Kaplička, rozc. Podťaté (551m) – Rozcestí pod Bařinkou (?) – Lemešná (950m)
Modrá turistická značka o délce 5,5km stoupá z Velkých Karlovic po jedné z vedlejších horských větví hraničního hřebene na jeho nejvyšší vrchol, na Lemešnou. Nejenom v úvodu, ale ještě dvakrát poté zažijete ostré stoupání lesními cestami a částečné průhledy prořídlým lesem zejména k rozhledně Súkenická či do Moravskoslezských Beskyd. Zhruba uprostřed trasy se objeví také záhadná alej s věkovitým bukem.
* * *
Obec Velké Karlovice se rozkládá na horním toku Vsetínské Bečvy a svou rozlohou se řadí k největším vesnicím v ČR. Založil je majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína listinou z 8.11. 1714. Ležely však už na panství vsetínském, které patřilo Illésházyům, což vedlo k mnoha územním sporům. Z té doby víme o 9 usedlostech, postavených v podstatě „na černo“, protože oblast Karlovic byla kolonizována až jako jedna z posledních na Moravě a neměla ještě svůj status. Spory o vlastnictví nové obce ukončila nakonec sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranici mezi oběma panstvími. Z této doby se zachovalo několik stavebně-kulturních památek, jimž vévodí kostel Panny Marie Sněžné (1754), postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství (1793) nebo kupecký dům (začátek 19.stol.) sloužící jako Karlovské muzeum, jež návštěvníkům přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska. Do počátku 19.stol. měla obec čistě zemědělský charakter, později orientovaný na práci v lese. Není tedy divu, že asi 80% domů (starých i novějších) je postaveno ze dřeva. Dostatek dřeva v panských lesích vedl k založení sklárny (1826-1912) a Františčiny huti (1863-1931). Koncem 19.stol. se zde nacházelo až 20 vodních mlýnů, pil a valch. Dalšími pamětihodnostmi jsou měšťanský dům č.p. 451 v centru obce, pomník padlým partyzánům, budova fary, bývalá soukromá synagoga v domě č.p. 910, židovský hřbitov, několik božích muk a kapliček. Z Karlovic pochází řada lidových umělců.
Počátek trasy hledejte ve Velkých Karlovicích poblíž autobusové zastávky Podťaté. Rozcestník Kaplička, rozc. Podťaté (551m) visí nad chodníkem u mostu přes Tísňavský potok. Dejte však pozor, ať koukáte na správnou ceduli, protože na druhou stranu od zastávky je ještě jiný rozcestník, přičemž oba trochu nešťastně navigují (každý svou) modrou značku. Vy potřebujete vidět směrovky na rozcestí Léskové (2km) a pod Bařinku (3km). Akorát že ta modrá přes Bařinku vede až na Lemešnou, v čemž směrovka klame. Mimochodem už od BUS zastávky byla vidět místní kaplička sv. Cyrila a Metoděje z roku 1866, postavená jako poděkování za odvrácení cholery. Předtím tu na stromě visíval zvon. Nápis ve štítu kaple „863-1963 na oslavu příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu před 1100 lety“ ztvárnil akademický malíř Ilja Hartinger.
Značka zajde do uličky u Tísňavského potoka a hned začne výrazně stoupat. Zakrátko vyjdete k poslednímu domu, vyježděnou polní cestou pokračujete přes horskou pastvinu k lesu, a přitom stále stoupáte. Z jedné strany shlížíte do údolí Podťatého a na úbočí Adamíka (743m), z druhé strany do údolí Vsetínské Bečvy a na zalesněné úbočí Miloňové (846m). Tu polňačka vstoupí do lesa, aby se stala klasickou svážnicí, nabere ostrý úhel stoupání a funí přes rubanisko do buřanovských lesů. Odtud se už dá spatřit i rozhledna na Miloňové. Jinak si s výhledy počkejte do nějakých 660 m.n.m., kde se hřbet hory náhle zklidní a docela kus stoupá jen zvolna. Před sebou spatříte následující zalesněnou kótu (734m), napravo kopec Adamík (743m), pod ním spojení dvou významných karlovských údolí Podťaté a Tísňavy, přičemž přes Tísňavy dohlédnete až na Koncovou (895m) a Gigulu (951m). Z horního konce louky bude pak možné zkouknout ještě kopce nad údolím Vsetínské Bečvy, tedy především Miloňovou (846m) s rozhlednou a též vzdálenější Čarták (953m) s rozhlednou Súkenická.
Cesta to bere lehce došikma středním stoupáním přes prořídlý les, přechází šířeji zatravněný plácek v nejvyšším bodě bezejmenného předvrcholu (734m), chvilku zvolna klesá, jen aby se nadechla před dalším výstupem a pouští se zdolávat špatně značenou mýtinu obklopenou lesem. Na té mýtině prostě nikde neodbočujte, jděte rovně vzhůru k posedu. Štěrkem zpevněná lesní cesta pak oklikou obchází bezejmenný vrchol (788m), dokonce lehounce klesá. Sotva postřehnete vedlejší cestičku k horní stanici vleku Razula, jež se nachází asi 190m daleko na opačné straně vrcholu.
