Bystřice, ŽST (340m) – Paseky, BUS (624m) – Loučka (835m) – Filipka, chata (745m) – Filipka, vrchol (762m) – Jablunkov, Návsí, ŽST (380m)

Žlutá turistická trasa z Bystřice do Návsí dělá 11km dlouhý oblouk přes populární kopce Loučka a Filipka ve Slezských Beskydech. Nedlouhé stoupání na Loučku je náročné ale výhledové. Lze jej zkrátit vyvezením se do Pasek busem. I Filipka je výhledový vrchol, pod kterým stojí oblíbená turistická chata. Tato túra je bezpečně zdolatelná jen pěšky.

* * *

Bystřice je co do počtu obyvatel největší vesnicí v ČR. Vznikla v 2.pol. 14.stol. jako knížecí lánová ves a její vývoj byl ovlivňován především zemědělskou výrobou, kolonizací hor a pastevectvím. Nejstarší písemná zmínka o Bystřici je obsažena v opise listiny vydané knížetem Boleslavem I. dne 4.5. 1423. V privilegiu z roku 1470 uděluje těšínský kníže prvnímu osadníkovi v této oblasti půdu s právem založit mlýn s jedním kolem a hostinec, čímž oficiálně vytvořil dědičné fojtství. To bylo potvrzeno knížetem Kazimierzem II. v roce 1503 a opakovaně (na žádost starosty Jana Sturcze) v roce 1595 knížetem Adamem Wacławem, jenž svolil přidat do mlýna druhé mlýnské kolo, avšak současně uložil majitelům nájemné z pozemků a mlýna, tzv. „formanské“ (naturální daň doručenou na hrad Těšín) a desátek v obilí pro kněze z Vendryně. Jméno osady je poprvé zmíněno v roce 1523 v seznamu vesnic povinných odebírat pivo z městského pivovaru v Těšíně. K roku 1577 měla Bystřice odhadem 300 obyvatel, z nich bylo 22 sedláků, 6 malorolníků (zahradníků a ovocnářů), 1 mlynář a 1 fojt. K roku 1647 tu bylo evidováno 339 krav, 127 telat a 1018 koz a ovcí. V roce 1782 byl založen evangelický sbor a první škola v Bystřici, přičemž vyučovacím jazykem bylo místní nářečí. Významným milníkem bylo vybudování Košicko-bohumínské železniční dráhy (1871-1875). K roku 1880 působilo v obci 8 krčem, pekárna, prodejna potravin, krejčí, knihař, 3 tkalci, pila, stolařská dílna a 7 kovářů. V 1.pol. 19.stol. dojíždělo množství obyvatel za prací na Slovensko „vařit“ dusičnan draselný. Později převládla práce v Třineckých železárnách. V 19.stol. byla ves známým centrem krajkové výroby. Krajky byly používány při výrobě krajkových bot a na pokrývky hlavy, které jsou součástí těšínských a horalských krojů. Současně se v okolí těžila železná ruda. Dne 27.10. 1918 se starosta obce Paweł Mrozek zúčastnil manifestace za připojení Těšínska k Polsku. 3.10. 1938 byli z obce evakuováni všichni občané československé národnosti, protože 4.10. vstoupila do Bystřice okupační polská armáda. V září 1939 převzali po přepadení Polska správu obce občané německé národnosti. Před příchodem Rudé armády (2.5. 1945) zničili Němci všechny mosty v obci. 23.5. 1945 byla obnovena výuka v českých školách. Nejvýznamnějšími památkami v Bystřici jsou zděný empírový evangelický kostel (1817), dřevěný katolický kostel Povýšení Sv. Kříže (1897) a památníky obětem 2.sv. války.

Východiště turistických tras se nalézá u nádraží v Bystřici, jež stojí na rakousko-uherské železniční trati z Bohumína na Slovensko. Jednokolejná trať do Žiliny se začala budovat v roce 1867 a v roce 1871 na ní byl zahájen provoz. Mezi lety 1875-1890 tu stála dřevěná provizorní zastávka, která však vyhořela. V roce 1892 byla dokončena současná zděná budova. Provoz na zdvoukolejněné trati byl zahájen 25.3. 1915. Po 2.sv. válce zvolili místní občané přednostu stanice Františka Potyše předsedou národního výboru.

