<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Sedlo pod Lemešnou (800m) – Lemešná (950m) – Pod Oselnou (890m) – U Tabulí, pam., BUS (705m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Červená značka podél česko-slovenské státní hranice překonává zprvu brutální krpál, ale pak už je pohodová s pěknými výhledy. Celá vede lesem po lesních stezkách. Její délka činí 5,5km a potkáte se na ní též s kusem naší válečné historie. Dobře sjízdná je i na horském kole.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Sedlo pod Lemešnou se nalézá na česko-slovenské státní hranici, v místě, kudy procházela stará obchodní stezka z Uher na Moravu. Mimo jiné se z něj otevírá krásný výhled na východní předhůří Javorníků. Nejlépe lze identifikovat Bukovou (803m), z jejíhož vršku čouhá pruhovaný vysílač. Od ní doprava se nachází jeden brdek bez jména (926m) a Papajova Kykula (966m), nalevo zase bezejmenný výběžek (863m) masivu Lemešné. Hodně vzadu za Bukovou stojí dva překrývající se kopce, přičemž bližší Klinkovský vrch (705m) má v popředí holinu a pod vrcholem (787m) toho vzdálenějšího svítí z lesa bílá věž kostela Panny Márie Matky Cirkvi, dostavěného v říjnu 2015 na poutním místě Živčáková. Úplně na obzoru se rozpíná Turzovská vrchovina. Úvodní rozcestník <b>Sedlo pod Lemešnou (800m)</b> najdete ve shluku turistických propriet nad silnicí. Je tu lavička, odpadkový koš, různé cedule či balvan s kovovou plaketou a vyrytým textem: „Sedlo Pindula. Setkává se tu hřeben Vsetínských vrchů a Javorníků. Výhled na osadu Kopanice. Kámen věnovala obec Velké Karlovice.“ Nuž, masiv Lemešné patří ještě do Javorníků, ale co – na (ne)kvalitě Naučné stezky Javorníky to příliš neubere. Poškozený a nekvalitně zpracovaný turistický ukazatel ukazuje po červené značce 0:25 hod. pod Solisko, na druhou stranu 3,5km pod Oselnou a po žluté 3km na karlovskou BUS zastávku Světlá.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">První úsek červené trasy měří ve skutečnosti 1km a vydává se spolu se žlutou značkou přes silnici šikmo dolů ke kraji lesa. Zde je situován <b>válečný památník</b> s kovovou deskou: „Na paměť přechodu I. čs. part. brig. J. Žižky ze Slovenska na Moravu dne 28.IX. 1944.“ Partyzánské brigádě Jana Žižky tehdy veleli por. Ján Ušiak (30 let) a kpt. Rudé armády Dajan Bajanovič Murzin (24 let). Šlo o vojenskou jednotku, k níž se přidávali i civilové a vytvořili tak postupně největší skupinu vedoucí partyzánský boj proti německým okupačním silám na Moravě. Brigáda Jana Žižky byla vysazena v srpnu 1944 na území Slovenska, kde se podílela na několika operacích, a pak byla začátkem září vyslána na pomoc moravským odbojářům. V noci na 22.9. 1944 se partyzáni pokusili o první přechod hranic. Bez problémů překonali hřeben a sestoupili do údolí Tísňav, kde se rozhodli přepadnout německou celní stanici. Byla to první partyzánská akce na území Velkých Karlovic, jenže se nepovedla. Zahynul jeden mladý partyzán a velitel stanice. Ani druhý pokus o přechod hranice se partyzánům nepovedl. Dne 25.9. kolem 9hod. ráno vyrabovali místní hájovnu, při čemž byli zpozorování německou hlídkou. Ta za přispění vojenských posil kolonu lidí s ukradeným dobytkem přepadla a kulometnou palbou je během pár hodin vytlačila z lokality Světlá zpátky do sedla pod Lemešnou. Tu pak došlo mezi 16-18hod. k největším přestřelkám a partyzánská brigáda byla nucena