Nedlouhé střední klesání potvrzuje překonání dalšího dílčího cíle na trase. Následné střední stoupání vás vyvede na louku nad samotou Na Hluboké, odkud se otevře výhled na několik lesnatých kopců s Homůlkou (867m) v čele. Od ní vpravo dozadu se stáčí hlavní hraniční hřeben hor k Oselné (924m) a Dupačce (928m), vlevo vzadu číhá pro změnu Trojačka (938m) a Čarták (953m). Jen co vyjdete opodál na návrší, nabídne lesní průsek výhled také na opačnou stranu hřebene k Lopušné (913m) a na nepříliš výrazný Veľký Javorník (1072m). Čeho by však stálo za to si všimnout, je ojedinělý náhodný pohled z tohoto návrší přes louku Na Hluboké k vrchlíku 22km vzdálené Lysé hory (1323m) s mohutným vysílačem.
Volnější klesání a rovinka v lese pod Bařinkou skýtá zajímavý nález. Uprostřed smrčinové monokultury na ústupu lesní cesty se náhle a bez kontextu objevuje alej listnatých stromů vedoucí odnikud nikam. Značka je obchází zprava po úzké pěšině a lehce vyšlapává na horskou louku, kde alej končí největším bukem v okrese Vsetín, jemuž se říká Buk na Bařince. Infopanel vedle něj praví, že jde o finalistu ankety Strom roku 2002 a 2007. Buk je starý asi 380 let (jinde se uvádí 300-400 let), dosahuje výšky 18m a obvod jeho kmene činí 702cm. V 90.letech 20.stol. mu vichřice ulomila několik větví a někdo v něm rozdělal oheň, čímž zničil skoro všechna živá pletiva. V současnosti má proto už jen dvě větve. Zachránit ho prý už nejde a ochranáři jej nechávají dožít. V kraji se vypráví, že na Bařince stával hrad obývaný čertem a čarodějnicí. Tento čert sem vlastnoručně zasadil buk, který již douhá léta střeží lesní cestu s alejí dubů. Kdo o svatojánské půlnoci přijde k buku obutý v „kopýtkách“ (součást ženského kroje) a několikrát strom obejde, najde na botách bylinu, jež ho vyléčí od všech nemocí. Kdo o svatojánské půlnoci přiloží u buku ucho k zemi, pozná, co se v zemi děje. Jo a ta zmíněná alej je arcibiskupská alej. Původně byla dubová, ale protože se u nás dubům moc nedaří, dorostlo jich jen 10. Dnes mají obvody kmenů 180-250cm. Místo těch, co nevydržely, dosazovali lesníci jasany.
Cca 370m dál mírného stoupání vás stezka přivede na křižovatku lesních cest se skladem dřeva. Na jejím okraji stojí ukazatel Rozcestí pod Bařinkou. Něco na něm však nesedí. Snad že neuvádí tak úplně správně předchozí rozcestníky, ale aspoň má dobře šipku vpřed na Lemešnou, která je vzdálená 2,5km drsného stoupání. Už ten začátek vás nebude šetřit. Kamenitá svážnice atakuje příkré úbočí Bařinky (868m), prořídlý les přitom naznačuje daleké výhledy, jenže ty se nikde plně neotevřou. Zbývá jen nakukovat mezi stromy – na hřeben Vsetínských Beskyd, na vrchol Radhoště (1129m), na Smrk (1276m), na Soláň, na horu Vysoká (1024m) a Čertův mlýn (1206m) s Kněhyní (1257m) jako dva obloučky za ní. Ani na vrcholu nic není. Ten jen přejdete a zase klesáte dolů.
Krátký střední sestup do sedýlka za Bařinkou ukazuje blízkost Lemešné. Zbývá zdolat jeden předvrchol a jste tam. Ze sedla vidíte také Homůlku, Trojačku, Čarták, Smrk či Vysokou. V počátku dalšího stoupání se travnatá pěšina rozdvojí. Špatně viditelné značení pokračuje doleva a vzápětí naváže na štěrkem vysypanou cestu stoupající těžce a bez oddechu k předvrcholu (907m) bez jména, kde se míra stoupání na chvilku zklidní do mírného, jenže pak do toho zase šlápne a tvrdě maká na dosažení Lemešné (950m). Z ní lze naposledy zahlédnout Súkenickou a spol. Lemešná je nejvyšším bodem pohraničního hřebene, který vede ze severu z Makovského průsmyku na hraniční přechod v sedle pod Lemešnou. Většinu jejích svahů odvodňuje Vsetínská Bečva, jen východní slovenská část se svažuje do Kysuce. Asi 200m dlouhé temeno kopce porůstá ostružiní. Na jeho konci při státní hranici pak travnatá pěšina dorazí k finálnímu rozcestníku Lemešná (950m). Zelená šipka ukazuje zdolanou trasu Pod Bařinku (2,5km) a do Léskového pod Razulou (8km), pohraniční červená zas 1km do sedla pod Lemešnou a 7km na Veľký Javorník nebo 2,5km pod Oselnou a 4,5km k tabulím v Makovském průsmyku.