Vsetín, ŽST, BUS (340m) – Vsetín, Ohrada (348m) – Lysný, sedlo (624m) – U Krošenků, rozc. (700m) – Pod Vsackým Cábem (775m)
13,5km dlouhá žlutá trasa ze Vsetína pod Cáb by se dala rozdělit na tři typově odlišné části. Úvodní část vás vyvede po silnici na kraj města a zostra lesem na hřeben. Výhledy tu nějaké jsou, ale nic extra. Střední část se vine po hřebeni s bezpočtem malebných zákoutí, přes horské samoty a pastviny s hezkými výhledy. Závěrečná část je pak makačka do příkrého svahu s jedním dominantním výhledem na zdolaný hřeben. Trasa je z větší části značená jako cyklotrasa.
* * *
První dokumenty z let 1297-1308 popisují Vsetín (Setteinz, Wssetin) jako městečko s mlýnem a kostelem, jsoucí v majetku Řádu templářských rytířů. Ti jej roku 1308 pronajali Voku z Kravař, posléze jej prodali Petrovi ze sv. Jiří a Pezinku a ten jej postoupil pánům z Kunštátu, kteří krátce nato v roce 1505 vložili Vsetín spolu s hradní tvrzí a okolními vesnicemi do zemských desek vznikajícího Vsetínského panství. Původní vsetínská tvrz, připomínaná prvně v roce 1464, stála nad řekou v místech nynějšího zámku, odkud střežila cestu do Pováží. Vsetín se díky ní stal střediskem dominia, nicméně zůstal bez panského sídla, protože ještě dlouho měl stejné majitele jako sousední rožnovské panství. V roce 1548 získává Vsetín Zikmund Nekeš z Landeka. Až první manžel jeho dcery Lukrécie, Arkleb Prusinovský z Víckova, přestavuje hradní tvrz na renesanční zámek s obdélníkovým půdorysem a stěhuje se sem. Její druhý manžel, o 5 let mladší Albrecht z Valdštejna, jeden z nejvlivnějších mužů tehdejší Evropy, se pak pustil do čilého obchodování a přivedl panství k prosperitě. Manželství bylo šťastné, nicméně ctižádostivý Valdštejn na Vsetínsko povolal jezuity a započal násilnou rekatolizaci obyvatel, byť sám byl původně evangelíkem a konvertoval nejspíše z kariérních důvodů. Po Lukréciině smrti Valdštejn venkovský Vsetín opustil a věnoval se své vojenské kariéře, během níž získal bezpočet nepřátel, chytil syfilis a v únoru 1634 byl úkladně zavražděn. Ještě předtím však stihnul několikrát bojovat se svým vyženěným synovcem Janem Adamem z Víckova, jenž stál 6 let v čele vzbouřených Valachů, bojujících proti nábožensko-hospodářskému útlaku, než padnul na podzim 1627 při obraně hradu Lukov. 17 valašských fojtů, kteří ho podporovali, bylo záhy na náměstí před zámkem popraveno. Vzpoury ale pokračovaly dál a vyvrcholily na Vsetíně v roce 1644 popravou asi 200 Valachů, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii. Definitivní klid přinesl až toleranční patent (1781). Samotný zámek byl do té doby přepaden a vypálen protihabsburskými Uhry (1708), znova upraven k bydlení (1733), několikrát stavebně pozměněn a postupně přešel do majetku bohatých rodin, které na Vsetíně rozjely průmyslovou revoluci. Byly tu založeny parní pily, cukrovar, továrna na sirky či sklárny. Nejvýznamnějšími podniky konce 19.stol. však byly dvě továrny na výrobu nábytku bratří Thonetů a Kohnů. Thonetové v roce 1890 koupili také vsetínský zámek. Ve 30.letech 20.stol. postihla město hospodářská krize, jejíž dopad zmírnilo až založení závodu Zbrojovka (1937). Díky ní došlo ke zdvojnásobení počtu obyvatel Vsetína, což po válce vedlo k problémům s nedostatečnou občanskou vybaveností. Kromě renesančního zámku s vyhlídkovou věží ze 17.stol. a přilehlým anglickým parkem zde najdete pozdně barokní katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie (17.stol.), bývalý panský dvůr Maštaliska (1710), památkovou budovu Staré radnice (1721), Nové radnice (1899), v podzámčí panskou zahradu s rybníčkem, vyznačený 18.poledník východní délky, na Dolním náměstí moderní funkcionalistickou budovu Komerční banky či obchodně-obytný dům u Rodingerů (30.léta 20.stol.).
