<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Vendryně, ŽST (320m) – Vendryně, kult. dům, BUS (370m) – Pod Malým Ostrým, rozc. (500m) – Pod Malým Ostrým, hřeben (526m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>4,5km dlouhá zelená trasa přes Vendryni by se dala z větší části přejet autobusem. Od nádraží až na točnu vede značka podél hlavní silnice a teprve na konečné potkává technickou památku vápenné pece. Vystoupit na hřeben pak už netrvá dlouho. Minuli byste tím však jediný slušný výhled do krajiny či kostel starý jako Vendryně sama. Trasa je samozřejmě sjízdná pro horská kola, z větší části i pro silniční kola a kočárky.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Vendryně</b> leží v podhůří Těšínských Beskyd a patří mezi nejstarší osady v regionu východního Slezska. Podle legendy je název „Vendryně“ odvozen z německého „Wanderer“ či polského „wędrowiec“, což značí „vandrovník“, a váže se k příběhu nemajetného vesničana, jenž utíkal před útlakem vrchnosti do hlubokých lesů, kde vinou totálního vysílení odpadnul a smiřoval se s nejhorším. Sotva se doplazil k potoku a napil se, usnul. Jaké bylo jeho překvapení, když se vzbudil zdravý a plný sil! Rozhodl se proto ukončit své vandrování a usídlit se tu. Postavil dům, vedle kterého časem vyrostla další obydlí a tímto způsobem vznikla nová osada, jež dostala jméno po prvním obyvateli. Tato legenda však, s odkazem na sociální situaci poddaných, vznikla pravděpodobně až v 17.stol., zatímco první písemná zmínka o Vendryni pochází již z roku 1305. To tady stál už i kostel, který je badateli považován za jeden z nejstarších na Těšínsku. Nachází se tu rovněž pozůstatky skromného panského dvora (16.stol.) posledního šlechtického majitele obce barona Adama Borka z Roztropic. K němu patřil panský pivovar, kde se vařilo výborné pivo konkurující pivu těšínskému. Adam Borek zemřel v roce 1694 a ve své závěti daroval svůj majetek (obce Vendryně a Hradiště) špitálnímu řádu sv. Jana z Boha přivedených do Slezska. Řád dík jeho štědrosti založil klášter s nemocnicí a kostelem v Těšíně. V roce 1702 byl řád nucen prodat vesnici za 30 tis. zlatých Habsburkům. Vendryně byla chudá obec. Rolníci měli málo polí a pastviny chyběly. Roku 1849 bylo z 340 rodin pouze 26 rodin rolníků, 91 rodin chalupníků a až 223 rodin bezzemků. Ti v té době žili hlavně z práce na místních farmách, jakož i z těžby železné rudy a kamene či vypalování vápna pro hutě. Rozvoj obce nastal v 19.stol. v souvislosti se založením Třineckých železáren, kde našlo práci mnoho obyvatel. Dekáda 1850-1860 byla ve Vendryni velmi neúrodná. Lidé trpěli hladem, byli nuceni živit se kořínky nebo rostlinami a řádila cholera. Dne 17.5. 1906 přišla obrovská bouřka s krupobitím, která zničila téměř celou úrodu. K roku 1909 žilo v obci 6 Čechů, 62 Němců, 2491 Poláků a 28 osob jiné národnosti. V říjnu 1919 napadl sníh a způsobil neúrodu na ovoci. Po velmi horkém létě 1928 přišla zima 1929 s teplotami až -40°C a na to konto se rozjela elektrifikace obce. 14.7. 1933 se strhla obrovská bouřka, která během hodiny strhla všechny lávky přes vendryňské potoky. V upršeném roce 1937 shnila lidem veškerá úroda. 25.2. 1938 večer se na nebi ukázala obrovská polární záře. Lidé tomuto úkazu přisoudili význam velkých změn – ještě téhož roku 30.9. došlo k anexi Těšínského Slezska k Polsku a 4.10. vstoupila do obce polská kavalérie. Od 1.1. 1980 do 1.1. 1995 byla Vendryně součástí Třince, nyní je opět samostatná. Nejvýznamnějšími památkami ve Vendryni jsou kostel sv. Kateřiny Alexandrijské (asi 14.stol.), pomník 27 obětí 2.sv. války, které zahynuly v koncentračních táborech, a volně přístupné vápenné pece.