Na stromě před nádražím visí rozcestník Bystřice, ŽST (340m). Modrá značka odtud míří 6km na Malý Kozinec, zelená 10,5km pod Ostrý nebo 6,5km do Nýdku. Vaše žlutá se vydává 3,5km do Pasek a končí po 10,5km v Návsí (reálně je to o cca 1km víc), odkud se lze vlakem nebo busem vrátit zpět.

Hned v úvodu procházíte kolem Informačního centra Bystřice a na první křižovatce potkáte nenápadný dům č.p. 5, v němž místní podnikatelé a osvětoví pracovníci Andrzej Wałach a Albert Ciahotny založili 13.6. 1893 Družstevní mlékárnu, jež denně zpracovávala 1000 litrů mléka, máslo, tvaroh a zajišťovala prodej mléčných výrobků. Zanikla v roce 1906. Na křižovatce zahnete doleva a pokračujete na kruháč v centru obce. Zde je situován pomník hrdinům padlým ve 2.sv. válce.

Na kruháči odbočte vpravo do Pasek a zvolna klesejte k mostu přes říčku Hluchová. Po levé straně cesty se nachází hřbitov, rozkládající se okolo dřevěného kostela Povýšení Sv. Kříže z roku 1897. Hřbitov se zde rozkládal už ve středověku. Na něm byla místními evangelíky postavena nejprve zvonice a do ní zavěšen zvon datovaný 1584, který se dochoval. O 3 roky později byl v místě dnešního kostela vybudován dřevěný renesanční kostelík se vsazenou věží a polygonálně zakončeným presbyteriem. Kostelík z roku 1587 patřil zpočátku evangelíkům. Náboženskou komisí vedenou V. Ottykem z Dobřan jim však byl v roce 1654 odňat a přidělen římským katolíkům. Od doby reformace byla přitom většina obyvatel vesnice protestanty, o čemž se ve své zprávě z roku 1679 zmiňuje i opolský arciděkan. Při vizitacích v letech 1656 a 1679 se navíc zjistilo, že převzatý kostel stále není vysvěcen. Vizitátor nicméně uvádí, že pouť se ke kostelu koná v neděli po svátku Povýšení Sv. Kříže. Při opravě střechy v roce 1748 nalezl vendryňský farář Hackenberg tajnou schránku s liturgickými předměty ze stříbra, kterou tu evangelíci ukryli při vynuceném předávání kostela katolické církvi. Oprava střechy byla patrně provedena nekvalitně, neboť již v roce 1781 hrozil strop opět vlivem zatékání zřícením. Krovy a stropní trámy zcela ztrouchnivěly a ani roubené stěny nebyly v pořádku. O rok později, po vydání Tolerančního patentu, opustilo katolickou církev 84 osob, takže se na další opravy kostela skládalo už jen 37 katolíků. Těšínská komora se proto rozhodla dodat potřebné dřevo na opravu zdarma a z kostelní pokladny se zaplatila práce. Velká rekonstrukce skončila v roce 1801, kostelík však nadále chátral. Roku 1841 byl stržen ochoz okolo kostela (tzv. sobota) kvůli znesvěcení – oběsil se na něm místní švec a evangelík Janek Roik. V roce 1893 bylo úředně nařízeno kostelík pro velkou zchátralost zavřít. Poslední mše svatá byla odsloužena 24.1. 1897. Dřevo z kostela se pak prodalo v dražbě za 264 zlatých Janu Zawadovi, který si z něj postavil v Bystřici chalupu č.p. 213. Ve starém kostele se nacházely dva mimořádně cenné oltáře z roku 1588 – jeden byl nejprve součástí sbírek Těšínského muzea, později ho odkoupil arcivévoda Bedřich Rakousko-Těšínský (markýz Gero) a dnes se nachází v arcivévodově bývalém zámečku ve Wisle. Druhý, renesanční trojkřídlý oltář s vyobrazeným Oplakáváním Krista, Pannou Marií a Sv. Janem byl umístěn v nově vystavěném kostele a je zde dodnes k vidění jako levý oltář. Vzhledem k nízkému počtu katolíků v obci a omezeným finančním možnostem bylo rozhodnuto, že nový kostel bude opět dřevěný. Prvotní kapitál na stavbu činil pouhých 1000 zlatých rýnských, obec však požádala vratislavského biskupa a kardinála Georga Koppa o subvenci. Roku 1896 bylo vydáno stavební povolení a hned v zimě 1897 začali farníci z okolních vsí svážet z hor v okolí Jablunkova dřevo. Nová stavba v romantickém stylu podle návrhu architekta Albína Prokopa s bohatě vyřezávanými interiérovými prvky a s barevně odlišenými záhlavími trámů byla dokončena ještě téhož roku a vysvěcena byla 29.10. 1899. Nový hlavní oltář byl pořízen v roce 1907 za 3124 zlatých rýnských a výtvarně je pojednán v podobném stylu jako oltář starý. Do věže byl zavěšen starý zvon z roku 1584. Interiér kostela pochází jinak převážně z přelomu 19. a 20.stol. Současná stavba je jednolodní s úzkým trojbokým kněžištěm a sedlovou střechou, do jejíhož průčelí je vtažena kvadratická věž s jehlancovou střechou. Opticky působí velmi členitě, což podtrhuje opakování vikýřů na střeše i na hlavní věži. Okna zdůrazňují barevně odlišené a bohatě vyřezávané lišty. V roce 2023 byly do věže instalovány nové zvony.

