Držková, rozc. (365m) – Držková, ČSAD – Pod Kopnou (633m) – Pod Humencem (695m) – Pod Vysokým Grúněm (589m) – Pod Baťkovou (562m) – Baťková-Chléviska (603m)
11km dlouhá modrá trasa z Držkové na Baťkovou je příjemnou hřebenovkou s mnoha hezkými výhledy. Je tím, čím chcete, aby turistická trasa byla. Vede po ušlapaných lesních cestách, je dobře značená, máte tady obtížnější i lehčí úseky, jsou zde odpočinková místa, krajina se úsekově proměňuje a je tu klid.
* * *
Držková je malá horská obec ležící na soutoku Dřevnice a Držkovského potoka. Svůj prapůvodní název Držkova Lhota získala odvozením od jména zakladatele – Držek je zkráceně Držislav a Lhota jako lhůta, po kterou obec při svém vzniku byla zproštěna daní. První zmínka o vsi pochází z roku 1391, kdy Ješek ze Šternberka, pán na Lukově, zapsal do moravských zemských desek jakési Bolce věnem 80 hřiven na Dolní a Horní Držkové s vyloučením lesů. Dolní Držková ležela v místech dnešní obce a Horní Držková v lokalitě Na Německých. Horní Držková zanikla pravděpodobně v důsledku požáru roku 1437. Krom těchto dvou je zde k roku 1446 zmiňována ještě ves Zdislavov v místě nynějších Pasek. Zdislavov neboli Zdislavova Lhota je naposledy zmiňována roku 1516. Údajně na ní měl stát kostel a hřbitov. Držková byla součástí lukovského panství a dění v ní se často s hradem pojilo, ať už místní muži bránili Lukov během obléhání, nebo se účastnili valašského povstání. Sám Albrecht z Valdštejna s oblibou jezdil do držkovských lesů lovit. Třicetiletá válka zanechala obec v troskách. Dva grunty zanikly, když je majitelé opustili. Až do roku 1711 bylo navíc Valašsko pustošeno nepřátelskými vpády Tatarů, Turků, Kuruců a Maďarů. Vsi byly zapalovány, starší obyvatelé vražděni a mladí unášeni do otroctví. Významným byl pro Držkovou rok 1785, kdy zde založil sklář František Schreiner sklářskou huť, kvůli které se sem přistěhovalo asi 20 německých rodin. Chudá obec proslula podomáckou výrobou všemožných dřevěných výrobků (troky, lopaty, hrábě, kosy, topůrka, nábytek, dětské hračky atd.), těžbou dřeva, v mílířích se pálilo dřevěné uhlí a v horní části obce je doložena salašnická činnost. Počátkem 20.stol. začala výroba dřevěniny ztrácet na významu na úkor práce ve zlínských Baťových závodech. Největšími památkami v Držkové jsou replika zvonice z 18.stol. a soukromé Muzeum dřevěného porculánu, dále kaple sv. Václava, zachovalá valašská dřevěnice Slovákova chalupa a 3 skalnaté přírodní památky.
Modrá značka se započíná na úpatí kopce Vančice (510m), asi 200m od autobusové zastávky v centru Držkové. V rámci rozcestníku Držková, rozc. (365m) byste si přečetli o červené značce ve směru do Vlčkové (2km) a na Tesák (7,5km) nebo o žluté, co jde kousek spolu s modrou, ale pak zůstane v obci a míří 1,3km na Májovou.. Těch 200m do centra je v podstatě mírné klesání po asfaltu, no a tam potom u hlavní silnice visí cedule Držková, ČSAD. Následující modrý úsek je dlouhý 3,5km.
Pomyslné centrum obce leží u soutoku Dřevnice a Držkovského potoka. Nachází se zde obecní úřad, pomník 4 partyzánům padlým v Držkové v letech 1944-1945 a soukromé Muzeum dřevěného porculánu. Stálá expozice ručně vyráběného dřevěného nádobí byla otevřena v roce 2011. Přibližuje dřívější život obyvatel, pro něž se hlavní obživou stala práce v lese a podomácká výroba dřevěného nářadí a náčiní, lidově zvaná "dřevěnina".