opět ustoupit na Slovensko. Podle oficiálních údajů zahynul pouze slovenský partyzán Alexander Zábojník a velitel celníků, zapálený nacista Paul Weiss. Tento střet se považuje za největší ozbrojený konflikt na území Protektorátu za celé období 2.sv. války, nepočítaje osvobozovací boje z jara 1945. No třetí pokus o průnik na Moravu si už partyzáni dobře rozmysleli a rozdělili se do menších skupin. První výběrové skupině asi 60 osob velel 24-letý venkovský učitel tatarské národnosti Murzin. Zatímco 28.9. vedl své lidi do sedla pod Lemešnou, 18-letý karlovský kominický tovaryš František Tomek prošel přes zdvojenou německou stráž měšťanské školy a uložil celníkům do komína časovanou nálož. Ta vybuchla večer kolem 18hod. a vybila všechna okna v domě. Nikdo nebyl zraněn ani zabit, jenom to přilákalo pozornost Němců a Murzinova skupina se tak mohla přesunout bez jediného výstřelu. Zpráva o přechodu partyzánů se velmi rychle roznesla a hned druhý den se v Karlovicích objevil samotný K.H. Frank. Rozzuřený protektor chtěl podle neověřených údajů zpočátku celou obec vyhladit jako Lidice, ale od svého plánu ustoupil. Partyzáni se poté přesunuli do Moravskoslezských Beskyd.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">U památníku zahne značka doprava a sleduje širokou pěšinu stoupající krajem lesa na Lemešnou. O stoupání na Lemešnou lze říct jediné – je to krpál jak blázen, místy téměř kolmý. Celou dobu sledujete hraniční kameny, jen občas přes stromy zahlédnete dole ležící sedlo, nad ním úbočí Hričovce (1060m) a kousek bokem Papajovu Kykulu (966m). Teprve nahoře zmírní stoupání skoro na střední. Odpočinete si však až u rozcestníku <b>Lemešná (950m)</b>. Červená směrovka tu ukazuje 2,5km pod Oselnou, zelená 2,5km pod Bařinku.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Dosažení nejvyššího bodu vám zajistilo, že už bude zbytek trasy v pohodě. Lesní stezka se na Lemešné lomí doprava a pokračuje mírným klesáním ve sledování státní hranice. Prořídlý les nahazuje lákadla v podobě výhledů do Beskyd, třeba na Beskydek (953m), Čarták (953m) s rozhlednou Súkenická nebo na Vysokou (1024m) ve Vsetínských Beskydech a na Lysou horu (1323m) s vysílačem, Smrk (1276m) či Kněhyni (1257m) s prdíkem Čertova mlýna (1206m) v Beskydech Moravskoslezských. Tu náhle se stezka rozdvojí a míří doleva, aby podešla hřeben. Netrvá ani moc dlouho, než narazíte na pás nízké smrčiny s nejhezčím výhledem celé trasy. Ve dvou úrovních tu za sebou stojí hřeben Čarták – Vysoká, samostatný Smrk s Malým Smrkem a samostatná Kněhyně s Čertovým mlýnem. Popojdete-li, protáhne se Vysoká k Polaně (937m), před sebe vystrčí kopec (878m) s osadou Na Člověčí a snaží se zakrýt pohled na Radhošť (1129m). Popojděte ještě víc a tam už uvidíte i hřebenovku z Polany na Kotlovou (869m) a předsazenou Miloňovou (846m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Místy rozježděná stezka klesá velmi zvona lesním porostem a znova se blíží k hřebeni. Nezastavuje však. Z mírného klesání přechází průběžně do středního, chvílemi dokonce mírně stoupá, až si nakonec vyšlápne na vyvýšené místo při okraji dalšího pruhu mladého lesa. V ten okamžik se nacházíte pod vrcholem Oselná (924m) a hledíte před sebe na Dupačku (928m). Boční rozsocha Dupačky za sebou těžko skryje výraznou nejvyšší horu Vsetínských Beskyd, jíž je Vysoká (1024m). Ta jako mořská vlna žene před sebou řádku