Po mostě přejdete říčku Hluchová. Ta pramení v úbočí Velkého Stožku v nadmořské výšce asi 830m, má povodí 37,4 km2 a po 12,3km se u Bystřice vlévá do řeky Olše. Jedná se o nejníže položené místo celé trasy. Odtud krátce středně stoupáte k restauraci Na Szkubni, kde se 31.5. 1957 konalo první zasedání nově zřízeného Místního národního výboru. U hospody se nachází zastávka, odkud je výhodné nechat se vyvézt do Pasek autobusem a ušetřit tím čas i sílu.

Značka odbočí za Szkubňou doleva a zvolna stoupá krajnicí silnice mezi domy. Sem tam se ukáže zděný empírový evangelický kostel z roku 1817, inspirovaný Ježíšovým kostelem v Těšíně, sem tam vykukují okolní kopce. Zatím to ale ještě nestojí moc za řeč. Jak postupně zástavba řídne a dostáváte se do vedlejších ulic, ukáže se po levé straně nízký hřebínek počínající na Polední (672m), který přes hrb Hrbel (727m) pokračuje na Loučku. Ta však vidět není. Zaclání jí předvrchol Javorový (627m). Jakoby za zády vám stydlivě vykukují Godula (738m), Javorový (1032m) a Malý Javorový (947m) s vysílačem, výrazný oblouk Ostrého (1044m), k němu přilepená Kykula (811m) a neforemná Kozubová (981m).

U posledního domu pod stoupáním na Paseky opouští turistická značka asfalt a pokračuje gradujícím středním stoupáním přes louku do lesa. Po chvíli se objeví silnice do Pasek, jež tvoří serpentinu okolo Biotopu Kamenné. Tato lokalita je částečně parkově upravena. Jsou v ní umístěny dřevěné sochy zvířat a v zadní části se dá vstoupit na molo nad přírodním rybníčkem. Trasa biotop ostrým stoupáním přetíná, znova přejde silnici a vydává se pásem lesa vzhůru proti svahu do spodní části Pasek. Ani poté stoupák nepoleví. Úzká asfaltka se vine mezi domy, aby s nadmořskou výškou získala též lepší výhledy do okolí. Spatříte sousední Javorový, za ním Polední, v údolí pod sebou Třinecké železárny, Ostrý, později hlavně Javorový s Malým Javorovým, Godulu atd. Za serpentinou v polovině výstupu úhel stoupání postupně zmírňuje a můžete si to začít užívat. Před sebou v tu chvíli již vidíte oblý kopec, jenž udává směr výstupu na Loučku. Loučka to však není.