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Turistická značka začíná nad železniční zastávkou, kde na sloupu visí cedule ukazatele <b>Vendryně, ŽST (320m)</b> a je doprovázena dvěma informačními panely. Zelená značka míří 8km na Javorový a 2km k vendryňskému kulturáku. Mimochodem první návrhy na vybudování železniční trati, jež by spojovala oblasti v Rakouském Slezsku s východními oblastmi monarchie, přišly koncem 50.let 19.stol. od Ludwiga Hoheneggera, ředitele Těšínské komory. Těšínská komora vlastnila hutě v Třinci, na Liptově a Spiši, a dráha by zjednodušila dopravu železné rudy i surového železa z těchto oblastí, takže by výrobky lépe konkurovaly železárnám v Prusku. Projekt z roku 1864 počítal s tratí z Košic údolími řek Hornád, Váh a Kysuca přes Jablunkovský průsmyk do Bohumína. Začít stavět se mělo v Košicích, ovšem na podnět slezských průmyslníků se to otočilo, aby slezské hutě a uhelné doly co nejdříve získaly aspoň nějaké spojení. Dne 1.2. 1869 byl uveden do provozu úsek Bohumín – Těšín. Tím se stavitelé dostali do finančních potíží a až s podporou Anglo-rakouské banky se práce znova rozběhly. V roce 1872 byla jednokolejná trať do Košic dokončena. První vlak projel Vendryní v roce 1871 a roku 1955 proběhlo zdvoukolejnění.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Značka vyráží obloukem nejdřív k přilehlé autobusové zastávce, přejde kruhový objezd a teď bude velmi dlouho stoupat silnicí skrze celou obec až k horám. Nejdřív je její tempo mírné až volné, později se stoupání promění do středního. U první lokální křižovatky stojí kamenný <b>kříž</b> donátorů Jana a Zuzany Biłko z roku 1896 s polskými nápisy. Už od něj se dají přes prázdné prostranství zahlédnout výstupky Moravskoslezských Beskyd s dominantním Malým Javorovým (947m), na kterém se nachází vysílač, sjezdovka a několik chat. Nato přejdete drobný tok Vendryňky a pokračujete vzhůru k obecnímu úřadu, nad nímž je další lokální křižovatka a kdybyste si tu udělali zacházku o nějakých 200m doleva, dojdete k válečnému pomníku. Trasa jinak pokračuje rovně podél silnice a zakrátko míjí evangelický hřbitov se zděnou <b>kaplí</b> z roku 1874. Jen si zkuste představit, jaký vichr tu museli mít v listopadu 1926, když to strhlo věž téhle kaple!</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Střední stoupání vás vyvádí ke kótě 380m, která se fakticky nachází na louce po vaší levé ruce. Tady jsou taky nejlepší výhledy celé trasy. Ve směru, odkud jste přišli, se nad Vendryní zvedají dva výrazné kopce Malý Javorový (947m) a Ostrý (1044m), jež propojuje plochá Smrčina (1015m). Jsou vidět protáhlá hora Godula (738m), třinecké paneláky i železárenské komíny, z druhé strany se k Ostrému přimykají nádory Malého Kozince (654m), Žďáru (748m) a Skalky (649m), kouskem vyčuhuje Kozubová (981m), zezadu vybíhá Severka (957m) a velmi nenápadně se v dáli objevuje vrchlík Girové (840m). Po straně v linii evangelického hřbitova se vypíná Prašivá hora (542m). Ve směru trasy se navíc postupně zpoza horizontu vyhoupne Babí hora (492m) a horský hřbet mezi Vružnou (530m) a Malým Ostrým (586m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Ukazatel <b>Vendryně, kult. dům, BUS (370m)</b> se nalézá na rozdvojení cest v úrovni <b>kostela sv. Kateřiny Alexandrijské</b> a doprovází jej info panel naučné stezky Za krásami Vendryně. Katolický kostel byl založen pravděpodobně spolu s obcí před rokem 1300, byl zděný kromě dřevěné věže, která se udržela až do roku 1800. Největší vzácností kostela je zvon vystavený před oltářem, jenž byl vyroben někdy v letech 1420-1460 v Krakově, v dílně slavného zvonařského mistra Hanuše Freudenthala. Jde o nejstarší zvon na Těšínském Slezsku. Mezi lety 1550-1654 patřil kostel protestantům. Snadno se k němu dostanete i bez navigace, je totiž vidět hned od rozcestí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zelená značka pokračuje 2,5km pod Malý Ostrý. Volné stoupání vede zúženou silnicí k úpatí Babí hory a nahlíží přes louky doprava k Vavřkově hoře (530m), k Ostrému (709m) a na krátkou lučinatou spřežku k Prašivé hoře (542m), za níž se schovává obec Nýdek, obkroužená věncem hraničních hor, z nichž u některých vykukují kousky vrcholků. Ve směru cesty lze dokonce identifikovat i vykousnutou prohlubeň malého sedýlka mezi Vružnou a Malým Ostrým, kde bude trasa končit.