<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Hutisko, BUS (500m) – Pod Mísnou (565m) – Pod Leštím (835m) – Vsacká Tanečnice, pam. (900m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Zelená trasa o délce 7km vás provede z centra Hutiska na nejvyšší bod katastru obce. Čeká vás výhledové panorama z úpatí, seznámení se s životem na Zákopčí a jeho nejznámější osobností, ostrý výstup z údolí na hřeben a výhledy z vykácené Tanečnice. Většinově asfaltový povrch cesty je v tomto případě výhodou i nevýhodou.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Hutisko-Solanec</b> vznikla 1.1. 1960 sloučením dvou do té doby samostatných obcí Hutisko a Solanec pod Soláněm. První písemná zmínka o údolním Hutisku pochází z roku 1627. Jeho nejstarší doložený název zní Glass Hütten (skelná huť). Od 18.stol. se užívá název Hutisko, jenž vyjadřuje místo, kde je huť. První písemná zmínka o Solanci pochází z roku 1583 a i zde se podle dochovaných místních názvů nacházela huť. Jméno vsi je zdrobnělinou názvu kopce Soláň. Nejvyšším bodem katastru je však Tanečnice. V letech 1920-1939 zde působil jako řídící učitel obecné školy Za kopcem Cyril Mach, později společenský činitel a protinacistický odbojář. Na Hutisku stojí kostel sv. Josefa (1748), dřevěná budova bývalého fojtství (1785), na Zákopčí pomník Charlotty Garrigue Masarykové (1926) a asi 1km od centra se nachází přírodní památka Poskla, chránící vzácné rašelinné, mokřadní a pastvinné druhy rostlin.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na nároží křižovatky v centru obce poblíž autobusové zastávky, přímo naproti Hospodě na Salaši vedle informačních tabulí a panelu s mapou, visí ukazatel <b>Hutisko, BUS (500m)</b>. Modrá směrovka ukazuje 1km na Solanec a 13,5km do Velkých Karlovic, žluté směrovky se rozpřahují tu kolem Poskly 3,5km Na Suši, tu 5km na Díly. První úsek trasy na Díly o délce 1km sdílí žlutá značka se zelenou, jež pak pokračuje Zákopčím na 7km vzdálenou Vsackou Tanečnici.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zelená, žlutá a modrá značka se vydávají rovinkou podél silnice k jihu jakoby na Velké Karlovice a už nyní jde poznat, že před vámi stojí hradba zalesněných kopců. Cesta, po níž kráčíte, sloužila od 13. do 16.stol. jako dálková obchodní stezka zvaná <b>Solná stezka</b>, po které se od nálezu soli u Krakowa vozila z Uher na Moravu sůl. Hutisko patřilo do Krásensko-rožnovského panství, jemuž v dané době vládl hraběcí rod Kinských. Byla to právě hraběnka Tereza Kinská, kdo se rozhodnul, že tuto středověkou obchodní stezku zpevní, a to v délce z Krásna nad Bečvou (dnes součást Valašského Meziříčí) přes Rožnov pod Radhoštěm, Vigantice, Hutisko a Solanec až do Velkých Karlovic, odkud pak údolím Podťaté mířila na uherskou hranici v sedle pod Lemešnou. Mohla si to dovolit, protože Malé Karlovice také ještě patřily Kinským, zatímco zbytek Velkých Karlovic již spadal do panství vsetínského. Cesta se začala zpevňovat nákladem Kinských v roce 1819 a dokončena byla v roce 1827. Na památku této události byl v nejvyšším bodě stezky vystavěn kamenný kříž se jménem Terezy Kinské a zájezdní hostinec, dnes Horský hotel Čarták.