Bystřice je podhorskou obcí s částí zástavby rozptýlené po úbočích hor. Roubená obytná stavení tu pocházejí z 19.-20.stol. Usedlosti vznikaly na loukách a lesních mýtinách a kvůli chudé půdě se tu dalo uživit akorát tak valašským způsobem pasení dobytka. Zatímco v 16.stol. pásli Bystřičané dobytek hlavně na pasekách u řeky Olše, v dalších stoletích se pastviny přesunuly do hor. Osada Paseky byla založena v roce 1718 v důsledku odlesnění a kolonizace Loučky. O 157 let později tu byla otevřena polská obecná škola a o dalších 50 let později škola česká. Polská jednotřídka byla umístěna v chalupě č.p. 80, pronajaté Pawłem Nogawczykiem. Česká škola byla provozována v chalupě Pavla Stebla č.p. 135, kterému byl po dobu 3 let vyplácen měsíční nájem 200Kč. Ve výstavbě zděných škol na Pasekách opět Poláci (1931) předběhli Čechy (1937). Vzniknul tu sbor dobrovolných hasičů (1932), odbor Slezské Matice osvěty lidové (1935) či samoobsluha (1965). Dne 8.8. 1956 byla osada Paseky elektrifikována a v roce 1970 byl vybudován skupinový vodovod.

Pomyslné centrum Pasek s hospůdkou je víceméně situováno kolem točny autobusu. Na sloupu visí cedule Paseky, BUS (624m). Za sebou máte 4km (v Bystřici bylo napsáno 3,5km) a před sebou 1,5km velmi náročného stoupání na Loučku. Silnice do horní části Pasek zostra stoupá nad domy, otevře částečný výhled dolů na placaté Třinecko s městem Třinec, vymodeluje bezejmenné návrší (560m) nad Pasekami a hned za ním přes údolí se zaskví vrchol Ostrý (1044m). Výšvih pásem lesa vás přivede k lavičkám s panelem Naučné stezky Loučka, kde se dozvíte o místních lidech – salaších, školách, kroji či kulturní tradici. Zároveň se odtud můžete poprvé rozhlédnout po protějších vrcholech Moravskoslezských Beskyd od Kozubové po Velký Polom. Tyto výhledy se budou postupně jen zlepšovat.

Asfaltová cesta se stáčí mezi domy a připravuje se na zdolávání serpentin k vrcholu Loučky. Žlutá turistická značka ji však nenásleduje. Nad posledním domem uhne značka na travnatou pěšinu podél svažité horské louky a těžce stoupá k lesu. Za vašimi zády se rozvíjí výhledy na Třinecko a kopce přiléhající k Jablunkovské brázdě. Postupně shlížíte na Třinec se železárnami a jeho široké okolí, silniční obchvat Třince, údolní část Bystřice s jasně rozpoznatelným evangelickým kostelem, na část Pasek či obec Hrádek s polní cestou pod protilehlou horu Ostrý (1044m). Bezprotředně vpravo od Ostrého se vybuluje Ropice (1083m), na ni navazuje vyvýšenina Šindelné (1003m), na ni Javorový (1032m), Malý Javorový (947m) s vysílačem a zpoza toho zprava vyčuhuje Godula (738m). Tímto směrem v podhůří se pak rozkládá Frýdecko-místecko. Od Ostrého doleva se táhne páteřní hřeben ropické rozsochy s nenápadným Kalužným (994m) a dopředu se dere hrbatá Kozubová (981m) s dobře viditelným horským hotelem. Více vlevo jsou pak už jen úryvky česko-slovenského hraničního hřebene s nejvyšším Velkým Polomem (1067m), baňatou vypouklinou Burkova vrchu (1032m) a sjezdovkami na Severce (957m).

Stezka vstoupí do lesa a neméně ostře stoupá přímo proti svahu až pod bezejmennou kótu (762m), kterou jste sledovali už od Pasek. Tady se značka opět napojí na asfaltku a vychází z lesa. Hned na kraji osady se nachází další posezení s naučným panelem, tentokrát o místní floře. Dne 29.6. 2018 tu Matice slezská ve spolupráci s vedením obce vysadila památnou lípu u příležitosti 300.výročí vzniku osady Paseky a 100.výročí založení republiky. Vrchol Loučky je již na dohled.