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Autobusová točna při úpatí Babí hory skrývá vendryňskou technickou památku <b>vápenné pece</b>. Vznik těchto pecí se datuje do počátku 19.stol., kdy zde proběhly geologické průzkumy zaměřené na nalezení ložisek železné rudy pro zdejší železárny. Nejdřív se vendryňská ruda dovážela do hutě v polské Ustroni, později do nové hutě v Třinci. Ve stejné době se začal těžit i vápenec jakožto nepostradatelná surovina pro výrobu železa ve vysokých pecích. Vápenec byl těžen ve 3 lomech a poté zpracován ve vápenných pecích. Výroba vápna probíhala střídavým navážením vsázky vápence a uhlí. Uhlí sloužilo jako přísada pro odstranění nežádoucího uhlíku. Tím, jak vsázka hořela, se neustále propadávala dolů do pece a vzniklé zplodiny CO2 odcházely komínem pryč. Na dně pece pak zůstalo pálené vápno. I když těžba železné rudy v blízkém okolí v roce 1895 ustala pro svou malou vydatnost, vendryňské vápenné pece zůstaly v provozu pro potřeby místních obyvatel až do roku 1965, kdy byla ukončena těžba vápence v přilehlých lomech. Na dalších 40 let pak upadly pece v zapomnění a chátraly. Restaurování se dočkaly až v roce 2003. Starší kruhovitá pec má u kořene průměr 3,7m a je 9,3m vysoká, z toho do výšky 5m je vyzděna z kamene, zbytek tvoří cihly. Její stabilitu zajišťují 3 ocelové obruče. Mladší cihlová pec je vysoká přes 10m a u paty má průměr 3,45m. Její stabilitu zajišťuje 10 ocelových lan. Zde se navíc zachovala navážecí rampa i s vozíkem. Obě pece mají 2 otvory – první je pro násyp vsázky z rampy, druhý pro odběr páleného vápna. Z informační tabule u pecí se dozvíte, že se na tomto místě setkávají výskyty 3 druhů javorů: „Teplomilný javor babyka, javor mleč, který roste v nížinách až do středních poloh a javor klen, který zase roste v horských oblastech a vyžaduje chladnější klima.“</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Silnice doprovázená turistickou značkou stoupá rozkolísanou intenzitou proti proudu potoka Vápeník až téměř k jeho prameni. Oblast je osídlená roztroušenými domy, oplocenými i neoplocenými zahradami, z cesty vybíhají jednotlivé příjezdovky a lze také spatřit plot <b>obory Vrožná</b>. Ta byla vybudována v roce 1996 a původně se jmenovala podle majitele pana Walaskiho, než převzala počeštělý název polského kopce, k němuž se přimyká. V oboře žijí stáda daňků evropských, muflonů a jelenů Wapiti. První vysazená zvěř pocházela z hukvaldské obory, pro zlepšení populace byla později dovezena zvěř z obory Topolná.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Středním stoupáním vás asfaltka vyvede k posledním domům v obci, od nichž se otvírá zúžený výhled zpátky na Babí horu (492m) a Malý Javorový (947m), za nímž se přirozeně objevuje vrchol „velkého“ Javorového (1032m), nalevo výběžek ploché Smrčiny (1015m), napravo Gutský vršek (742m) a za ním dvě tři vlnky střední části hřebene Prašivé. Nato se stoupání asfaltky ještě víc zvedne a jde pod les do pravotočivé zákruty, odkud se trasa posledním výhledem otočí za Babí horou, za výběžkem Goduly (738m), jenž téměř zakrývá dvouvrší Čupelu (872m) s Prašivou (843m) a nad šírou rovinou Třinecka vystupuje vzdálený masiv Palkovických hůrek (660m).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Na pomezí louky a lesa potkáte turistické odpočívadlo a rozcestník <b>Pod Malým Ostrým, rozc. (500m)</b>, jehož směrovky vyznačují nejen pěší zelenou trasu z Vendryně (4km) na hřeben pod Malým Ostrým (0,5km), ale též cyklotrasu KČT z Třince (9km) přes Ostrý vrch (4km) do Nýdku (11,5km). Značka tedy odbočí na výrazně stoupající zpevněnou svážnici, míjí druhou příjezdovku do obory, překročí prameniště Vápeníku a dostoupává poslední výškové metry na horský hřeben, kde se přímo na česko-polské státní hranici nalézá rozcestí <b>Pod Malým Ostrým, hřeben (526m)</b>. Tady zelená značka končí, abyste mohli pokračovat po červené pod chatu na Čantoryji (6,5km) nebo k vlaku do Třince (6,5km).</p> </font></div>
Aktuálnost k 05/2021