Modro-žluté značky sledují hlavní silniční tah proti toku Držkovského potoka a mírným stoupáním se dostávají ke shluku místních památkových objektů. Je tu kaple sv. Václava, jejíž vnitřní zařízení, výzdoba a sochy byly pořízeny ze sbírek a darů občanů a rodáků obce. Vysvěcena byla 31.8. 1930 spolu se zvonem ze zvonařství Manoušek v Brně. V kapli je uložen relikviář s ostatky sv. Václava a dalších 11 svatořečených panovníků, ostatky sv. Víta, sv. Floriána, sv. Urbana, sv. Maxima, sv. Jukunda a sv. Fortunáta. Mše se tu konají jen párkrát za rok. Mnohem zajímavější je dřevěná hranolová zvonice z poloviny 18.stol., jejíž vznik reagoval na příkaz Marie Terezie ohledně požární bezpečnosti. Oproti jiným valašským zvonicím byla tato zvláštní svým tvarem i velikostí. Šlo o trámovou konstrukci s deskovým opláštěním, jako krytina sloužil štípaný šindel. Původní obecní zvon o hmotnosti 48kg byl zabaven pro válečné účely v roce 1916. Podle pověsti v něm bylo zalito i zlato a stříbro. Krom požárních poplachů se tu zvonilo při živelných nebo válečných událostech a v případě velkých bouřek. Věřilo se totiž, že zvuk zvonů rozežene mraky. Ještě za 2.sv. války byl z obecních prostředků najímán za 200 korun ročně zvoník, který odbíjel pravidelně 3x za den. Stará zvonice však chátrala a jejímu stržení v roce 1970 nezabránilo ani zapsání na seznam památkově chráněných objektů. Není zcela jisté, kde stará zvonice stávala. Původní lokace nejspíš padla za oběť regulaci potoka a úpravám silnice. Zvonice uprostřed vsi se však tak vryla do paměti občanů, že se z jejich iniciativy začala v roce 1998 stavět nová – věrná kopie podle dochovaných fotografií. Projekt zhotovil architekt Ing. Jaroslav Ševčík, tesařské práce provedl Antonín Horsák z Držkové, zednické práce Josef Minařík z Kašavy a ošindelování firma Ivana Bednaříka z Držkové. Slavnostně bylo dřevěné zvonici požehnáno v neděli 11.7. 1999. Na zvonici visí dva svaté obrazy, podobně jako na té původní. Nejsou to ale ty z roku 1999, neboť ty podlehly povětrnostním vlivům. Ty dnešní namalovala v roce 2017 starodávnou technikou podmalby na sklo Leona Machálková z Holešova. Ani zvon není ten z roku 1999. Ten zněl prý jak údery kladiva do kovadliny, pročež se rozhodlo o sbírce na odlití nového. Elektricky poháněný zvon sv. Marka byl odlit v dílně rodiny Dytrychovy v Brodku u Přerova dne 23.8. 2018. Požehnání proběhlo 2.9. 2018. Od tohoto roku se zde také pravidelně zvoní, a to ve 12:00 a 18:00.
U požární zbrojnice přejde modrá značka silnici a odbočí do ulice, která začne okamžitě ztěžka stoupat mezi domy, zešikma do úbočí Sýkornice (584m). Asfalt se prolne do polní cesty a ta vás vyvede na louku nad obcí, odkud se začnou otevírat pěkné výhledy. Nejlíp když vyfuníte po uježděné pěšině až úplně nahoru pod les a teprve tam si to panorama užijete. Zatímco doposud jste z údolí sotva zahlédli kopec Vančice (510m), výběžek Tisového a částečně vrch Skály (536m), shora z louky shlédnete vlastně totéž jen v lepší kvalitě a k tomu vrcholek Kuželku (638m) či kousek hlavního hřebene Hostýnských vrchů v úrovni U Tří kamenů (748m).