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V začátku trasy potkáte též budovu s věžičkou, jež slouží od dubna do září jako <b>Informační centrum a hasičské muzeum</b>. Jde o zrekonstruovanou hasičskou zbrojnici z roku 1923. V mini muzeu jsou umístěny historické hasičské předměty nejen z majetku zdejšího sboru. Mezi artefakty vyniká hasičská stříkačka z dílny bratří Paříků. Hasičský sbor ji vlastní od roku 1933 a je stále v provozuschopném stavu. Mimochodem, na Hutisku od počátku 30.let 20.stol. vzniknul pravděpodobně první dětský hasičský sbor v Československu, sestavený Cyrilem Machem ze žáků školy na Zákopčí. Své dovednosti pilovaly děti zejména při zalévání školních zahrad. Jako užitečné se fungování dětského hasičského sboru ukázalo 3x během krátké doby v roce 1933. V půli března 1938 o nich vzniknul dokonce filmový záznam, jenž se objevil na plátnech biografů v pásmu Československého zvukového týdeníku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Krátce nato odbočí zeleno-žlutá značka vpravo do boční uličky a počne mírně stoupat k novostavbám při úpatí hřbetu Dílů (703m), na který navazuje souběžný předvrchol (706m) Žebračky. Poté asfaltka nabere střední sklon a vychází mezi pastviny, odkud se postupně otevírají výhledy nazpět. Nejkrásnější jsou však od posledního stavení pod lesem. Otočíte-li se, spatříte Hutisko s kostelem sv. Josefa pod Posklou (576m), domy podél silnice na Solanec, nad nimiž po straně vyrůstá Kání (666m), ale nejvíc ze všeho dominuje výhledům oblouk Radhošťského hřbetu. V úrovni vysílače na Poskle se v hřebeni vybuluje Radegast (1106m), nalevo od něj stojí Radhošť (1129m) s kaplí sv. Cyrila a Metoděje, načež se hřbet stáčí do Velké Polany (981m) a Černé hory (901m). Dál za ní lze zahlédnout malý kousek Veřovických vrchů. Vpravo od Radegasta se v hřebeni tvoří výrazné hluboké sedlo Pustevny s památkově chráněnými útulnami Dušana Jurkoviče a znova roste do masivního Čertova mlýna (1206m), odkud pak hladce klesá na Bukovinu (998m) a Martiňák.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Silnice tvoří pod lesem větší zatáčku, z níž jsou taky velmi pěkné výhledy, nicméně značky turistické trasy to berou zkratkou po travnaté stezce a na asfalt se znova napojují až v lese . O pár metrů dál středního stoupání dosáhnete nejvyššího bodu s ukazatelem <b>Pod Mísnou (565m)</b>. Žlutá značka to tu lomí proti svahu 4km na Díly, vaše zelená má za sebou 1km a pokračuje 5km pod Leští.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Svižný sestup po lesní asfaltce je dlouhý asi 650m a zajímavé je na něm až místo zaústění do hlavní silnice. Ta se táhne úzkým údolím Hutiského potoka a až po nedalekou točnu je obsluhována autobusovou dopravou. Na plácku mezi cestami, či spíše mírně ve svahu pod lesem, byl v roce 1926 vztyčen <b>pomník Charlotty Garrigue Masarykové</b>, který je jediným památníkem manželky prvního československého prezidenta T.G. Masaryka v Česku. Byl odhalen v roce 1926 z iniciativy Cyrila Macha, řídícího učitele a osvětového pracovníka z Hutiska – Zákopčí. K záměru jej přiměl pohled na mohutný pískovcový balvan na stráni nad školou. Mezi zdejšími pověrčivými venkovany se nesla pověst, že jej přinesl čert. Mach se proto rozhodnul pověrečnou bázeň překonat, svolal k balvanu děti i dospělé a přesvědčil je, že tak neobvyklý balvan by se dal využít jako symbol něčeho významného. Své žáky pak nechal hlasovat, komu by měl být památník věnován. Někdo hlasoval pro Husa, jiný pro Žižku, nejvíce dětí se vyslovilo pro Komenského, avšak když 13.5. 1923 zemřela Charlotta Masaryková, rozhodli se věnovat památník jí. Práce na stavbě začala v říjnu 1923. O její náročnosti svědčí zápis, který Mach učinil do školní kroniky: „Práce byla velice namáhavá. Jen několik cm se balvan přes 180 q vážící nadzvedl. Spoje byly doplňovány. Konečně po 21 dnech kámen postaven. Ale ještě poslední den vylámalo se všecko lešení. Znova stavěn a kámen definitivně upraven, vše odklizeno.