menších vlnek kolem Polany a rozlévá se přes Kotlovou až k Soláni. V meziprostoru se opět vyskytuje též Miloňová. Popojdete-li, odkryje se vám při pohledu nazpět také blízká Homůlka (867m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Volným klesáním dospějte do ohybu v lese pod Oselnou se stejně pojmenovaným ukazatelem <b>Pod Oselnou (890m)</b>. Červené hroty směrovek se rozpažují 3,5km nazpět pod Lemešnou a 2km vpřed k tabulím v Makovském průsmyku. Ten závěr už rychle uteče. Široká udusaná cesta ovíjí lesnaté úbočí hory, zvolna se svažuje k napojení na cyklookruh, nato se značka chytí cyklotrasy, o chvíli později využije odbočku doprava a za zvuku projíždějících aut se ubírá k samotě Dupačka. Tady jen přejdete mostek přes potok, po pěšině obejdete ohrazený soukromý pozemek a bez nějakých významnějších výškových změn dojdete dobře značenou lesní pěšinou na travnatý plac v Makovském průsmyku. Rozcestník <b>U Tabulí, pam., BUS (705m)</b> hledejte u odpočívadla na druhé straně silnice. Tady červená značka po 5,5km od startu končí. Pokud byste chtěli pokračovat někam dál, tak jedině po žluté 2km nad Bumbálku neboli na Trojačku (938m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Makovský průsmyk je horské sedlo na rozhraní mezi Javorníky a Turzovskou vrchovinou. Dominantou tohoto místa je velký <b>pomník bojovníkům partyzánské brigády Jana Žižky</b>, ačkoliv je nutno říci, že zde k žádnému válečnému konfliktu nedošlo. Přes silnici naproti pomníku se nachází ještě informační tabulka s textem: „Pro posílení fašistického odboje byla v roce 1944 z rozhodnutí ukrajinského štábu partyzánského hnutí vyslána na Moravu i 1.čs. partyzánská brigáda Jana Žižky, další partyzánské skupiny ze Slovenska a parašutistické organizátorské skupiny ze Sovětského svazu. Při bojovém postupu 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky (Ušiak – Murzin) došlo v těchto místech dne 25.9. 1944 k největšímu ozbrojenému střetnutí s fašistickými okupanty na území Čech a Moravy. Během bojů o přechod pobila brigáda více než 400 fašistů a zničila velké množství zbraní a střeliva. Sama ztratila okolo 200 bojovníků, padl i její první velitel Slovák por. Ján Ušiak. Za pomoci ilegálních organizací KSČ a dalších odbojových skupin vytvořila pak na východní Moravě první partyzánský kraj v českých zemích. Přechod 1.čs. partyzánské brigády Jana Žižky ze Slovenska na Moravu je událostí zásadního významu v dějinách národně osvobozeneckého boje českého národa.“ No, datum 25.9. 1944 se týká toho již zmiňovaného nepovedeného vyrabování hájovny ve vedlejším údolí Podťaté-Světlá. Tam se také ve skutečnosti odehrály ty zmiňované boje. Jak bylo na začátku uvedeno, zemřel pouze jeden partyzán původem ze Žiliny a ve vsetínské nemocnici podlehl zraněním také německý velitel operace, celník Paul Weiss. Několik partyzánů bylo sice zraněno, ale rozhodně tu žádných 200 a 400 lidí neumřelo. Navíc velitel Ján Ušiak zahynul až 3.11. 1944 na Čeladné, když se v německém obklíčení sám zastřelil. Ani jména partyzánů uváděná po stranách pomníku nemají s Makovským průsmykem nic společného. Veškeré tyto texty o bojové družbě Čechů, Slováků a sovětských partyzánů ve Slovenském národním povstání roku 1944 jsou politická propaganda poplatná době, ve které vznikla. A to i přesto, že v SNP skutečně bojovalo přibližně 2000 Čechů.</p> </font></div>
Aktuálnost k 09/2021
