Z vyšších partií Butořanky se můžete ohlédnout přes Kobylanku na předvrchol Čupel (943m), na Smrčinu (810m), Smrk (1276m), Kněhyni (1257m) s Velkou Stolovou (1046m) a částečně i Ondřejník (964m). Poté značka zatočí doprava a širokou uježděnou lesní cestou se vydává vstříc odbočce vlevo, aby Butořanku shora nadešla. Střední stoupání se mění v kamenitou lesní stezku, překračuje pramen Sepetného potoka a bere to úbočím šikmo vzhůru na Lukšinec. Na křížení zkratek se otvírá relativně slušný výhled dolů na Butořanku a přilehlou Smrčinu (810m), kde občas sluníčko osvítí bílé skály Liščí díry I. Tři separované útvary Liščí díry I.-III. jsou od sebe vzdáleny 100-200m. Protože ale nejsou příliš známé, skálolezci na ně nechodí. Mimo ně lze opět shlédnout Čupel, Smrk, Kněhyni, Stolové hory, Radhošť, Frenštátskou brázdu ohraničenou Ondřejníkem a vzadu trojvrcholové čelo Veřovických vrchů s nejvyšším Velkým Javorníkem (918m).

Za zatáčkou na konci úbočního chodníku spatříte na stromě visící ukazatel Lukšinec (953m). Přestože máte v nohách již 5,5km, červená směrovka na Ostravici ukazuje pouze 4,5km. Na vrchol Lysé je to po červené 2,5km, zelená značka z Lukšince do Nové Dědiny měří 6km a žlutá značka do Malenovic má 4,5km.

Na širokém plácku uprostřed lesa stojí dřevěný přístřešek s posezením, v němž obvykle odpočívá chumel lidí. V turistických průvodcích z 30.let 20.stol. je prý možné o Lukšinci číst: „U rozcestí turistických cest jest rozsáhlý palouk Salaš zvaný.“ Podhůří Beskyd bylo osídleno už ve středověku, ale osídlování kopců se započalo asi až v 16.stol. Roku 1636 žilo v horách frýdeckého panství 42 Valachů, kteří tu pásli skoro 4800 kusů ovcí a koz. Za pastvu vybírala vrchnost nájem, proto dlouhou dobu mýcení lesa podporovala. V 18.stol. však s rozvojem průmyslu cena dřeva stoupla a Valaši se stali nepohodlnými. Úřady je všelijak omezovaly, jen aby mohly pastviny zalesnit, v důsledku čehož salašnictví postupně zaniklo a horalé odešli do měst.

Široká kamenitá výstupovka připomíná dálnici a je i stejně frekventovaná. V každé roční době zdolávají proudy turistů náročně stoupající stezku, často aniž by se ohlédli směrem ke vzdáleným Jeseníkům. Jejich nejvyšší hora Praděd (1491m) za dobrého počasí vystupuje nad mraky a při troše snahy se dá už z Lukšince vyfotit.

Během chvíle počne chodník zleva obtáčet prudký svah se dvěma mohylami. Nahoře se rozvětvuje několik vyšlapaných zkratek a značka se znova točí po široké kamenité cestě doleva směr Malenovický kotel. Do konce roku 2009 vedla červená značka přímo nahoru. Přeznačena byla z důvodu odklonění turistického ruchu od okraje Národní přírodní rezervace Mazák. Výhledy z Malenovického kotle postupně zarůstají zelení, ale něco z nich přeci jen ještě tušit lze. Shlížíte k severozápadu do údolí Frýdlantu n.O., na široké okolí Frýdku-Místku, na Ondřejník a při dobrém počasí až na Ostravsko. V nejzazším bodě se pak podívejte vzhůru na vrchol Lysé hory, jenž je vzdušnou čarou vzdálen jen asi 720m. V tu chvíli se směr stezky opět lomí a vrácí se zpátky na hřbet rozsochy, odkud se přes prořídlý porost otevírá lepší výhled k Frýdku-Místku, na Ostravsko, do podhůří s Ondřejníkem i ke Smrku.

Pod Větry se prvně setkáte se štětovaným chodníkem. Ten se tu začal budovat koncem roku 2013 za značného odporu ze strany horalů, neboť přírodní kamenitý terén mění v něco zbytečně pohodlného, příliš umělého, zkrátka v něco, co do Beskyd prostě nepatří. Štětování je relativně levný způsob dláždění pomocí kamenů skládaných na výšku, který se uchytil při zpevňování horských chodníků např. v Krkonoších. Správa CHKO Beskydy od roku 2000 prováděla dílčí opravy turistických stezek (odvodnění, instalace protierozních prahů apod.), načež se rozhodla obnovit a rozšířit pozůstatky štětovaných chodníků z počátku 20.stol., aby turisté neměli důvod nepohodlné úseky obcházet po okrajích či zkratkami, což rozšiřovalo chodníky do rozměrů dálnice a zhoršovalo erozi svahů. Po letech se štětování naštěstí už sešlapalo, takže to tak netlačí jako dřív. Blíž k vrcholu jsou však některé úseky stále obcházeny kvůli nepohodlí.