Žlutá turistická značka začíná u vlakového nádraží na Vsetíně, kde byl úvodní rozcestník Vsetín, ŽST, BUS (340m) odstraněn v důsledku stavební činnosti. Na okolních objektech se však nadále vyskytují značky vedoucí na Dušnou (7,5km modrá), na Vartovnu (11,5km modrá), jinudy na Dušnou (9km červená), na Baťkovou (9,5km červená), na Jahodný (8km zelená) a pod Vsacký Cáb (13,5km žlutá). Vaše trasa je zpočátku žuto-zelená a míří 0,5km do vsetínské místní části Ohrada. Vine se podél chodníku mezi autobusákem a železniční tratí, odkud zároveň můžete shlédnout první vrchol trasy – Lysou horu (577m).
Za parkovištěm u nádraží se značka stáčí lehce doprava, přejde silnici a koleje a pokračuje stezkou pro pěší na bývalý železniční most přes Vsetínskou Bečvu. Jde o most zrušené železniční vlečky do vsetínské Zbrojovky, která leží hluboko v údolí řeky Jasenice. Stavba 4,5km dlouhé vlečky z nádraží k bráně podniku byla zahájena kolem roku 1944. Zastupitelé okupovaného Vsetína chtěli tímto způsobem zjednodušit dopravu zaměstnancům, kterých ve válečných letech hodně přibylo. Vlečka sloužila osobní železniční přepravě od roku 1945 do roku 1998. Zbrojovka samotná ukončila provoz v roce 2013 poté, co nedostala státní zakázku na výrobu munice do obrněných transporterů Pandur. Od správce konkurzní podstaty koupilo vlečku město, které po průzkumu zájmu o obnovení provozu mezi firmami v areálu bývalé Zbrojovky nechalo železniční svršek a výstražná zařízení demontovat a udělalo z tratě cyklostezku. Jinak za mostem visí na lampě cedule Vsetín, Ohrada (348m). Zelená značka odtud odbíhá 3km do Ústí u Vsetína a vaše žlutá pokračuje rovně 4,5km na Lysný. Krom Lysé hory (577m) jsou od řeky vidět také Bečevná (501m) v masivu Vartovny a kostelní věže v centru města.
Rovinkou dojdete ke kruhovému objezdu, popojdete si k přechodu pro chodce a přes protilehlý parčík zabřednete do sídliště. Mírné stoupání směřuje podél parkoviště na silnici pod školou, kde přidá na intenzitě, obkrouží školní areál a stoupá teď už ostře vzhůru k rodinným domům v úbočí Lysé hory. Otočíte-li se, vrátíte se očima k nádraží, k centru města, k zalesněné Bečevné, ke kopcům u Semetína či do svahů Klášteřiska (588m), kam se městská zástavba snaží též vyšplhat. Z vyšších poloh pod lesem pak shlédnete Vsetínu přilehlou rozsochu pod Dušnou nebo Ratibořský Grúň a zanedlouho to bude ještě lepší. Turistické značení opouští u posledních domů asfalt a vstupuje na zostra stoupající širokou lesní stezku. Vykácené místo ve spodní části lesa znova nabízí výhled dolů na Vsetín, k Dušné, na Ostrou horu (475m), jež se pne za městem a za ní vyšší hřbety Hostýnských vrchů u Čečetkova (687m). Z louky, kterou stezka kříží, se podíváte úzkým průzorem na opačnou část Vsetína přiléhající k Bečevné, ale jinak ty výhledy nejsou a nebudou zatím nic moc.
Dosažení páteřního hřebene poznáte podle uvolněného sklonu terénu. Trasa se v zátylku Lysé hory lomí ostře doleva a navazuje na lehce zvlněnou lesní svážnici v nadmořské výšce okolo 560m. Rozcestí Lysný je pořád ještě 1,8km daleko. Netrvá dlouho a po pravé ruce se vám otevře výhled přes údolí na kopec Lysný (654m), na vzdálenější Babínek (563m) a za ním roztáhlou hřebenovku Vartovny. Jinak se stezka vine stále lesem s bohatým zastoupením mladé zeleně, která i díky přelézání spadlých stromů občas navozuje dojem džungle. Asi 700m před rozcestím na Lysném projdete loučku s elektrickým vedením, kde se poprvé dotknete hranice Chráněné krajinné oblasti Beskydy, znova zaplujete do lesa a začnete středně stoupat do úbočí Lysného. Mezi stromy už vidíte vysílač na zdolané Lysé hoře (577m), ušlý kus hřebene a za nimi Hostýnské vrchy. Za chvíli na druhé straně cesty odhalí rubanina horské polohy Vsetínských Beskyd u dvou výrazných špičatých vrchů – bezejmenného (791m) a Cábu (841m), kudy vaše žlutá značka ve finále prochází a kde taky končí.