“ Zřejmě právě náročnost stavby pomníku, průtahy s jeho povolením či jiné faktory způsobily, že byl kompletně dohotoven a připraven k odhalení až v roce 1926. Koncem jara toho roku byla do čela pomníku vsazena obdélníková deska s reliéfem Charlotty Masarykové a zlaceným dvojjazyčným nápisem: „Ženě trpitelce a všem jejím sestrám – To the Suffering Woman and all her Sisters.“ Jejím tvůrcem byl akademický sochař Václav Hynek Mach z Brna zvaný sochař nové republiky, jenž je autorem sochařské výzdoby mnoha nově postavených meziválečných veřejných budov v Brně (např. Cyrilometodějská záložna na Zelňáku, měšťanka na Slovanském náměstí, 7 atlantů na průčelí Okresní nemocenské pokladny) a autorem soch T.G. Masaryka pro různé brněnské i mimobrněnské veřejné instituce. Okolí pomníku zvelebili Machovi žáci. Okolní stráně osadili mladými smrčky a břízkami, kamenité okolí pomníku zasypali prstí a osázeli květinami. Práce se nakonec protáhly tak, že nebylo možné dodržet původní termín odhalení plánovaný na květen, úmrtní měsíc Charlotty Masarykové. Proto bylo odhalení pomníku přeloženo na červenec, nedlouho po skončení VIII. všesokolského sletu, aby při té příležitosti mohli Valašsko a Hutisko navštívit četní hosté z Čech i zahraničí. Slavnostní odhalení se konalo o víkendu 17.-18.7. 1926. Zlínský továrník Tomáš Baťa jej podpořil peněžitým darem 1000 korun. V sobotu navečer byly ceremonie odstartovány koncertem brněnského pěveckého sdružení Foerster v lázeňském domě v Rožnově p.R. a zapálením slavnostních ohňů za doprovodu valašské lidové muziky. Vyvrcholení představovaly nedělní obřady na Hutisku. Zahájil je stejně jako předešlého dne pěvecký spolek Foerster, po jehož ranním koncertu následovaly odpolední ceremonie. Zúčastnili se jich zástupci dorostu Československého červeného kříže, příslušníci četnictva a vojska, legionáři, hasiči i ženy a muži v lidových krojích. Okázalá oslava vyvrcholila odhalením památníku za účasti předních představitelek ženského hnutí, u jehož zrodu Charlotta Masaryková stála.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zákopčí je něžně objímáno hřebínkem Dílů (703m) a úpatím Žeračky (818m), stáčí se podél Hutiského potoka do oblouku a nad soutokem s potokem Mísná se do něj láskyplně vklíňuje úpatí Herálek (891m). V jeho středních polohách na Humenské lúce stojí památník pozemkové reformy s textem: „Co panská zvůle vzala, to lesní reforma zásluhou posl. Vencla vrátila. Na paměť budoucím 1937, Tylovice, Hážovice, Hutisko, Vigantice.“ Rozšířené údolí na soutoku je hustěji obydleno. Krom autobusové točny byste tu našli <b>památník T.G. Masayka</b> stojící před základní školou, z níž se stalo rekreační středisko. Pamětní desky upozorňují, že právě zde působil již zmiňovaný Cyril Mach.</p> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Cyril Mach</b> se narodil 17.2. 1888 v Královéhradeckém kraji jako nemanželský syn panského kočího Václava Macha a dcery zámožného sedláka Pauliny Kofránkové, která se kvůli svému neschvalovanému vztahu „pod stav“ musela zříct rodinného dědictví. Pro svůj nemanželský původ se Cyril Mach setkával s pohoršením, a snad i proto byl do konce života bezvěrcem. Maturitu na učitelském ústavu v Kutné hoře složil 14.7. 1909 a hned poté odešel na Valašsko. Od 1.1. 1910 působil jako pomocný učitel ve Valašské Bystřici – Pasekách, což je odtud vzdušnou čarou pouhého 4,5km. Jako pomocný učitel následně působil také na obecných školách v Horní Bečvě Na Pasekách a v údolí Mečůvky či v Prostřední Bečvě – Kněhyni. Dne 23.5. 