Náročně stoupající část trasy pod Větry lemují nízké smrky prorostlé trávou a borůvčím, mezi nimiž do výše ční sem tam suché pahýly odumřelých stromů. V 80.letech 20.stol. byly horské lesy tak oslabené v důsledku průmyslových exhalací, že je následný teplotní zvrat doslova zabil. Trvalo léta, než se lesy znova zazelenaly. Mrtvé stromy pak sloužily jako mechanická ochrana (větrolam) podrostu před silnými větry a v zimě částečně zamezovaly hoblování mladých stromků větrem hnanými krystalkami ledu.

Větry jsou cca 1km dlouhý hřbet pod vrcholem Lysé hory. Šlapete po širokém kamenitém koridoru s relativně nenáročným sklonem, kocháte se výhledem na vrchol s vysílačem, na závěrečné serpentiny a kříž obětem Lysé hory. Okolní smrčina brání lepším rozhledům. Vidíte Ondřejník, okolí Frýdku-Místku, nalevo lysohorskou rozsochu Malchor (1219m), vpravo Smrk atp.

Stezka míří do NPR Mazák, zužuje se, stáčí se doprava, doleva a stoupá po štětovaném chodníku skoro jako po schodišti. Kousek pod Hellerovou zatáčkou se u neoznačeného rozcestníku sbíhají dvě turistické značky – červená z Lukšince (2,2km) a modrá z Malchoru (0,7km). Kamenitou stezku prorůstají trsy trav a na větších balvanech v břehu jsou přichyceny kovové pamětní desky obětem Lysé hory. Právě zde, v zatáčce pojmenované podle jedné z obětí, Břetislavu Hellerovi, byl dne 17.11. 2006 pracovníky zdejší meteorologické stanice instalován 4m vysoký dřevěný kříž na památku všech, kteří na nejvyšším vrchu Beskyd zahynuli. Člověk by nevěřil, jak málo často chybělo k záchraně, a to nešlo jen o lidi netrénované! Mezi obětmi je 29-letý P. Carbol, který zahynul ve sněhové bouři roku 1980, podobně jako kuchařka z chaty na Lysé, která nahoru nesla drůbež a pár metrů od cíle zmrzla. Nebo vzpomeňme případ z listopadu 2006, kdy se pravidelný návštěvník R. Boruta z Malenovic zřítil při návratu domů po tmě ze srázu.