Stezka vstoupí do lesa, zahne doleva a středně stoupá svážnicí k info tabuli obce Držková, která se zkratkovitě rozepisuje o šlechtění původně divokých odrůd ovocných dřevin, pálení trnek a sušení ovoce. O něco dál tečuje stezka mýtinu s dalším hezkým výhledem. Dík vyšší nadmořské výšce snadno identifikujete Skály se stožárovým vysílačem, v údolí zástavbu Držkové, svahy Kuželku či podlouhlý hřbet Tisového (650m), ale co je mnohem zajímavější, za nimi se táhne hostýnská magistrála a na té lze poměrně jednoduše najít zcela vpravo travnatý vrch Maruška (664m) s malou podsaditou rozhlednou, přes sedlo Troják se nalevo od ní zvedá travnatý Troják (618m), krásně je vidět celá přilehlá hřebenovka, za níž se zvedá hřbítek Vičanova (676m) se střechami chat, ještě úplně vzadu vyčuhuje výrazná hrouda Čerňavy (844m), magistrála přeskakuje částečně vykácenou Hrubou jedli (636m), málo patrný U Tří kamenů (748m) a závěrečný výrazný Na Šarmance (715m) přesahující až do Okluku (605m), což je soused Kuželku.
Stoupání lesem vás vyvede na hřbet hory, kde se u dalšího info panelu o jehličnatých stromech lomí trasa doleva. Jen o něco dál potkáte domek a u něj velké turistické odpočívadlo. Pod jeho střechou jsou rozmístěny tabule s obecnými informacemi o naučné stezce obce Kašava a schránky s vytištěnými turistickými materiály. Vyježděná cesta pokračuje mírným až středním stoupáním po hřbetu Kopné na horskou louku mezi osadami Na Kopné a Kamrlica. Na rozcestí prašných cest v zátylku Kopné (674m) tu stojí lavička a info panel o liškách a kunách. Podle mapy jde o výhledový bod. Je vidět část Vizovických vrchů s Komoncem (672m) a část Bílých Karpat, akorát že to hodně cloní stromy.
Ke Kopné se váže následující pověst: Před mnoha lety stával na temeni kopce vysoký osamělý dub a pod tím dubem si zbojníci schovávali lup na horší časy. Tajemství o ukrytém bohatství se však provalilo. I tu se rozhodli dva hospodští povaleči z Lhoty, že si na stáří přilepší a vydali se k dubu kopat. Hledaje zbojnický poklad, podkopali pod vlivem alkoholu kořeny. Vtom se letitý strom rozlomil a oba vykuky zabil. Jejich duše pak prý strašily v nedaleké fojtské hospodě a kopci se od těch dob říká Kopná. Proto taky má prý Podkopná Lhota ve svém znaku dvě větve. A za temných nocí tu bývá údajně stále možné zaslechnout zvuk lopat a krumpáčů...
Trasa obchází vrchol Kopné po jejím severozápadním úbočí. Mírně stoupající cesta prochází několik holin s horšími či lepšími výhledy, jež směřují na hostýnskou magistrálu, konkrétně na lučinatou Marušku (664m), skoro plochý Troják (618m), na osídlený hřbet Vičanova, Hrubou jedli (636m), jež lícuje se vzdálenější Kyčerou (757m), na vysokou Čerňavu (844m) a zejména masiv Kelčského Javorníku (865m) s vysílačem a válcovou rozhlednou v nejvyšším bodě. O pár kroků dál se výhled posune ke kopcům U Tří kamenů (748m), Na Šarmance (715m), Okluk (605m) a Kuželek (638m), mezi Šarmankou a Oklukem ční zpoza horizontu vrchlík Pardusu (673m), mezi Oklukem a Kuželkem vylézá vrchlík Barvínku (571m) s výrazně vykousanými pruhy holin, a od Kuželku doleva se hrbolatí Bzová (622m) s Ondřejovskem (632m).