1912 složil Mach v Kutné Hoře dodatečnou zkoušku učitelské způsobilosti pro obecné školy. V červenci 1914 byl mobilizován na frontu 1.sv. války. Během léčení po zranění se v Trutnově seznámil s učitelkou Antonií Michálkovou, s níž se 23.3. 1918 ve Valašském Meziříčí oženil. Krátce pak působil na nově zformovaném Slovensku a propagoval česko-slovenskou vzájemnost. V roce 1920 se Mach ujal funkce řídícího učitele v jednotřídce na Zákopčí. Jako bezvěrec a pokrokář nebyl zpočátku zbožnými a hluboce konzervativními obyvateli přijímán. Problémem byl i stav školy. Scházely učebnice, sešity a další pomůcky, jež museli učitelští manželé zprvu pořídit na dluh. Tehdy Mach využil svých kontaktů a známostí a začal shánět prostředky, kde se dalo. Sepisoval žádosti o podporu, domáhal se pomoci u rozličných institucí a spolků, inzeroval v dobovém tisku. Sestavil přednáškové pásmo o nuzných sociálních poměrech na Valašsku, s nímž objížděl celou republiku. V průběhu času se mu tak podařilo získat peněžní i věcné dary. Kromě klíčového sponzorství Důvěrnického sboru Pražské úvěrní banky, který nad školou převzal ve školním roce 1920-1921 patronát, stojí za zmínku mimo jiné podpora Alice Masarykové (dcera T.G. Masaryka) či Tomáše Bati. Sponzorské dary umožnily zajistit škole na Zákopčí vybavení i učební pomůcky a nuzná instituce se změnila v moderní vzdělávací ústav. K nejpoutavějším učebním pomůckám patřil v kabinetu umístěný model vlaku a lokomotivy s parním strojem, v němž se skutečně topilo. Mach zřídil i vzorově vybavené dílny, v nichž se svými žáky sestavil výpravnou expozici v podobě nuzného valašského příbytku – dřevěné jizby. S touto expozicí od roku 1922 na výstavách sociální péče ilustroval životní poměry chudých valašských venkovanů. V roce 1924 byla Machovým úsilím k nevelké jednotřídce přistavěna další učebna a v roce 1930 proběhla výstavba nové školní budovy, díky níž začala škola na Zákopčí pod novým názvem Škola Charlotty Garrigue Masarykové fungovat jako škola trojtřídní. Tak se Machovi podařilo zajistit podmínky pro na svou dobu moderní způsob výuky a výchovy, na nějž jako pokrokový pedagog kladl důraz. Své žáky vedl k vlastenectví, kladl důraz na praktické školní předměty a aktivity jako technické práce v dílnách, pěstitelství, vaření a šití. Jako aktivní sportovec, člen Sokola a sportovně-turistického klubu Pohorská jednota Radhošť přisuzoval mimořádný význam tělesné výchově a sportovním aktivitám. Zřídil proto při škole hřiště, koupaliště, ale např. i kuželnu. Vedle tradičních sportů provozoval se svými žáky zejména své oblíbené lyžování, v němž patřil k regionálním průkopníkům. Mach se dokázal uplatnit i jako zdatný vlastivědný pracovník a nápaditý propagátor Valašska. Své přednášky realizoval např. v rozhlase, kam přivedl i své žáky, s nimiž pro posluchače secvičil různá folklorní pásma. Poznatky o valašském kraji a jeho kultuře šířil též prostřednictvím článků, zasílaných do nejrůznějších periodik. Nejbližší spolupracovníky našel v Cyrilu Pařenicovi, sousedovi z Hutiska a Františku Maléřovi, kronikáři vedlejší obce Solanec. V červenci 1925 se Mach osvědčil jako hlavní aranžér 1.ročníku velké národopisné slavnosti Valašský rok, konaného ve vznikajícím areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově p.R. Uplatil se též při slavnosti Svatojánských ohňů v červenci 1928, uspořádané na počest příjezdu prezidenta Masaryka na Valašsko. Významnou oblastí Machova působení byla turistika. Jako pracovník Pohorské jednoty Radhošť vytyčoval nové turistické trasy, psal informační články, podílel