Osada Loučka vznikla v 2.pol. 17.stol. jako salaš, resp. jako dvě salaše Loučka I a Loučka II, obé o rozloze přibližně 40ha. Každá salaš se skládala z roubené koliby rozdělené do dvou částí. V přední části se žilo a zadní sloužila k uskladňování mléčných výrobků, zejména svařené syrovátky (žinčice) a sýra, který se získával srážením zahřátého mléka. Druhou hospodářskou stavbou byl košář, ohrada z latí nebo prken, jejíž jedna část byla zastřešená. Do košáru se zaháněly ovce před dojením a na noc. K roku 1796 se na salaších Velký Kozinec, Zarymbek a na Loučce chovalo celkem 149 krav, 28 letat a 976 ovcí. Ve stejné době, přesněji v letech 1780-1789 byly pozemky pod Loučkou postupně rozprodány chalupníkům a tak došlo k hustějšímu zasídlení.

Cesta neúprosně stoupá proti svahu a poprvé nalevo zahlédne horní polohy česko-polské hraniční hory Velká Čantoryje (995m), z jejíhož vrcholu trčí 29m vysoká rozhledna. Součástí masivu je i polská Czantoria Mała (866m). Další skvostné výhledy na protější Moravskoslezské Beskydy a na Čantoryji se otevřou u dřevěné kapličky ve vidlici cest. Kaple byla postavena 2.12. 2023 u příležitosti 600.výročí první písemné zmínky o Bystřici jako výraz poděkování Bohu za ochranu a milost.

Poslední fáze výstupu je už jen 340m dlouhá, vede po klikatící se asfaltce a ve finále fascinovaně sleduje info panel naučné stezky, lavičky a dřevěný kříž na bývalé horské pastvině. Loučka je 835m vysoký vrchol ve Slezských Beskydech, nejvyšší bod 5km dlouhého hřebene Polední – Čupel, který se u státní hranice s Polskem přimyká k Velkému Stožku. Od kříže se otevírá téměř kruhový výhled do šíré Ostravské pánve s Třincem a vzdálenějším Českým Těšínem, protější vrcholy Moravskoslezských Beskyd, na Velkou a Malou Čantoryji, ke kterým od Třince vystoupává příhraniční hřebenovka Jahodné (407m) a Ostrého vrchu (709m) a z druhé strany se česko-polská hřebenovka prezentuje Velkým Sošovem (886m). Přes horská sedla vykukuje z Polska hřeben Równice (884m) či Skrzyczne (1257m) s vysílačem.

Při kraji lesa visí ukazatel Loučka (835m). Přes vrchol Loučky k němu přichází červená hřebenovka 4,5km z Nýdku, načež kráčí společně se žlutou 1km k chatě Filipka. Krátce půjdete rovinkou podél louky, načež se spustíte lesní stezkou poměrně rychle z kopce. Klesání končí na rozcestí Filipka, chata (745m) v sedle mezi Loučkou a Filipkou. Místem prochází zelená turistická značka z Hrádku (4km) do Hluchové – Kolibisk (1,5km) a žluto-červená značka 0,5km na vrchol Filipky. Všechny tři barvičky stoupají nyní širokou prašnou cestou středně vzhůru na osadu Filipka se stejnojmennou občerstvovnou. Přes oplocený pozemek po levé ruce se otevírá výhled na výrazný ostrý vrchol Velký Stožek (978m) a téměř plochý Malý Stožek (837m) na česko-polské státní hranici.

