Prostř. Bečva, Zavadilka (478m) – Prostřední Bečva, ATC (500m) – Suchá, rozc. (745m)
Modrá značka ze Zavadilky pod Radhošť je nominálně dlouhá 4km a vede celá po asfaltových cestách. Během stoupání do horských osad se otevírají pěkné lokální výhledy k Čertovu mlýnu či do Vsetínských Beskyd. Tuto trasu můžete využít nejen k dosažení Radhoště či Pusteven po navazujících turistických značkách, ale též k návštěvě vyhlídkového místa pod Ježovcem se stylizovanými dřevěnými lavičkami.
* * *
Modrá turistická značka začíná u rozcestníku Prostř. Bečva, Zavadilka (478m) na autobusové zastávce Horní Bečva – Fojtství, která je situována za křižovatkou směrem na Pustevny. Silnice na Pustevny tvoří hranici katastrů Prostřední a Horní Bečvy, proto ten rozpor v názvech. Směrovky s modrým hrotem ukazují 6km na Martiňák a 1km opačným směrem do místního kempu.
U křižovatky stojí bývalý zájezdní hostinec Zavadilka. Ten sloužil od 30.let 19.stol. formanům, pocestným, obchodníkům a řemeslníkům. V roce 1881 jej koupil tehdejší starosta Horní Bečvy František Malina, jehož pravnuk otevřel v objektu hostince v únoru 2025 Wellnes hotel s restaurací Valašský šenk.
K osídlování oblasti na horním toku Rožnovské Bečvy docházelo v 2.půlce 16.stol. pod patronátem rožnovských měšťanů a zámožných sedláků z okolních vsí, kteří v horské divočině zřizovali ujmiska a paseky, na nichž později vznikaly trvale obydlené pasekářské usedlosti. Všechny dnešní části – Horní, Prostřední i Dolní Bečva – tvořily původně jednu velkou horskou obec zvanou Velká Bečva. Ta se v historických pramenech poprvé objevuje k roku 1629. Za obec však byla oficiálně prohlášena až kolem roku 1650. Obyvatelé se tehdy živili zejména kácením a splavováním dřeva, vyrobou šindelů a dřevěného nádobí, sběrem hub, borůvek a malin, salašnictvím a chovem ovcí. Šlo o volně propojenou síť horských samot a osad. K roku 1676 čítala Velká Bečva 39 stavení. Mezi lety 1680-1690 byla za Bernarda ze Žerotína Velká Bečva rozšířena. Vznikaly nové paseky, nové rody, nové větve osídlení. Oblast Bečvy byla v té době již silně odlesněná, avšak pasekářská půda byla málo úrodná a ležela na stráních kopců. Obdělávání bylo tedy málo výnosné. Velká Bečva se stala jednou z nejrozlehlejších horských obcí na Moravě. Postupně se v ní zformovala přirozená centra, což později vedlo k jejímu rozdělení. Toto rozdělení nebylo jednorázové. Šlo o dlouhý proces, kdy se jednotlivé části osamostatňovaly administrativně i hospodářsky. Jako první se z Velké Bečvy oddělila Dolní Bečva. První zmínka o ní pochází z roku 1597, ale až od roku 1610 má své gruntovní knihy a stává se samostatnou obcí. Nejstarší písemná zmínka o Horní Bečvě je datována k roku 1659. Jako samostatná obec čítající 103 domů se 1385 obyvateli, je zmíněna v urbáři v roce 1676. Prostřední Bečva se formuje jako poslední. Poprvé zmíněna je v roce 1703.
První usedlost po pravé straně za BUS zastávkou je bývalé hornobečvjanské fojtství. To patřilo rodu Malinů. Hospodář Martin Malina z čísla popisného 1 se stal po vzniku Horní Bečvy jejím prvním fojtem a dříve zmíněný František Malina ze šesté generace dědičných fojtů byl zároveň posledním fojtem a prvním starostou. Celá lokalita nad soutokem Kněhyně a Rožnovské Bečvy je v mapě označována jako Na Fojtství. Malinové byli totiž bohatí hospodáři a patřilo jim všechno v okolí. Byli natolik zámožní, aby na fojtství mohl přespat i císařpán Josef II. při své cestě do Běloruska v noci z neděle 30.4. na pondělí 1.5. 1780. V té době vlastnil fojt Jiří Malina role, louky a pastviny okolo fojtství o výměře 76,5ha, vlastnil pasekářskou usedlost s mlýnem a pilou, jejíž pozemky daroval ke stavbě kostela v budoucím centru Horní Bečvy, vlastnil louky za Kudlačenou na Osikové a paseku v Miloňově ve Velkých Karlovicích. Jeho potomci přikoupili prostřednobečvjanský mlýn ležící v blízkosti fojtství, dva kamenolomy, kovárnu, zájezdní hostinec či měšťanský dům č.p. 88 na náměstí ve Valašském Meziříčí. K fojtství náleželo také stavení sloužící jako kasárna tzv. švališerů – finanční stráže, která měla za časů Josefa II. zamezovat pašování tabáku z Uher. I poslední hornobečvjanský fojt, František Malina, měl styky s císařem. František Josef I. jej v roce 1890 vyznamenal za 40 let obětavého starostování stříbrným křížem. Díky sňatkům byli Malinové příbuzní i s fojty z Hutiska, Solance, Prostřední Bečvy nebo Vidčí. Malinům patřily též pozemky na Pustevnách, jež roku 1886 odprodali Pohorské Jednotě Radhošť. Však také poslední poustevník žijící na Pustevnách, bratr Felix, byl údajně Felix Malina, syn hornobečvjanského fojta. Faktem je, že zvonek poustevníka Felixe byl po jeho smrti vzat a visel až do roku 1921 na starém javoru u fojtství na Horní Bečvě. Zatímco počátkem 20.stol. Horní Bečva vzkvétala, rod Malinů, fojtů a starostů, upadal. V noci z 15. na 16.10. 1921 lehly popelem všechny budovy starého fojtství, byla zničena veškerá sklizeň a krmivo pro dobytek. Hlava rodu, František Malina, se následujícího roku oženil s Růženou Volkovou ze Stříteže, jež za pomoci své rodiny zachránila dražbou ohrožené hospodářství pro jejich děti. Fojtství bylo znovu postaveno, avšak majetky se rozprodaly. Konec všemu dalo převedení fojtství do JZD. Nyní je opět v soukromém vlastnictví rodiny.