Na vrchol Lysného (654m) si můžete vyjít po neznačené stezce. Trasa jej však podchází a mírným klesáním doráží na horskou louku s ovocnými stromy a roubenou chalupou. U cesty postává ukazatel Lysný, sedlo (624m), který praví, že jste zdolali prvních 5km a teď vás čeká 4,5km ke Krošenkům.
Značka pokračuje uježděnou cestou kolem chalupy a přilehlého hospodářského stavení k severovýchodu, přehoupne se zlehka přes zalesněné úbočí bezejmenného (636m), vystoupí na kraj horské louky a podle svých možností sleduje výraznou Čerňanskou Kyčeru (885m) v čele česko-slovenského hřebene Javorníků. Krátce nato potkáte další horské hospodářství schované v závětří pod zalesněnou terénní vlnou. Tady se cesta stáčí nalevo nad horskou pastvinu s výhledem na dva spojené kopce, z nichž ten napravo je Snož (662m) a mezi nimi lze spatřit pár domů na horním konci vsetínské místní části Velký Skalník. Máte-li při sobě dalekohled nebo foťák s dobrým zoomem, můžete si všimnout dokonce i vyčuhujících zoubků Valovy skály. Popojdete-li podél pastviny dál, stočí se výhled k Čečetkovu (687m) a na nižší polohy hřebene nad Mikulůvkou, jimž za zády šednou vzdálené horizonty Kelčské pahorkatiny. Ze samého kraje pastviny je pak při pohledu zpět vidět ještě Kelčský Javorník (865m) s rozhlednou, nejvyšší bod Hostýnských vrchů.
Stezka se noří znova do lesa a střídavě středním či mírným sklonem stoupá vstříc obydlenému bezejmennému návrší (654m), jež vás přivítá jednorázovým výhledem k jihovýchodu. Pod sebou spatříte shluk chalup v lokalitě U Maršálů, v údolí Vsetínské Bečvy odtušíte polohu obcí Hovězí a Huslenky, mezi nimiž se zvedá široce rozpláclá Hrabůvka (585m) s rozlehlou pastvinou při úpatí, ale hlavně jsou konečně pořádně vidět protější Javorníky. Pohledem za Hrabůvku najdete samostatný Žár (689m), co vypadá jak postavený „áčkový“ stan, za ním lehce doleva v hlavním hřebeni stojí nepříliš výrazné Butorky (828m), od nich doleva opět nepříliš výrazná Valašská Kyčera (863m), vedle které už více vyčnívá Makyta (923m), přitom jim ale oběma zaclání předsazený hromotluk Hrachovec (776m). Od Makyty padá hřebenovka do Papajského sedla (691m), což ovšem není vidět kvůli zakrytí Čerňanskou Kyčerou (885m). Ta výhled prozatím uzavírá. Z osady je potom mezi stromy, tedy poněkud hůře, vidět pokračování hřebene Javorníků od Butorek na Šerklavu (798m) a rozložitý Radošov (757m).
Volné stoupání vás povede úsekem lesa na lučinatý podélný pahorek bez názvu (662m), přes který se budete vlnit až k malebné osadě u Karolů. Horská louka dává hned v prvních vteřinách nahlédnout na oči poutající Ochmelov (734m), jemuž na levém rameni sedí osada U Krošenků. Z té však vidíte jen horní travnatou část (718m). Jak pokročíte, začne se po vaší levé ruce rýsovat údolí potoka Červenka a nad ním podlouhlé Kozí hřbety, jež jsou předzvěstí navazujícího ostrého vrcholu (791m). V jeho úbočí snadno identifikujete velkou holinu, tak vězte, že tou holinou na ten vrchol budete zanedlouho stoupat. Jo a v zákrytu za vrcholem se schovává zleva Cáb (841m) a zprava s odstupem Lušovka (875m). Zase popojdete, kocháte se krásnou valašskou krajinou, když tu se odhalí od Cábu spadající hřebenovka na Kotliny (740m) a Dušnou (731m). Přímo ve směru uježděné polní cesty zas čím dál víc provokuje vyvýšenina U Krošenků.