Ještě jedno zatočení po úzkém štětovaném chodníku a již stojíte na vrcholku Lysé hory. Na relativně malém prostranství se nachází 7 staveb, jimž dominuje 78m vysoký vysílač Českých radiokomunikací. Před jeho výstavbou byla na vrchol přivedena příjezdová komunikace z Papežova o délce 8,7km a položen přívodový vysokonapěťový kabel pro energetickou přípojku. Stavbu podle projektu pražského architekta Trnky realizoval stavební podnik VOKD Ostrava, dokončena byla začátkem 80.let 20.stol. V pomyslném středu stojí megalomanská turistická chata Emil Zátopek – Maraton. Plac, na němž stojí, byl vždy významný. Němečtí turisté usilovali o mocenský vliv nad Lysou horou a v roce 1880 postavili na vrcholu za podpory ostravských průmyslníků na památku výstupu arcivévody Albrechta první turistickou útulnu. Šlo o jednoduchou dřevěnou stavbu s prostornou světnicí, v níž stálo několik stolů a širokých lavic, které se k sobě na noc srazily, pokryly se žíněnkami a na těch se spalo. V roce 1893 prosadil Johann Hadaszczok stavbu nové chaty. Nová útulna byla německým turistickým spolkem Beskidenverein otevřena 21.6. 1895 a nazvána Erzherzog Albrecht Schützhaus. Byla už lépe vybavená, měla jak pokoje, tak společnou noclehárnu. Vysoké ceny umožňovaly pobyt však jen zámožné klientele. Nájemce chaty, Jaroslav Winkler, zde prováděl od roku l897 první meteorologická měření. Začátkem 20.stol. dochází z kapacitních důvodů k postupné přestavbě a vylepšení chaty, k níž byla v roce 1933 přistavěna noclehárna Kameňák. V roce 1948 byla německá chata znárodněna, přejmenována na Slezskou chatu, restaurační provoz byl ukončen a stala se pouze ubytovnou. Kameňák po skončení války připadl spojům. Slezská chata, přezdívaná také někdy Slezský hrad, vyhořela 28.12. 1972. Na jejím základě vyrostla ubytovna pro dělníky pracující na stavbě vysílače zvaná Bučina a ta se postupem času přetransformovala v bufet Lysá hora přezdívaný Plesnivka. Ten byl však v září 2011 stržen a na místě, kde dříve stávalo těchto několik německých chat, nyní povstala turistická megachata Maraton. Druhá chata s podobným osudem stojí přímo u červené turistické značky a nese název Bezručova chata. Přestože jde o chatu novou (dostavěna v roce 2015), nutno dodat, že jde o repliku dřívější chaty stejného jména, kterou vybudovala Pobeskydská župa Klubu českých turistů jako první českou turistickou útulnu na Lysé hoře. Když se stavěla, byla to moderní chata vybavená vodovodem, elektřinou, vlastní vodárnou na Větrech a ústředním topením. Nazvána byla po místním slavném básníkovi Petru Bezručovi. Dne 1.10. 1933 byl položen její základní kámen a hotová byla za 6 měsíců. Vystavěla ji firma Nekvasil z Moravské Ostravy nákladem 602tis.Kč a slavnostně byla otevřena 15.6. 1935. Náklady hradili členové Klubu českých turistů z Ostravska. Peprná informace, že excentrický básník Petr Bezruč novou českou chatu navzdory pozvání nikdy nenavštívil, zakořenila natolik, že pozdější nález textových důkazů o opaku už nikdo neřešil. Bezručova chata vyhořela za velmi nepříznivého počasí 11.3. 1978. Požár vypukl v 16:10, aniž by jeho příčina byla jednoznačně objasněna. Spekulovalo se o vadné elektroinstalaci i o úmyslném založení požáru vedoucím chaty. Smutnou skutečností je, že v chatě uhořel 3-letý syn pomocnice z kuchyně Milan Dorociák. Vedle pozůstatků Bezručovy chaty vyrostl posléze oblíbený bufet Šantán, jenž dřív sloužil k ustájení koní. Po dostavění nové Bezručovy chaty dne 23.11. 2015 byl však Šantán uzavřen a postupně rozebrán. Projekt obnovy Bezručovy chaty se zrodil v KČT hned po roce 1989, kdy jí byly v restituci vráceny nemovitosti na vrcholu Lysé hory. Budova má být odolná proti požáru a extrémním povětrnostním vlivům. Pro hrubou stavbu byl proto navržen kámen a cihlové zdivo, venkovní fasáda je obložena z části dřevem, aby byl zachován původní vzhled chaty. Projekt počítal s kapacitou 30 lůžek a 200 míst k sezení. Klub už pomalu sjednal vykoupení Plesnivky, kde již existovalo napojení na čističku vody, vyhrál spor o zdroj pitné vody, ale projekt ztroskotal. Základní kámen byl nakonec slavnostně poklepán 28.10. 2004, nicméně trvalo až do roku 2012, než se nová Bezručova chata skutečně začala stavět. V její zdi je zakomponován také základní kámen původní Bezručovy chaty. Naproti Bezručky se nachází drobná kaplička z roku 2015, zřízená nákladem rodiny Šmírovy z Ostravy, vysvěcená 5.9. 2015 v den otevření nové chaty. Kromě těchto objektů se na vrcholu Lysé hory nachází také meteorologická stanice, stanice Horské služby, jedna podniková chata u bývalé severní sjezdovky a v jejím sousedství staveniště po zbourání druhé.

Mezi dvěma novými chatami stojí tyčový ukazatel Lysá hora (1323m) s navigací pro tři barvy značek. Červená vede z Ostravice (7km) na Visalaje (8km), žlutá od přehrady Šance (7km) do Krásné (6km) a modrá do Frýdlantu n.O. (11km). Nejvyšší bod Lysé hory je označen betonovým sloupem s hladícím bodem. Neexistuje místo, odkud byste viděli najednou vše. Když si ale vrchol obejdete, narazíte na 3 panoramtické mapy na nejlepších výhledových místech – u nejvyššího bodu, nad severní a jižní sjezdovkou. Natrefíte-li příhodné klimatické podmínky, je daleko na východě vidět nejvyšší bod Slovenska, Gerlachovský štít (2655m), a ve výjimečných případech se demaskuje na severozápadě také nejvyšší bod celé Moravy, Praděd (1491m). Jinak podle počasí Hrubý a Nízký Jeseník, Oderské vrchy, Beskid Śląski, Oravské Beskydy, Kysucké Beskydy, Oravská Magura, Belianské Tatry, Vysoké Tatry, Západní Tatry, Nízké Tatry, Chočské vrchy, Malá Fatra, Velká Fatra, Žiar, Strážovské vrchy, Povážský Inovec, trošku Bílé Karpaty a dále všechny části Beskyd, tzn. Vizovické vrchy, Hostýnské vrchy, Javorníky, Vsetínské Beskydy, Moravskoslezské Beskydy, Štramberská vrchovina, Palkovické hůrky, Slezské Beskydy aj. Jedná se tedy o desítky pohoří, stovky hřebenů, hřebínků i osamocených vrcholů, jež se jako rozbouřené moře rozlévají do všech stran. Z údolních partií však dominuje pouze jedna brázda. Započíná se u Frenštátu p.R., při Frýdlantě n.O. se zužuje stísněna masivem Ondřejníku, avšak více k severu se rozlévá v poměrně rovinnaté Frýdecko-Místecko, do široké Ostravské pánve a hraniční Těšínsko. Co se vodstva týče, nejmarkantněji působí přehrady Šance, Baška, Olešná, Žermanice a Těrlicko.