Filipka je populární výletní cíl, a to jak vrchol, tak i hospůdka. Často tu bývají davy lidí. Kousek za chatou stojí na trase původní roubená goralská usedlost Filipka, za níž zelená značka odbíhá z hřebene a mizí v údolí Hluchové. Vaše trasa stoupá po hřebeni a kochá se výhledy. Zpětně je vidět zdolaná Loučka (835m), její svahy spadající do úzkého údolí Hluchové, domečky na stráních Filipky, přes údolí Velký Sošov (886m) a vzadu Velká Čantoryje (995m). U prašné cesty pod vrcholem Filipky dřepí v trávě kamenný pomníček s nápisem: „Forstmeister Emil Merk  † 24. VI. 1911“. Lesmistr Emil Merk působil v hájence na Kolibiskách a mimo běžný dohled nad prací hajných podepisoval měsíční měření dešťových a sněhových srážek. Ty totiž psali od roku 1905 hajní uvedené hájenky. V místě pomníčku ukončila lesmistrův život zřejmě mozková mrtvice.

Krátké volné stoupání zbývá na vrchol Filipky (771m). Tam se nachází bouda se stolem a lavičkami a velký trojmezní kámen s vytesanými názvy obcí Návsí, Hrádek a Nýdek. Na vrcholu Filipky stávala mezi lety 1936-1956 dřevěná Bojkova chata. Jejím stavitelem byl lesní dělník Antonín Bojko (1901-1978) s manželkou Annou (1902-1977), kteří si ve spodní části Filipky postavili chalupu č.p. 263, kde bydleli a provozovali hokynářství (obchod se smíšeným zbožím). V roce 1930 získali koncesi i na prodej piva a lihovin, jenže jejich dřevěný dům v roce 1934 vyhořel, a přestože jej obnovili, nakonec jej prodali a zakoupili pozemek na vrcholu Filipky pro stavbu turistické chaty. Realizace se ujal zednický mistr Richard Klimek z Jablunkova. Stavba byla dokončena a zkolaudována v roce 1936 a v pozemkové knize byla zapsána jako nemovitost Nýdek č.p. 293 s vlastnickým právem na nezletilé syny Vladislava, Antonína Jana a Bohumila. Antonín Bojko se do chaty nastěhoval i s rodinou a opět zde provozoval hokynářství. Zbylé prostory využíval jako turistickou chatu. Bojko byl příznivcem nově otevřené české školy na Kolibiskách a byl zakládajícím členem odboru Slezské matice osvěty lidové na Kolibiskách. Finančně přispíval na chod školy a bezplatně škole poskytoval prostory ve své turistické chatě. Po záboru Těšínska v říjnu 1938 se do Bojkovy chaty nastěhovali polští vojáci a rodina byla donucena bydlet v hájence na Kolibiskách. Po obsazení Polska v září 1939 se sice mohli vrátit zpět, jenže prostory hostinské místnosti využívalo jako své stanoviště gestapo. Koncem roku 1944 bylo v chatě vězněno 25 místních horalů včetně 8 členů rodiny Halamových z nedaleké turistické útulny na Zimném a přímým soudem příslušníků SS byli určeni k deportaci do koncentračních táborů. Po válce byla chata opět přístupná turistům, ale nejspíš bez oficiálního povolení. Bojkovi po roce 1948 několikrát neúspěšně žádali tehdejší komunistické úřady o povolení k provozu. Nakonec byli nuceni turistickou chatu pronajmout organizaci Restaurace a jídelny Český Těšín. Tato organizace spravovala i chatu na Velké Čantoryji. Provoz chaty byl však ztrátový a Bojkova chata byla v roce 1956 uzavřena. Antonín celý objekt rozebral a použil jako stavební materiál do svého nově budovaného domu v Návsí – Zápolí. A tak Bojkova chata na Filipce zanikla.

Červené hroty směrovek rozcestníku Filipka, vrchol (762m) se rozpažují 6km do Nýdku, 1km nad Zimný a 6km k chatě na Bahenci. Žluté hroty ukazují 6,5km nazpět do Bystřice a 4km k vlaku do Návsí. Sestup bude dosti svižný, zejména hned v úvodu, kdy se pěšina spouští lesem na hřbet horského výběžku. Přímo před vámi se přes prořídlý lesní porost otevírá široká Jablunkovská brázda a naproti přes údolí ční Kozubová (981m). Občas je vidět Ostrý (1044m), občas napravo sousední hřbet Hrádek, občas vlevo hřeben Velkého Polomu (1067m), Jablunkovský průsmyk, hora Girová (840m) a nějaké vzdálenější slovenské kopce.

