<div style="color:black; overflow: scroll; width:640px; height:549px; padding:10px; background:transparent;"><font FACE="Bookman Old Style" SIZE="2"> <h1 style='font-size:14pt;'><p ALIGN="CENTER">Velíková, odb., MHD (400m) – Na Sýkorce (449m) – Kašava (323m) – Háje (485m) – Podkopná Lhota-točna, BUS (490m) – Pod Kopnou (633m) – Pod Tisovým (628m) – Držkovské polesí, rozc. (636m) – Na Loučkách (523m) – K prameni Dřevnice (545m) – Troják, host., BUS (585m)</p></h1> <p ALIGN="JUSTIFY"><b>Žlutá trasa z Velíkové na Troják není ani tak dlouhá, ani tak krásná jako spíš náročná. Vyžaduje totiž opakovaná stoupání do kopců a klesání do údolí. Přitom poznáte dvě novodobé křížové cesty, nad Podkopnou Lhotou se pokocháte panoramatickým výhledem a navštívíte pramen Dřevnice. Trasa má délku 14km a nejlíp si ji užijí pěší.</b></p> <p ALIGN="CENTER">* * *</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá turistická trasa začíná ve Velíkové, místní části města Zlín. Velíková je obec svahového typu s rozvětvenými ulicemi, koncentrovaná podél hlavní průjezdní komunikace. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1391, ovšem kromě dvou kamenných křížů a dvou mariánských obrázků jsou zde nejvýznamnějšími památkami ty novodobé. Jde o kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1999 a křížovou cestu z roku 2005. Právě u ní, 100m od zastávky MHD, stojí rozcestník <b>Velíková, odb., MHD (400m)</b>. Ten ukazuje 0,5km po žluto-modré na Sýkorku a po modré 9,5km na Holý vrch.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa míří rovně do lesa a začíná zdolávat bezejmenný vrch (449m). Hned v jejím úvodu se setkáte s lidovou <b>křížovou cestou</b>, kterou tvoří 14 malovaných naivistických obrázků od Josefa Krupíka z Kašavy a boží muka s jesličkami. Ty vybudoval zdejší rodák Bohuslav Kopečný jako poděkování za to, že jeho manželka s dcerou přežily těžkou autonehodu. Kamenná boží muka, na něž jesličky s krmelcem navazují, jsou v podstatě sloup se soškou Panny Marie a dvou svatých. Socha Madonny a kříž pocházejí ze zbourané kapličky ve Velíkové, kterou v roce 1922 nechala postavit teta pana Kopečného.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Lesní svážnice vede středním stoupáním od křížové cesty dál do lesa a překonává ploché návrší, kde na křižovatce lesních stezek potkává ukazatel <b>Na Sýkorce (449m)</b>. Tady modrá značka odbočuje vpravo a míří do Slušovic (6km), zatímco vaše žlutá pokračuje rovně směrem na Kašavu (1,5km). Asi 100m nato vyjdete na kraj louky při odpočívadle, odkud se postupně otevírají výhledy na Kašavu a její kopcovité okolí. Dokonce je odtud v jednu chvíli vidět i rozhledna na 12km vzdálené Vartovně (651m). Značka se tu trochu ztrácí (resp. měla by lemovat hranici lesa), aby vás přiměla stopovat pěšinu v trávě a brát se nalevo do míst, kde tušíte navazující lesní stezku. Před sebou přitom vidíte část kašavské zástavby v hlubokém dolíku řeky Dřevnice, napravo Sobolici (450m), hned za ní zalesněnou Nad Bařinami (534m), čelní výrazný hřbet Sýkornice (584m) – Kopná (674m) a vlevo Třeskunov (462m) charakterizovaný vysílačem a jasně patrnou silnicí.