Po chvilce chůze po chodníku podél silnice odbočí značka vlevo na asfaltku vedoucí do Kempu Pod Pustevnami, kde visí na stromě cedule Prostřední Bečva, ATC (500m). Ta ukazuje 3km na závěrečné rozcestí Suchá.
Značka se podél chatek stáčí k břehům horské říčky Kněhyně a širokým údolím se po úzké asfaltce posouvá mezi prostřednobečvjanské domy a rekreační objekty. Tady odbočí doleva na most přes Kněhyni a začíná stoupat do osad. Pásy lesa střídají louky a pastviny. Již zespodu bylo z asfaltové cesty možno zahlédnout část osady Ježovec, ležící ve svahu s výhledem na vrch Ježovec (626m), situovaný po vaší levé ruce. Hřbet Ježovce má velmi členitý profil s terénními hrby, s mozaikou políček, mezí a pastvin. Takový terén označovali Valaši jako ježatý a snad právě odtud vzešlo jeho jméno.
Z nadmořské výšky necelých 600m se otevírá jediný výhled nazpět na výrazný kopec Červenec (760m), při jehož úpatí stojí hornobečvjanské fojtství. Za chvilku se výhled stočí více na Kotlovou (869m) a Solisko (833m) v hlavním hřebeni Vsetínských Beskyd a na osadu Na Ondrově nad centrem Horní Bečvy.
U moderního domu v horní části osady Ježovec, kde trasa zostra zahýbá po silnici doprava, si můžete udělat odbočku z modré turistické značky cca 250m opačným směrem (vlevo) pod vrchol Ježovce, kde se nachází stylizované vyhlídkové místo. Polní cesta vás přivede na soukromou louku, v jejíž horní části jsou rozmístěny tzv. lavičky vagabundy. Jde o dřevěný sedací mobiliář, navržený architektem Kamilem Mrvou. Mezi lety 2018-2019 jej realizoval sochař Jan Zemánek. Označení „vagabundy“ nemá znít hanlivě, spíše romantizuje myšlenku volného toulání a povalování. Z vyhlídky jde krásně vidět Čertův mlýn (1206m) i vršek Na Grúni (670m), přes který modrá značka následně vede. Mimochodem, Kamil Mrva je hlavním autorem rozsáhlé architektonicko-urbanistické studie Pustevny – Radhošť, jež řeší jednotný vizuál hřebene, návštěvnické infrastruktury včetně dopravy a celkové koncepce rozvoje. Je projektantem výstupní stanice lanovky na Pustevnách a navrhnul například dřevěné odpočinkové prvky.
Z osady Ježovec pokračuje asfaltka středním stoupáním k osadě pod vrškem Na Grúni. Opět lze krátce spatřit kopec Červenec (760m), a pak už jen procházíte horské louky oddělené pásy lesa. Ještě před dosažením osady spatříte první stavení a též hřbet Čertova mlýna (1206m).
Grúň je staré valašské označení pro táhlý horský hřbet, jenž byl odlesněn za účelem vykonávání salašnictví. Jedná se o poslední, relativně rovinatý úsek před stoupáním na hřeben Radhoště, který je odtud vzdálený přibližně 3km. Na trvale obydlenou osadu bezprostředně navazují rozsáhlé soukromé oplocené pozemky, po vystoupání nad něž můžete usednout na připravenou lavičku se stolkem a pokochat se výhledy na část hřebene Vsetínských Beskyd. Konkrétně jsou vidět špička hřebenové Vsacké Tanečnice (912m), část rozsochy Žebračka (818m) a Kyvňačky (816m) nad Hutiskem.
Závěrečný úsek je dlouhý 250m a vede po úzké lesní asfaltce na osadu Suchá, kde silnice končí skladem dřeva. Z osady spatříte ledva jeden soukromý dům a část hřbetu Čertova mlýna. Na stromě vprostřed točny visí rozcestník Suchá, rozc. (745m), u něhož modrá značka od Zavadilky po 4km končí. Pokračovat můžete po zelené 3,5km na Prostřední Bečvu, po žluté 2,5km na Prostřední Bečvu – Kněhyně nebo po zelené 4km na Pustevny.
Aktuálnost k 08/2025
Délka trasy: 3,6 km
Převýšení: 255 m