se na sestavování turistických příruček, vodil turisty zejména oblastí Radhošťských Beskyd, v létě organizoval pěší túry a v zimě výšlapy na lyžích, obvykle v rámci lyžařských kurzů pro veřejnost. Ubytování mívali Machovi hosté zajištěno na Hutisku. Nejvíce návštěvníků pojaly prostory školy, jiní se ubytovali v některé z okolních chalup. Machovým přičiněním a agitací množství návštěvníků rok od roku přibývalo. Přijížděli hosté ze všech koutů země. Přes léto trávily rekreaci na Hutisku též městské děti. Lyžování se Mach věnoval od mládí. V zimní sezoně 1911-1912 se zúčastnil cvičitelského kurzu Českého ski klubu v Krkonoších, vedeného norskými instruktory. Díky tomu se směl stát instruktorem lyžařských kurzů pro veřejnost, pořádaných pravidelně od roku 1912 na Pustevnách. Kurzy probíhaly pod patronací sportovního a turistického spolku PJR, za niž Mach i závodil a ještě v pokročilém věku dosahoval výborných umístění. Kromě kurzů pro veřejnost vedl Mach ještě speciální lyžařské kurzy pro učitele. U rodičů svých žáků to s lyžováním neměl zpočátku tak jednoduché. Lyže se však ukázaly časem užitečnými, neboť se děti nemusely v zimě cestou do školy brodit po pás v závějích, ale sjížděly se ze všech stran horského údolí. Vrcholem zimní sezóny byly pro mladé lyžaře z Hutiska závody pod patronací Československého červeného kříže. První ročník proběhl v neděli 25.2. 1923 a zúčastnilo se jej přes 50 dětí všech věkových kategorií. Druhého ročníku v únoru 1924 se účastnilo již 146 dětí a diváci z Čech, z Prahy i odjinud. Celkově se na Hutisku konalo minimálně 10 ročníků závodů. Nejúspěšnější z odchovanců, František Zúbek z Vigantic, se dostal až do národní reprezentace. Po okupaci republiky se Mach zapojil do protinacistického odboje. Jako zkušený turistický průvodce znalý pohraničních Beskyd se začal podílet na převádění československých občanů z Protektorátu do Polska. Trasu z Hutiska přes Bílou a Jablunkov označil bílými značkami na stromech, viditelnými i v noci. Pomohl také organizovat vykradení německých skladů zbraní. V neanonymním venkovském prostředí se však jeho aktivity nedaly utajit. V létě 1939 opakovaně navštívilo školu na Zákopčí Gestapo. Následovalo rozhodnutí školské správy o přeložení Macha na školu ve Slopném u Vizovic, čemuž se ale nemínil podvolit. Zapíral přijetí zprávy, vzal si zdravotní dovolenou a požádal o přeložení do Prahy. Tam působil na měšťance na Vinohradech či Vyšehradě. Těsně před osvobozením republiky, dne 4.5. 1945, odjel Mach navštívit svou matku. Ve Volanicích zachytil zoufalé volání o pomoc z Československého rozhlasu a hned vyrazil zpátky do Prahy, kde v podzemních chodbách rozhlasu stavěl barikády. 6.5. v 17:40 zaútočila na budovu rozhlasu dvojice německých letounů a sklepení zasypaly trosky, v nich zemřelo mnoho lidí včetně Cyrila Macha. In memoriam obdržel učitel z Hutiska řadu vyznamenání a 24.7. 1981 byl symbolicky pohřben na Valašském Slavíně v rožnovském muzeu.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Pod školou na Zákopčí odbočí zelená značka doleva na most a kráčí proti proudu Hutiského potoka k jihu. Asfaltová cesta volným až středním úklonem stoupá v délce 2,4km pod Tanečnici (912m), tísněna zprava Herálkami (891m) a zleva Žebračkou (818m). Celý tento úsek je řídce osídlený rodinnými domy a chalupami, mezi nimiž lze potkat kamenný <b>kříž</b> z roku 1898 či <b>schránku se soškou Panny Marie</b>.