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Málo vyšlapaná pěšina se kroutí zarostlým krajem lesa a svižným tempem sbíhá do údolí potoka Kameňák v jednom z bočních údolí roztahané Kašavy. Sejdete na asfaltovou cestu mezi domy, ta vás navede doleva k hlavní silnici (po níž vás pak třeba zpátky z Trojáku poveze autobusová linka) a tady se dáte pro změnu doprava. Po chodníku podél silnice dojdete rovinkou až skoro do centra obce, kde se na sloupu za reklamním bannerem ukrývá rozcestník <b>Kašava (323m)</b> se žlutou směrovkou ukazující 2km vpravo na Háje. Kdybyste pokračovali ještě asi 200m rovně, dojdete ke kostelu sv. Kateřiny.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Obec <b>Kašava</b> vznikla kolonizací krajiny pod hradem Lukov zhruba ve 30.letech 14.stol. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1440, kdy Lacek ze Šternberka, pán na Lukově, udělil kašavské fojtství Janovi a jeho manželce Dorotě. Jan dostal lán, vařecí krčmu, mlýn a hon na zajíce a koroptve na Dřevnici. K roku 1480 je v Zemských deskách doložena existence farního kostela v Kašavě. Šternberkové vybrali také jeho patronku – sv. Kateřinu Alexandrijskou. Lukovská vrchnost sehrála rozhodující roli v rozvoji obce i v dalších staletích. Kašavjané byli v hojné míře povoláváni ke klučení hlubokých panských lesů, aby získávali půdu pro nová pole, pastviny či lad. V 15.stol. je zde doložena existence několika mlýnů, které zajišťovaly mletí obilí z místních i okolních zdrojů. Mlelo se převážně na jaře a na podzim, kdy byl v řekách dostatek vody. Mimo to tu působili drobní rolníci, kováři, stolaři, tesaři a jiní řemeslníci. Obzvlášť dřevovýroba má v Kašavě hluboké kořeny. Nechyběly ani pily. Jedna z nich se k roku 1480 nacházela v osadě Janůvky (dnes na dně Slušovické přehrady). Během valašských bouří (1620-1644) a třicetileté války (1618-1648) prošla krajem řada vojenských družin. Lidé byli rádi, že přežili. Tehdy zanikla i původní fara a dřevěný kostelík chátral. Mezi lety 1740-1745 byl zásluhou hraběte Jana Friedricha Seilerna vystavěn současný barokní kostel sv. Kateřiny a k roku 1762 byla obnovena i trvalá duchovní správa. Zlacený hlavní oltář věnovala hraběnka Sarolta Seilern-Aspang až v roce 1914. Záznamy z josefínského katastru z roku 1785 hovoří o sklizni obilí v Kašavě, jejíž úroveň stačila pokrýt stěží domácí spotřebu. Když obilí chybělo, vypomohly panské sýpky. Nedostatek potravin vyřešila kolem roku 1800 nová, dosud neznámá plodina v těchto končinách – brambory. Lidé žili v prostých roubených domech, které si sami stavěli. U obytné části domu nesměl chybět hospodářský objekt, jenž skýtal důležitou část obživy. Obytné prostory a vybavení domů svědčilo o skromných hospodářských poměrech obyvatel. Lidé se oblékali do prostého venkovského oblečení (domácí produkce sloužila pouze pro výrobu oblečení na všední dny). Z hrubé ovčí vlny byly haleny, nohavice i papuče, z ovčí kůže se vyráběly kožichy, ze sukna svrchni oděv. Slavnostnější oblečení se začalo šít až z dovezených materiálů v 2.pol. 18.stol. Ve chlévě nesměl chybět skot. Krávy dávaly mléko a voli se zapřahali do pluhů. Koňů bylo v Kašavě málo. Jižní svahy kopců byly osázeny švestkami a hrušněmi, ovoce se sušilo a konzervovalo. Produkce slivovice započala až teprve v 19.stol. První učitel přišel do Kašavy v roce 1765. Když se počátkem 20.stol. začal ve Zlíně rozvíjet obuvnický průmysl, směřovala řada obyvatel za obživou tam, nebo do okolních prosperujících JZD. Dnes se Kašava snaží vyjít vstříc turistům zvelebovním naučné stezky.