Trasa vzápětí prochází kolem Přírodní památky Filipka o rozloze 1,06ha. Jde o bývalou horskou pastvinu, jež důsledkem neobhospodařování pomalu zarůstá náletovými dřevinami (smrk, bez černý, jasan ztepilý, hloh, slivoň trnitá atp.). Předmětem ochrany jsou tu více než 100 let staré porosty jalovce obecného, který je pro horské pastviny typický. Ze širšího okolí se sem stahuje motýl batolec duhový a z plazů zmije obecná. PP byla vyhlášena 15.3. 1990.

Stezka klesá většinou středním tempem lesem. V jednu chvíli přetnete horní část osady Pod Filipkou, kde se nachází farma s výrobou sýrů. Tvrdí o sobě, že jsou jednou z nejvýše položených farem v České republice. Chová se tu mléčné plemeno východofriských ovcí, anglonubijské kozy a mléčné plemeno hovězího dobytka. Farma však není veřejnosti přístupná.

Žlutá turistická značka pokračuje podél hřebene a míjí okraj horské louky s pěkným výhledem na sousední nízký zalesněný hřbítek (681m), za nímž se částečně vyhrocuje výběžek Groníčku (837m) a nad tím vším hrdě ční Velký Stožek (978m). Střední klesání vás přivede na lesní křižovatku, kde značka odbočí doleva a stáčí se k domu na osadě Pod Filipkou. Odtud vede do civilizace asfaltová cesta. Ta rychle klesá 1km k osadě Zápolí, kde vás čeká poslední krátké stoupáníčko do vršku s vysílačem. Otočíte-li se, spatříte naposledy právě zdolaný horský hřbet. Pak už se cesta přehoupne na druhou stranu vršku a započne dlouhé táhlé klesání do Návsí. Někde v těchto místech má postavený domek bývalý chatař Antonín Bojko z Filipky, který odtud až do důchodu dojížděl za prací do Třineckých železáren. Mohla by to být jedna z roubenek ve shluku domů u dřevěné zvoničky.

Ze Zápolí do Návsí vede dlouhá rovná silnice, středně klesající otevřenou krajinou. Podél cesty vyrůstají postupně nové rodinné domy. Navzdory rušivé příměstské infrastruktuře se odtud stále otevírá půlkruhový panoramatický výhled. Ten začíná zleva masivem Girové (840m), při jejímž úpatí se rozkládá Jablunkov, nejvýchodněji položené město v ČR. Jablunkovský průsmyk mezi Girovou a Moravskoslezskými Beskydami je jakoby zašpuntovaný přeshraničním vršíkem Dejůvka (634m). Pak už se rázem zvedá hraniční hřeben uvozený Skalkou (932m) a Severkou (957m) s nejvyšším Velkým Polomem (1067m), který přes podobně výrazný Úplaz (950m) obtáčí údolí Dolní Lomné. Ve směru cesty se přes Malou Kyčeru (745m) a Malou Kykulu (789m) zvedá Kozubová (981m), při jejímž úpatí se rozkládají obce Bocanovice, Milíkov a Košařiska. Dál doleva se tyčí Ostrý (1044m) se svými četnými homolovitými předvrcholy a úplně vpravo Javorový (1032m).

Čím blíže k Návsí sestupujete, tím méně výhledů. Nakonec se ocitnete nad hlavní silnicí přes obec s výhledem na vlakové nádraží. Potom už jen sestoupíte po schodech dolů a přejdete cestu. Poslední rozcestník Jablunkov, Návsí, ŽST (380m) visí u nádraží. Za sebou máte dle směrovky 11km a můžete pokračovat po žluté 9km na Kozubovou, po zelené 8,5km na Girovou nebo 8,5km na Krkavici sousedící s Velkým Stožkem.