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Shluk roubených chalup v nejzazší části údolí předznamenává změnu. U garáží vybíhá značená stezka ostře do břehu a stoupá úzkým chodníčkem do lesa. Nekompromisní sklon trasy musíte vydržet po cca 650m, na kterých uděláte převýšení asi 140m. V souvislém lesním porostu se objevují občasné holiny a první výhled. Přímo pod vámi se v zeleni skrývá údolí Hutiského potoka jak rýha po vykopaném řádku brambor a nad ní bájný Radhošť (1129m) v celé své kráse od hřebene přes Velkou Polanu (981m) po Černou horu (901m). Výše pak těžba dřeva umožňuje náhled na Radhošť až vpravo po Radegast (1106m), na rameno Myší hory (728m) a Kyčery (875m) zapřené o údolí Horních Pasek pod sedlem Pindula, na Velký Javorník (918m) s rozhlednou i na špičatou Kamenárku (862m) ve Veřovických vrších.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Od vytěžených partií stoupá svážnice spíše středně. Tu pohlédne k východu na Leští (899m), tu k západu na hřebenovku Herálek (891m). Před koncem se cesta stočí nad prameniště Hutiského potoka, konečně zahlédne Tanečnici (912m) a hlavního hřebene Vsetínských Beskyd se dotkne v bodě <b>Pod Leštím (835m)</b>. Červeně značená hřebenová magistrála je odměřena rozcestími Třeštík (18km), Čarták (4km), Ptáčnice (9,5km) a Valašská Bystřice (14,5km). Zelené značce zbývá do cíle 1km.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Sedlo mezi Leštím (899m) a Tanečnicí (912m) je chvíli relativně ploché, než se vzepne do finálního stoupáku. Širokou svážnici zleva obrůstá nepropustná hradba stromů, zatímco zprava nabízí rozlehlá mýtina pěkné výhledy do Moravskoslezských Beskyd. Opět spatříte Radhošť (1129m) s kaplí, oblinu Radegast (1106m), Pustevny se ztratily a místo nich ční z hřebene špičička Tanečnice (1084m), jež následně obloukem vychází do masivního Čertova mlýna (1206m) s dlouhým sestupem na Bukovinu (998m). Zpoza vrcholku Čertova mlýna trčí jako čertí roh maličký kousek Kněhyně (1257m). Za ním se pak kulisovitě řadí Smrk (1276m) a Lysá hora (1324m), nejvyšší vrcholy Beskyd. Po výstupu na Tanečnici se nakonec výrazněji vyprofiluje i Leští (899m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Tanečnice (912m) je nejvyšším bodem západní čáti Vsetínských Beskyd. Dřív byla v mapách označovaná jako Vsacká Tanečnice, protože Tanečnic je v Beskydech víc. Říká se jí též Troják či německy Hexenberg (vrch čarodějnic). Podobně jako u radhošťské Tanečnice se o Vsacké Tanečnici vypráví pověst o nezdárné dívce, jež obrážela tancovačky a neblaze kvůli tomu skončila. Své jméno má možná ale spíš podle pohanských obřadů spojených s tancem a obětováním, jež staří Slované prováděli na výrazných kopcích. Úplně nahoře, mimo turistickou značku, byste našli obvyklé vrcholové proriety jako cedule s názvem místa, vrcholovou knihu či detaily k pověsti o Tanečnici. V sedle pod vrcholem se dá posedět na dřevěném odpočívadle, visí tu rozcestník <b>Vsacká Tanečnice, pam. (900m)</b> a pod stromem se krčí poškozený <b>památník odboje proti fašismu</b>. Ten kdysi nesl žulovou desku s nápisem: „Těmito místy procházeli za II.sv. války odbojoví účastníci, kteří za pomoci valašského lidu bojovali proti fašismu.“ Pomník sem byl umístěn údajně proto, aby připomínal tragickou smrt 8 partyzánů, kteří uhořeli v nedalekých Provázkových chlévech v roce 1944.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zelená značka na Tanečnici po 7km končí. Pokračovat můžete po červené do Valašské Bystřice (13,5km) nebo se jakoby vrátíte na Čarták (5km) na bus do Hutiska, případně můžete sejít po modré směrem na Hážovické Díly (7km) a z Dílů se po žluté vrátit na Hutisko pěšky.</p> </font></div>
Aktuálnost k 01/2023