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá turistická značka to lomí před centrem Kašavy vpravo do boční uličky a hned zhurta stoupá úzkou asfaltkou na ostroh v boku Sobolice. Od horního kraje obce ji doprovází 14 zastavení <b>křížové cesty</b>, jež byla zbudována z úcty k těžkému životu předků Janou Langerovou v letech 2012-2013. Občasné výhledy z cesty směřují k obci, na zdolaný vršek nad Velíkovou, na Třeskunov (462m) s vysílačem, ale hlavně na dominantní hřbet Sýkornice (584m) – Kopná (674m), mezi nímž a protější Vančicí (510m) vykukuje skrz průsmyk řeky Dřevnice středová část Hostýnských vrchů s vysílačem na 7km vzdálené Kyčeře (757m). Poté již stezka mírní svůj klon a dosahuje svého nejvyššího bodu na horské louce u nově postavené <b>kaple Panny Marie na Vinohrádku</b>, kde křížová cesta končí. V terénní depresi asi 50m stranou turistické značky se navíc nachází malé <b>jezírko</b> opředené zajímavou pověstí. Místo prý za dávných dob vyhledávali místní obyvatelé a rozhodli se zde vybudovat poutní kostel. Jenže sotva postavili základy, ty se najednou propadly do bažiny a to samé se stalo i s těmi následujícími. Jiné zkazky praví, že se do země propadl celý kostel a hladina jezera dodnes přesně kopíruje jeho půdorys.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Kaple na Vinohrádku stojí na cca 1km dlouhém horském hřebeni s lučinatými jižními svahy. Omezenému výhledu dominuje dvouvrší Háje (509m) – Nad Bařinami (534m), ovšem dohlédnout lze až k Vizovickým vrchům v úseku Doubrava (676m) – Spletený vrch (565m). Stezka se proplétá loukou i krajem lesa a mírným stoupáním dosahuje úbočí Hájů, kde si jen trochu přišlápne a vstoupí do lesa poblíž upravené <b>studánky Kamenec</b>. Dobře značená pěšina pak intenzivně stoupá do úbočí, kde potkává na stromě visící ceduli <b>Háje (485m)</b>. Odtud vás již čeká 1,5km dlouhý sestup do Podkopné Lhoty.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Netrvá dlouho a středně klesající lesní pěšinka vyběhne na louce nad osadou U Bačů, za níž se na horizontu rozkládá hřebenovka Sýkornice (584m) – Kopná (674m) – Humenec (703m). Po uježděné trávě sejdete k prvním chalupám, pohledem vpravo zaznamenáte vrch Skalky (476m) s vysílačem a kus horského oblouku mezi Kořené a Baťkovou. U první chalupy vstoupíte na zpevněnou příjezdovku a dlouhou rozhoupanou cestou scházíte k autobusové točně. Tam visí na sloupu <b>Podkopná Lhota – točna, BUS (490m)</b> se žlutými směrovkami 6km nazpátek do Velíkové a 1,5km vpřed pod Kopnou.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa se vydává po úzké asfaltce do protějšího svahu a poměrně náročným způsobem stoupá k vysílači nahoře na louce. Ačkoliv už cestou vám za zády vyvstávají panoramatické výhledy na okolní horské hřebeny, ten nejhezčí přijde až u vysílače. V popředí se zleva táhne dlouhý nízký hřbítek zakončený travnatým úbočím, jenž se zove Drábkův vrch (475m). Přímo pod ním je situováno centrum obce Trnava (není vidět). Zezadu obléhá Drábkův vrch o něco vyšší hřebenovka Chléviska (641m) – Kořené (592m) – Papradná (539m). Vpravo od Papradné se kupí několik těžko rozlišitelných menších vršků v okolí nekompaktního hřbetu Oškerových Pasek či podlouhlý Miluchov (506m). Co je ovšem takto v jižním směru nejmarkantnější, je hlavní hřeben Vizovických vrchů splývající s hřbetem Vartovny (651m). Vidět jsou jak vysoká válcová rozhledna na Vartovně, tak malý výstupek Doubravy (676m) se subtilní rozhlednou stožárového typu, a dokonce i pouhým okem nerozpoznatelný vysílač u Vařákových Pasek, který přímo sousedí s výrazným dvouvrším Svéradov (737m) – Klášťov (753m). Celkově jsou Vizovické vrchy pozorovatelné v délce asi 15km od maličkého Na Kopci (683m) vlevo po masivní Spletený vrch (565m) vpravo. Za tím navíc ještě malým dílkem vyčuhují Bílé Karpaty. Zde panorama narušuje výrazný oblouk blízkého Nad Bařinami (534m) a dělí jej tak pomyslně na dvě části. Druhou část tvoří Sobolice (450m), údolí Kašavy, louka "Na Sýkorce" (449m) a vrch Třeskunov (462m), jenž se složitě prolíná až dozadu k hradnímu kopci (519m) nad Lukovem a k Velé (526m). Průzorem mezi kopci lze v dáli tímto směrem spatřit vlnovku čtyř k sobě nahuštěných vršků tvořící Mladcovské kopce s nejvyšším Zadním vrchem (423m) a v ještě větší dálce za nimi se šediví Chřiby. Samozřejmě lze spatřit též pokračování Vizovických vrchů, jenž nad Zlínem graduje do Tlusté hory (458m) vysílačem.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Cesta pokračuje ve stoupání osadou Hrubý Les, posléze zmírňuje svůj sklon na střední a stáčí se úbočím Kopné doprava, čelem k Humenci (703m). Závěrem obejdete horní okraj louky pod sedlem mezi Kopnou a Humencem, kde je situován dílčí bezejmenný ukazatel pro hůř orientovanou zelenou značku, a za 200m vás čeká rozcestník <b>Pod Kopnou (633m)</b>. Žlutá značka odtud směřuje 1,5km pod Tisový, zelená 2km do Podkopné Lhoty, modrá 3,5km do Držkové a 1,5km pod Humenec.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Následující úsek vede po zpevněné lesní cestě bez výhledů, značené též jako cyklotrasa. Na popis tu toho moc není. Lehké klesání úbočím Humence střídá u odbočky doprava lehké stoupání a zatáčka s cedulí <b>Pod Tisovým (628m)</b>. Odtud byste se dostali 0,5km po zelené na Humenec. Vy ovšem pokračujete asfaltkou po žluté 0,5km (ve skutečnosti spíš jenom 200m) na <b>Držkovské polesí, rozc. (636m)</b>. Držkovské polesí je malý vršík nad pramenem Držkovského potoka, spojující dva dlouhé hřbety Humence (703m) a Tisového (650m), a krom žluté značky z Velíkové (9,5km) na Troják (4,5km) tudy prochází ještě příčná zelená z Májové (3,5km) do Hošťálkové (4km).</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Trasa sleduje horskou silnici, stoupající středním úhlem do zátylku Tisového, kde se jen přehoupne a podobným sklonem klesá asi 200m k ústí lesní pěšiny. Dobře značená odbočka vás nasměruje na jižní úbočí Tisového. Široká svážnice klesá většinou volně lesem, přes několik větších kaluží, kolem pamětního <b>kříže</b> I. Langera (2017) k okraji mýtiny, z níž prosvítá výhled na protější kopec Maruška (664m) se stejnojmennou rozhlednou a meteorologickou stanicí. Poté už jen svižně sklusáte na sklad dřeva a napojíte se na silnici na Troják. Mimochodem v rohu plácku tu stojí informační panel