Lesní cesta schází k rozcestníku Pod Kopnou (633m), u něhož se střetává zelená značka z Podkopné Lhoty (2km) se žlutou z Velíkové (9km) pod Tisový (1,5km) a na Troják (6,5km). Modrá značka má za sebou zatím jen 3,5km, no teď vás čeká 1,5km pod Humenec. Humenec (703m) je masivní hřebenový vrchol, nejvyšší bod jihovýchodní rozsochy Hostýnských vrchů a vy právě stojíte v sedle pod ním. Trasa míří přes sklad dřeva rovně do svahu, míjí malé odpočívadlo a eskaluje své stoupání až k podvrcholové holině s výhledem. Odtud shlédnete zdolanou Kopnou (674m), jak svým úbočím sklesává do rozložitého Nad Bařinami (534m). V podhůří se rozkládá údolí Dřevnice a to se znova zvedá do protějšího hřebene Vizovických vrchů. Jejich nejvýraznější kopec, ohraničený sedlem pod Slavickým kopcem a údolím Provodova, je masiv Komonce (672m). Vpravo od něj se rozkládá rozsocha Klenčova (536m) nad Želechovicemi, nalevo se zas hřebenovka táhne přes Doubravu (676m) se stožárovou rozhlednou až k Suchému vrchu (679m) a Rovním (702m). Za Vizovkami mohou být za dobrého počasí vidět i příhraniční Bílé Karpaty s česko-slovenskou Velkou Javořinou (970m).
Nad tímto místem se stezka noří zpět do lesa a svůj sklon téměř narovná. Zátylek Humence tvoří krátký hřbet porostlý mladou zelení, jímž pěšina prochází až na kótu 706m, kde se z cesty otevře výhledové panorama. K cestě přiléhá holý svah, pod nímž vede následný úsek trasy do souvislého lesa a díky tomu lze vysledovat i pokračování humeneckého hřebene, to jest na bezejmenný vršík (647m) a na následovný Vysoký Grúň (659m) s vyhlodanou vrcholovkou. V druhé řadě za Grúněm se rozpíná hřeben Chlévisek (641m), kde vaše modrá trasa končí. Grúň je údolím Štěpkové oddělen od masivní Drastihlavy (695m), k níž je zleva přidružena nízká Fojtova hora (582m) a zezadu vyčuhuje Křížový (670m). Vysoký Grúň je výborným orientačním bodem. Jen se podívejte do dálky za něj a spatříte prolnutí dvou horocelků. Jsou to Vsetínské Beskydy táhnoucí se následně doleva a Javorníky táhnoucí se doprava. Nejvyšší partie Javorníků jsou ve velké dálce a splývají, takže jako nejvýraznější vrcholy se teď zdají Čerňanská Kyčera (885m) a Makyta (923m), oddělené Papajským sedlem (691m). Co se týče Vsetínek, tam jejich opticky nejvyšší bod Cáb (841m) zastiňuje svou mocností bližší Drastihlava. Podíváte-li se následně přes křáčí na opačnou stranu turistické stezky, shlédnete dominantní Marušku (664m), za níž se nenápadně táhne předhůří Oderských vrchů, dále je vidět pruh sjezdovky na Trojáku, část hřbetu Vičanov, opět vystoupí Kelčský Javorník (865m) s rozhlednou a kromě nich je do prostoru vecpána též neforemná hrouda složená ze dvou za sebou stojících kopců Ožiňák (653m) a Sochová (741m).