Asi nejmalebnějším místem celého výletu je skupina starých roubených chalup na pasekářské osadě U Karolů, schovaná v závětří dalšího hřebenového vrcholu (688m). Ohlédnutím se přes rameno zjistíte, že její obyvatelé vidí až na Kelčský Javorník (865m) a na Čerňavu (844m), což je nějakých 23km vzdušnou čarou. Žlutě značená stezka prochází mezi chalupami a klesá úbočím kopce k výhledu na Javorníky od Makyty po Radošov, aby pak s námahou vyšla zpátky nahoru na hřeben. Tam vás čeká horská louka obrůstající mladými smrky, které, než dosáhnou dospělosti, umožňují panoramatický výhled na Kozí hřbety s jejich vrcholovkou (791m), na vzdálenější hlavní hřebenovku u Dušné (731m) a z ní vybíhající předvrchol Snož (662m) s vysílačem, včetně shluku přilehlých chalup na samotě U Vaculů.
Středně svažitou louku vyjdete, přehoupnete se přes návrší a pod dozorem Ochmelova (734m) pokračujete volným stoupáním loukou až na enklávu U Krošenků. Ta vás přivítá stromy narušeným panoramatickým výhledem do Javorníků. Zleva je tam Makyta (923m), Valašská Kyčera (863m), Butorky (828m) i Šerklava (798m), před nimi Hrachovec (776m) a Žár (689m), údolní amfiteátr obce Hovězí, za ní masiv Filky (759m), a když ještě popojdete, dohlédnete dokonce až do Vizovických vrchů s průhledem přímo na vrchol Vartovny (651m), na níž stojí rozhledna, a stejně tak si můžete dohledat 23km vzdálený, a proto i hůře patrný vršík Doubrava (676m), ze kterého rovněž trčí rozhledna.
Samotu U Krošenků tvoří soubor dřevěných chalup a stodol, schovaných těsně pod hřebenem. Hledání značky je tu spíš pocitovka, ale na tom nesejde. Prostě jděte rovnou za nosem. Součástí lokality je též moderní výklenková kaplička s netradiční expozicí – namísto křesťanských artefaktů se za sklem nachází dřevořezba valašské chalupy s textem „Vzpomínka na hrdý a pracovitý valašský lid, který zasvětil svůj život tomuto kraji“. Cesta směřuje vzhůru pod elektrické vedení, k výhledovému místu pod rozcestím turistických tras. Ničím nerušené široké panorama hor navazuje na předchozí popis: Výhledu dominuje Hovězí, k němuž se z obou stran sbíhají výběžky vsackého horského celku, jež obepínají údolí potoka Hovízky. Hovězí je situováno v pomyslném středu panorama a díky přímo protilehlému údolí Hořanského potoka vidíte hluboko do jeho horských pasekářských lokalit v půlkruhu tvořeném rozsochami Snoze (618m), čelní Filkou (759m) a Hrabůvkou (585m). Výrazná vlnovka hřebene Filky je odtud vidět prakticky celá, od přední Tanečnice (736m) po zadní Padělky (710m). Od Tanečnice doleva se nalézá údolí Zděchovky vymezené zleva Žárem (689m). Hlouběji v horách položená obec Zděchov se svou zástavbou dotýká úbočí Radošova (757m), odkud je to jen kousek na Šerklavu (798m). Z druhé strany, od Padělků doprava, se rozpínají Vizovické vrchy ve svých dvou hlavních směrech, a to podélně v rámci dlouhého hřebene Vartovny (651m), nebo dozadu, kde se mocně profiluje oblouk jejich nejvyššího kopce Klášťov (753m), plus maličká Doubrava (676m) s vyhlídkovým stožárem.
Pod travnatým návrším (718m) se cesta rozděluje. Ukazatel U Krošenků, rozc. (700m) nabízí pokračování žluté trasy pod Vsacký Cáb (4km) nebo sestup po zelené přes Ochmelov (1km) do Huslenek (4,5km). Žlutě značená stezka to bere k poslední chalupě v severním úbočí a na poslední horskou louku na osadě. Horizont zaplní hradba stromů s přečnívající „horskou výzvou“, jejíž zdolávání si zanedlouho vychutnáte. Objeví se i zajímavý úzký průhled nad Vsetín ke Snoži (662m) a (asi) Klášteřiskům (588m), za nimi v dáli masivní Kelčský Javorník (865m) s Čerňavou (844m) a jako doplněk centrální část Hostýnských vrchů. Poté už vstoupíte do lesa. Rychlé klesání se střídá s volně stoupavým obkroužením jednoho z dílčích hřebenových výčnělků (668m), to střídá dlouhý střední sestup a rychlá kamínková koncovka s vizuálním náznakem toho, co hned přijde.