nadepsaný Kopy (milíře). V Držkové poblíž hájenky v Hutích a na pasekách U Nevolů (1,5km odtud po silnici směrem na Držkovou) se prý kdysi pálily milíře, zde nazývané "kopy". Uhlíř zasadil do země kůl, kolem něhož složil 20-30 m3 polenového dřeva do komolého kužele, obložil je smrkovým nebo jedlovým chvojím, zasypal múrem (uhelný prach a hlína), do múru tenkou tyčí udělal několik průduchů na kouř, poté vytáhl ten prostřední kůl a do vzniklé dutiny nasypal žhavé uhlí. Jakmile se dříví v milíři rozhořelo, otvor se ucpal a kopa se nechala doutnat. Za 5-6 dnů se tímto způsobem vypálilo dřevěné uhlí, jež pak uhlíř povozem vyvezl na Hanou kovářům i hospodyním k žehlení. Uhlí se pálilo také v Rajnochovicích a Chvalčově, Držková si ho ale udržela úplně nejdýl. Dřevěné uhlí se tu pálilo nepřetržitě až do roku 2011. V posledním období se k výrobě uhlí používaly plechové kotle. Důvodem ukončení produkce byla státní ekologická nařízení a dovoz levnějšího uhlí z východní Evropy.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Žlutá turistická značka se na dalšího 0,5km přimyká k frekventované silnici bez krajnice, takže je potřeba dbát zvýšené opatrnosti. Na hranici okresů stojí u cesty ukazatel <b>Na Loučkách (523m)</b>. Od Držkovského polesí jste ušli 2,5km a nyní zbývá 1,5km k cíli.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">V pomyslném středu Hostýnských vrchů se střetávají silnice z Lukova, Hošťálkové a Bystřice pod Hostýnem. Nachází se zde autobusová zastávka i odbočka se zákazem vjezdu, kudy trasa pokračuje dál na Troják. Výrazně stoupající zpevněná cesta vás přivede na svažitou horskou louku v lokalitě Na Lúčkách, kde zahnete doprava a krajem louky šplháte k místu s výhledem na zalesněná úbočí Tisového (650m). Přitom potkáte <b>historický hraniční kámen</b> s vytesaným písmenem H nebo HL a letopočtem 1752. Přilehlý infopanel sděluje, že se jedná o hranečník bývalých panství Lukov (HL = Herschaft Lukow) a Hošťálková (GVW = iniciály majitele panství Gottfrieda Von Waldorf). Pískovec, z něhož se hranečníky zhotovovaly, je místní materiál.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Nad loukou vás čeká závora, svážnice pokračující rovně na další sklad dřeva a krátký ostrý stoupák vyježděnou račou k rozcestníku <b>K prameni Dřevnice (545m)</b>. Jak název napovídá, dá se odtud dostat k 300m vzdálenému prameni jednoho z regionálně nejvýznamnějších vodních toků. Dřevnice protéká Držkovou, Slušovicemi či Zlínem a v Otrokovicích se vlévá do Moravy. Je dlouhá celkem 42,3km a její povodí má rozlohu 436,5 km2.</p> <p ALIGN="JUSTIFY">Zbývá poslední 1km, co turistická stezka obkružuje úbočí Trojáku (618m) a nedočkavě rozkolísanou úrovní obtížnosti stoupá na hřeben. Tu náhle vyjdete z lesa u chalup na Trojákem a dáte se po úzké asfaltce vpravo. Ještě chvíli před sebou uvidíte kopec Maruška, pak i horské sedlo Troják se stejnojmenným hostincem a jste tam. Nad cestou u <b>pomníku partyzánům</b> vás čeká finální rozcestník <b>Troják, host., BUS (585m)</b>. Ušli jste 14km. Dál se můžete vydat po modré do Hošťálkové (5,5km), po zelené na Lázy (9,5km), nebo dokončíte okruh a do Velíkové se vrátíte neméně náročnou modrou značkou přes Holý vrch (6km).</p> </font></div>
Aktuálnost k 07/2020