V lesíku za výhledovým místem stojí ukazatel Pod Humencem (695m). Vede odtud zelená zkratka nad Tisový (0,5km) a modrá směřuje ostrou zatáčkou vpravo pod Vysoký Grúň (2,5km). Značka sklusává pod vyhlídku a pokračuje pěšinou v mladém lese do oblouku k dalšímu jakoby vyhlídkovému místu, jež však přerůstají stromy. Nejen že identifikujete vršky dříve viděných kopců, ale krom stále výrazné Drastihlavy můžete víc doleva hodně v dálce spatřit Radhošťský hřbet od Kněhyně (1257m) přes sedlo Pustevny až po Radhošť (1129m) s kaplí, Kyčeru (875m) v masivu Veřovických vrchů, a dokonce 42km vzdálenou Skalku (964m) se Suchým úbočím (864m) v masivu Ondřejníka.
Vplujete do lesa a po svážnici překonáte terénní vlnku (687m) s lokálně prokáceným lesem. Výhledu skrze průsek stále kraluje Drastihlava, dá se však dohlédnout až k hřebínkům kolem přehrady Bystřička, ze kterých vyčnívá tupý hrbol Brdo (718m), ostrý špičák Štípa (707m), kulovitá osídlená hlava Vrchhůry (692m) nebo rozpláclé Krbácko (542m) na Prženských Pasekách. O řadu dál se rozkládá Radhošťský hřbet a dlouhá vlnovka Veřovických vrchů. Jejich nejvyšší bod Velký Javorník (918m) stojí defakto v zákrytu za Vrchhůrou.
Volné klesání vás vede po lesní stezce a potkává pár neudržovaných hraničních kamenů. Nato se dotknete horské louky s chalupou, odkud se dá nahlédnout na navazující hřeben Chlévisek (641m) a linku Javorníků. Travnatý plácek s rozcestím lesních cest v blízkosti chalupy vyznačuje sedlo pod bezejmenným (647m). Střední stoupání vás vede na bočnici tohoto kopce, odtud svážnice středně klesá ke studánce Pod Vysokým Grúněm a znova trochu stoupá až k velké mýtině, za níž se trasa ostře lomí doprava a v severním cípu hory potkává ukazatel Pod Vysokým Grúněm (589m). Modrá směrovka ukazuje 3km pod Baťkovou a detašovaná žlutá 0,5km k partyzánské zemljance.
Lesní cesta obkružuje v mírném stoupání vrcholek Vysokého Grúně, nejdřív lesem, pak postupujícími mýtinami až na jeho jižní cíp, kde se ohlédne za Drastihlavou a za jejím pobočným vrcholem (621m) bez názvu. Značení vás vede po širokých stezkách ke zpevněné lesní cestě značené jako cyklotrasa. Té se drží ve volném klesání asi 380m, přestože by to mohlo být až 700m, kdyby značka nezavelela odbočit na pěšinu bokem cesty a neprodírala se mlázím v zarůstajícím průseku.
Značka se s cyklotrasou potkává až v ostré zatáčce na křižovatce lesních cest, kde se počíná závěrečný úsek trasy. Typově jde o zvlněnou hřebenovku s rozvětvenou vyšlapanou cestou s častými kalužemi, co vede pořád rovně vysokým lesem. První terénní zvednutí tvoří Vápenky (552m), kousek za nimi následuje bezejmenná kóta (540m) a krátce nato stanete v místě, kde po své levé ruce zahlédnete zpevněnou cestu. Už jen pár desítek kroků vás dělí od cedule Pod Baťkovou (562m). Máte tu zelenou značku z Hošťálkové (5,5km), která pak spolu s vaší modrou finišuje 0,5km nato na Baťkové.
Trasa nastoupí do středního stoupání, jež se na samém konci překlopí do ostrého sklonu a vybíhá na osadě Baťková u rozcestí Baťková-Chléviska (603m). Modrá turistická značka tu po 11km končí. Pokračovat můžete po zelené do Hošťálkové (6km), na Vartovnu (8,5km) nebo po červené k Syrákovu (6km) či na Vsetín (9,5km).