Jádro obce Návsí se vytvořilo kolem tzv. volenství (nepoddanské zemědělské usedlosti) založeného podle privilegia těšínského knížete Wacława z 31.12. 1435. Dle této listiny obdržel Pavel Sikora za věrnou službu od knížete 1,5 lánu polí u Jablunkova. Sikorův grunt byl osvobozen od poplatků a intenzivně rozšiřoval svůj půdní fond přebíráním opuštěných a nerentabilních gruntů až po Milíkov, Bocanovice či Hrádek a proti potokům až pod Velký Stožek. Od 16.stol. vlastnili Sikorovi mlýn, u kterého později postavili pilu. Rod Sikorů byl na těšínské poměry velmi bohatý. Vedle funkce fojta zastávali i funkci valašského vojvody (prostředník mezi salašníky a vrchností), ke konci 17.stol. směli dokonce vykonávat vrchnostenskou vůli a ve vedení vznikající obce se udrželi až do začátku 20.stol. Grunt samotný se v privilegiu vyměřujícím okruh povinného odběru těšínského piva (tzv. těšínská míle) z roku 1523 označuje jako Starý Jablunkov, neboť někde mezi dnešním Návsím a Hrádkem město Jablunkov kdysi leželo, než ho nejpozději v roce 1447 zničili nájezdníci z Uher. Poté došlo k jeho přemístění na současné místo, avšak Sikorův grunt setrval na místě a utvořil novou jablunkovskou náves. Jako samostatná obec působilo Návsí až v 2.pol. 16.stol., kdy se název Návsí objevuje poprvé v urbáři Těšínské komory (1577). V roce 1603 potvrzuje kníže Adam Wacław fojtovi Fridrichu Sikorovi dosavadní rodová privilegia. Na sklonku 18.stol. si Sikorovi na gruntu zřídili dřevěnou modlitebnu (1791), faru (1793) a dřevěnou školu (1784), do níž docházela stovka žáků. Prvním učitelem byl Andrzej Kaleta. Obyvatelé Návsí se skromně živli podhorskou rostlinnou a živočišnou výrobou či salašnictvím. Za pronajatou půdu platili feudální rentu, kterou shromažďoval a odváděl fojt Sikora těšínské vrchnosti. Vedle peněžní renty se odváděla renta naturální, např. ve slepicích, vejcích a o Velikonocích po dvou jeřábcích. Obyvatelé robotovali při odvozu trámů k náveské pile, připravovali a transportovali várkové dřevo na sklad do Těšína, doprovázeli panstvo na honech, plavili dřevo po Olši, z Polska přiváželi sůl, za třicetileté války v 17.stol. sloužili jako strážci zemských hranic (hajduci) na jablunkovských šancích a v 18.stol. dováželi posádce šancí 100 sudů piva. V roce 1886 byla na pozemku Sikorů postavena zděná škola sloužící dodnes jako polská škola. V roce 1926 byla vybudována škola česká. Po rozpadu Rakousko-Uherska připadlo Návsí Polsku a k Československu bylo připojeno až 28.7. 1920. Toho roku skončil i úřad fojta, zastávaný Adamem Sikorou z č.p. 22, potomkem zakládajícího rodu Sikorů. Mezi lety 1923-1932 zastával Jerzy Sikora post starosty. Elektřina byla do Návsí zavedena v roce 1927 – jako první byla elektrifikována česká škola a hostinec. Po vypuknutí 2.sv. války bylo Návsí bez boje obsazeno německou armádou a začleněno do Německé říše. Řada lidí skončila v koncentračních táborech nebo byla popravena, 25 rodin bylo násilně vysídleno. Mezi lety 1960-1994 bylo Návsí součástí Jablunkova. Dnes je opět samostatné. Nejvýznamnější památkou v obci je evangelický toleranční kostel (1820), nahrazující dřevěnou Sikorovu modlitebnu. Oltář byl zhotoven podle nákresu pastora a obrozence Jana Winklera, rodáka ze Vsetína. Naproti kostelu stojí bývalá evangelická škola Emaus č.p. 47. V obci dále stojí historické venkovské chalupy č.p. 148 (v rozpadu) a č.p. 34, pomník obětem 2.sv. války, výšinné opevněné místo (hrad Návsí) ze 14.stol a dvě přírodní památky.

 

Aktuálnost k 04/2024          

 
 
 

Délka trasy: 11,4 km

Převýšení: 510 m