Sedlo nad Červenkou protíná cyklotrasa. Nachází se zde dokonce dva informační panely Baťovy naučné stezky. První chválí Baťovu rodinu za nadčasový přístup k lesnímu hospodaření, druhý chválí zachovanou flóru a faunu v údolí Dinotic. Žlutá značka pokračuje přes sedlo rovně na rozježděnou, místy kamenitou lesní svážnici a pouští se do nejnáročnějšího úseku celé trasy. Brutální, 730m dlouhý výplaz s převýšením 145m vede v první fázi lesem, načež se vyškrábe na rubanisko s čerstvým podrostem listnáčů. V tu chvíli se vám otevře výhled do údolí Červenky, na zdolaný hřeben Lysného, na Vsetín a Hostýnské vrchy. Čím výš vyjdete, tím víc toho taky uvidíte. Hřebenovka Ochmelov – Lysá hora vypadá celá zalesněná, jako by na ní ani žádné horské louky nebyly. I Červenka vypadá neobydleně, byť není, a Vsetín se zdá být tak daleko... Shlížíte na sídliště Luh v ústí údolí Jasenice a estakádu pod Bečevnou, stejným směrem koukáte na hřeben Janišovského vrchu (573m) zakončený zastřešujícím obloukem Chlévisek (641m). Odtud doprava dozadu stojí masiv Drastihlava (695m) – Ratibořský Grúň (678m), od Chlévisek doleva se nad horním koncem Liptálu u sedla Hranice zvedá oblina Na Strážích (595m) s vysílačem a ještě víc doleva vrchol Vartovny (651m). S patřičným vybavením lze vysledovat dokonce 13km vzdálený vysílač nad Bařinkou ve Vizovických vrších či 32km vzdálené souvrší Komonec (672m) – Hvězda (655m). To byste našli od vrcholku Vartovny mírně doleva.
Příkré stoupání končí v lesním porostu pod vrcholem a je oceněno dalšími dvěma informačními tabulemi naučné stezky. První shrnuje život a dílo Tomáše Bati juniora, jemuž byl v restituci vrácen mimo jiné i rodinný velkostatek. Ten zahrnoval jeho otcem v roce 1918 zakoupený velkostatek Loučka (revíry Loučka, Podolí a Lázy) a velkostatek Vsetín (revíry Jasenice, Bystřička a skladiště dřeva na Vsetíně) zakoupený jeho matkou v roce 1938. Konkrétně Vsetín koupila ovdovělá Marie Baťová od nábytkářské rodiny Thonetů společně se vsetínským zámkem, kde si zařídila bydlení. Hospodářské pozemky využívala firma Baťa jako blízký zdroj zemědělských surovin a dřeva pro své podnikání. Druhý panel NS informuje: „Majitelé Baťových statků zhodnocovali těžené dříví maximální přidanou hodnotou a jejich hospodářské aktivity dalece přesahovaly samotnou lesní výrobu. Tak dříví z Jasenic sváželi na skladiště v centru Vsetína, kde jej manipulovali, expedovali a i v drobném prodávali. Sklad byl vybaven cirkulárkou a štípacím strojem. Již v roce 1920 bylo uděleno stavební povolení k zbudování parní rámové pily v blízkosti dnešní železniční stanice Bystřička pro pořez dřeva z Lázů, Mikulůvky, Kateřinic a Bystřičky. Pilařskou živnost zde zajistil a pořez ve mzdě dlouhá léta provozoval jarcovský podnikatel Karel Češek. Od roku 1943 přechází obé do plné režie majitele. Program výroby montovaných rekreačních domků, spuštěný roku 1938, byl záhy utlumen válečnými událostmi. Přesto díky reklamní kampani amerického střihu, krátkým dodavatelským termínům a nabídce realizace stavby na místě stihl získat pestrou klientelu z celé Československé republiky. Reklamní heslo kampaně „Lidé nemají rádi starosti, ty řešíme my“ se naplňovalo předáním klíčů a pojistek proti požáru a vloupání ihned po osazení budovy.“ Mimochodem firma Lesy a statky Tomáše Bati existuje dodnes.
Mírným a pak středně náročným tempem překlenuje stezka podvrcholovou partii zalesněné hory (791m). Záhy již před sebou spatříte Cáb (841m). Jen kousek zbývá ujít přes sedýlko do jeho úbočí. V tom sedýlku se navíc objeví zpevněná cesta, po níž snadno dojdete na asfaltku z Dušné k turistické chatě. V jejím středně stoupavém úseku však značka odbočí vpravo a posledních cca 150m vyšplhává po obyčejné svážnici. Na jejím konci u asfaltové silnice visí rozcestník Pod Vsackým Cábem (775m). Po 13,5km jste konečně v cíli. Dál se můžete vydat po červené 1km k chatě Vsacký Cáb nebo 4,5km opačným směrem na Dušnou. Jo a dva panely Baťovy naučné stezky popisují biosféru zdejších lesů.